Brenpartija oslaví 100. reprízu

Po získání Cen divadelní kritiky má Komorní scéna Aréna další důvod k oslavě. Inscenace Brenpartija se tento týden, za neutuchajícího zájmu diváků, „dožije“ své sté reprízy.
Text Brenpartije napsal dramaturg KSA Tomáš Vůjtek na motivy prozaické knihy Věnceslava Juřiny Zpráva o státu Halda, která původně vycházela na pokračování v Moravskoslezském večerníku.
Ostravský prozaik a básník Věnceslav Juřina (1931-1992) v ní zachycuje život společnosti „brenparťáků“, tuláků žijících na okraji společnosti, kteří byli specifickou sociální vrstvou v Ostravě v 30. letech 20. století, v době vrcholu hospodářské krize. „Své pojmenování si brenparťáci vysloužili tím, že pili denaturovaný líh zvaný bren. Snad proto, aby přežili, snažili se o jakési společenství. Nazývali se honosně stát Halda. Měli svého starostu, radní, na haldě pořádali i kabarety, a byli jakousi karikaturou státu,“ vysvětloval k tomu sám Věnceslav Juřina.
V regionální literatuře je téma brenpartie poměrně časté, objevuje se u Vojtěcha Martínka, Jozefa Šinovského i Oldřicha Šuleře a postavy tuláka Švendy a brenaře Ferdy Prokopa přecházejí z jedné prózy do druhé a ze století do století.
Inscenaci před šesti a půl lety – premiéru měla 31. 10. 2009 – režíroval Janusz Klimsza, který má rovněž k regionální tématice velice blízko. Dokonce tak blízko, že v inscenaci, hrané v ostravském nářečí, sám účinkuje, a to v roli tuláka Švendy.
„Brenpartija je, i přes svůj pokročilý jevištní věk a několikeré přeobsazení – neb herci odcházejí, Brenpartija zůstává – diváckým hitem repertoáru, který je stále vyprodaný. Upřímně – nečekala jsem, že se tato specifická věc, navíc hraná v nářečí, kterému ne každý z diváků musí úplně rozumět, stane takovou stálicí. Ale už po prvních reprízách jsme tušili, že tzv. Bren, jak inscenaci interně nazýváme, bude inscenací výjimečnou“, říká k tomu ředitelka KSA Renáta Huserová.
Brenpartija Arénu, ale i Ostravu reprezentovala v roce 2009 na Festivalu divadel Moravy a Slezska, odkud přivezla Hlavní cenu, dále se zúčastnila přehlídky Ostrava v Praze i zlínského Setkání/Stretnutie v roce 2010. V roce 2011 dokonce reprezentovala i v zahraničí, a to na festivalu Katowicki karnawal komedii. Kromě zájmu diváků ji ocenila i odborná veřejnost, kdy na přehlídce mimopražských profesionálních divadel s názvem České divadlo obsadila třetí místo za rok 2011.
Komorní scéna Aréna ve své dvaadvacetileté historii dosud zažila jen dvě stokrát reprízované inscenace – první byla Průběžná O(s)trava krve a před dvěma lety oslavil stou reprízu Penzion pro svobodné pány. Ten se v plné síle hraje dál a v dubnu 2016 zaznamenal v nejlepší kondici svou 140. reprízu.

„Diváci, kteří se zúčastní 100. reprízy Brenpartije, budou moci jednak ochutnat onen pověstný bren, ale také má pro ně divadlo přichystána drobná překvapení, pro připomenutí účasti na této výjimečné události,“ slibuje Renáta Huserová.
Jubilejní 100. repríza inscenace Brenpartija se odehraje ve čtvrtek 21. dubna 2016 od 18:30 hodin na jevišti Komorní scény Aréna v níže uvedeném obsazení.

Alice Taussiková, PR KSA

Brenpartija
Popij vudky, bo čas krutky!!
Autor: Tomáš Vůjtek
Režie: Janusz Klimsza
Scéna a kostýmy: Marta Roszkopfová
Hudba: Vladislav Georgiev
Dramaturgie: Tomáš Vůjtek

Osoby a obsazení:
Ferda Prokop………Josef Kaluža
Franta Vyvial………Vladislav Georgiev
Majdalena………….Dana Fialková j.h.
Jozef……………….Albert Čuba
Lojza Bujok………..Marek Cisovský
Venca………………Michal Čapka
Strážník a Elegán…..Štěpán Kozub
Vefa………………..Alena Sasínová-Polarczyk
Smrt………………..Zuzana Truplová
Švenda ……………..Janusz Klimsza j.h.
Škuta………………Pavel Cisovský j.h.
Premiéra 31. 10. 2009
100. repríza 21. 4. 2016 v 18:30 hodin.

https://divadloarena.cz/repertoar/brenpartija
https://divadloarena.cz/media/ke-stazeni/brenpartija
 

Brenpartija na medailovém místě

Dostat se na představení Brenpartije není nic jednoduchého, je totiž jednou z nejoblíbenějších, nejnavštěvovanějších a tedy neustále vyprodaných inscenací Komorní scény Aréna. Velký úspěch nyní zaznamenala Brenpartija také v rámci celé České republiky a to na přehlídce mimopražských profesionálních divadel s názvem České divadlo. Tu každoročně pořádá agentura Foibos, která do Prahy průběžně zve scény ze všech koutů naší republiky. A na této prestižní přehlídce představení Brenpartija obsadilo úžasné třetí místo za rok 2011. Cena byla udělena na galavečeru, který se konal v Divadle na Vinohradech 26. února 2012.

Více na http://www.ceskedivadlo.cz/zpravy/z-redakce/ceny-ceskeho-divadla-za-rok-2011
 

IV. KATOWICKI KARNAWAL KOMEDII

V pátek 28. ledna 2011 v 18.30 hodin hostuje soubor Komorní scény Aréna s představením BRENPARTIJA v Teatru Śląskim im. St. Wyspiańskiego v Katowicích v Polsku. 

Nejlepší ostravská divadla míří do Prahy

Ostravská divadelní scéna přiveze do Prahy v rámci unikátní tříměsíční kulturní přehlídky Ostrava v Praze své nejúspěšnější inscenace. Divadelní představení se budou od 1. června konat pravidelně od 19:00 v Divadle Bez zábradlí. Pražské publikum tak bude mít jedinečnou příležitost vidět hrát soubory Národního divadla moravskoslezského, Divadla Petra Bezruče, Divadla loutek Ostrava, Komorní scény Aréna, Janáčkovy konzervatoře a Setkání (Občanské sdružení Bílá holubice Ostrava).

Poslední ostravskou inscenací bude Brenpartija (Záblesky ze struskové haldy) v podání Komorní scény Aréna, dne 6.6. 2010,  která vznikla na motivy prózy Věnceslava Juřiny Zpráva o státu Halda.

Více na www.ostravavpraze.cz

 

Festival Setkání/Stretnutie

S inscenací Brenparija jsme 18. 5. 2010 navštívili patnáctý ročník známého Zlínského festivalu.

Přes hrozící nebezpečí, že se do Zlína vůbec nedostaneme z důvodu běsnících vodních živlů, nakonec jsme Brenpartiju odehráli a zejména narážky na Baťu se u Zlínského publika setkaly s pochopitelnou reakcí.

Recenze Brenpartije na nekultura.cz

Marek Lollok napsal kritiku a Inscenaci Brenpartija.

 

V hereckém ztělesnění těchto živlů excelovala mužská část arénovského souboru. Protagonistům se podařilo odkoukat rázovitost typů, jež se – jak mohu potvrdit – dodnes pohybují v příslušných lokalitách, a vytvořit tak nezaměnitelné figurky vzbuzující soucit i sympatie. Ferda Prokop (Josef Kaluža), Franta Vyvial (Vladislav Georgiev), Jozef (Albert Čuba), Lojza Bujok (Marek Cisovský), Venca (Michal Čapka), Škuta (Pavel Cisovský j. h.) sice dvakrát moudrosti nepobrali a pro nějaký ten přestupek či hříšek nejdou daleko, zato jsou ale lidmi ryzími, nepřetvařujícími se a pro svou lásku ke svobodě svým způsobem také obdivuhodnými.

 

Celý text recenze zde: www.nekultura.cz

Recenze na Brenpartiji v LN

Dnes, 6.11.2009 vyšla recenze na Brenpartyji. Zde je:


Uchlastat se, to je smysl života

Brenpartija je společnost tuláků žijících za první republiky na ostravských struskových haldách a konzumujících denaturovaný líh až do příslovečného oslepnutí a smrti. Právě podle ní pojmenoval Tomáš Vůjtek svou hru, která mimo jiné vznikla na motivy prózy Věnceslava Juřiny Zpráva o státu Halda. V ostravské Komorní scéně Aréna tuto zvláštní temně osudovou hrabalovskou mozaiku epizod nastudoval Janusz Klimzsa a jako dramaturgicky výlučný titul se objevila na právě probíhajícím 9. ročníku Festivalu divadel Moravy a Slezska v Těšínském divadle.

Ostravsko jako svérázný region je častou uměleckou inspirací a divadlo v tomto směru není ani trochu pozadu. Brenpartija má i mezi dosavadními kusy ojedinělé postavení, a to především svým zasazením do doby krize třicátých let minulého století. Tyto reálie do děje občas doléhají a maně připomenou třeba Kachyňův film Lásky mezi kapkami deště. Klimszova inscenace ovšem vytváří ojedinělý tragigroteskní svět, kosmos, který existuje sám pro sebe a do nějž proniká normální život jen tu a tam a v dalších absurdních detailech. Jeho smutní hrdinové, předchůdci dnešní bezdomovců, clochardů a jiných vyděděnců neochvějně směřují k radostném konci uchlastáním a vrcholem jejich luxusu je možnost získat bydlení v kolonii dělnických domků. Jim je ovšem mnohem lépe na struskách, kde chlastají od rána do večera, rvou se neznámo proč, a pokud je po ruce žena, souloží.

Hraje se v nejen v ostravském nářečí, ale i ve slangu této specifické sociální vrstvy, což je samo o sobě zdrojem osobité poetiky. Těch průpovídek, výšplechtů, kuriózních rčení, které postavy stále chrlí – od „rozumí tomu jako koze od prdele k noze“ až po „děvucha bez břucha jako hrnec bez ucha“. Skupinka tuláků, v níž hraje prim Ferda Prokop (Josef Kaluža) tráví svůj čas sice bezcílně, ale ve stálém vzrušení a s energií, která kdyby byla využita pozitivně, mohla by hory přenášet.

Místo toho se válejí celý den jako psi, vedou „hlubokomyslné“ řeči, ale co chvílí nastává nějaký výbuch emocí. Přetahují se o vyhastrošenou tulačku Majdalenu (Dana Fialová), laskavou kurvu, ochotnou vždy kamarádům vyjít vstříc, ostatně k jedné z nejbizarnějších scén patří soulož ve starém sudu, kam se neuvěřitelným způsobem vměstnají kromě Majdaleny ještě dva. Tulačka zpitá téměř do bezvědomí sice nezúčastněně prohlašuje – „marně si gatě rozpinate, ja vam nedam, bo vas neznam“ – ale své výhrůžky samozřejmě nesplní. Barvité obrazy plné podivností, jako například návštěva agenta od Bati, který tulákům velkomožně věnuje boty a slivovici, vykrystalizují do pevnější zápletky.

Jeden z party – Venca, kterému Michal Čapka dodal všechny znaky „místního šlahouna“ s frajerským knírkem a ulízanou kšticí, povýší a uvelebí se v teple u shánčlivé a poživačné služky Vefy (Alena SasínováPolarczyk), která si jej vyštafíruje – přinese mu po panstvu oblek, z kterého sice málem vypadne, ale o to víc se naparuje. Idylka ovšem skončí krvavě jako klasický morytát a uspíší konec všech.

Režisér Klimsza udržuje styl inscenace na hořkosměšné hraně, a i když zejména první část postrádá pevně vystavěnou dramatickou linii a také by mohla být kratší, daří se mu nakonec jednotlivé epizody provázat a vytvořit jakousi až postmoderně vyznívající tříšť, která má svůj vnitřní smysl. A do ní pak přirozeně vložit i symbolickou rovinu v podobě personifikované Smrti. Je to dívka v rudém kroji, která po celou dobu ochotně vydává lahve denaturáku a číhá ve výtahu těžní věže. Stále častěji z ní ale vychází, naskakuje svým obětem na záda, vkrádá se do jejich smrdutých příbytků, a když se usměje zlatem obitými zuby, každého zamrazí.

Brenpartija je vedle Černé Julky, Těšínského nebe či Takové O(s) travy krve dalším autorským divadlem, které těží z rázovitého severomoravského regionu. Nejde ale jen o prvoplánový folklor svou drsností tak divácky atraktivní. Je to výpověď o marnosti lidského snažení, která má jasný přesah a naléhavost.

Článek o Brenpartiji

vyšel článek o Brenpartyji na serveru novinky.cz

 

Klimszův Dodeskaden ze struskové haldy

Od úterý to v Českém Těšíně bude kulturně vřít diskusemi o vesměs výrazných inscenacích devátého ročníku Festivalu divadel Moravy a Slezska. Porota určí vítěze v sobotu. Jedním z nejlepších příspěvků bude ale docela určitě čtvrteční krajově ukotvená Brenpartija Tomáše Vůjtka v nastudování režijního barda Januse Klimszy.

Aréna Ostrava se na ni chystala dlouho. Nesnadno na svět se drala i předloha Brenpartiji: samizdatová Zpráva o státu Halda Věnceslava Juřiny. Autor v ní připomněl meziválečný bezdomovecký lumpenproletariát, hřející kosti na ostravských struskových haldách. Knížka konečně vyšla! V den divadelní premiéry (31. října), sedmnáct let po autorově smrti.V náručí hubičkové

Uznejte sami: V normalizačních časech, kdy zase platívalo gottwaldovské Horník, hutník, kdo je víc?! něco tak pravdě nepodobného spatřit světlo přece nemohlo!

O lidech z nejubožejších kolují po ostravském revíru báje a pověsti. A ještě najdete poslední pamětníky. Vyděděnci na hrabůvské haldě ve 30. letech skutečně žili a umírali. Měli hlad, kradli, občas se podřízli nebo uhořeli, ale pyšnili se i samosprávou. Policajti jim zakazovali jen prvomájové průvody. A oni se divili proč, když lumpenproletariát je přece taky proletariát.

Klimszova Brenpartija stylově a jazykově nepřímo navazuje na jeho legendárního Proroka Ilju. Příběh lidí ze smetiště. Zlých, ale z nejubožejších. Vykazují příbuzenství s proslulým Dodeskaden (1970) Akiry Kurosawy. Srší stejně burcujícím společenským a morálním apelem. Nádherně baví, má nostalgii zašlého času, je regionálně přesně ukotvená. A dojímá.

„Každý synek z Brenpartije nic nerobi enem žije. Tim zabiji bakterije, proto na furt věčně žije…“ Za tím popěvkem je drsné kamarádství, zápas o život a věčně číhající Smrt – v křehkém mánesovském hánáckém kroji Tereza Cisovská – rozdávající zabíjející dávky hubičkové, což prý bývala směs denaturovaného lihu a vody obarvené malinovou šťávou.

Klimsza zase jednou vstoupil i na jeviště: člověk z jiného břehu, veršující legenda, něco jako věčný děd z Končalovského Sibiriády. Ze všech nejlíp vládne uhrančivou šlonzáčtinou.Otisky paměti

Brenpartija je strhující hereckou inscenací. Na jevišti koncertují Josef Kaluža (starosta Ferda Prokop), Dana Fialková (Majdaléna), Marek Cisovský (Lojza Bujok), Michal Čapka (Venca), Pavel Cisovský (Škuta zvaný Panáček), Vladislav Georgiev (Franta Vyvial), Albert Čuba (Jozef), Alena Sasínová-Polarczyk (Vefa)…

Jenom Ostravsko a Brněnsko může stavět poetiku některých divadelních událostí na jazykově lexikálním ozvláštnění, jež se na první pohled jeví jako rázovité, pitoreskní. Jsou-li za ním lidé, nabírá příběh sílu. Znamenitý příspěvek z kategorie otisků paměti. Je to jeden z trendů současného divadla. Důkazy najdeme v Chebu, Ústí, Šumperku. A nejvíc v Ostravě.