Rozhovor

Režisérem Taboriho Jubilea je André Hübner – Ochodlo (umělecký šéf Teatru Atelier a uznávaný interpret jidiš písní), který v Aréně režíroval už dvě inscenace (Albeeho hru Kdo se bojí Virginie Woolfové? a Beckettovy Šťastné dny). Je to tedy náš dobrý známý, přesto ale o něm nevíme úplně všechno, a proto jsme jej požádali o pár odpovědí na naše zvídavé otázky.

Proč sis vybral zrovna Taboriho Jubileum?

Pokud jde o autory jsem skutečně velmi vybíravý. Beckettovy hry pro mě představují jeden z vrcholů moderního dramatu, a psát po Beckettovi je proto velmi těžké. Tabori je jeden z mála autorů, který to dokázal. Navíc mám k němu i trošku bližší vztah, protože jsem se s ním osobně setkal během svých divadelních studií v Německu. A první premiérou našeho sopotského Teatru Atelier byla Taboriho hra Weisman a Rudá tvář. Koneckonců i Jubileum jsem u nás v roce 1996 uvedl v polské premiéře.

Tématem Taboriho her je osud Židů za války, ta hrůzná tragédie národa určeného k vyhlazení. Je to i tvé téma?

Samozřejmě, mám židovské kořeny a celou svou tvorbou se snažím na ně upozornit. Zpívám písně, které jsou produktem židovské kultury a které tak znovu rezonují v prostoru, v němž byly před lety násilně umlčeny. I tímto způsobem se dají připomenout hitlerovská jubilea. Ale těší mě zájem dnešního publika, který potvrzuje, že jidiš a klezmer jsou v Evropě (ale nejen v ní) opět doma.

V čem se liší inscenace Jubilea v Aréně od té sopotské?

Především je to postavou Jürgena, který byl v Sopotech spíše takovým prototypem slabocha, kdežto v Aréně je z něj sexuálně vyšinutý a perverzní nácek, což samozřejmě ve výsledku ovlivnilo i jeho vazby k ostatním postavám. Mohl jsem si to dovolit, protože zdejší soubor znám a pracovali jsme v atmosféře vzájemné důvěry, bez níž by ostatně takovéto divadelní pojetí ani nebylo možné. Navíc jsem spolupracoval i se svým „dvorním“ skladatelem Adamem Żuchowskim, se kterým jsme se ještě tenkrát v Sopotech neznali, a inscenaci jsme obohatili i o zpívané židovské modlitby, což ji dodává na autentičnosti a zároveň stupňuje její naléhavost. Těšil jsem se do Ostravy na tuto práci a jsem rád, že jsme se opět při ní potkali – umělecky i lidsky.
 

Premiérové okénko

George Tabori

JUBILEUM

A nemluvme o neštěstí. Mluvme o hanbě.

Překlad: Petr Štědroň / Režie a výprava: André Hübner-Ochodlo / Hudba: Jerzy Satanowski / Scénická hudba: Adam Żuchowski / Hrají: Josef Kaluža, Vladislav Georgiev, Tereza Dočkalová, Marek Cisovský, Michal Moučka alternuje Albert Čuba, Alena Sasínová-Polarczyk, Dana Fialková

Taboriho Jubileum uvádíme v české premiéře. Je to brilantně napsaná hra, v níž ožívají hrůzy holokaustu, které jsou konfrontovány s naší přítomností. Tabori ji napsal v roce 1983, kdy uběhlo padesát let od Hitlerova nástupu k moci. Bohužel, hra nijak nezestárla a je stále aktuální. Tabori totiž napsal grotesku o mrtvých i živých, o zločincích i jejich obětech,
o smrti v plynových komorách, ale i o naději, že se prožité hrůzy už nebudou opakovat. I my dnes doufáme, stejně jako doufal Tabori, a stejně jako on vidíme, že hajlování zdaleka ještě nepatří jen minulosti.
Hřbitov na Rýnu, dnes, kde jsou mrtví odsouzeni k tomu, aby si připomínali to, na co by raději byli zapomněli, totiž osmý kruh pekelný. Většina těch, co vykládají vtipy, začíná pokaždé „přerušte mě, jestli už ho znáte“, ale mrtvým nemůžeme bránit v tom, aby své vtipy vykládali znovu a znovu. Vtipy mrtvých a jejich smích, ne ten homérský, ale ten nejtrpčí, se doporučuje coby zábava nekrofobům, exorcistům, lovcům přízraků, frustrovaným milencům a zbytku mlčící většiny. Každý z těchto vtipů (nebo zpráv) se zakládá na faktech…

Česká premiéra v sobotu 18. září 2010 v 18. 30 hodin