Hráči si zahrají naposledy na půdě Komorní scény Aréna

Po šesti letech od svého uvedení v roce 2013 bude mít v pátek 21. června 2019 derniéru inscenace Hráči. Komorní scéna Aréna hru uvedla poprvé 2. února 2013 a v pátek se hra dočká své 100. reprízy.

Na komedii začal Nikolaj Vasiljevič Gogol pracovat již na počátku 30. let 19. století, ale až v roce 1842 vznikla její definitivní verze. Setkání falešných karetních hráčů té nejvyšší třídy končí díky rafinované intrice naprostou katastrofou pro jednoho z nich. Svým způsobem je to anekdota, která je psychologicky věrně rozehrána, a zároveň je to nesmrtelné podobenství o zloději, který byl okraden jiným zlodějem.

V roce svého uvedení se hra objevila na 10. místě v žebříčku v anketě Nejlepší inscenace roku.

Na otázku „Jak se Vám s hrou po šesti letech loučí?“ odpovídá režisér Ivan Krejčí:

„Jsem rád, že hra z našeho repertoáru odchází ve stoje a v plné kondici. Kluci to hrají pořád krásně. Smutnější je, že na aktuálnosti hry se nic nezměnilo. Gogol je prostě světový.“

Stejnou otázku obdržel i dramaturg Tomáš Vůjtek: „Tak asi nebudu sám, komu bude smutno, protože to bylo hezké setkání s krásným textem, který má v Čechách poměrně bohatou inscenační tradici a myslím si, že i herci dostali krásné příležitosti, a hlavně je to jedna z těch inscenací, na které jsme mohli ukázat, že máme sehraný herecký soubor a že dokážeme možná až na koncertní úrovni to divadlo takhle pěkně zahrát. Diváci na to chodili rádi, měli jsme v podstatě neustále vyprodáno, herci to hráli rádi a my se s tím velmi neradi loučíme, ale stovka je krásný počet a je to asi to nejlepší, kdy se můžeme rozloučit, i když neradi.“

 

Hráči zvítězili na Festivalu divadel Moravy a Slezska

Inscenace hry N. V. Gogola Hráči v režii uměleckého šéfa KSA Ivana Krejčího zvítězila na 14. ročníku Festivalu divadel Moravy a Slezska, který se minulý týden konal v Českém Těšíně. Festival pořádá Těšínské divadlo a zve na něj jak divadla z Moravy a Slezska, tak ze Slovenska a Polska.

 

Po zhlédnutí dvanácti představení, která byla poprvé ve čtrnáctileté historii FDMS všechna soutěžní, odborná porota konstatovala, že úroveň většiny inscenací byla velmi vysoká a diváci měli možnost zhlédnout inscenace, které svou uměleckou kvalitou i významem přesahují hranice regionu.

 

Porota pracovala ve složení: Zuzana Jindrová, Jan Hyvnar, Kazimierz Kaszper, Jan Kerbr, Jiří P. Kříž, Emil Orzechowski, Ladislav Slíva, s čestným předsedou Vítem Slováčkem, starostou Českého Těšína.

 

Ta udělila hlavní cenu za nejlepší inscenaci festivalu, Těšíňanku, Gogolovým Hráčům za „kolektivní výkon a součinnost všech složek v suverénní režii Ivana Krejčího.“

 

Komorní scéna Aréna na tomto festivalu zvítězila už poněkolikáté, naposledy loni s inscenací Ruská zavařenina a předloni s inscenací hry Tomáše Vůjtka S nadějí, i bez ní.

 

http://www.ostravan.cz/17533/festival-v-ceskem-tesine-vyhrala-arena-bodovalo-i-divadlo-petra-bezruce/

 

 

Hráči v Hradci Králové

Vážení diváci,
naši úspěšnou inscenaci Gogolových Hráčů si do svého letošního programu vybral mezinárodní divadelní festival Divadlo evropských regionů 2013, který se již po devatenácté bude konat v Hradci Králové.
 

Jde o festival, jehož se účastní divadelní soubory z celé Evropy a na němž se během deseti festivalových dnů pravidelně odehraje kolem 220 představení na dvaceti scénách. Festivalová dramaturgie pořadatelů má za hlavní kritérium kvalitu nabízených představení a proto je v přípravné dramaturgické skupině řada respektovaných teatrologů a kritiků. Skladba programu není nijak omezena žánrově a nedílnou součástí mezinárodního festivalu v Hradci Králové jsou doprovodné akce – umělecké dílny, koncerty, výstavy, profesní setkání divadelníků, debaty a besedy, setkání s legendami českého divadla.
 

Komorní scéna Aréna se tohoto festivalu zúčastní již po desáté. Pro letošní ročník si pořadatelé zvolili inscenaci Hráčů N. V. Gogola, kterou režíroval umělecký šéf KSA Ivan Krejčí, a která měla premiéru letos v únoru. Jde o jednu z nejslavnějších komedií tohoto velkého ruského dramatika, která se dodnes hraje po celém světě. Gogol na nich začal pracovat již v první polovině třicátých let 19. století, definitivní verzi nicméně dopsal až v roce 1842. Tato komedie o karetních podvodnících je založena na rafinované intrice, díky níž diváci sledují, jak zloděj okrádá zloděje. Přestože Gogol svou komedii opatřil podtitulem „Příběh dávno uplynulých dní“, minulosti tento příběh, bohužel nepatří.
 

„Režisér dbal na čistotu zevnějšku a o to větší ušpiněnost charakterů. Mistrovskou práci odvedl Albert Čuba v roli Ichareva. Rovnocenné výkony odvádí trojice jeho „spoluhráčů“ – Marek Cisovský (Utěšitel), Josef Kaluža (Švochněv) a René Šmotek (Krugel). Extratřídu doplňuje Michal Čapka v roli židovského majitele hotýlku.Tým na place u karetního stolu jistí Pavel Cisovský (napravený karbaník Glov starší), Vladislav Georgiev (bankovní úředník Zamuchryškin) a jediný Icharevův spolupodvedený, k oškubání i ve hře určený Glov mladší (Vlastimil Burda).“

                                                                                      J. P. Kříž, Právo 27.03.2013
 

Komorní scéna Aréna odehraje festivalové Hráče v sobotu 22. června 2013 ve 20.00 hod. na Hlavní scéně Klicperova divadla v Hradci Králové.

Díky Hráčům se diváci opět přesvědčí, že svět se nemění

Rozhovor s Albertem Čubou

Jaký byl tvůj rok 2012?
„Hektický. Hodně práce a taky dokončování domu, do kterého jsme se s rodinou z Ostravy odstěhovali. Vrátil jsem se tak domů, do Skalice u Frýdku-Místku, kde jsem vyrostl.“

V roce 2012 rovněž zaznamenala velký úspěch inscenace S nadějí, i bez ní a především se mluvilo o jejích hereckých představitelích. Zažil jsi takový ohlas i na jinou svou roli?
„Myslím, že ne. Zatím jsem se vždycky spíš vezl. Ale svou roli bych v tom nijak nepřeceňoval, byť všechen ten ohlas je příjemný a jsem rád, že to tak dopadlo. Původně se to mělo dělat v koprodukci s pražským Národním divadlem, a kdyby to tak bylo, tak nevím, zda bych měl šanci si v tom zahrát.“

Když jste hru začali zkoušet, tušil jsi, že zaznamená tak velký ohlas?
„Neskromně musím říct, že ano. Jednak doba na toto strašně silné téma byla tak akorát, navíc jde o události, které se nějakým způsobem dotkly skoro každého v této zemi, protože se s režimem musel nějak vypořádat. A taky je to skvěle napsané. Proto v průběhu zkoušek ve mně sílilo přesvědčení, že to bude mít úspěch. A musím říct, že zatím se mi při zkoušení ještě nestalo, že bych si byl výsledkem takhle dopředu jistý.“

V červenci ti bude třicet, co čekáš od toho letošního roku?
„Začínám pomalu bilancovat. A rozhoduju se, co dál. Zda se dál věnovat divadlu a jakou formou nebo audiovizuální tvorbě, která je mou druhou profesí… Zatím jsem ale k ničemu nedospěl.“

Není škoda, když je mladý, pohledný herec jako ty, už tak brzy ženatý? Přeci jen – fanynky…
„Jak pro koho, pro mě určitě ne. Vím, že v rámci mých vrstevníků to úplně běžné není, ale mě to přišlo normální. A já si budu užívat potom! Až mi bude čtyřicet, děti budou velké, budu zaopatřený, tak to přijde (smích).“

A co ty fanynky? Píšou, dotírají, nosí dárky?
„Ne, nic. Vlastně jo, jednou přišel šampus. Dostal jsem ho od uvaděčky na děkovačce, odnesl jsem si ho domů a až tam jsem zjistil, že na něm bylo napsáno ´pro všechny´. Ale vypil jsem ho sám. Co se týče těch fanynek, to bych k herectví asi musel být ještě frontman nějaké kapely. Jako konzervatorista jsem hostoval u Bezručů, kde Richard Krajčo tehdy hrál Hamleta a jeho kapela Kryštof se zrovna rozjížděla. On ty dopisy měl, celé štosy. Vždycky jsme do něj hučeli – přečti nám to – ale byl charakter a nikdy nic nepustil, že si z toho nebudeme dělat legraci. “

Takže tvá žena žárlit nemusí…
„Nemusí, ale žárlí. Ale já na ni taky. Manželka je doktorka a jak známo, nemocnice je semeniště hříchu, stejně jako divadlo, takže šance jsou vyrovnané (smích).“

Jak se jí líbíš na jevišti?
„Žena mi vždycky řekne, že jsem byl šikovný a do žádných dalších hlubších rozborů se raději nepouštíme (smích).“

Během studia na konzervatoři jsi točil filmy a chtěl jít na FAMU. Proč tedy nejsi filmový režisér?
„Já říkám, že jsem netočil filmy, ale že jsem si hrál s kamerou. Ale je pravda, že jsem si s ní hrál hodně, hodně mě to bavilo a baví do dneška. A režisérem nejsem proto, že ač jsem si na FAMU přihlášku podal, tak mě tam pro nedostatek talentu nevzali. Ale musím seberiticky prohlásit, že když se dnes podívám na film, který jsem ji tam tehdy prezentoval, tak bych se taky nepřijal. A protože nerozpoznali mou genialitu ihned, tak jsem se ve své pýše už podruhé či potřetí nehlásil, přišla Aréna a dopadlo to tak, že mám malé audiovizuální studio, kde děláme třeba reklamy.“

Reklamy, pro Arénu točíš videomagazín, pro Národní divadlo moravskoslezské spoty k inscenacím. Stačí ti to? Není tam pořád někde zasutý ten sen o filmu?
„Ambice jsou. Chtěl bych jít dál a hloub a ten hraný film natočit. Ale stojí to moc peněz. Už jsem vyrostl z toho, že stačí kamera a pár korun, dnes vím, že některé věci se zaplatit musí, pokud nemají dopadnout katastrofálně. Ovšem každodenní rutina člověka natolik pohlcuje, že nemá čas na něco, co vyžaduje více času a soustředění. Náměty mám, pokud někdy začnu psát scénář, tak asi ve spolupráci s někým dalším, pak ten scénář bude číst strašně moc lidí, aby mi dali strašně moc podnětů, pak se to bude mockrát přepisovat, až z toho možná vyleze něco, co bude točitelné a v našich podmínkách realizovatelné. Pak se budu strašně dlouho rozhodovat, jestli to budu vůbec režírovat nebo jenom produkovat…“

…takže to bude to, čemu se budeš věnovat, až budou děti velké…
„Přesně tak!“

Nyní zkoušíš roli Ichareva v Hráčích – je ti téma hazardních hráčů blízké? Jsi hazardér?
„Ne, to ne, naopak, já si všechno dost promýšlím, než se k něčemu rozhodnu. Co se týče přímo hazardních her, tak jsem měl období, kdy jsme s jedním kolegou z NDM navštěvovali elektronická kasina a hráli ruletu. Bylo to šul-nul, vsadil jsem dvě stovky a odešel s dvěstětřiceti nebo naopak stosedmdesáti korunami, jak říkám, žádný velký hráč (smích). A pak jsem jednou z toho kasina vylezl, venku už bylo světlo, přišlo mi to celé divné, tak jsem tu zákaznickou kartu velkým, dramatickým pohybem zahodil do kanálu a tím to skončilo. Ale mít nepotřebných sto tisíc, tak si zajedu do kasina v Monaku. To vzrušení ze hry si totiž pořád pamatuju.“

Hráči v Hráčích jsou lidé s vášní pro karty – pro co máš vášeň ty?
„Vášnivě jsem schopen se věnovat počítačovým hrám, což mi žena oprávněně vyčítá. Když mám chvilku, už si tam běžím rychle sednout, utrácím za ně dost peněz, abych pak zjistil, že je hraju jen chvíli nebo naopak u nich strávím stovky hodin. Je to má slabost.“

Hráči jsou hrou o společenské morálce. „Lidi tomu říkají podvod a ještě všelijak, ale vždyť je to bystrost, pronikavost a všestranně rozvinutý talent.“ I takhle by se na věc dalo nahlížet…
„Vždy je to jen otázka toho, jak si to ten který podvodník zdůvodní a omluví. Za Gogola nebo dnes. Jedině by snad pomohla nějaká autorita, která by lidi natolik nadchla a tím otočila společnost o 180 stupňů. Musel by se změnit člověk jako takový, ale to asi nehrozí.“

Tvá postava, podvodník Icharev také říká: „To se právě neuznává, že karbaník může být mravný člověk.“ Může být podle tebe opravdu mravný někdo, kdo se zaobírá podvodem?
„Jsem hluboce přesvědčen o tom, že třeba takový David Rath si o sobě myslí, že je mravný. Ten jistě nezapochyboval. Sice má to zrcadlo úplně rozbité, ale pořád si myslí, že je to křišťálově čistý obraz. Nikomu neublížil, šlo přece jen o peníze.“

Stalo se ti někdy, tak jako Icharevovi, že jsi si myslel, že jsi vítěz a byl jsi přitom totální looser?
„Kdysi jsem si myslel, že jsem hrozně dobrý herec a trvalo to docela dlouho. Tehdy jsem si na připomínky režisérů nebo šéfa říkal – tak se vykecejte, hoši, já stejně vím nejlíp, co a jak – a až dnes vím, co všechno a proč mi tehdy říkali. Koneckonců můžu se podívat na záznamy ze starých inscenací a někdy se nestačím divit, co jsem to tam dělal. Hlavně koukám na výsledek a přitom si pamatuju, co jsem si tenkrát myslel. A říkám si – no jo, ty blbe jeden… Je to velmi poučné.“

Jakou partičku Gogolovi Hráči v Aréně zahrají?
„Takovou, při níž se diváci po několikáté ve svém životě opět přesvědčí, že svět se nemění a myslím, že nebudou odcházet úplně šťastní (smích).“