Zlatý osel

Blíží se první premiéra Komorní scény Aréna v sezóně Rok rozmarných her!

 

Komorní scéna Aréna uvádí vlastní dramatizaci jediného v úplnosti dochovaného antického románu, který nás napříč staletími bohužel utvrzuje v poznání, že jsme se jako lidstvo nikam neposunuli a stále tápeme ve stejném bludném kruhu přání a tužeb jako naši vzdálení (a často tak vychvalovaní) antičtí předkové. Román Proměny platónského filosofa Lucia Apuleia z 2. století n. l. líčí neuvěřitelné příhody zámožného mladíka Lucia, který se díky své touze po rozmarných dobrodružstvích proměnil v osla.

 

„Zlatý osel je nový dramatický text Tomáše Vůjtka a Jiřího Pokorného, se kterým jsme v minulé sezóně spolupracovali na inscenaci Zabiják Joe,“ říká o kusu, který uvede sezónu Rok rozmarných her umělecký šéf divadla Ivan Krejčí. „Je to velká příležitost pro naše nové herecké posily Adama Langera a Viktórii Pejkovou. Současně je to i celosouborová záležitost, můžeme tak ukázat souhru, kterou je Komorní scéna Aréna tak pověstná,“ říká Ivan Krejčí.

 

 Antický literární klenot jako předloha

„Apuleiovy Proměny byly ve své době, řečeno dnešním jazykem, bestsellerem. Díky tomu si získaly svůj druhý název Zlatý osel, pod kterým je známe i dnes (zlatý ve významu skvělý, nejlepší, zkrátka literární klenot). Motivy z Apuleiova románu zřetelně rezonují v Boccacciově Dekameronu a dodnes jsou nesmrtelné. Nejspíš proto, že společnost, kterou ve svém románu zobrazil tak kriticky, se od té naší v ničem podstatném neliší. Z tohoto poznání vychází i naše dramatizace,“ říká dramaturg inscenace Tomáš Vůjtek a zdůrazňuje, že jde o dramatizaci velmi volnou, což demonstruje například postavou Marka Oratoria, kterého bychom v románu hledali vskutku marně. „Marcus Oratorius sarkasticky ztělesňuje naše přesvědčení, že lidstvo je nepoučitelné, a proto se stále motá v bludném kruhu svých pošetilých přání a tužeb,“ dodává Tomáš Vůjtek.

V případě Zlatého osla je zásadní životní příběh jeho autora Lucia Aupleia. Z textu je zřejmé, že jde o jeho autobiografii, o vzpomínku na mladická léta muže, který se narodil v zámožné rodině v oblasti dnešního Alžírska, studoval na univerzitě v Kartágu a pak filosofii v Aténách. „Doba, v níž Lucius Apuleius žil, přála mystice, okultismu a nejrozmanitějším pověrám. Po studiích tak Lucius Apuleius cestoval po Řecku a Malé Asii, aby tato tajemná náboženství a kulty poznal. Dlouhou dobu pobýval v Římě, kde také s největší pravděpodobností román Proměny napsal,“ popisuje Tomáš Vůjtek rané období autorova života. Lucius Apuleius byl vynikajícím rétorem. Toto své nadání více než využil, když byl nařčen z čarodějnictví. Závažná obvinění vyvrátil, etabloval se jako vážený občan a do Severní Afriky se vrátil jako slavný muž. V Kartágu byl jmenován hlavním knězem provincie, pečoval o císařský kult a předsedal provinciálnímu sněmu. „Podezření z provozování černé magie na něm však ulpělo po zbytek života. I po smrti se jeho věhlas šířil dál. Legendy ho líčily jako mocného čaroděje. Dokonce byly využívány i ke zmenšování významu samotného Ježíše Krista (Apuleius byl prý dokonce větším divotvůrcem),“ dokresluje obraz Lucia Apuleia dramaturg Tomáš Vůjtek.

 

Zlatý osel v Komorní scéně Aréna

„Chystaná adaptace Zlatého osla je příležitost pro mladého talentovaného režiséra Pavla Gejguše, který profiloval Starou Arénu,“ říká Ivan Krejčí o režisérovi inscenace, který je absolventem brněnské JAMU a v současnosti krom Komorní scény Aréna spolupracuje i s ostravským Studiem G a Divadlem loutek Ostrava. Pavel Gejguš má s režií adaptací literárních děl zkušenosti a za nejdůležitější v tomto případě považuje způsob, jakým byla uchopena dramatizace textu. „U Zlatého osla se hojně pracuje s vypravěčstvím, zůstalo zde tedy hodně původní literatury. A literatura dokáže být velmi rychlá v tom, že jednou větou nás dokáže přenést na jiné místo, rychle přetočit čas, či obratně změnit atmosféru scény. Úskalím, ale zároveň i výjimečným principem, u Zlatého osla tedy je, že pro divadlo není snadné držet s rychlým tokem literatury tempo. Proto je potřeba brát text často jako hlavní „postavu“ a nechat jednání na mluveném slově, naopak se uskromnit v rozehrávání dramatické situace, na kterou jsme zvyklí z klasické činohry,“ říká o pojetí inscenace a dodává, že tmelem je právě slovo a vypravěč, také však mocná hudba i výtvarno a především téma, ke kterému vše směřuje. „Je to průřez lidskou společností, všemi společenskými patry, všemi neřestmi a společenskými nešvary. To, co vidíme, je někdy groteskní, jindy děsivé. Na konci se však rozprostírá katarzní prozření,“ říká o celku díla Pavel Gejguš.

 

Kostýmy pro inscenaci Zlatý osel navrhuje výtvarnice Jana Hauskrechtová. Ta už spolupracovala na více než stovce divadelních inscenacích a pro Komorní scénu Aréna naposledy tvořila v roce 2012 kostýmy inscenace Amigo. „Děj se odehrává v období před pádem Říma. Přijde mi, že je to v podobném stavu dějin, v jakém se nacházíme dnes. I pod tímto dojmem jsme se snažili najít tu pravou míru stylizace, aby to nebylo jen starověké Řecko, nebo jen současnost. Ač i to by šlo, jen by to přece jen přišlo o nějaký humorný odstup,“ říká Jana Hauskrechtová o atmosféře, kterou budou kostýmy dokreslovat. Aktuální inspiraci překvapivě našla i na přehlídkových molech nedávných týdnů módy. „Téma antiky s různými průsvity a rafinovanými překryvy se objevilo v několika kolekcích,“ říká Jana Hauskrechtová a těší ji, že i díky tomu není takový problém sehnat různé vhodné doplňky. „Kostýmy společně s líčením budou procházet celkovým vývojem děje, kde se vše postupně ničí a upadá. Snažili jsme se proto najít jistou kontinuitu i zde a myslím, že se nám to povedlo,“ říká kostýmní výtvarnice.

 

Scénu Zlatého osla navrhuje Milan David, přední český jevištní výtvarník, který spolupracoval na více než pěti stech divadelních a tanečních inscenacích a působí také jako pedagog na pražské Divadelní fakultě AMU. Původní hudbu pro inscenaci skládá Ivan Acher. Ten je známý svou nadžánrovou tvorbu a využíváním netradiční instrumentace a aranží i používáním nehudebních nástrojů. V případě Zlatého osla zvolil použití starověkých řeckých nástrojů v kombinaci s temnou elektronikou. Nástroje jako aulos, salphynx, kithara, lyra, askaulos a tympanon budou probuzeny k životu injekcí granulární syntézy.

 

Na jevišti uvidíme kompletní herecký souboru

„Děj Zlatého osla se skládá z epizodních příběhů včetně báje o Amorovi a Psýché,“ říká ředitel divadla Jakub Tichý a dodává, že budeme mít díky tomuto rozsahu příležitost vidět na jevišti kompletní soubor divadla a mnohé herce i ve více než třech různých rolích. Všemi epizodami inscenace prochází mladík Lucius, hrdina, jež je postupně formován zkušenostmi se světem plným zkaženosti, smyslných pokušení a magických rituálů. „V roli Lucia a posléze osla se představí jeden z nejmladších členů hereckého souboru Komorní scény Aréna Adam Langer,“ uvádí novou posilu divadla Jakub Tichý. Adam Langer popisuje postavu Lucia jako mladého nadějného kluka s velkým osobním kouzlem a s velkou chutí do života. „Ačkoliv je z dobře situované rodiny, přitahuje ho, dá se říci, rizikové chování. Zajímá ho společenská špína, jinakost a nebezpečí, až nakonec dojde za hranu a stane se zvířetem, a jako zvíře se hodně naučí o lidech. I o sobě, i o tom, jaký byl,“ prozrazuje o Luciovi Adam Langer. V roli cynického vypravěče, který komentuje probíhající děj uvidíme Marka Cisovského.

 

 

Vyprodaná premiéra Zlatého osla se odehraje v sobotu 26. října 2019. Nejbližší reprízy jsou v pondělí 28. října, ve čtvrtek 31. října (vyprodáno), v neděli 10. listopadu a ve čtvrtek 14. listopadu.

 

Chcete vědět více?

 

Pavel Gejguš je absolventem režie brněnské JAMU a dřívějším uměleckým šéfem Staré arény. V současnosti spolupracuje se Studiem G nebo Divadlem loutek Ostrava a je dramaturgem nového ostravského divadelního festivalu Offenzíva. Při příležitosti oslav výročí Sametové revoluce režíruje v Národním divadle moravskoslezském scénické čtení Diensbierovy jednoaktovky Příjem.

Pavel Gejguš říká více o inscenaci Zlatý osel zde. Více o Pavlu Gejgušovi například v rozhovoru zde.

 

Tomáš Vůjtek působí v Komorní scéně Aréna jako dramaturg od sezóny 2007/2008, je dvojnásobným laureátem Cen Alfréda Radoka a s Ivanem Krejčím tvoří dvojici v čele uměleckého vedení divadla, díky kterému je Aréna jednou z nejúspěšnějších divadelních scén v Česku. Tomáš Vůjtek je také překladatelem a autorem písňových textů. V současné době spolupracuje s Národním divadlem moravskoslezským a Klicperovým divadlem v Hradci Králové.

 

Milan David je přední český jevištní výtvarník, který spolupracoval na více než pěti stech divadelních a tanečních inscenacích. Pracoval v řadě pražských divadel a pravidelně hostuje v zahraničí (Polsko, Rusko, Španělsko, Argentina). Působí také jako pedagog na pražské Divadelní fakultě AMU. Má za sebou několik fotografických výstav.

 

Jana Hauskrechtová je kostýmní výtvarnice a scénografka, která spolupracovala na více než stovce divadelních inscenacích. Pro Komorní scénu Aréna naposledy tvořila v roce 2012 kostýmy inscenace Amigo. V současné době spolupracuje například s A Studiem Rubín nebo Divadlem X10 nejen jako jevištní výtvarnice, ale také jako performerka. V Ostravě jsme ji mohli vidět na festivalu Offenzíva v představení Člověku nad tím rozum i čůrák zůstává stát v režii Jiřího Pokorného, které se odehrálo v site specific prostorách podzemních garážích Výstaviště Černá louka. Více o inscenaci Zlatý osel říká Jana Hauskrechtová v rozhovoru zde.

 

Ivan Acher je studovaný výtvarník a se štěstím nevystudovaný hudebník a skladatel. Je hráčem a autorem kompozic pro ansámbl soudobé hudby Agon orchestra, jazzový minibigband NUO atd. Hudební autodidakt, jehož tvorba se vyznačuje progresívní mimožánrovostí a překvapivými přístupy k instrumentaci. Součástí jeho tvorby je především hudba pro taneční a divadelní inscenace. Soupis realizací přesahuje 200 titulů u nás a v zahraničí. Byl nominován na cenu České filmové kritiky, Českého lva, Cenu české divadelní kritiky, Cenu Alfreda Radoka, Cenu Dosky…Spolupracoval jako dvorní skladatel zejména s legendárním Pražským komorním divadlem – Divadlem Komedie. Napsal operu Sternenhoch, která byla v roce 2018 s velkým úspěchem uvedena v Národním divadle. 

 

Účinkují Marek Cisovský, Adam Langer v rozhovoru pro Ostravan.cz zde, Viktória Pejková, Jan Chudý, Šimon Krupa, Vladislav Georgiev, Tereza Cisovská, Alena Sasínová-Polarczyk, Milan Cimerák, Josef Kaluža, Michal Čapka a Vojtěch Lipina

 

Vizuál inscenace Zlatý osel

Autorem portrétů pro vizuál inscenace je fotograf Roman Polášek. Video ze zákulisí focení portrétů pro vizuál Zlatého osla je ke zhlédnutí zde.

Fotografie ze zkoušek Zlatého Osla ke stažení zde.

Návrh a grafické zpracování vizuálu Zlatého osla zpracoval Michal Zych. Více o novém vizuálním stylu divadla zde. Plakát inscenace ke stažení zde.

 

Sezóna 2019/2020 Rok rozmarných her bude pokračovat úspěšnou současnou britskou komedií Kočka v oregánu, klasickou Wajdovou adaptací Dostojevského románu Zločin a trest a uzavře ho slavný Konec hry Samuela Becketta. Více o sezóně zde.

 

Michaela Davidová

PR & marketing | Komorní scéna Aréna  

michaela.davidova@divadloarena.cz

+420 702 211 067

 

 

Je super, že jsou tady herci každý jiný typ, to výtvarnému zpracování Zlatého osla krásně nahrává

Kostýmy pro inscenaci Zlatý osel navrhuje výtvarnice Jana Hauskrechtová. Ta už spolupracovala na více než stovce divadelních inscenací a pro Komorní scénu Aréna naposledy tvořila v roce 2012 kostýmy inscenace Amigo. V současné době spolupracuje například s A Studiem Rubín nebo Divadlem X10 nejen jako jevištní výtvarnice, ale také jako performerka. V Ostravě jsme ji mohli vidět na festivalu Offenzíva v představení Člověku nad tím rozum i čůrák zůstává stát v režii Jiřího Pokorného, které se odehrálo v site specific prostorách podzemních garáží Výstaviště Černá louka.

 

V představení Burnout aneb vyhoř! A Studia Rubín, kde hrajete samu sebe se probíráte dlouhými seznamy projektů, na kterých jste ve své kariéře pracovala, je Zlatý osel jediný, čemu se teď po výtvarné stránce věnujete?

Není to jediný projekt na kterém dělám. V říjnu měla v mosteckém Divadle rozmanitostí premiéru pohádky Šípková Růženka a teď v pátek (11. října 2019) máme premiéru Stepního vlka v Činoherním studiu v Ústí nad Labem. Musím říct, že ten trojúhelník Most, Ústí a Ostrava, by člověk jen tak nevymyslel. Vybrala jsem si prostě všechna ta tři nejkrásnější města u nás.

 

 

Děj Zlatého osla se odehrává ve starověkém Řecku, nejde však o klasické antické drama. Jak jste v téhle konstelaci přistupovala k návrhům kostýmů?

Děj se odehrává v období před pádem Říma. Přijde mi, že je to v podobném stavu dějin, v jakém se nacházíme dnes. Tohle historické období se pojí s jistou mírou dekadence, podobně jako současnost. Obě období jsou si tím blízká. I pod tímto dojmem jsme se snažili najít tu pravou míru stylizace, aby to nebylo jen starověké Řecko, nebo jen současnost. Ač i to by šlo, jen by to přece jen přišlo o nějaký humorný odstup.

 

 

Režisér Pavel Gejguš říká, že výtvarné zpracování bude jedním z tmelících prvků inscenace. Budou mít ve Zlatém oslu kostýmy výraznou roli, budou nějak gradovat?

Gradovat ne, spíš naopak. Ze začátku je to takové přepálené a pak se kostýmy i prostředí postupně ničí tím, co se tam děje. Zlatý osel začíná v bohatém městě, kde je vyšší smetánka. Pak se děj postupně přesouvá na venkov a do přírody. To, co se tam odehrává, je čím dál více pudovější a perverznější. Už se tam na nic moc nehraje. Společně s kostýmy se bude postupně vrstvit a ničit i líčení, až budou na konci z hrdinů takové Pasoliniovsko-Felliniovské trosky, které už nevědí, co se sebou. Všechno si užili, vším si prošli, všechno vyzkoušeli a teď co? Snažili jsme se v tom najít jistou kontinuitu, aby to mělo jako celek nějaký vývoj a dávalo to smyl. Věřím, že se nám to podařilo.

 

 

Kde jste hledala pro kostýmy inspiraci?

Aktuální inspirace se dá paradoxně najít i na přehlídkových molech nedávných týdnů módy. Tam se téma antiky s různými průsvity a rafinovanými překryvy objevilo v několika kolekcích. Vlastně je docela zábavné, že si to sedlo i v tomto. Máme štěstí, že se teď móda vrací k antice. Není proto takový problém sehnat různé vhodné doplňky.

 

 

U divadelních kostýmů ale nejde jen o vzhled, musí být asi i poměrně praktické, že?

Ve Zlatém oslovi se prakticky pořád odehrávají různé zhýřilosti, když to řeknu slušně. Na tom se člověk může z jedné strany trošku vyřádit. Z druhé strany opravdu záleží na tom, co s kostýmy udělají herci. Snažili jsme se o to, aby byly spíše rafinované v tom, že se občas něco ukáže, občas zase neukáže. Určitě je třeba myslet na to, aby nebyly úplně opulentní, aby se herci stihli převlékat a aby je nepřebily, protože to by byla škoda.

 

 

Jak se vám vlastně pracuje s hereckým souborem Komorní scény Aréna?

Je super, že jsou tady herci každý jiný typ. To výtvarnému zpracování krásně nahrává a je to tím zábavné. Když se podíváte na Felliniho Satyrikon, který je samozřejmě úchvatný jako celek, tak samozřejmě nejvíc vnímáte, jak tam hraje to, že je tam každý ten člověk nějaký neuvěřitelný typ už sám o sobě. A to strašně funguje. Třeba na Alenu jako čarodějnici se moc těším! A do toho je tam Marek, který hraje vypravěče. Toho jsme stylizovali do Samuela Becketta, našeho miláčka. Je to člověk, co ten příběh vypráví už po tisící pořád dokola a pořád všechny baví tím, jaké se tam dějí věci. Také doufám, že vynikne Adamova proměna z osla, protože on tam na začátku fakt přichází jako taková zlatá mládež, frája, krasavec, ze kterého se má nakonec stát čistý nový člověk.

 

Připravila Michaela Davidová

 

Premiéra Zlatého osla je v sobotu 26. října 2019 (vyprodáno). Nejbližší reprízy jsou v pondělí 28. října, ve čtvrtek 31. října (vyprodáno), v neděli 10. listopadu a ve čtvrtek 14. listopadu.  Vstupenky zde.

 

 

 

Zlatý osel je erotický, hororový, opulentní i mystický a směje se lidské malosti

O chystané adaptaci původně antického románu Zlatý osel, která má premiéru 26. října, jsme si povídali s jejím režisérem Pavlem Gejgušem. Pavel Gejguš je absolventem režie brněnské JAMU, v současnosti spolupracuje se Studiem G nebo Divadlem loutek Ostrava a je také dramaturgem nového ostravského divadelního festivalu Offenzíva. Známe ho jako dřívějšího uměleckého šéfa Staré arény, odkud má také s adaptacemi literárních textů zkušenosti.

 

Co jsou úskalí takového materiálu a co pro režii Zlatého osla funguje?

Adaptace literárních děl na divadle mám rád. Při převodu na jeviště vždy záleží, jakým způsobem byla uchopena dramatizace textu. U Zlatého osla se hojně pracuje s vypravěčstvím, zůstalo zde tedy hodně původní literatury. Literatura dokáže být velmi rychlá v tom, že jednou větou nás dokáže přenést na jiné místo, rychle přetočit čas, či obratně změnit atmosféru scény. Úskalím, ale zároveň i výjimečným principem, u Zlatého osla tedy je, že pro divadlo není snadné držet s rychlým tokem literatury tempo. Proto je potřeba brát text často jako hlavní „postavu“ a nechat jednání na mluveném slově, naopak se uskromnit v rozehrávání dramatické situace, na kterou jsme zvyklí z klasické činohry. 

 

V inscenaci se prolíná mnoho příběhů. Většinu herců postupně uvidíme ve třech i čtyřech rolích. Co je spojující linka a jakými režijními postupy ji udržet?

Tmelem je právě slovo a vypravěč, také však mocná hudba i výtvarno, ale především téma, ke kterému vše směřuje. Je to průřez lidskou společností, všemi společenskými patry, všemi neřestmi a společenskými nešvary. To, co vidíme, je někdy groteskní, jindy děsivé. Na konci se však rozprostírá katarzní prozření.

 

Jde o první inscenaci sezóny, která se jmenuje Rok rozmarných her. Čím je pro vás Zlatý osel rozmarný a kde je v něm ten háček, který obvykle divákům Arény zmrazí úsměv na rtech?

Osel je velmi rozmarný. Je erotický, hororový, opulentní i mystický a směje se lidské malosti. Zmrazení by se na konci dostavit mělo, ale neprozrazujme. Ať se to raději diváci dozvědí na vlastní oči.