Vážení diváci

Vážení a milí diváci, na červenec jsme pro Vás přichystali mimořádný prázdninový bonus v podobě Brýlí Eltona Johna, které v rámci doprovodného programu Colours of Ostrava – Festival v ulicích zahrajeme v pátek 15. 7. ve 21.00 hodin a v sobotu 16. 7. ve 14.00 hodin a pak ještě jednou ve 21.00 hodin. Vstupenky si můžete již nyní zakoupit či rezervovat v pokladně KSA.

vstupné 100 Kč, studenti / důchodci 70 Kč

Nepřehlédněte

Vážení diváci, s omluvou oznamujeme, že v důsledku nemoci v hereckém souboru jsme nuceni zrušit v pátek 24. září představení BRÝLE ELTONA JOHNA. 

 Nabízíme náhradní termín v úterý 5. října nebo vrácení vstupného.

 Za vzniklou situaci se ještě jednou omlouváme a děkujeme Vám za pochopení !

 

Shaun a jeho zpověď

Známá a čím dál víc oblíbená hudební publicistka Adéla (např. Music report, Punk a život, Pop is death) tentokrát ve své pravidelné rubrice Velikáni naší doby vyzpovídala renesančního šoféra a basáka Blondie Love Shauna.

Tvoje skladba Topím se ve sračkách  už několik měsíců kraluje na punkovém žebříčku You Tube. Jak se Ti s tím žije? Myslím tím hlavně fakt, že se u tvého jména stále častěji objevuje přívlastek „legendární“…
Víš, tím kralováním jsem už trochu unavený. V poslední době vynechávám divoké večírky a věnuju se autosugesci, autohypnóze a autodepresi. Co je to přívlastek?

Kdo je vlastně jejím autorem? Jdou různé fámy o tom, jak v kapele skládáte. Prý se i dost hádáte?
No je fakt, že dokud to byl obyčejnej song, tak autorství nikoho nazajímalo, prostě jsme „to“ hráli. Teď, když se vystřelil, dost se hádáme, kdo ho vlastně složil. Každý na to samozřejmě máme svůj názor. Ale můj názor je, že to někdo rozhodně udělat musel.

Jak moc tě změnila ta sláva, která vás potkala? Musím říct, že vypadáš fakt dost dobře…
Já vím, snažíme se v kapele držet si pořád ten stejnej punkovej „ksicht“. Snad se nám to daří. Myslím, že nám to tak i nejvíc sluší.

Neunavují tě už ty věčné koncerty? A řídíš pořád dodávku?
No, je pravda, že pár koncertů jsme už museli vzdát, přece jen hrajeme hlavně pro radost, nechceme se nechat semlít tím hnusným šoubyznysem. Proto nám to v kapele tak klape, pohoda, klídek, idylka, fakt se máme dost rádi. Ale své fanoušky nezklameme, hlavně ne ty zdejší, ty máme taky dost rádi. Sever je prostě sever! Abychom nenavykli hvězdným manýrám pořád s klukama jezdíme naší starou dodávkou, ve které pořád vyměňuju starý olej, pořád tahám naše staré krámy a starou aparaturu, zatímco Dan jako za starých časů sedí na prdeli a hulí cigára a…. Sorry, nechal jsem se unést.

Opravdu jsi renesanční osobnost? V čem zvláště vynikáš?
Teď, co jsem přibral, jsem spíš barokní, ha, ha. Ale ve vyměňování oleje jsem fakt dobrej!

Dan prozradil, že máš zvláštní vztah k ovcím. Prý je dokážeš motivovat k rozličným aktivitám?
Takže Dan si pustil hubu na špacír? Kdo jinej, že? No ale co je na tom špatnýho, že chovám na svým vlastním ostrově ovce? Je to pohledné a inteligentní stádo. Učím je morseovku.

Co na to tvoje máma? Tím nemyslím jen ty ovce, ale vůbec tu změnu, která se s vámi udála. Už zase u ní bydlíš?
No jasně, teď je to v módě. Kdo by se o mně staral?A navíc, máma mi pomáhá s ovcema, když s klukama hrajeme. Máme hezkej vztah. S mámou i s ovcema.

Chtěl bys něco vzkázat vašim fanouškům?
Punk׳s not death!

Rozhovor s Danem, frontmanem Blondie Love

Známá a oblíbená hudební recenzentka Adéla (např. Rock a Pop, Spark, Punk news) tentokrát ve své pravidelné rubrice Hovoříme s osobnostmi vyzpovídala frontmena Blondie Love Dana. Rozhovor zveřejňujeme v plné verzi.

Bylo to skutečně velmi překvapivé, a nejen asi pro mě, ale stalo se to: podařilo se vám v letních měsících vyprodat většinu koncertů v Evropě, namátkou jmenujme alespoň Španělsko, Portugalsko, Francii, Švýcarsko… Která z těch zemí na tebe nejvíc zapůsobila?
Island. Ta země je neuvěřitelná. To, že jsme měli hned vedle pódia ohromný gejzír, pominu, ale že v průběhu písně The Balls are waiting vybuchla islandská sopka Hekla a vytvořila tak neopakovatelnou kulisu, to bylo naprosto úžasné. V kapele jsme jen rádi, že následná evakuace proběhla v pořádku a nikdo nebyl ušlapán.

Ta sláva, která vás provázela, je skutečně nevídaná. Já sama, a nejsem jistě jediná, jsem byla doslova šokována a zároveň nadšená tím, jak vstřícně jste byli přijati na MTV, kde o vás ve speciálním pořadu obávaný hudební kritik John Clash rozporuplně prohlásil, že jste, a teď budu citovat:“kapela, v jejímž nitru bublá ještě velké množství trashmetalové krve, jak to dosvědčují divoce neurvalé riffy, tedy kromě baskytary, jež se schovává ve speed –powermetalovém zapletenci, nicméně se proti mase kytarových akordů, odvážně staví svou svěží melodickou linkou.“ Jak tomu rozumíš?
John Clash je idiot. Více se k tomu nebudu vyjadřovat.

Jak to bylo s You Tube? Prý vás přemluvili, abyste jim dali do hitparády klip? Ten, který nakonec s přehledem zvítězil v punkové sekci a který si (nejen) já tak ráda pouštím.
Celá anabáze s YouTube nás velmi mrzí. Jejich nabídka totiž přišla v době, kdy YouTube byl začínající server – kontaktoval mě tehdy Chad Hurley a Steve Chen, že chtějí udělat digitální revoluci, že se jim nelíbí monopoly na internetu. A potom, co jsme jim pomohli, tak prodali YouTube společnosti Google za nehoráznou sumu přesahující jeden a půl miliardy dolarů. A pak zmizeli a koupili si umělé ostrovy ve Spojených Arabských Emirátech. Nicméně stále s YouTube spolupracujeme, ale ten duch revolty je navždy pryč.

Váš způsob komunikace s médii je vskutku ojedinělý. Dnes jsem tě viděla, jak po zvukové zkoušce domlouváš rozhovory se zástupci médií ( a že jich nebylo málo), a přitom jsi stále v dobré náladě, přívětivý, zkrátka cool. Tohle dělá v jiných kapelách manažér, případně zaměstnanci vydavatelských firem, ale tys byl tak přirozený… Myslím, že nejsem sama, kdo jsem si toho všimla… Jak to děláš?
Každý manažer je svině. Já nesnáším parazity. Kdysi jsme měli manažera, myslím, že se jmenoval Andrew Loog Oldham, nebo tak nějak, ale byl to příštipkář a neumětel. Nakopal jsem ho do zadku a vyrazil s ním dveře. Od té doby se o manažerské záležitosti kapely starám já a všechno funguje.

Pamatuji si, a nejen asi já, že jste ve svých počátcích poskytovali fanouškům (většinou však fanynkám) velký servis , nabízeli jste jim třeba demoverze vašich písniček či předprodukční verze vašich alb, případně i jiné služby (o ty byl zájem největší). Změní se teď něco?
Nezmění se nic. O YouTube již byla řeč, budou se tam postupně objevovat zajímavé nahrávky z naších koncertů i ze soukromí. Shaun se totiž ve svém volnu věnuje videoartu a některá jeho díla jsou přinejmenším zajímavá. Shaun totiž na ostrově Nólsoy vlastní ovčí farmu a přál bych vám vidět, co donutil jednu ovci dělat před kamerou.

A teď něco úplně, ale úplně jiného: jak to máš se vztahy? Řekl bys, že i po těch nekonečně dlouhých letech jsou ostatní členové kapely tvými kamarády? Myslím, že se teď nebudu ptát jen za sebe: Nehledáš nějaké nové…Kamarády? Kamarádky?
Víš, s kamarády je to těžké. Někdo se totiž za kamaráda jen vydává. Říká ti třeba něco jméno Richard Melville Hall? To byl můj velký kamarád, ale pak mi ukradl několik mých nápadů, vydal desku a vydělal těžké prachy. Už ho nechci nikdy vědět. Ale jednoho opravdového kamaráda jsem měl. Jmenoval se Tim Richards, byl to homosexuál a umřel na AIDS. S jeho přítelem Viktorem, který s ním byl až do konce, se občas potkám v Tokiu, kde teď pracuje. A co se týče kamarádek, těch moc nemám. Neumím s nimi najít společnou řeč. Pořád kdákají o nadpozemských zážitcích a tak. Mě to nebaví.

Vím, že jste zároveň oběti svého povolání, že se rozdáváte na jevištích, zápasíte v aréně, bojujete své umělecké zápasy na prknech, která něco určitě znamenají, ale přece jen, teď když jste světoví, řekni, prozraď mi, nám všem, jak dlouho ještě máme čekat, než Blondie Love podniknou turné i po zemi české, moravské, a hlavně slezské?
To je ta země v prostřed Evropy, že? Hmm, nevíme. Máme v plánu trochu vytočit katolíky v Polsku a zabrnkat na maďarskou strunu na Slovensku. Ale u vás? Děje se tam vůbec něco?

Co bys chtěl vzkázat na závěr vašim fanouškům a těm, kteří chtějí být jako vy. Jak žít? Co dělat? Ne, vážně nám poraď…
Kašlu na vás! Jste paka!

Rozhovor s KillemBillem

Úspěšná investigativní hudební novinářka Adéla (Rock secret, Pop & Rap, Punkové rozhledy) s nasazením vlastního života rafinovaně vyzpovídala Danova bratra Billa. Potýkala se s opravdu závažným problémem, neboť Bill ( právem přezdívaný KillBill) je agresivní netýkavka, a i když si nakonec potykali, nechybělo mnoho a rozhovor skončil fyzickou potyčkou.

Všichni víme, že tvé vztahy s Danem nebyly zrovna ideální, už je to lepší, odpustil jsi mu? Prý spolu chodíte na fotbal?
No, ještě mu budu hodně dlouho muset odpouštět, ale na fotbal občas zajdem. No, vlastně už jsme byli třikrát. Byla to hrůza, vždycky jsme se ocitli v kotli a dostali přes držku. Dan totiž nevěděl, komu má fandit. Holt, umělec.

Jak se ti vůbec líbí dnešní fotbal?

Dřív, když jsem ho poslouchal skrz to vokno, byl hezčí, přímočarejší, na poslech super.Věděl jsem přesně, co který zvuk znamená. Dnes to vidím na vlastní oči a je to prasárna.

Kdo ti leze na nervy víc, fotbal, nebo Dan?
Nejvíc na nervy mi leze Dan, když je na fotbale se mnou.

Přece jen jsi z rodiny, co je pravdy na tom, že Dan se s klukama z Blondie Love drobet nepohodl?
No jo, když se potkají tři velké osobnosti. Baetles se taky rozpadli, prostě museli. Ale třeba to tak zlé nebude.

Já vím, že se kluci tváří jako že nic, ale pokud ze tříčlenné kapely začnou dva její členové zpívat v konkurenčním souboru, nezdá se ti to přinejmenším podivné?
Co je to konkurence? Blondie Love přece žádnou konkurenci nemají. Jen ať tam zpívají, aspoň jim můžou ukrást nápady.

Co si vlastně myslíš o raperech z The Sodoma Gomora?
Nic, já poslouchám chorály, mám jich vypálených asi 389. Vím přesně, který kotel jaký chorál zpívá. Můžeš mě vyzkoušet.

Myslíš, že je možné, že by si s nimi zarapoval i Dan?
Jestli jo, ať mi nechodí na oči. Nakopu ho a vydědím!

A tobě by se nechtělo?
Já chci založit svůj vlastní sbor. Nejsem žádnej Eminem,či jak se ten ocas jmenuje. Chorál, to je ta pravá síla!

To jsi pořád tak zpruzený?
Jo, i když momentálně jsem moc šťastný. Ale i tak mi už všichni dejte pokoj. Vyfičte už, nebaví mě to!

Proboha proč? Vždyť na světě je tak krásně…
Právě proto. Ven!!!