Rozhovor s fotografem Ivanem Pinkavou

Komorní scéna Aréna připravuje ve spolupráci s Fotografickou galerií Fiducia druhou ze série tematických výstav divadelních plakátů. Tentokrát vystavené plakáty společně vytvořili Ivan Pinkava – významný představitel současné fotografie a Robert V. Novák – grafik a oceňovaný autor vizuálních prezentací kulturních institucí jako je Letní filmová škola v Uherském Hradišti nebo ostravská GVUO. Ivan Pinkava, který na vernisáž výstavy ve středu 16. září přijede osobně, pro nás zodpověděl několik otázek o divadelním plakátu.

Jste autorem fotografií pro několik sérií divadelních plakátů. Jak spolu fotografie a divadlo komunikuje?

Trochu Vaší otázce nerozumím, jak ji myslíte. Zajímá Vás skutečně vztah fotografie jako takové a divadla jako umělecké formy nebo vztah divadla coby zadavatele směrem k fotografovi?

Pokud máte na mysli to první, tak se přiznám, že jako tvůrce plakátu se tímto vlastně nezabývám, protože by to bylo spíše kontraproduktivní. Je to otázka pro tzv. divadelní fotografy, tedy autory, kteří fotografují divadelní představení a podílí se tak do jisté míry i na jeho interpretaci.

Pokud máte na mysli to druhé, tak to je samozřejmě otázka pro mne klíčová. Jednak z ní vyplývá, zda vůbec chci s divadlem spolupracovat a pak určuje mou svobodu práce, což je pro mne klíčové.

Sám se věnujete volné tvorbě. Jsou zadání Národního divadla Brno a Jihočeského divadla nějak omezující? Například činohra Národního divadla Praha počítá s tím, že bude na plakátu inscenace vždy někdo z herců. Je při takovém zadání dostatek prostoru pro vlastní invenci?

Musím říct, že v obou divadlech jsem si vydobyl poměrně značnou autonomii. Předpokládá to samozřejmě pochopení a velkorysost na straně divadla a také respekt na mé straně. To znamená, že i přes značnou svobodu si stále uvědomuji, že se jedná o reklamu svého druhu, která musí naplňovat svůj cíl, tedy informovat a přilákat diváka, prodávat představení a podílet se na vizuálním jazyku celého divadla. To není vůbec jednoduchý cíl při vícesouborovém divadle, které plní svou veřejnoprávní službu. Zjednodušeně řečeno musíte oslovit diváky cca od 15 do 90 let, snažit se o současný vizuální jazyk, který preferuje víc mladší, tedy dnešní a budoucí generaci návštěvníků, a přitom je to jazyk srozumitelný a zábavný i pro generaci výrazně starší. Současně hledáte ještě průnik vizuálního řešení pro balet, činohru a operu, abyste podpořil značku instituce, že se skutečně jedná o jednu a též instituci. V Brně je to ještě složité i tím, že NDB reprezentují tři různé divadelní domy, a zvláště na počátku mé spolupráce NDB velmi řešilo, jak tuto identitu podpořit. To byl rozdíl oproti spolupráci s Jihočeským divadlem, kde jsem pracoval výhradně pro činohru.

Aby situace nebyla jednoduchá, plakáty vznikají často s velkým předstihem, převážně v době, kdy nemáte k dispozici kostýmy, neexistuje scéna a občas dokonce ani není dokončená představa o celém řešení inscenace. Tedy v podstatě se trefujete do budoucí interpretace. Čímž chci také říct, že u většiny plakátů nejde tolik o práci okolo fotografování, což je už jen radost, ale to nejtěžší je zvolit a nalézt prostředí, určit řešení kostýmů, výběr vhodných modelů, částečně nebo zcela se podílet na produkci celého fotografování. Mému pojetí navíc není vlastní dělat jakousi formální schválnost nebo dokonce antitezi, která může být velmi snadná a lákavá. Sice může být na počátku zábavná, ale vesměs se velmi rychle okouká a vyvane. Část plakátů totiž navíc na rozdíl od většiny reklam musí sloužit někdy i několik sezón a vy nikdy nevíte, jak dlouho to bude. V NDB jsme společně s Robertem V. Novákem zrealizovali během pár let včetně kampaní odhadem okolo 150 plakátů, a tak máte možnost si všechny tyto aspekty velmi dobře uvědomit.

S Robertem V. Novákem jste spolupracoval na několika úspěšných kampaních pro Národní divadlo Brno. Co může udělat design pro umění?

Kampaň a design jsou odlišné věci, není mezi nimi rovnítko. Samozřejmě kampaň musí mít své designové řešení, tedy zde grafický design, ale každá věc má své zcela odlišné zákonitosti, ty je potřeba protnout, aby si vzájemně sloužily. Design se podílí především na konečném lesku a kráse celé kampaně. Protože kampaň je mnohem intenzivnější ale kratší než prezentace jednotlivého plakátu, musí být celá strategie velmi promyšlená, efektivní a udržet nějakou dobu Vaši pozornost. Vlastně ideje všech kampaní, které jsem realizoval pro NDB s výjimkou kampaně s diváky, která ale už následovala vyzkoušený model, vyšly z mého podnětu. S Robertem V. Novákem jsme až v další fázi hledali konečnou grafickou podobu. Myslím, že oba jsme dostatečně zkušení, abychom odhadovali výsledný účin. Vlastně čím méně lidí do práce mluvilo, tím lépe. Řada lidí z marketingu v divadlech podléhá představě, že jejich pozice jim dává schopnost věcem správně rozumět, ale upřímně řečeno, velmi často tomu tak není. Většinou mají jen velmi krátkou zkušenost, přišli z jiných oborů, často trochu rozumí marketingu, ale už vůbec už ne grafickému designu nebo obráceně apod. Asi Robert i já jsme poměrně autoritativní typy, tedy jsme si v obou divadlech uměli v tomto směru vydobýt dobré podmínky. A Robert je navíc opravdu výjimečný grafik a spolupráce s ním i mně dávala také určitou jistotu nějakého výsledku, protože logicky ne vše se vždy fotografovi povede a grafik ještě může leccos za Vás zachránit. Rád bych zdůraznil, že zvláště v kampaních, myslím, byl přínos Roberta na výsledku výjimečný.

Sledujete vizuální komunikaci divadel v posledních letech? Jde vidět nějaký posun v kvalitě? Čím to je?

Samozřejmě lehce to sleduji, ale ne nějak systematicky. Asi to souvisí i s tím, že se právě z této práce stahuji a poslední rok jsem ještě z velkého respektu k Jirkovi Heřmanovi dělal už plakáty pouze pro operu. Ale z počátku jsme plakáty jiných divadel hodně sledovali a často nás napadlo, že jsme nějaký čas docela zásadně jiná divadla inspirovali. Bylo by zajímavé zpětně se podívat na divadelní plakátovou tvorbu v Čechách třeba před sedmi lety a posoudit ji s dnešním stavem.  Několik divadel tu dnes dělá opravdu zajímavé plakáty a mají i promyšlené koncepty, které vidí už za roh, a ne pouze do příštího měsíce. Mimochodem už to, že zde pořádáte tuto přehlídku, také o něčem vypovídá.

Historie

Komorní scéna Aréna je nástupnická organizace bývalého Divadla hudby, které uvádělo hudební pořady, sestavené z tehdy málo dostupných gramofonových nahrávek. Ale na konci šedesátých let se v prostorách Divadla hudby krátce prosadila i činohra, když zde od října 1968 do března 1970 hrálo dnes již legendární (čili mladší generaci naprosto neznámé) Divadlo Waterloo. Po udání spolupracovníkem StB došlo k vyšetřování činnosti divadla a několik jeho členů bylo odsouzeno k nepodmíněným trestům v době trvání od devíti měsíců do dvou let. To vše za inscenaci hry Syn pluku, která ironicky parafrázovala dílo sovětského spisovatele Valentina Katajeva. Podle rozsudku Krajského soudu v Ostravě z června 1972 Syn pluku „hrubým způsobem urážel spřátelenou socialistickou zemi a její bratrskou pomoc v srpnu roku 1968″. Všem v Ostravě bylo rázem jasné, že se činohře bude v tomto prostoru mimořádně dařit a že herci budou za své umění po právu odměněni. Přesto ale činoherci raději počkali, až padne režim, který své divadelníky dokázal odměňovat až takto dramatickým způsobem.

         Od počátku devadesátých let, kdy se komunisté na čas stáhli do ústraní a země byla náhle plná svobodných občanů a přesvědčených demokratů, se svobodně a demokraticky začal formovat i nový divadelní soubor, jehož uměleckým šéfem se stal herec, režisér a scénárista Pavel Cisovský. Přeměna původního Divadla hudby v komorní činoherní scénu byla dokončena v roce 1994 přijetím nového názvu Komorní scéna Aréna, kdy se funkce divadelní ředitelky ujala Renáta Huserová. Od té doby soubor uvedl desítky inscenací, které byly nominovány na desítky divadelních cen, z nichž desítky cen také získaly. V roce 2005 získalo divadlo i novou budovu a nového uměleckého šéfa, jímž se stal Ivan Krejčí. Komorní scéna Aréna se tak přesunula z Masarykova náměstí do pasáže u Sýkorova mostu a nový umělecký šéf se už přes patnáct let úspěšně snaží, aby do ní diváci nalezli svou cestu. Pod jeho vedením se Komorní scéna Aréna stala čtyřikrát Divadlem roku (2013, 2015, 2016, 2017), což bývá chápáno jako nejvyšší ocenění české divadelní kritiky.  Zároveň je to přesvědčivým důkazem, že do nové budovy našli svou cestu i divadelní znalci. V roce 2018 do ní našel cestu i divadelník a hudebník Jakub Tichý, který ve funkci ředitele vystřídal Renatu Huserovou.

         Komorní scéna Aréna dnes patří k nejlepším, a tudíž i nejoceňovanějším českým divadlům. Pro některé (zpravidla ty náročné) je však stále divadlem nedoceněným, pro jiné (zpravidla ty z jiných divadel) je zbytečně přeceňovaná a my ostatní jsme se s tím už naučili žít. Její repertoár kriticky reflektuje naši současnost (za pomoci klasických i současných autorů), přičemž oblíbeným žánrem je tragikomedie. Aréna je tedy divadlem bojovným, jak už sám název napovídá, a svůj zápas o aspoň trochu lepší svět (ano, je to patetické, ale patos k divadlu tak nějak patří) chce dovést k aspoň trochu lepším koncům než výše zmíněné Divadlo Waterloo (nomen omen). A rozhodně se nechce stát legendárním (čili mladší generaci naprosto neznámým) divadlem, což se jí snad bude ještě pár let dařit. 

Tomáš Vůjtek

Architektura

Základním předpokladem návrhu interiéru divadla bylo vytvořit místo, s kterým se budou jak návštěvníci tak i divadelní soubor scény identifikovat, do kterého budou přicházet s nadšením i očekáváním. Do kterého se budou rádi vracet. Vytvořit místo s charakterem. Podpořit divadelní snažení snahou architektovou.

Návrh interiéru vychází z charakteru samotných prostorů. Využívá maximálně dispozic budovy z 20 let a se snaží s tímto původním charakterem komunikovat, nezakrývat ho. Nepoužíváme podhledy, ale využíváme trámových stropů jako výtvarného prvku prostoru. Monumentálnost a až chrámový charakter těchto stropů např. v prostorech schodiště se snažíme umocnit průsvitným závěsem, lemující tento prostor. Závěs a světlo za ním. Vstupní prostor do divadla. Tam, kde se něco děje.

Noblesní až divadelní závěs (opona), vedle syrových zdí, vedle odhaleného stropu. Nosné průběžné zdi jsou ponechány bez štuku, pouze omítkové jádro upozorňuje na jejich nosnost a stáří. Hydrant a rozvaděč jako součást designu. Přiznaná vzduchotechnika. Výtvarná barevná ornamentální čelní a dělící stěna. Světlo. Nátěr na betonové podlaze. Ocelové dveře. Kožený těžký závěs.

Pódium baru s variabilními schody. Použití a skladba schodů dle potřeby. Malé koncerty, varieté, autorská čtení. Bar jako lákavé prosvětlené místo. Foyer jako předprostor i prostor divadelní akce. Variabilní sezení, do sebe zapadající, skladatelné. Stolky. Lampy. Dosvětlení.

Radiátor jako socha. Prosklené dveře na terasu, propojování prostorů. Šatna na bočních kolejničkách – klubový prostor herců. Toalety jako důležité prostory hygieny a očisty s individuálním charakterem. Místnost s neonovými nápisy. Místnost květinová. Místnost zrcadlová. Místnost s ornamenty. Dámská umývárna bílá, pánská černá. Místnost s pisoáry jako místo Duchampova surrealismu. Toalety navrženy do nejmenšího detailu. Vestavěné zásobníky na papírové ručníky, vestavěné koše. Atypické věšáčky, zarážky, kliky. Radost z detailu i z celku.

MgA. Marcela Steinbachová a MgA. Rastislav Juhás

Pro návštěvníky divadla je od září 2011 v provozu i nový prostor – zastřešená terasa.

Autor návrhu: ing. arch. Witold Sikora

TECHNICKÁ SPECIFIKACE KSA

Jeviště:
– hloubka: 5,875 m (i se sedadly 17,460 m)
– šířka: 7,507 m (celá 8,955 m )
– výška: cca 6m (3,1m do výše technické lávky, + 2.5m po stropní konstrukci se světly)

Další:
– vykrytí: možnost zavěšení 6 bočních šál + zadní horizont na kolejnici
– tahy: 10 bodových tahů ve 3 řadách, el. ovládání, + jeden velký pojízdný most s možností zavěšení tahu

– inspicientský pult v zázemí

Kabina zvukaře a osvětlovačů je umístěna v zadní části hlediště –
2.patro,přímá viditelnost.

Zvuk:

PA
– main stereo JBL 500W

CONSOLE
– DiGiCo SD – 12

OUTBOARD
– Lexicons
– iMac, Ableton Live, Pro Tools

Open control room or Genelec monitors


Světlo:
Kabina je umístěna v zadní části hlediště – 2. patro,
přímá viditelnost.
– 143 okruhů
– pult ADB Phoenix 5 + pult ChamSys magic Q 500
Regulace: počet regulovaných okruhů 143x 2kW
Spinané okruhy: 30x 10A + 30x DMX
Rozmístění světel je stabilní.
Druhy svítidel
– adb 103 – 48 ks
– adb tvarovací 105 – 8 ks
– spotlight 1000 w tvarovací -10 ks
– ETC 750 – 4 ks
– para 1000 w strop trvale nasvícených -19 ks
– chr 500 – 8ks
– warp 4 ks
Inteligentní světla:
– 2x adb di4s, 2x Square LED – aura, 6x MAc Aura Martin, 4x LED par
Přenosy:
– 4ks uv zářivky
– chr 1000w 10 ks

Sezóna v Aréně začíná Koncem hry

Ostrava, 26. 8. 2020

 

V Komorní scéně Aréna uvedeme 5. září slavné drama Samuela Becketta Konec hry. Beckett v Konci hry vytvořil postapokalyptický obraz zdevastovaného světa, ve kterém dožívají poslední lidé. Ideální prostředí pro to, pokládat si otázky o smyslu a plánu lidské existence. A nebyla by to Aréna, kdyby i do takové situace nedokázala dostat také dávku hořkého humoru. Inscenaci režíruje umělecký šéf divadla Ivan Krejčí.

 

Premiéru Konce hry uvádíme v novém termínu, v sobotu 5. září 2020. „Inscenací, kterou měla minulá sezóna končit, budeme paradoxně novou sezónu začínat. Zdá se nám to nanejvýš příhodné pro zavirovaný svět, ve kterém nevíme dne, ani hodiny, natož začátku a konce,“ říká dramaturg Arény Tomáš Vůjtek.

 

Soubor Arény a tvůrčí tým Ivana Krejčího pojal Beckettův Konec hry předně jako absurdní grotesku o konci světa. Pro Ivana Krejčího to není první setkání s touto hrou. „Na Konci hry jsem pracoval už v roce 1997 jako asistent v inscenačním týmu režiséra Josefa Janíka. Tenkrát hráli Nagga a Nell Michal Čapka a Ivana Uhlířová. V naší inscenaci tvoří tento krásný pár starých milenců Stanislav Šárský s Danou Fialkovou,“ říká Ivan Krejčí. V rolích Hamma a Clova uvidíme Marka Cisovského a Vojtěcha Lipinu. Pro herce Stanislava Šárského je to první hostování v Komorní scéně Aréna.

 

Premiéra představení je v sobotu 5. září 2020. Termíny repríz jsou v pondělí 7. září a ve čtvrtek 10. září, ve středu 30. září a v pondělí 12. října.

 

 

Kontakt:

www: divadloarena.cz

fb: facebook.com/arenaostrava/

ig: instagram.com/komorniscenaarena/

adresa: 28. října 2, 701 85 Moravská Ostrava

 

Michaela Davidová

PR & marketing | Komorní scéna Aréna

michaela.davidova@divadloarena.cz

+420 702 211 067

Máme otevřenou pokladnu!

Od 24. září je pokladna otevřena každý všední den od 15.00 do 18.30 a o víkendu vždy hodinu před začátkem představení! Nezapomeňte si vyzvednout předplatné a rezervace vytvořené přes léto, a taky si určitě nezapomeňte udělat radost nějakou tou vstupenkou na září a říjen, stále jsou k mání!

 

Ceny

Na slavnostním předávání promluvila ředitelka Pražského divadelního festivalu německého jazyka Jitka Jílková. Cenu za porotu složenou z redaktorů Divadelních novin předal její předseda a zároveň šéfredaktor novin Josef Herman. „Cílem poroty je vždy najít inscenaci,…

Proto se také původně hlásila na JKGO na loutkoherectví. Nakonec ale vystudovala obor hudebně-dramatický v ročníku Václava Klemense a také díky němu se poprvé ocitla na jevišti profesionální scény. Bylo to Divadlo Petra Bezruče, kde Václav Klemens režíroval inscenaci Tajemná zahrada, a projevil velikou odvahu, když do její hlavní role obsadil dvě své tehdejší studentky 3. ročníku – Terezu a Janu Bernáškovou, která s ní roli Mary alternovala. Od té doby se, k jejímu smutku, na jeviště DPB už nepodívala…

Po skončení konzervatoře hostovala v Těšínském divadle v Českém Těšíně v inscenaci Starci na chmelu, kde se poprvé setkala s žánrem muzikálu, který ji přitahuje dodnes.

Ve stejné době začala hostovat i v Komorní scéně Aréna, její první rolí byla Mladá v legendární inscenaci Prorok Ilja.
Postupně v KSA hostovala častěji a častěji, až se z původního půl úvazku stal úvazek celý a dnes je Tereza po dvanácti letech na jejích prknech jednou z mála zástupců „původní“ Arény.

Aréna se jí stala osudnou i pro osobní život, protože právě tady potkala svého manžela Marka, s nímž má dvě dcery, Mášu (podle Máši z Racka) a Ninu (podle Niny Zarečné z Racka), díky nimž na čas přerušila svou hereckou kariéru, aby se sem zase ráda a nedočkavě vrátila.

Tereza hraje na příčnou a zobcovou flétnu, společně s manželem Markem zpívá v kapele Mamalör-Vítkovický klezmer, která se zaměřuje na židovskou hudbu s českými texty a tančí flamenco.

Baví ji i žánr muzikálu, který si dvakrát měla možnost vyzkoušet na jevišti Národního divadla moravskoslezského a pokud by dostala příležitost, ráda by se v „divadle, které mluví, tančí a zpívá“ zdokonalovala dál.

Festivaly

Na slavnostním předávání promluvila ředitelka Pražského divadelního festivalu německého jazyka Jitka Jílková. Cenu za porotu složenou z redaktorů Divadelních novin předal její předseda a zároveň šéfredaktor novin Josef Herman. „Cílem poroty je vždy najít inscenaci,…

Proto se také původně hlásila na JKGO na loutkoherectví. Nakonec ale vystudovala obor hudebně-dramatický v ročníku Václava Klemense a také díky němu se poprvé ocitla na jevišti profesionální scény. Bylo to Divadlo Petra Bezruče, kde Václav Klemens režíroval inscenaci Tajemná zahrada, a projevil velikou odvahu, když do její hlavní role obsadil dvě své tehdejší studentky 3. ročníku – Terezu a Janu Bernáškovou, která s ní roli Mary alternovala. Od té doby se, k jejímu smutku, na jeviště DPB už nepodívala…

Po skončení konzervatoře hostovala v Těšínském divadle v Českém Těšíně v inscenaci Starci na chmelu, kde se poprvé setkala s žánrem muzikálu, který ji přitahuje dodnes.

Ve stejné době začala hostovat i v Komorní scéně Aréna, její první rolí byla Mladá v legendární inscenaci Prorok Ilja.
Postupně v KSA hostovala častěji a častěji, až se z původního půl úvazku stal úvazek celý a dnes je Tereza po dvanácti letech na jejích prknech jednou z mála zástupců „původní“ Arény.

Aréna se jí stala osudnou i pro osobní život, protože právě tady potkala svého manžela Marka, s nímž má dvě dcery, Mášu (podle Máši z Racka) a Ninu (podle Niny Zarečné z Racka), díky nimž na čas přerušila svou hereckou kariéru, aby se sem zase ráda a nedočkavě vrátila.

Tereza hraje na příčnou a zobcovou flétnu, společně s manželem Markem zpívá v kapele Mamalör-Vítkovický klezmer, která se zaměřuje na židovskou hudbu s českými texty a tančí flamenco.

Baví ji i žánr muzikálu, který si dvakrát měla možnost vyzkoušet na jevišti Národního divadla moravskoslezského a pokud by dostala příležitost, ráda by se v „divadle, které mluví, tančí a zpívá“ zdokonalovala dál.

Hodnoty

Na slavnostním předávání promluvila ředitelka Pražského divadelního festivalu německého jazyka Jitka Jílková. Cenu za porotu složenou z redaktorů Divadelních novin předal její předseda a zároveň šéfredaktor novin Josef Herman. „Cílem poroty je vždy najít inscenaci,…

Proto se také původně hlásila na JKGO na loutkoherectví. Nakonec ale vystudovala obor hudebně-dramatický v ročníku Václava Klemense a také díky němu se poprvé ocitla na jevišti profesionální scény. Bylo to Divadlo Petra Bezruče, kde Václav Klemens režíroval inscenaci Tajemná zahrada, a projevil velikou odvahu, když do její hlavní role obsadil dvě své tehdejší studentky 3. ročníku – Terezu a Janu Bernáškovou, která s ní roli Mary alternovala. Od té doby se, k jejímu smutku, na jeviště DPB už nepodívala…

Po skončení konzervatoře hostovala v Těšínském divadle v Českém Těšíně v inscenaci Starci na chmelu, kde se poprvé setkala s žánrem muzikálu, který ji přitahuje dodnes.

Ve stejné době začala hostovat i v Komorní scéně Aréna, její první rolí byla Mladá v legendární inscenaci Prorok Ilja.
Postupně v KSA hostovala častěji a častěji, až se z původního půl úvazku stal úvazek celý a dnes je Tereza po dvanácti letech na jejích prknech jednou z mála zástupců „původní“ Arény.

Aréna se jí stala osudnou i pro osobní život, protože právě tady potkala svého manžela Marka, s nímž má dvě dcery, Mášu (podle Máši z Racka) a Ninu (podle Niny Zarečné z Racka), díky nimž na čas přerušila svou hereckou kariéru, aby se sem zase ráda a nedočkavě vrátila.

Tereza hraje na příčnou a zobcovou flétnu, společně s manželem Markem zpívá v kapele Mamalör-Vítkovický klezmer, která se zaměřuje na židovskou hudbu s českými texty a tančí flamenco.

Baví ji i žánr muzikálu, který si dvakrát měla možnost vyzkoušet na jevišti Národního divadla moravskoslezského a pokud by dostala příležitost, ráda by se v „divadle, které mluví, tančí a zpívá“ zdokonalovala dál.

Vypadá to, že lidi do divadla chtějí chodit, a to je hlavní

S uměleckým šéfem Komorní scény Aréna Ivanem Krejčím jsme si povídali o uplynulé sezóně, o tom, jak karanténa ovlivnila premiéry Dostojevského Zločinu a trestu a Beckettova Konce hry. Ptali jsme se, jaký bude Shakespearův Macbeth a co v Aréně v nové sezóně uvedeme ze současné ruské tvorby.

Začněme u novinek Roku rozmarných her v Aréně. První titul sezóny, Zlatého osla, provázela komplikovaná personální situace. Na poslední chvíli inscenaci převzal nový režisér. Jak často něco takového nastane?

Není to běžné, ale stává se to. Jsem rád, že jsme v případě Zlatého osla dosáhli šťastného řešení – s pomocí celého souboru a režiséra Pavla Gejguše, pro kterého to byla v Komorní scéně Aréna první režie.

Druhou premiérou sezóny byla Kočka v oreganu  v režii Petra Svojtky, i ten režíroval v Aréně poprvé? 

Petr Svojtka byl mým spolužákem na DAMU a je vlastně překvapivé, že jsme se ještě pracovně nepotkali. Je to hlavně proto, že byl dlouholetým uměleckým šéfem v Městských divadlech pražských, čímž byl dost vytížený. Teprve teď byla vhodná příležitost Petra oslovit. No a byla to bezvadná spolupráce. Jejím výsledkem je brilantně vystavěná herecká inscenace. Kočka v oreganu je velmi pevně režírovaná a zároveň v ní mají herci svobodu. Ideální spojení.

Co říkáte na zisk letošní Ceny Josefa Balvína pro Zimní slunovrat? V Aréně toto drama německého autora Rolanda Schimmeplfenniga inscenovala mladá režisérská dvojice. 

Ano, k Zimnímu slunovratu jsme pozvali inscenační tým Adama Svozila a Kristýny Jankovcové. V Komorní scéně Aréna podporujeme mladé talenty. Oba režiséry jsem poznal jako studenty na DAMU. Jejich absolventská inscenace Rituální vražda Gorge Mastromase získala Cenu Marka Ravehilla. Inscenace, které tento režisérský tandem tvoří, mají odlišný jazyk, než je pro Arénu běžný. A těší nás, že díky jejich spojení s naším souborem vznikl velmi zajímavý výsledek, který na Pražském divadelním festivalu německého jazyka ocenila porota složená z redaktorů Divadelních novin.

Co bylo v sezóně 2019/2020 vašim největším manažerským rozhodnutím?

Asi právě ta výměna režiséra na poslední chvíli. Víte, věci kolem divadla jsou křehké, v jisté fázi jsou to jenom představy, které teprve dostanou konkrétní podobu. A jen na základě těchto představ se musíte rozhodnout, jestli se věci odehrají nebo ne. S Jiřím Pokorným jsem kamarád. Nebylo to lehké rozhodování.

Tím bohužel nečekané zvraty neskončily. V březnu divadelní provoz přerušila pandemie. Teď, když můžete po karanténě rekapitulovat, udělal byste něco jinak?

Rozhodně jsme udělali správnou věc, když jsme v březnu vše zastavili. A bylo to jen pár dní před premiérou Zločinu a trestu. Tu inscenaci to mohlo pohřbít, ale podařilo se nám navázat a v červnu odehrát jak premiéru, tak i tři reprízy. Sezónu jsme prakticky zachránili, včetně Beckettova Konce hry, který jsme chtěli původně uvést v červnu. Nově bude zahajovat 5. září sezónu 2020/2021. 

Vypadá to, že lidi do divadla chtějí chodit, a to je hlavní. Divadlo je živé umění, je o setkávání a zasahuje přímo do srdce. Musí se hrát pro někoho; mnoho se toho totiž odehrává právě mezi hledištěm a jevištěm. Bez živých diváků je to pro divadlo fatální a musím říct, že ani omezený provoz nebyl ideální.

Odrazí se nějak zkušenost posledních měsíců přímo v divadelní tvorbě?

Nepochybně ano, ale nevím ještě jak, cesty jsou křivolaké. Alfréd Radok krásně říkával, že divadlo se má dělat o tom, co visí ve vzduchu, jinak to prakticky nemá cenu, protože pak děláte kulturu, a ne živé umění. Myslím, že by mě to pak ani nebavilo.

Už v sobotu 5. září uvedeme v premiéře Konec hry Samuela Becketta, který od května v Aréně připravujete. V jaké sestavě inscenaci zkoušíte?

Já mám Becketta rád odjakživa a na Konci hry jsem pracoval už v roce 1997 jako asistent v inscenačním týmu režiséra Josefa Janíka. Tenkrát hráli Nagga a Nell Michal Čapka a Ivana Uhlířová. V naší inscenaci tvoří tento krásný pár starých milenců Stanislav Šárský s Danou Fialkovou. Je to krásná groteska o konci světa, kterému ještě pořád vládne Hamm v podání Marka Cisovského a slouží mu Clov, kterého hraje Vojta Lipina.

Tuto sezónu jste v Komorní scéně Aréna režíroval pouze zmíněný Konec hry. Režíroval jste v jiných divadlech?

Je to tak, v Hradci Králové jsme připravovali Strýčka Váňu. Je tam výborný soubor a lidi, které znám. Skoro jako bych režíroval doma, ale má to zároveň pel novosti. Taky jsem tady v Národním divadle moravskoslezském režíroval hru Osm žen. Je to detektivka, vlastně takový lehčí žánr, ale o to víc se musí udělat pořádně. Má své zákonitosti, ale dá se s tím i pohrávat. A taky to byla práce se samými ženami, které tahle práce těšila, což jsou výborné podmínky.

Jak se vlastně liší režírovat venku a doma?

Doma se všichni známe a taky si nemusíme nic vysvětlovat. Co je situace, co je postava… Můžeme jít rychle k věci. Venku se se souborem musíme nejprve naladit na společné myšlení. Pak se můžete dostat rychleji k práci, ale ani to vám nezaručuje, že se potkáte. A dokonce ani to, že si rozumíte, nezaručuje, že to vyjde. Je to takové dobrodružství.

Naopak úskalím známého prostředí může být to, že zpohodlníte. Ale pokud máte vnitřní laťku a neustálou pochybnost o tom, co děláte, pak máte šanci vydržet. Tedy aspoň doufám.

V polovině sezóny budete v Aréně připravovat inscenaci Macbeth. Co vlastně u Shakespeara nejvíc funguje? Máte nějaký trik, jak na něj?

Na Shakespeara není žádný univerzální klíč. Ale co se mi osvědčilo, a v každé inscenaci to bylo jinak, je nechat mu vzduch. Shakespearovy texty nabízejí velkou svobodu pro použití divadelních prostředků. Původně se odehrávaly prakticky na prázdném jevišti. Postavy se v nich rychle přesouvají mezi časem i prostorem, hodně se pracuje s divákovou představivostí. Tím jsou vlastně jeho hry velmi moderní. Pro mě je vždy rozhodující téma, které celou hru rozstřelí a umožní ji nově přečíst s úctou k autorovi, ale současně.

V nové sezóně přibude v repertoáru Komorní scény Aréna současný ruský titul, satirická hra Viktora Šenderoviče Pan Ein a problém požární bezpečnosti. Jak zapadá do dlouhodobé dramaturgie divadla?

Současnou ruskou tvorbu máme v repertoáru pravidelně. Mluvíme tady o tématu, skrze které se formuluje to, o čem inscenaci děláte. Nejde pak ani o to, zda hra je ruská, německá či česká, ale zda právě nabízí téma, které se dotýká současnosti. Tedy přečíst i velmi starou hru nově současnýma očima, abychom hráli o tom, co nás trápí nebo těší. A Šenderovič stvořil fantastický bizarní svět hasičů, kteří skrze předpisy ovládnou svět.

Sezónu Rok ztrát a nálezů uzavřou Komáři britské autorky Lucy Kirkwoodové. Inscenaci bude režírovat Kateřina Dušková. Bude to vaše první spolupráce?

Kateřina Dušková působila v Horáckém divadle v Jihlavě a spolupracovali jsme spolu v Divadle Na Fidlovačce. Je to režisérka, která umí řemeslo a pozvali jsme ji, aby do toho našeho „machistického” světa vnesla ženský pohled. (smích)

Diváky Arény čeká v sezóně 2020/2021 novinka. Pod názvem „Foajéé!“ bude divadlo uvádět „alternativní“ tvorbu. Co k tomu Arénu vede?

Záměr je udělat něco pro radost nás i diváků. Vytvořit prostor, ve kterém bychom mohli uvádět chuťovky, které se nehodí pro „velkou scénu“. Bude to takový kabaret alternativy, místo pro experimentální formy. První hra, kterou pro Foajéé! nazkoušíme, bude Zápas o generála našeho dvorního autora Tomáše Vůjtka.

Zmínil jste diváky Arény, jací vlastně jsou?

Pro mě je náš divák každý, kdo přijde k nám do divadla a vstoupí s námi do dialogu. To, co vidí, se mu líbí a klidně taky někdy nelíbí, ale vrací se, protože si máme co říct. Je to divák poučený, který umí číst divadelní jazyk, tedy jazyk inscenace, a umí to i ocenit, protože na rozdíl od nepoučeného diváka, se mnohem více pobaví. Zjistili jsme, že náš humor není pro každého, protože často bolí. Řekl bych, že je to součást stylu.

V sezóně, která se jmenuje Rok Ztrát a nálezů se budeme probírat vlastní minulostí a tak trochu v ní hledat i svou budoucnost. Nabízí se proto otázka. Proč jste do Arény v roce 2005 přišel jako její umělecký šéf?

Nejdříve jsem zde hostoval a pak přišla nabídka od ředitelky Renáty Huserové, trochu překvapivě, ale zdá se nakonec, že ku prospěchu divadla. Bylo to navíc v době, kdy se Aréna stěhovala do nových prostor, a byl to vlastně nový začátek. To už byla hezká výzva, zkusit postavit divadlo podle vlastních představ.

Posunulo se nějak od té doby vnímání diváků?

To je spíše otázka na diváky, ale myslím, že ano. Myslím, že se naučili číst náš divadelní jazyk a sdílet náš pohled na svět. Myslím také, že i náš styl se v průběhu let vyčistil a stal se rozpoznatelným.

Co je pro divadlo úspěch a dá se měřit?

Úspěch má příliš mnoho způsobů, jak ho vnímat, a ještě se to mění v čase. Samozřejmě je na prvním místě náš divák. Když je plné divadlo, znamená to, že někoho zajímá, co děláte, a že to má nějaký smysl. To je úspěch, zvláště když si uvědomíte, jakou máme dramaturgii. Pak je samozřejmě odborná veřejnost, jejíž názor se nejviditelněji projevuje v udílení různých cen. Kdysi jsem si formuloval, že bych chtěl, aby Aréna byla divadlem roku, protože je to ocenění kontinuální práce všech zúčastněných. Povedlo se to čtyřikrát a domnívám se, že to je úspěch, který jsme ani my sami nedovedli docenit. Skoro mám pocit, že radost vždycky trvala den, než odezněla kocovina a řekli jsme si, jedeme dál.

Za čím by mělo divadlo jít?

Myslím, že je pořád na té samé cestě jako od začátku a ještě nevidím její konec. Pořád jde. Lehce se obměňuje, ale v zásadě je to pořád Aréna a její cynický humor, který pravda často bolí, protože se smějeme sami sobě, světu kolem nás a nic nám není svaté.

Do Národního divadla v Praze odchází výrazný herec Arény Šimon Krupa. Máte nějaký silný společný pracovní zážitek? A co přání nebo rada pro něj?

Šimon už nepotřebuje žádné rady, je to herec v plné síle a dospěle se rozhodl. Ačkoliv mi bude chybět, přeju mu v Národním divadle hodně štěstí. A nezapomenu na Pulcův smích v Lidské tragikomedii, ten smích nad naší ubohostí, který byl výrazem pochopení, o čem to vlastně hrajeme, to mám rád. Bylo to zásadní zkoušení.

Ivan Pinkava-Robert V. Novák / Divadelní plakát

Ivan Pinkava ( 1961, Náchod) je český fotograf.

V letech 1977 – 1981 studoval Střední průmyslovou školu grafickou v Praze, pak od roku 1982 do roku 1986 studoval obor Umělecká fotografie na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze. V roce 1989 spolu s fotografy Pavlem Baňkou, Jaroslavem Benešem, Janem Ságlem, Jaroslavem Bártou a Josefem Mouchou založili Prague House of Photography (PHP) – Pražský dům fotografie. Na konci 90. let 20. století byl dva roky předsedou správní rady PHP. V období 2005 – 2007 působil jako vedoucí pedagog fotografického ateliéru na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.

Věnuje se volné fotografii.

Ivan Pinkava si během takřka třiceti let vytvořil vlastní, svébytný vizuální jazyk, který lze ztotožnit s jeho vlastním uvažováním o světě. Figury a zátiší se v jeho díle prolínají, jsou aktualizovaným zrcadlením hlubších myšlenkových procesů navázaných na řeč tradiční západní kultury. Autor cíleně vstupuje do známých ikonografických situací, aby je – někde nepatrně, jinde radikálně – pozměnil, zpřeházel, přejmenoval, vyprázdnil, zastřel nebo jim dal vyniknout v jiném osvětlení. Za dějinnými kulisami nachází cosi společného, platného pro současnost i budoucnost – předobrazy lidské nejistoty pramenící z vlastní tělesné pomíjivosti.

Robert V. Novák (1962) je vyučený litograf, grafickou úpravou tiskovin se začal zabývat až po roce 1989. Jako tvůrce vizuálního stylu nebo konkrétních projektů grafického designu spolupracoval s řadou významných kulturních institucí a nakladatelství (Divadlo Archa, Galerie hlavního města Prahy, Galerie Rudolfinum, Galerie Langhans, Moravská galerie v Brně, Dům umění města Brna, Dům umění Ostrava, Západočeská galerie v Plzni, Torst a další). 

Před několika lety vzbudil rozruch reklamní kampaní brněnského Národního divadla, která na plakátech neukázala umělce, ale techniky, hudebníky z orchestru, uvaděčky nebo diváky. Jedna z Novákových posledních velkých prací se váže k opernímu festivalu Janáček Brno, navrhl jeho celkový vizuální styl. Letošní výtvarný kabát festivalu vychází z prvků a ornamentiky moravských lidových krojů.

pokladna v prázdninových měsících

Přes prázdniny je pokladna divadla otevřena od 9.00 do 14.00, a to pouze pro vyzvedávání již zaplacených vstupenek, předplatného nebo dárkových poukázek. Prosíme, zavolejte si na číslo 602 702 120, kde se s Vámi domluvíme na čase. Děkujeme za pochopení.

 

Hezké prázdniny

Milí diváci, přejeme vám krásné prázdniny v dobré společnosti. Načerpejte v létě energii v přírodě i na kulturních akcích a těšte se s námi na novou sezónu. U nás v sále se uvidíme hned zkraje září!

Prosíme, využívejte on-line nákupy vstupenek i předplatného. A pokud budete potřebovat třeba dárkovou poukázku s osobním převzetím, napište nám do pokladny na pokladna@divadloarena.cz, domluvíme se! Díky.

Vážení diváci,

páteční (26. června 2020) představení Zimní slunovrat je z důvodu nemoci zrušeno.

Náhradní termín představení pro předplatitelskou skupinu APá je v pátek 16. října 2020.

Diváci se vstupenkou si mohou do konce června 2020 vybrat náhradní představení nebo nechat vrátit vstupné v pokladně divadla.

Omlouváme se za případné komplikace a děkujeme za pochopení.

Ohlédnutí za premiérou

Sobotní atmosféra v sále a ve foyer Komorní scény Aréna na fotkách Romana Poláška. Děkujeme všem premiérovým hostům! A těšíme se na diváky tří vyprodaných červnových repríz. Termíny těch podzimních najdete na stránkách divadla.

Premiéra

Sobota 20. června 2020 patří v Komorní scéně Aréna premiéře inscenace Zločin a trest.

autoři: F. M. Dostojevskij / Andrzej Wajda
překlad: Ladislav Slíva
režie a scéna: André Hübner-Ochodlo
dramaturgie: Tomáš Vůjtek
hudba: Adam Żuchowski
kostýmy: Marta Roszkopfová
účinkují: Adam Langer, Šimon Krupa, Viktória Pejková, Milan Cimerák, Vladislav Georgiev, Vojtěch Lipina, Marek Cisovský, Petr Pěnkava j. h., Dana Fialková j. h., Petra Kocmanová
foto: Roman Polášek

Mandragora na Kuřim rynku

Moc děkujeme všem divákům za parádní atmosféru na úterním představení Mandragory na Kuřim rynku. Byli jste se podívat? Koukněte, jak večer pod širým nebem zdokumentoval Roman Polášek.

 

 

 

 

 

 

 

  

 

 

 

 

 

 

        

 

 

 

 

 

        

Rozhovor s Viktórií Pejkovou

 

Koronavirová krize, která zapříčinila uzavření divadel se dotkla připravované premiéry Zločinu a trestu, kde ztvárňuješ postavu Soňi Marmeladovové. Jaká byla tvá reakce, když ses dozvěděla, že se premiéra musí odložit?

Upřímně mě to překvapilo a určitě jsem nebyla jediná, která z toho byla v šoku. Bohužel nikdo nemohl tušit, že nastane taková situace. Zkoušení se zastavilo těsně před generálkovým týdnem. Nejvíc mě mrzelo, že se musí celý proces, který předcházel vzniku inscenace přerušit, a že vlastně ani nikdo nevíme, na jak dlouhou dobu.

 

 

Byla to tvá první spolupráce s režisérem André Hübner-Ochodlem, který u nás v divadle nazkoušel už několik her, z aktuálních Divadelníka. Jak se ti s Andrém pracovalo? Měli jste prostor jakožto herci na zkouškách přispívat vlastními nápady?

Ze spolupráce jsem byla a pořád jsem nesmírně nadšená, a o to víc mě mrzelo, že se zkoušení muselo zastavit. André je jako osobnost i režisér velmi osobitý a zajímavý. Byla to intenzivní, náročná, ale především tvořivá a přátelská spolupráce. Měl svou vizi, ke které nás vedl, ale i přesto ho zajímal náš názor, naše připomínky a také naše pocity a práce s nimi. Pro mě jako pro začínající herečku, je velmi důležitý upřímný dialog mezi hercem a režisérem, a právě pro přístup k nám hercům si Andrého moc vážím.

 

Jak bys divákům představila Soňu?

Sonička je pro mě ztělesněním bezpodmínečné lásky. Její laskavost a soucit s každou lidskou bytostí a se světem je podmanivý. Je to milující, obětavá, křehká bytost, ve které se ukrývá síla a velká životaschopnost, která dokáže přimět člověka vstát a postavit se sám sobě i celému světu, i když je na pokraji svých sil. Velmi ji jako postavu obdivuji.

 

 

Proč by měli lidé přijít do Arény na Zločin a trest?

Myslím si, že není důvod, proč by neměli. 🙂

 

Už jsme nakously, že kvůli koronavirové krizi mělo divadlo neplánované prázdniny, jak jsi trávila během tohoto volna čas? Procvičovala sis texty, nebo jsi na divadlo ani nepomyslela?

Většinu času jsem malovala, dívala se na seriály, četla, uklízela, vařila, pekla, jedla, myla nádobí, tančila po pokoji, myla nádobí, poslouchala hudbu, chodila se procházet kolem řeky, myla nádobí, spala, s nostalgií jsem si párkrát zopakovala texty a přála si, aby to už skončilo a já se mohla vrátit zpátky na jeviště. Zároveň jsem si uvědomila, že to mytí nádobí je nekonečné a nekončící utrpení, které nikdy neskončí!

 

 

Bude to už vlastně rok, co jsi získala angažmá v našem divadle. I přesto, že jsi zažila dosti zkrácenou první sezónu, mohla bys shrnout v pár slovech tvůj první rok v Aréně?

Aréna mi dala nové zázemí a nový domov. Vstupem do divadla pro mě začala nová etapa, a to nejen v kariérním, ale také v osobním životě. Je to období malých, ale celkem zásadních změn, které přicházely postupně. Stěhování, nové prostředí, noví lidé, smiřování se s realitou dospělosti, vymezování hranic a nacházení nových možností, radost, zklamání, ztráta, smutek, štěstí, nadšení. To vše se prolínalo se zkoušením a hraním. Ale bohužel tahle sezóna se přerušila dřív, než jsem dokázala najít pevnou půdu pod nohama.

 

 

Jedny „divadelní prázdniny” teď skončily, ale za dveřmi jsou další, ty letní. Jaké jsou tvé plány?

Pokud to situace dovolí, určitě bych ráda navštívila rodinu a mé rodiče na Slovensku. Také bych ráda odjela do přírody, trávila čas s přáteli a užila si volno před velmi nabitou sezónou, která nás, doufám, čeká. 🙂

 

V září začíná nová sezóna ROK ZTRÁT A NÁLEZŮ. Na jakou z připravovaných her se ty osobně těšíš nejvíce a co, od této sezóny očekáváš?

Těším se na celou sezónu. Připravované tituly jsou velice zajímavé, takže jsem zvědavá na jejich zpracování a vůbec celkově na zkoušení. Doufám, že se budu moct posunout někam dál a objevovat nové možnosti jak sama v sobě, tak i v tvůrčím světě.

 Ptala se Barbora Kirchnerová

 

Zločin a trest vstupenky zde.

Předplatné Rok ztrát a nálezů zde.

 

 

 

 

 

 

 

Rok ztrát a nálezů

Komorní scéna Aréna představuje sezónu 2020/2021

Ostrava, 29. 4. 2020

 

Předplatné na novou sezónu 2020/2021 do Komorní scény Aréna lze pořídit on-line. Sezónu zastřešuje název Rok ztrát a nálezů a budou v ní rezonovat aktuální témata i ta, co nikdy aktuální být nepřestala. Diváci Arény poznají nové autory i autorky a uvidí i shakespearovskou klasiku.

Repertoár divadla, vedle inscenace Konec hry, jejíž premiéra se přesouvá z června na září, obohatí další čtyři nové inscenace. „V kontextu současných událostí se koncepce a dramaturgie nové sezóny, stejně jako její název, ukázaly jako velmi jasnozřivé. Dramaturgie je rozkročená od Shakespeara až po současnost a ve všech případech jde o velmi zajímavé texty,“ shrnuje ředitel Komorní scény Aréna Jakub Tichý.

Díky přesunu Konce hry, vzniká i výjimečná situace, kdy bude tři z pěti titulů sezóny režírovat umělecký šéf Arény Ivan Krejčí, který soubor nejlépe zná a výborně si s ním rozumí.

Premiéry

V české premiéře uvedeme dokumentární drama slovenského publicisty Eugena Gindla, Karpatský thriller. „V režii významného slovenského režiséra Romana Poláka nás čeká hořce zábavné politické divadlo, v němž je místo pro satiru i pro grotesku,“ říká dramaturg Komorní scény Aréna Tomáš Vůjtek.

Druhým titulem bude Shakespearův Macbeth, klasické alžbětinské drama o muži, který nalezl cestu k moci, a když se po ní vydal, ztratil vše, pro co dříve žil. Režíruje Ivan Krejčí.

Jako třetí nabídneme, opět v české premiéře, satirickou hru Viktora Šenderoviče Pan Ein a problém požární bezpečnosti. „Hra je ovlivněna poetikou absurdního divadla a s hořkým humorem zobrazuje zápas jedince s totalitní mocí,“ říká Tomáš Vůjtek o textu slavného ruského publicisty, moderátora, dramatika a také ostrého kritika putinovského režimu.

Posledním titulem bude tragikomedie Komáři britské dramatičky Lucy Kirkwoodové. Jde o vtipně napsané komorní drama o osudech emeritní vědkyně a jejích dvou dcer, jehož londýnská premiéra se v roce 2017 stala událostí sezony.

Na září se přesouvá naše premiéra Konce hry Samuela Becketta. Autor v ní vytvořit postapokalyptický obraz dožívání posledních lidí v pustině zdevastovaného světa. Inscenaci uvedeme v obsazení Vojtěch Lipina, Stanislav Šárský j.h., Marek Cisovský a Dana Fialková j.h.

 

Předplatitelé

Nabídku pro předplatitele, která zahrnuje buď premiéry, novinky repertoáru nebo časem ověřené tituly jsme letos nově rozšířili o předplatné Srdcovky. To není vázáno žádnými termíny a abonenti si s ním postupně mohou zajít na pět představení dle vlastního výběru.

Předplatné se dá zatím pořídit pouze on-line a abonentky budou k vyzvednutí na začátku sezóny.

Chcete vědět více?

Přečtěte si, jak vidí novou sezónu dramaturg divadla Tomáš Vůjtek, prohlédněte si repertoár a nabídku předplatného https://divadloarena.cz/subdom/arena2/vstupenky/predplatne.

Rychlý rozhovor o nové sezóně s ředitelem divadla Jakubem Tichým čtěte https://divadloarena.cz/subdom/arena2/divadlo/tiskove-zpravy/zprava?search=jedna_zprava&task=search&id_zpravy=784&id_inscenace=0.

 

Kontakt:

www: divadloarena.cz

fb: facebook.com/arenaostrava/

ig: instagram.com/komorniscenaarena/

adresa: 28. října 2, 701 85 Moravská Ostrava

Michaela Davidová

PR & marketing | Komorní scéna Aréna

michaela.davidova@divadloarena.cz

+420 702 211 067

Komorní scéna Aréna od června zase hraje!

Přijďte si po dlouhém kulturním výpadku doplnit energii k nám do divadla! Vstupenky pořídíte na náš nejnovější titul Kočka v oreganu, na věčně vyprodaného Zlatého osla, oceněný Zimní slunovrat a konečně také na první reprízy Zločinu a trestu. Jeho premiéra bude v sobotu 20. června.

Jako všechno, i my začínáme postupně a v omezeních zohledňujících vládní nařízení. V sále je menší počet míst, ale je možné, že další do volného prodeje ještě přidáme. Diváci mohou v červnu využít příležitost uplatnit dárkové poukázky, slevové kupóny nebo se za námi do divadla prostě jen přijít kulturně pobavit.

 

Děkujeme našim divákům

Všem našim divákům děkujeme, že s námi byli těch několik měsíců virtuálně! Ptali se v pěti živých přenosech našich herců. Sledovali archivní záznamy osmi představení, které mají dohromady tisíce shlédnutí. Pořizovali si vstupenky na doma, dárkové a mecenášské poukázky a také nechávali propadnout vstupenky na zrušená představení. Velkou podporu máme od našich předplatitelů. Většina z nich trpělivě čeká na svá plánovaná představení až do září. Premiéroví předplatitelé v červnu výjimečně uvidí namísto prvního uvedení Zločinu a trestu jeho reprízy.

 

Čekají nás nové projekty a spolupráce

Pro diváky už teď i do nové sezóny chystáme několik novinek. Výjimečnou radost máme z červnových představení Machiavelliho Mandragory, které herci Komorní scény Aréna odehrají v úterý a ve středu 16. a 17. června v centru Ostravy. Těšíme se, že po facebookových Live streamech z Arény budeme s Oddělením audiovizuální tvorby Slezské univerzity v Opavě spolupracovat na dalších video projektech. Věříme, že tak naplníme naše plány více se našim fanouškům otevřít.

 

Do divadla v červnu

A jaké budou v červnu podmínky pro návštěvu v našem divadle? Diváky upozorňujeme na to, že se v současnosti na návštěvy divadel vztahují mnohá omezení (mají být zavřené divadelní bary, diváci se nemají zdržovat ve foyer a mají mít v hledišti rozestupy). Počítáme jak s těmito podmínkami, tak i s tím, že se v červnu pravidla pravděpodobně rozvolní. Naše uvaděčky a uvaděči na místě budou připraveni diváky o všem informovat a v bezpečných rozestupech usadit do hlediště.

Diváci z naší strany mohou počítat s tím, že jsou v divadle dodržována všechna hygienická doporučení. Sál, sedadla i příslušenství pravidelně dezinfikujeme ozónem a čistícími prostředky.

 

Kam dál

Vstupenky na červnová představení jsou v prodeji zde.

Archivní záznamy představení jsou k vidění do 31. května. Seznam odkazů je zde.

Live streamy z Arény s našimi herci můžete sledovat i zpětně zde.

 

 

Představujeme sezónu 2020/2021 – Rok ztrát a nálezů

Předplatné na novou sezónu 2020/2021 do Komorní scény Aréna lze pořídit on-line. Sezónu zastřešuje název Rok ztrát a nálezů a budou v ní rezonovat aktuální témata i ta, co nikdy aktuální být nepřestala. Diváci Arény poznají nové autory i autorky a uvidí i shakespearovskou klasiku.

Repertoár divadla, vedle inscenace Konec hry, jejíž premiéra se přesouvá z června na září, obohatí další čtyři nové inscenace. Dramaturgie je rozkročená od Shakespeara až po současnost a ve všech případech jde o velmi zajímavé texty. Tři z pěti titulů sezóny bude režírovat umělecký šéf Arény Ivan Krejčí.

 

Premiéry

V české premiéře uvedeme dokumentární drama slovenského publicisty Eugena Gindla, Karpatský thriller. Toto hořce zábavné politické divadlo, v němž je místo pro satiru i pro grotesku bude režírovat významný slovenský režisér Roman Polák.

Druhým titulem bude Shakespearův Macbeth, klasické alžbětinské drama o muži, který nalezl cestu k moci, a když se po ní vydal, ztratil vše, pro co dříve žil. Režíruje Ivan Krejčí.

Jako třetí nabídneme, opět v české premiéře, satirickou hru Viktora Šenderoviče Pan Ein a problém požární bezpečnosti. Hra je ovlivněna poetikou absurdního divadla a s hořkým humorem zobrazuje zápas jedince s totalitní mocí. Autorem textu je slavný ruský publicista, moderátora a dramatik, který ostře kritizuje putinovský režim.

Posledním titulem bude tragikomedie Komáři britské dramatičky Lucy Kirkwoodové. Jde o vtipně napsané komorní drama o osudech emeritní vědkyně a jejích dvou dcer, jehož londýnská premiéra se v roce 2017 stala událostí sezony.

 

Na září se přesouvá naše premiéra Konce hry Samuela Becketta. Autor v ní vytvořit postapokalyptický obraz dožívání posledních lidí v pustině zdevastovaného světa. Inscenaci uvedeme v obsazení Vojtěch Lipina, Stanislav Šárský j.h., Marek Cisovský a Dana Fialková j.h.

 

Předplatitelé

  • Nabídku pro předplatitele, která zahrnuje buď premiéry, novinky repertoáru nebo časem ověřené tituly, jsme letos nově rozšířili o předplatné Srdcovky. To není vázáno žádnými termíny a jeho abonenti si mohou vybrat pět představení z našeho repertoáru.
  • Předplatné se dá zatím pořídit pouze on-line a abonentky budou k vyzvednutí na začátku sezóny.

 

Kompletní repertoár sezóny, detailní nabídku předplatného a úvodní slovo dramaturga Tomáše Vůjtka najdete zde.

 

O nové sezóně s ředitelem divadla Jakubem Tichým

Vizuál sezóny 2020/2021 se tvořil až v posledních dnech. Jak k němu může divák přistupovat?

Koncepce a dramaturgie nové sezóny, stejně jako její název, se opravdu ukázaly jako velmi jasnozřivé. Z vizuálu sezóny mám radost. Připravovali jsme ho už v době, kdy byla divadla uzavřena a myslím, že výsledek je srozumitelný, aniž by byl příliš návodný, a ukazuje na křehkost situace člověka ve světě, což je něco, co teď naplno zažíváme.

 

Který chystaný titul teď s největším očekáváním vyhlížíte a proč?

To se těžko vybírá. Tím, že se premiéra Beckettova Konce hry nejspíše posune na září, vzniká výjimečná situace, kdy tři z pěti titulů sezóny bude režírovat umělecký šéf Ivan Krejčí, který náš soubor nejlépe zná a výborně si s ním rozumí. Dramaturgie je rozkročená od Shakespeara až po současnost a ve všech případech jde o velmi zajímavé texty.

 

Je divadlo připravené pružně reagovat na posilování a oslabování karanténních opatření?

Musíme průběžně reagovat podle toho, jak se průběžně mění situace a nařízení vlády. Každá změna ovlivňuje naše chystané premiéry, předplatné i finanční situaci. Byli jsme smíření s tím, že pro nás letošní sezóna skončila. Nyní je tu ale naděje, že v červnu budeme hrát, což je samozřejmě výborná zpráva. Nejdůležitější je, aby se do divadla vrátil život. Moc se těším, že se v květnu začne zase zkoušet. Snad pozitivní výhled vydrží.

 

 

 

Od června zase hrajeme!

Přijďte si po dlouhém kulturním výpadku doplnit energii do divadla

 Ostrava, 27. 5. 2020

 V červnu hrajeme náš nejnovější titul Kočka v oreganu, věčně vyprodaného Zlatého osla, oceněný Zimní slunovrat a konečně také inscenaci Zločin a trest. Její premiéra bude v sobotu 20. června.

„Vracíme se k hraní postupně a při zohlednění všech vládních současných omezení,“ vysvětluje ředitel Komorní scény Aréna Jakub Tichý. V sále je menší počet míst, ale je možné, že další do volného prodeje ještě přidáme. Diváci mohou v červnu využít příležitost uplatnit dárkové poukázky nebo se za námi do divadla prostě jen přijít kulturně pobavit.

Děkujeme našim virtuálním divákům

Všem našim divákům děkujeme, že s námi byli těch několik měsíců virtuálně! „Diváci se ptali v pěti živých přenosech našich herců a sledovali archivní záznamy osmi inscenací, které mají dohromady tisíce zhlédnutí,“ shrnuje Jakub Tichý on-line působení divadla v dubnu a květnu a dodává, že fanoušci po celou dobu divadlo podporovali nákupy vstupenek na doma, dárkových poukázek nebo nechávali propadnout vstupenky na zrušená představení. Velkou podporu máme od našich předplatitelů. Většina z nich trpělivě čeká na svá plánovaná představení až do září. Premiéroví předplatitelé v červnu výjimečně uvidí namísto prvního uvedení Zločinu a trestu jeho reprízy.

Červnová představení pod širým nebem

„Dvě z červnových představení Machiavelliho Mandragory odehrajeme v ulicích centra Ostravy. Jsme moc zvědaví, jakou budou mít představení atmosféru za letního večera,“ říká umělecký šéf divadla a zároveň režisér inscenace Ivan Krejčí. Mandragoru hrajeme v úterý a ve středu 16. a 17. června.

 Do divadla v červnu

Diváky upozorňujeme na to, že se v současnosti na návštěvy divadel vztahují mnohá omezení (mají být zavřené divadelní bary, diváci se nemají zdržovat ve foyer a mají mít v hledišti rozestupy). Počítáme jak s těmito podmínkami, tak i s tím, že se v červnu pravidla pravděpodobně rozvolní. Diváci z naší strany mohou počítat s tím, že jsou v divadle dodržována všechna hygienická doporučení. Sál, sedadla i příslušenství pravidelně dezinfikujeme.

 

Vstupenky na červnová představení jsou v prodeji zde: http://bit.ly/vstupenky-arena

Více o předplatném na novou sezónu čtěte zde: http://bit.ly/predplatne-arena

Archivní záznamy inscenací jsou k vidění do 31. května. Seznam odkazů je zde: https://bit.ly/arena-otevirame-archiv

Live streamy z Arény s našimi herci můžete sledovat i zpětně zde: https://www.facebook.com/arenaostrava/live/

 

Kontakt:

 

www: divadloarena.cz

fb: facebook.com/arenaostrava/

ig: instagram.com/komorniscenaarena/

adresa: 28. října 2, 701 85 Moravská Ostrava

 

Michaela Davidová

PR & marketing | Komorní scéna Aréna

michaela.davidova@divadloarena.cz

+420 702 211 067

Jsme zase v divadle!

S Vojtěchem Lipinou, Markem Cisovským a hosty Danou Fialkovou a Stanislavem Šárským zkoušíme Beckettův Konec hry. Stanislav Šárský bude hrát na scéně Arény vůbec poprvé. Inscenaci režíruje umělecký šéf Komorní scény Aréna Ivan Krejčí. Už je to více než rok, co na své domovské scéně naposledy zkoušel nový kus. V březnu 2019 to byla Machiavelliho Mandragora. První čtené zkoušky se zúčastnil také autor hudby Ondřej Švandrlík. Konec hry měl být původně uveden na začátku června, jeho premiéru nově plánujeme na září 2020. Fotografie jsou od Romana Poláška.

Otevíráme archiv!

Každý týden v pondělí v 18.30 otevíráme nový odkaz na videozáznam jedné z inscenací Komorní scény Aréna. Přístup k záznamům je zcela zdarma. Pro diváky, kteří by však rádi podpořili svoje divadlo jsme připravili nové „Vstupenky na doma“ za symbolickou cenu 50 Kč. Ty si můžete koupit k domácímu promítání zde.

 

Tomáš Vůjtek: Brenpartija | Premiéra 31. října 2009 | odkaz na záznam: https://bit.ly/ksa-video-vujtek-brenpartija

Nikolaj Vasiljevič Gogol: Hráči | Premiéra 2. února 2013 | odkaz na záznam: https://bit.ly/ksa-video-hraci

Anton Pavlovič Čechov: Racek| Premiéra 9. prosince 2006 | odkaz na záznam: https://bit.ly/ksa-video-cechov-racek

Henrik Ibsen: Divoká kachna | Premiéra: 21. října 2016 | odkaz na záznam:   https://bit.ly/ksa-video-ibsen-divoka-kachna

Alexandr Nikolajevič Ostrovskij: Talenty a ctitelé | Premiéra: 15. dubna 2006 | odkaz na záznam: https://bit.ly/ksa-video-talenty-a-ctitele

Alexandr Suchovo-Kobylin: Tarelkinova smrt | Premiéra: 2. dubna 2011 | odkaz na záznam: https://bit.ly/ksa-video-suchovo-kobylin-tarelkinova-smrt

Michail Bulgakov: Psí srdce | Premiéra 1. února 2003 | odkaz na záznam: https://bit.ly/ksa-video-psi-srdce

William Shakespeare: Sen noci svatojánské | Premiéra 30. listopadu 2004 | odkaz na záznam: https://bit.ly/ksa-video-sen

 

 

 

Vernisáž výstavy Dity Pepe

Ve foyer Komorní scény Aréna budeme vystavovat aktuální tvorbu oceňované fotografky Dity Pepe. Ta své nekonvenční stylizované autoportréty, které tvořila pro Činohru Národního divadla, představí na vernisáži osobně. Jde o první ze série výstav současných divadelních plakátů připravovaných ve spolupráci s kurátory Fotografické galerie Fiducia Martinem Popelářem a Romanem Poláškem.

Vernisáž výstavy je už tento čtvrtek 7. listopadu v 17.00.

Výstavu si návštěvníci divadla mohou prohlédnout do února 2020.

Těšíme se na Vás!

Více informací zde.

Odemykáme Racka

V pondělí odemykáme záznam Čechovova Racka. Inscenace měla premiéru v roce 2006 a režíroval ji umělecký šéf Komorní scény Aréna Ivan Krejčí. Roli spisovatele Trigorina v ní ztvárnil herec Dušan Škubal. Letos je to 5 let, co nás opustil.

Anton Pavlovič Čechov: Racek| Premiéra 9. prosince 2006 | odkaz na záznam: https://bit.ly/ksa-video-cechov-racek

 

 

Můžete s námi počkat do podzimu nebo zrušit zbytek svého předplatného

Ve světle nových informací ohledně plánovaného uvolňování karanténních opatření dohraje divadlo Komorní scéna Aréna neodehraná představení předplatného pro všechny předplatitelské skupiny v září a říjnu 2020. Je možné, že termíny představení nebudou odpovídat původním dnům v týdnu. Budeme moc rádi, pokud vytrváte a do podzimu s námi počkáte.

Chápeme však, že je přesun programu významná změna podmínek, předplatitelům proto nabízíme možnost zbytek svého předplatného zrušit. V tom případě budeme vracet poměrnou část ceny předplatného za představení, která předplatitelé nemohli do konce června 2020 navštívit. Možnou výši ceny, kterou bychom za zrušené předplatné vraceli, najdete v tabulce níže. Formulář pro vracení vstupného je zde: http://bit.ly/vracení-vstupného-komorní-scéna-aréna


 

Prodej předplatného na novou sezónu už v dubnu

Novou sezónu 2020/2021 už pro vás máme připravenou a věříme, že ji zahájíme v plné kapacitě. Vše o nových premiérách a předplatitelských skupinách se dozvíte v nejbližších dnech. Předplatné na sezónu 2020/2021 bude v prodeji už v průběhu dubna.

 

Rozhovor se Šimonem Krupou 2

S hercem Šimonem Krupou jsme si v březnu povídali o tom, co dělá mimo divadlo, nebo jaké je to mezi ním a Komorní scénou Aréna. Navazujeme na rozhovor o Šimonově roli Porfirije Petroviče v připravované inscenaci Zločin a trest, který si můžete přečíst zde.

 

Co tvé další projekty Šimone, na čem děláš?

Tak třeba spolupracuju s Českým rozhlasem, to je disciplína, která mě moc baví. Myslím, že je dost důležité použít k vyjádření jen hlas. A zároveň je to i lekce češtiny a artikulace. Mikrofon neodpouští. Do toho se snažím spolupracovat i s dalšími subjekty. 

V A studiu Rubín jsme minulou sezónu udělali adaptaci, nebo lépe „naši verzi“ knihy Heinricha Bölla Klaunovy názory. Pro mě je to výzva tím, že to představení hraju sám. Je založené i na přímé komunikaci s publikem, takže je to pokaždé trochu jiné setkání. Záměrně se vyhýbám pojmenování monodrama, protože „drama“ tak trochu vzniká dramatickou situací na kterou jsou třeba dva, tak jaképak drama, že? Je to sólíčko. Pro nás byla taková forma tím nejlepším způsobem, jak text pro naše potřeby interpretovat. Temný stand up. No a z dalších aktivit… 

Třeba (a to taky není žádná novinka) chodím na chůdách s partou, která si říká Long Vehicle Cirkus. Kluci už fungují snad deset let, já jsem s nimi tak sedm. Je to parta kluků z DAMU a VOŠKy, kteří na metrových chůdách buď animují veřejný prostor, nebo připravují vlastní taneční a akrobatická čísla.

Jinak bych řekl, že jsem stále členem Chemického divadla, které jsme před lety založili se scénografkou Janou Hauskrechtovou (která shodou okolností v Komorní scéně Aréna dělala kostýmy nejen pro Zlatého osla), s dramaturgem Vojtěchem Bártou a herečkou Danou Markovou. Idea byla divadlo poesie. Imaginární tvary, které se na scéně tvoří, se točí kolem osobité interpretace životních osudů literátů a básníků nebo jejich díla. A vzhledem k tomu, že je Vojta i ekologický aktivista, tak se to mnohokrát (a to myslím v dobrém) motá okolo přírodní lyriky nebo zelených témat. Ono to jde dohromady. V inscenaci Na slepičím zámku jsme zpracovali například osud básnířky Suzanne Renaud, manželky Bohuslava Reynka. Bylo to takové její portfolio. Tak takovýmhle činnostem se věnuju nebo jsem se věnoval, protože mi sluší víc pracovat než pracovat míň. Protože když mám moc volna, tak vymýšlím kraviny.

 

Je pro tebe divadlo více náročné fyzicky nebo psychicky?

Myslím, že mnohem víc psychicky než fyzicky. Jsou věci, na které si člověk musí zvyknout i ve fyzické rovině. Třeba na to, jak si šetřit fyzické síly při výkonu, když hrajete náročnou věc, nebo na to, že potřebujete i fyzickou hygienu, ale vlastně mnohem víc tu psychickou, protože tam kde je nejvíc tlaku je mozek. Fokus na výkon, ale vlastně i to, že stojíte před lidmi a něco vysíláte. Je to taková dohoda, kterou se sebou člověk musí udělat vždycky, než jde na jeviště.

 

Ty a Komorní scéna Aréna. Jaký je to vztah?

No, velmi radostný. Proto jsem taky do Arény šel. Líbí se mi, jaký repertoár se zde dělá, jakým způsobem se uvažuje o herci, jakým způsobem se uvažuje o situacích, jakým způsobem se inscenace režijně vedou. Je to jedna z cest, kterou mě baví mapovat. Jde samozřejmě i o setkání s různými estetickými klíči, protože každý režisér pracuje jinak, ale ten společný tah souboru na branku je něco, co mi přijde poměrně ojedinělé. V tom, jak tady lidi dokážou fungovat spolu. Ale možná jsem jen naivní.

 

Proč mají lidi chodit do divadla?

Ok. Teď budu dojemný. Protože je to jeden z pilířů každé vzdělané společnosti. Pilíř kultury. Protože divadlo se děje teď a tady, což jistě není nějaká zánovní myšlenka, ale myslím, že když si člověk pustí telku, tak je to něco jiného. Není to prezenční umění. Je na to vlastně sám. Jakoby vznikal pocit, že všechno co leze z rámu bedny je jen pro něj. Když přijde divák do divadla, tak samozřejmě může odejít rozezlen, může odejít potěšen, může odejít dojat i nedojat, ale jde o to, že sedí mezi dalšími lidmi v přítomném okamžiku. Je to setkání v určitém čase a místě. Živí herci, živí diváci. Najednou si můžu poměřit i to, jak reaguju. Proč se směju tady? Proč se tady nesměju a ostatní ano? Není to i trochu o mě? O tom co žiju? Řekové nebyli blbí, katharsis sem taky patří. I éleos, i fobos. Jen jsme bohužel v době, kdy se jde častěji jednodušší cestou – po instantním zážitku. Zalít vařící vodou, nechat vychladnout, hodit to do sebe a čus. Chceme se bavit, nechceme přemýšlet a pracovat jako diváci. Hrajete komedie? Je to veselé? Nikdo pomalu nechce tu špínu a zrcadlo. Ale ona tam je a bude a čeká. Co s divadlem, který by chtělo jen jít na ruku poptávce? Takhle může fungovat podnikatelský divadelní projekt, souhlasím. Ale ne místo, kde se snažíte formovat repertoár. Má být divadlo jen odpočinek? Lid si to žádá?

Myslím, že je to o poměru sil dobra a zla. Jako v každé pořádné pohádce. Nějaká rovnováha tam musí být. Sranda i smutno v repertoáru. Ale přijde mi, že právě díky tomu, jak jsou v KSA temnější věci prezentované, s takovým drzým šklebem, možná, ale jenom možná si jde připomenout, že se může plakat a smát se zároveň. To mi přijde fér a bylo by skvělý, kdyby se to dařilo dál.

 

Zkusíme na závěr akční otázky a odpovědi?

Takový brainstorming, jo?

 

Jo, já řeknu roli a ty to první, co tě v souvislosti s ní napadne.

Tak pojď do toho.

 

Andrej. (Tři sestry)

Lenost.

 

Kalimach. (Mandragora)

Hovado.

 

Baláš. (Vyrozumění)

Nebezpečí.

 

Chris. (Zabiják Joe)

Tele.

 

Porfirij Petrovič. (Zločin a trest)

Mefisto.

 

Podpoř svoje divadlo!

Nikdo teď nevíme kdy, ale ta chvíle, kdy si k nám budete moct zajít na představení, přijde. Co však už teď víme je, že příspěvky na naši činnost klesnou. Podpořte proto svoje divadlo už dnes koupí Mecenášské dárkové poukázky za 500 Kč, Dárkové poukázky za 260 Kč a 180 Kč nebo Vstupenky na doma za 50 Kč více o nich https://divadloarena.cz/subdom/arena2/vstupenky/darkove-poukazy.

Čekání na představení si můžete zkrátit sledováním videozáznamů známých inscenací Komorní scény Aréna. Od pondělí 6. dubna totiž otevíráme archiv, každý týden přidáme odkaz na jednu naši inscenaci – začínáme legendární Brenpartijí a odkaz na záznam najdete https://bit.ly/ksa-video-brenpartija.

 

Děkujeme za podporu a těšíme se opět v divadle!

Vracíme vstupné

V Komorní scéně Aréna vracíme vstupné za všechna plánovaná představení od 12. 3. do 30. 4.

Aktuální informace pro předplatitele budeme mít v druhé polovině dubna. V jejich případě ještě stále počítáme s možností náhradních termínů.

Žádat o vrácení vstupného za všechna zrušená představení můžete do 30. 4. prostřednictvím formuláře: http://bit.ly/vracení-vstupného-komorní-scéna-aréna

Pokud vám formulář z nějakého důvodu nevyhovuje, ozvěte se nám na e-mail pokladna@divadloarena.cz nebo telefonicky na číslo 702 211 067 (Po–Pá 09.00–15.00) a domluvíme se individuálně.

Peníze vám v případě online nákupu a platby platební kartou připíšeme prostřednictvím platební brány zpět na účet. V případě online nákup a platby bankovním převodem nebo nákupu osobně na pokladně pošleme peníze zpět na účet. Žádosti budeme vyřizovat průběžně, nejpozději do 5 pracovních dnů.

Pokud byla vaše platba procesována platební bránou Colosseum ticket, vrácené vstupné k vám půjde stejnou cestou.  Nebude to však do 5 dnů, jak jsme avizovali, ale do 90 dnů podle provozních možností sítě Colosseum ticket. Termín 5 dnů se týká plateb, které proběhly převodem na účet nebo osobně na pokladně divadla. Děkujeme za pochopení.

Pokud jste vstupenky pořídili v některém z infocenter (prodejních místech Colosseum tickets), vrátit je můžete zase jenom tam. Děkujeme za pochopení.

Vstupenky za představení v jiném termínu vyměňovat nebudeme.

 

Děkujeme za přízeň a přejeme vše dobré.

 

Vážení diváci,

vzhledem k nařízení všeobecné karantény jsme přistoupili k opatřením níže. Všechna trvají do odvolání.

-pokladna divadla je uzavřena, a uzavřena bude s největší pravděpodobností také pasáž budovy

-peníze po dobu trvání nařízení nevracíme

-prodej vstupenek na žádná budoucí představení neprobíhá

 

Děkujeme za pochopení.

 

Rozhovor se Šimonem Krupou

V inscenaci Zločin a trest zkoušíš postavu vyšetřovatele Porfirije Petroviče. Máš nějakého oblíbeného televizního nebo knižního detektiva, který by tě ohledně této postavy inspiroval?

To je hodně zajímavé, protože naopak notoricky známé charaktery, jako je třeba Hercule Poirot Agathy Christie, jsou postavou Petroviče inspirované. Dostojevskij napsal jako první archetyp detektiva, který ze sebe dělá tak trochu hloupého nebo šaška, aby si s podezřelým pohrával. Porfirij Petrovič je tak jedním z pilířů, na kterém postavy jako Columbo, Hercule Poirot a vlastně i Sherlock Holmes staví. 

Jaký je Porfirij Petrovič?

Stane se, že je někdo tak zvláštní, nebo má tak specifické povolání, nebo způsob uvažování, že mu to až znemožňuje komunikaci s běžným světem. Člověk osamělý. Porfirij Petrovič v jeden moment říká Raskolnikovovi „Kdo jsem já? Já jsem odepsaný člověk, nic víc. Sám můžete rozhodnout, do jaké míry jsem padouch a do jaké míry čestný člověk.“ Není tam dořečeno, co se vlastně stalo. Jenom cítíme, že to je s tajemstvím, že je člověkem mnoha zvláštních libůstek a zájmů, o kterých nikdo neví. Člověk, který takto uvažuje a jedná s lidmi, má také svůj specifický haptický slovník. Snažíme se proto zaměřovat na jistou lehkost a eleganci v jeho gestech. Padala i přirovnání jako Karl Lagerfeld.

Jsou si Porfirij Petrovič s Raskolnikovem něčím podobní?

To je veliké téma. Když to řeknu expresivně, jsou v té hře podle jednoho z výkladů prostě dva úchylové – Raskolnikov a Porfirij Petrovič. Takhle je pojmenoval dramaturg Tomáš Vůjtek. Dost se mi to líbí. Jsou to lidé, kteří jsou si intelektuálně rovni a kteří si spolu navzájem pohrávají. Každý má opačnou motivaci a každý je jinak perverzní. Nicméně není normální, jak uvažuje Raskolnikov a není úplně standardní, jak uvažuje Porfirij Petrovič. Z čehož vychází, že jediný čistý člověk je v té hře Soňa, ale ta je kurva a neví o tom.

Příběh se odehrává v Rusku, v Petrohradu, jak je to z inscenace cítit?

Myslím, že pro nás topologie nebo dobové umístění není tak důležité. Ale samozřejmě, je to v Petrohradu, který je odjakživa výkladní skříní Ruska. Toho dobrého i zlého. Je to centrum intelektuálů a umělců, ale také sociálních rozdílů, dekadentní prostředí s večírky i spodinou (mezi kterou se převážně pohybuje Raskolnikov). Dostojevskij je z tohoto prostředí a celý jeho život ovlivnily návyky, které si odtamtud odnesl – putyky, gamblerství, halucinogenní opar.

Inscenace Komorní scény Aréna bude mít velmi neobvyklou scénu. Na jevišti budou instalována různá zrcadla a stupínky. Jak to herecky využíváte?

Na scéně se bude pracovat s metaforou, expresí i jevištní zkratkou. Nepostavili jsme kulisy dobového Petrohradu. Ostatně děláme dramatizaci Andrzeje Wajdy, což je dost strmá textová úprava. S tím jde ruku v ruce i strmost scény a pojetí. Velkou estetickou roli budou mít například zrcadla. Já je chápu tak trochu jako Velkého bratra i výslechovou místnost, všudypřítomnost, to, co se odráží. Zatím jsme scénu viděli jen jako model, ale pracujeme s tím už teď a snažíme se na to myslet. Doufáme, že až se v té scéně octneme naživo, tak se nám principy, které jsme si na zkouškách naťukli, potvrdí jako správné. Třeba to, že spolu některé postavy mohou mluvit skrze zrcadlo. Nebo že jde nějakou postavu skrze zrcadlo sledovat přes celou místnost. Nebo že se možná dá zrcadlem pohlédnout hluboko do sebe.

Ptala se Michaela Davidová

Fotograf Ivan Pinkava a grafik Robert V. Novák

Komorní scéna Aréna připravuje ve spolupráci s galerií Fiducia druhou ze série tematických výstav divadelních plakátů. Tentokrát vystavené plakáty společně vytvořili Ivan Pinkava – významný představitel současné fotografie a Robert V. Novák – grafik a oceňovaný autor vizuálních prezentací kulturních institucí jako je Letní filmová škola v Uherském Hradišti nebo ostravská GVUO.

 

Divadelní plakáty pro Jihočeské divadlo a Národní divadlo Brno

Ve foyer Komorní scény Aréna vystavíme výběr z plakátů, které Ivan Pinkava a Robert V. Novák tvořili pro Jihočeské divadlo a pro Národní divadlo Brno. Pro každou z institucí připravili několik ucelených souborů. „Sezónní vizuály brněnského Národního divadla jsou každoročně očekávanou událostí. Nebývalou pozornost získaly například kampaně s portréty zaměstnanců divadla, nebo následně s diváky NDB,“ říká o tvorbě Ivana Pinkavy a Roberta V. Nováka ředitel Komorní scény Aréna Jakub Tichý.

 

Figurální fotografie Ivana Pinkavy

Ivan Pinkava je známý jak svou starší tvorbou, v níž svůj zájem prostřednictvím námětu těla a tváře skrze odkazy k evropské kulturní tradici soustřeďoval na otázky lidské konečnosti, tak i současnými většinou nefigurativními pracemi, které obsahově kontinuálně navazují na jeho předchozí tvorbu.

Portrétoval řadu známých osobností, ale portrét v původním slova smyslu není předmětem jeho zájmu. Svou jedinečnou obrazotvornost úročí ve fotografických obrazech, v nichž se současná vizualita střetává s tradičními kulturními archetypy, a otevírá prostor k přesnějšímu formulování znepokojujících otázek opanujících dnešní zneklidněnou dobu.

„Fotografie Ivana Pinkavy jsou součástí sbírek Národní galerie Praha nebo Museum of Fine Arts v Houstonu ad. a nás moc těší, že budeme v Komorní scéně Aréna vystavovat výběr z jeho divadelní plakátové tvorby,“ zve na komorní expozici divadelních plakátů Jakub Tichý.

 

Užitá grafika Roberta V. Nováka

Robert V. Novák se v současnosti věnuje především knižní a užité grafice. Za své práce v této oblasti získal řadu ocenění včetně Českého Lva za plakát k filmu Alois Nebel. Za divadelní plakáty pro Jihočeské divadlo byl Robert V. Novák nominován na cenu Czech Grand Design. Jedním z jeho velkých projektů je vizuální tvář operního festivalu Janáček Brno.

 

Divadelní plakáty v Komorní scéně Aréna

Kurátory série výstav divadelních plakátů v interiéru Komorní scény Aréna jsou fotografové Martin Popelář a Roman Polášek. Výstavě Ivana Pinkavy a Roberta V. Nováka předcházela expozice tvorby Dity Pepe pro činohru Národního divadla v Praze. „V Komorní scéně Aréna chceme postupně představit současné trendy v žánru divadelního plakátu a při té příležitosti nabídnout publiku nejaktuálnější tvorbu doslova fotografických hvězd,“ komentuje sérii výstav Roman Polášek. „Nejen hotové plakáty, ale třeba i jejich různé varianty a studie bude v Komorní scéně Aréna vystavovat v příští sezóně talentovaný slovenský fotograf Ľuboš Kotlár,“ prozrazuje, jak bude projekt pokračovat Roman Polášek.

 

Vernisáž výstavy za účasti Ivana Pinkavy bude ve čtvrtek 26. března 2020 od 17.00. Na výstavu i vernisáž je vstup zdarma. Výstava potrvá do konce června 2020. Více o fotografovi Ivanovi Pinkavovi v rozhovoru pro Deník zde a pro SALON Práva zde. Více o grafickém designérovi Robertovi V. Novákovi v rozhovoru pro Český rozhlas zde a o jeho práci pro GVUO zde.  O kampani Národního divadla Brno zde. Náhledy plakátů ke stažení zde.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Zločin a trest v Komorní scéně Aréna

Ostrava, 4. 3. 2020

Nová inscenace Komorní scény Aréna Zločin a trest má premiéru v sobotu 20. června 2020. Dostojevského román v jevištní úpravě Andreje Wajdy režíruje André Hübner-Ochodlo. Polský režisér známý svým expresivním rukopisem pro inscenaci navrhl i scénu. Roli Raskolnikova nazkoušel herec Adam Langer, vyšetřovatele Porfirije Petroviče ztvární Šimon Krupa, v inscenaci uvidíme také Viktórii Pejkovou a další členy souboru Komorní scény Aréna.

Komorní dramatizace Andrzeje Wajdy

Slavný příběh evropské literatury – Zločin a trest – uvede Komorní scéna Aréna v dramatizaci Andrzeje Wajdy. „Známý filmový a také divadelní režisér se ve své jevištní adaptaci soustředil především na ‚výslechový duel‘ mezi Raskolnikovem a jeho vyšetřovatelem Porfirijem Petrovičem a vytvořil tak komorní thriller, z něhož místy až mrazí,“ říká o textu dramaturg divadla Tomáš Vůjtek.

Sonda do lidské duše

„Režisér Zločinu a trestu André Hübner-Ochodlo navrhl pro ostravskou inscenaci efektní scénu s až hororovými filmovými projekcemi,“ uvádí ředitel divadla Jakub Tichý práci polského umělce, která bude útočit na všechny smysly. „Bude to šílená jízda do hlubin naší duše, do podvědomí, k našim nejtajnějším přáním, myšlenkám a touhám,“ říká o inscenaci režisér André Hübner-Ochodlo a dodává, že věří, že si diváci užijí především velký a fascinující herecký duel.

„Ač v inscenaci využijeme moderní vyprávěčské prostředky, bude mít ve Zločinu a trestu Komorní scény Aréna prostor hlavně herecké divadlo,“ říká umělecký šéf KSA Ivan Krejčí. „Role Raskolnikova je soustavná časově i psychicky náročná práce,“ popisuje intenzivní přípravy inscenace představitel Raskolnikova Adam Langer. „Fyzický stav postavy odráží břímě viny, které nese a vyjádřit to na jevišti vyžaduje ohromnou koncentraci. V tuto chvíli je pro mě prakticky nemožné si na konci dne říct, že padla a nechat Raskolnikova v divadle. Ta postava se mnou žije a já si největší energii beru z kolegů, které potkávám během zkoušení na jevišti,“ dodává herec Adam Langer.

Premiéra představení je v sobotu 20. června 2020. Termíny repríz jsou v pondělí 22. června a ve čtvrtek 25. června.

Kontakt:

www: divadloarena.cz

fb: facebook.com/arenaostrava/

ig: instagram.com/komorniscenaarena/

adresa: 28. října 2, 701 85 Moravská Ostrava

 

Michaela Davidová

PR & marketing | Komorní scéna Aréna

michaela.davidova@divadloarena.cz

+420 702 211 067

Doufám, že bude zločin a trest především fascinující herecký duel

Je zločin a trest depresivní?

Ne! Je to šílená jízda do hlubin naší duše, do podvědomí, k našim nejtajnějším přáním, myšlenkám a touhám.

 

Ve Zločinu a trestu se toho mnoho odehrává v hlavách postav. Jaké prostředky jste použil, abyste toho z nich, co nejvíce dostal mezi herce na jeviště?

Od začátku se intenzivně věnujeme hercům a s nimi tomu takzvaně druhému textu hry a naši velmi talentovaní herci umí s tímto druhým textem (podtextem) velmi kreativně pracovat. Jde předně o ohromném soustředění. Koncentraci! Dalších inscenačních prostředků tak už není potřeba.

 

V inscenaci se střetne mladý Raskolnikov a vyšetřovatel Porfirij Petrovič. Bude to velký kontrast nebo soulad?

Doufám, že to bude především velký a fascinující herecký duel!

 

Budou diváci Raskolnikova milovat nebo nenávidět?

Jsem sám zvědavý. Nejdůležitěji pro mě je, aby byl divák emocionálně a intelektuálně vtažen do Raskolnikovova světa. Opravdu tvrdě pracujeme na tom, aby tomu tak bylo.

 

Jakou roli má v Raskolnikovově příběhu bůh a víra?

Dostojevského nelze pochopit a při tom nebrat v úvahu jeho hlubokou víru v boha. Jedním z klíčových motivů románu je biblický příběh o vzkříšení Lazara a ještě zmíním, že v roli Soni mnozí kritici vidí znaky odkazující k Máří Magdaléně – prostitutce i světici zároveň.

 

Čím téma inscenace rezonuje s člověkem současnosti?

Naše inscenace je také o tom, jak se může v mysli obyčejného člověka zrodit zločinec a terorista. Potenciální „Joker”, který povstane z bolesti je přece v každém z nás. „Joker” se v člověku rodí, když je ponížený, zbitý, vyloučený, hladový a plný bolesti. Když se mu říká, že je ničím, že je horší než ostatní, že je člověkem druhé kategorie. Když tato bolest v člověku nabobtná, může ho ovládnout stav na hranici šílenství a udeřit s nelidskou silou. V takovém případě se může stát z nemocného člověka terorista. Stane se to tehdy, když se zraněné podvědomí (Freud) svými nenávistnými vlákénky vkrade do vědomí člověka.

 

Vašemu jevištnímu jazyku je velmi blízké výtvarno a hudba. Jaké emoce nebo sdělení podtrhnete videosekvencemi, které jste točil v ostravském ateliéru Film21?

Filmové sekvence jsme natáčeli, abychom divákovi zpřístupnili děsivý svět Raskolnikovových nočních můr.

 

Z čeho máte zatím ohledně inscenace největší radost?

Jsem vděčný za další možnost setkat se s fantastickými herci a pracovníky Arény. A jsem také velice vděčný, že na této inscenaci mohu úzce spolupracovat s Martou Roszkopfovou, vynikající umělkyní a velkým člověkem.

 

Ptala se Michaela Davidová

 

foto Piotr Dłubak

Odložíš kabát – podpoříš Bílou holubici!

Jak? Jednoduše!

Odložením svršků do šatny a vhozením obnosu do sbírkové kasičky podpoříte integrovaný umělecký soubor Bílá holubice. Výtěžek ze sbírky poputuje na podporu rozvoje uměleckých aktivit postižených tanečníků, kteří, společně se svými zdravými kolegy, vytvářejí celovečerní tanečně-divadelní inscenace, choreografie a komponované programy. Zdravotní postižení pro ně není handicapem, ale nástrojem umění.

http://www.bila-holubice.cz/

 

 

Dobré kachny se vracejí

Zveřejnili jsme dubnový program s velkým dárkem pro naše diváky! Obnovenou premiérou inscenace Divoká kachna v úterý 28. dubna. Tu bude následovat jen pár repríz. V divadle tak s radostí přivítáme herečku Zuzanu Truplovou, která bude od nové sezóny opět členkou hereckého souboru Komorní scény Aréna. S Thálií pro činoherce do 33 let se vrací se po více než roce z angažmá v Činoherním studiu v Ústí nad Labem.

 

 

Nominace na ceny Jantar

Herečka Petra Kocmanová je za roli Bettiny v Zimním slunovratu nominována na Moravskolezskou kulturní Cenu Jantar za rok 2019 v kategorii činohra/ženy! Porota o hereckém výkonu Petry Kocmanové v inscenaci Zimní slunovrat: „Petra Kocmanová ztvárňuje postavu režisérky Bettiny – obrýlené intelektuálky, která za svou věčnou nespokojeností skrývá překvapivě křehkou duši ženy toužící vybřednout ze stereotypu nudného manželského života. Herečka v bleskurychlých střizích bravurně střídá přímé promluvy se zcizujícími scénickými poznámkami a dokazuje, že je v té nejlepší herecké formě.“

 

Do širších nominací v kategorii činohra/muži porota zvolila Marka Cisovského za roli Bruscona v inscenaci hry Thomase Bernharda Divadelník a Vojtěcha Lipinu za roli Alberta v inscenaci hry Rolanda Schimmelpfenniga Zimní slunovrat.

 

Blahopřejeme!

 

Derniéra Vyrozumění

Josefa Kalužu v roli ředitele úřadu Grose a jeho hlavního protihráče, náměstka ředitele Baláše, ztvárněného Šimonem Krupou a mnoho dalších postav Havlova Vyrozumění uvidíte v Komorní scéně Aréna naposledy. Inscenace Vyrozumění je zatím jediným zpracováním hry Václava Havla uváděná v Komorní scéně Aréna. Derniéra je v pátek 13. března.

Derniéra Vyrozumění

Josefa Kalužu v roli ředitele úřadu Grose a jeho hlavního protihráče, náměstka ředitele Baláše, ztvárněného Šimonem Krupou a mnoho dalších postav Havlova Vyrozumění uvidíte v Komorní scéně Aréna naposledy. Inscenace Vyrozumění je zatím jediným zpracováním hry Václava Havla uváděná v Komorní scéně Aréna. Derniéra je v pátek 13. března.

Derniéra Chacharije

Inscenace Tomáše Vůjtka a Janusze Klimszi Chacharije má 17. února derniéru. V roli Panačka bude na představení spoluautor a režisér Chacharije Janusz Klimsza. Příběh vrací diváky do jednoho ostravského dne v dubnu 1932 a navazuje na inscenaci Brenpartija. Krom obyvatel Haldy (Brenpartije) jsou v Chacharijji i další „postavičky“ národnostně bohaté Ostravy 30. let. Na repertoáru byla inscenace tři sezóny.

Derniéra Chacharije

Inscenace Tomáše Vůjtka a Janusze Klimszi Chacharije má 17. února derniéru. V roli Panačka bude na představení spoluautor a režisér Chacharije Janusz Klimsza. Příběh vrací diváky do jednoho ostravského dne v dubnu 1932 a navazuje na inscenaci Brenpartija. Krom obyvatel Haldy (Brenpartije) jsou v Chacharijji i další „postavičky“ národnostně bohaté Ostravy 30. let. Na repertoáru byla inscenace tři sezóny.

Televizní adaptace Smíření

Inscenace Tomáše Vůjtka a Ivana Krejčího Smíření má svou televizní verzi. Režisér Radim Špaček s kameramanem Viktorem Smutným inscenaci pro Českou televizi natáčeli v srpnu 2019 na opuštěném statku v Rychalticích.

 

Zločin a trest

Začínáme zkoušet novou inscenaci Zločin a trest. Režie a tvorby scény se ujal André Hübner-Ochodlo, polský režisér a výtvarník známý svým expresivním rukopisem. V inscenaci uvidíme herce Adama Langera, Šimona Krupu, Viktórii Pejkovou a mnoho dalších členů souboru Komorní scény Aréna.

 

Premiéra je v sobotu 21. března.

 

 

Poslední Smíření v Komorní scéně aréna

Poslední uvedení závěrečné části slavné trilogie Tomáše Vůjtka a Ivana Krejčího.

Triptych inscenací přinesl autorům i Komorní scéně Aréna mnohá ocenění.

 

Inscenaci Smíření (ohlasová hra se zpěvy) čeká v Komorní scéně Aréna poslední uvedení. Do drsné poválečné doby odsunu Němců z pohraničí jsme se vraceli po čtyři sezóny. Tomáš Vůjtek získal za Smíření Cenu divadelní kritiky za nejlepší původní českou hru roku 2017.

Derniéra je v pátek 17. ledna 2020 v 18.30 v sále KSA.

 

Inscenace měla premiéru 2. června 2017 a na repertoáru Komorní scény Aréna byla 4 sezóny. Smíření je závěrečným dílem divadelního cyklu o moderní české historii autora Tomáše Vůjtka a režiséra Ivana Krejčího. Předcházely mu inscenace Slyšení o Adolfu Eichmannovi a S nadějí, i bez ní o Josefě Slánské. Hra Smíření není o jedné historické postavě a o to je v zobrazování Čechů tvrdší. Je inspirována skutečnými událostmi, které se udály na různých místech naší země v létě roku 1945 a představuje je v příběhu Funkcionáře, Partyzána a Vojáka – Otce, Sestry a Bratra – a také ve zpěvech a básních českého sboru.

 

Ostrava, 15. 1. 2020

 

Kontakt

www: www.divadloarena.cz

fb: https://www.facebook.com/arenaostrava/

ig: https://www.instagram.com/komorniscenaarena/

adresa: 28. října 2, 701 85 Moravská Ostrava

 

Michaela Davidová

PR & marketing | Komorní scéna Aréna  

michaela.davidova@divadloarena.cz

+420 702 211 067

 

 

Premiéra inscenace Kočka v oreganu

V sobotu 11. ledna 2020 si diváci Komorní scény Aréna užili druhou premiéru letošní sezóny. Uvedli jsme inscenaci britské hry Kočka v oreganu. Inscenaci režíruje Petr Svojtka v rolích dvou párů hrají Petra Kocmanová, Michal Čapka, Tereza Cisovská a Josef Kaluža. Sobotní první uvedení v Komorní scéně Aréna navštívil také autor hry Torben Betts a autor českého překladu Kočky v oreganu Michal Zahálka.

 

Torben Betts ocenil režii, která velmi dobře vystihla jeho představy a herecké výkony všech čtyř představitelů postav. Podle Torbena Bettse je to zatím nejlepší zahraniční zpracování Kočky v oreganu (Invincible). Těšíme se na reakce diváků.

 

Fotografoval Roman Polášek.

 

Nejbližší reprízy:

St 15. 1. | 18.30 | Kočka v oreganu (vyprodáno)

Čt 13. 2. | 18.30 | Kočka v oreganu BČt

Pá 21. 2. | 18.30 | Kočka v oreganu BPá2

Ne 23. 2. | 18.30 | Kočka v oreganu BNe

Čt  5. 3.  | 18.30 | Kočka v oreganu

Út 24. 3. | 18.30 | Kočka v oreganu

 

 

 

 

 

Rozhovor s Petrem Svojtkou, režisérem inscenace Kočka v oreganu

V Komorní scéně Aréna režírujete inscenaci Kočka v oreganu. Mají čekat návštěvníci divadla komedii?

Myslím si, že přesnější pojmenování bude tragikomedie. Ta hra je vtipná, zábavná, ale není jenom vtipná a jenom zábavná. Má taky určité temnější stránky. Je o něčem, ne jen o té zábavě. Takže doufám, že to bude vtipné, ale taky doufám, že to bude nejen vtipné.

 

Čím vás text hry původně oslovil? Objevil jste v průběhu příprav inscenace nebo u zkoušení nějakou nečekanou novou rovinu nebo význam?

To tak bývá vždycky, že vás práce na textu, který je dobrý, vždycky nějak překvapuje. A čím víc se na něm pracuje s celým inscenačním týmem a pak herci, tím více se odkrývají další roviny. 

Myslím, že ta hra je určitou výpovědí o dnešním světě. Stejně jako je svým způsobem rozdělená britská společnost, je rozdělená i ta naše. A Kočka v oreganu reflektuje odlišné přístupy těchto dvou táborů. V tom je zajímavá a také proto je dobře, že se taková hra napsala a že se uvádí.

Zaujalo mě, jak dobře je hra zkonstruovaná, jak šikovně pracuje s různými tématy, třeba zrcadlením. Co se děje v jednom páru, to zažívá v nějakém odlesku i druhý pár. Bavilo mě rozkrývat různé vrstvy vztahů a postav.

 

Děj inscenace se odehrává v britských reáliích. Kde jste bral při režii inspiraci?

Baví mě britská kultura, divadlo i britské sitkomy, jako jsou Ajťáci a podobně. Smysl pro suchý humor a typicky anglická hra s trapností mě ohromně baví. My tak šikovně hrát s trapností neumíme. Myslím ty momenty, kdy je situace vyšponovaná až na hranu, kdy je to strašně trapné a zároveň strašně vtipné. Zářným příkladem toho je pro mě Ricky Gervais a jeho seriál Kancl, to je úplná esence trapnosti. Baví mě čerpat inspiraci i z filmů a seriálů, kde to Anglií jakoby dejchá.

 

Premiéry se zúčastní i autor hry, britský dramatik Torben Betts. Jaké bude vaše setkání?

Na setkání s Torbenem Bettsem se těším. Zajímá mě jako člověk, protože ta hra mě ohromně baví. Jsem zvědavý na jeho reakce na to, jak jsme s Kočkou v oreganu naložili.

 

Těšil jste se do Ostravy? Je práce se souborem a ostatními divadelníky v Komorní scéně Aréna něčím specifická?

Já jsem se sem hrozně těšil, protože jsem v Ostravě nikdy nerežíroval. V tomhle regionu jsem dělal před 20 lety dvě inscenace v Českém Těšíně a už tehdy mě to tady okouzlilo. Dost jsem kolem cestoval včetně Polska. 

Těšil jsem se taky, protože je Ostrava velké divadelní centrum s výbornými divadly a výbornými herci. A mimo jiné mě zajímala práce v komorním, takřka rodinném prostředí. Já jsem teď 12 let pracoval v Městských divadlech pražských, což je továrna. Tři scény pro skoro 800 lidí, kde vzniká mnoho inscenací a je tam taky veliké množství herců. Proto jsem se těšil na soustředěnou práci v komorní prostředí. Velice mě to těší a nezklamalo mě to, taky proto, že jsou tady všichni velcí profesionálové. 

 Užívám si i jízdy vlakem, ač se říká, že je dojíždění hodně náročné. Ono se toho dá ve vlaku hodně udělat, pro mě je to takový nerušený hájený prostor. Musím říct, že moje zkušenost je zatím veskrze radostná.

 

Připravila Michaela Davidová

 

Rozhovor s Petrem Svojtkou, režisérem inscenace Kočka v oreganu

V Komorní scéně Aréna režírujete inscenaci Kočka v oreganu. Mají čekat návštěvníci divadla komedii?

Myslím si, že přesnější pojmenování bude tragikomedie. Ta hra je vtipná, zábavná, ale není jenom vtipná a jenom zábavná. Má taky určité temnější stránky. Je o něčem, ne jen o té zábavě. Takže doufám, že to bude vtipné, ale taky doufám, že to bude nejen vtipné.

 

Čím vás text hry původně oslovil? Objevil jste v průběhu příprav inscenace nebo u zkoušení nějakou nečekanou novou rovinu nebo význam?

To tak bývá vždycky, že vás práce na textu, který je dobrý, vždycky nějak překvapuje. A čím víc se na něm pracuje s celým inscenačním týmem a pak herci, tím více se odkrývají další roviny. 

Myslím, že ta hra je určitou výpovědí o dnešním světě. Stejně jako je svým způsobem rozdělená britská společnost, je rozdělená i ta naše. A Kočka v oreganu reflektuje odlišné přístupy těchto dvou táborů. V tom je zajímavá a také proto je dobře, že se taková hra napsala a že se uvádí.

Zaujalo mě, jak dobře je hra zkonstruovaná, jak šikovně pracuje s různými tématy, třeba zrcadlením. Co se děje v jednom páru, to zažívá v nějakém odlesku i druhý pár. Bavilo mě rozkrývat různé vrstvy vztahů a postav.

 

Děj inscenace se odehrává v britských reáliích. Kde jste bral při režii inspiraci?

Baví mě britská kultura, divadlo i britské sitkomy, jako jsou Ajťáci a podobně. Smysl pro suchý humor a typicky anglická hra s trapností mě ohromně baví. My tak šikovně hrát s trapností neumíme. Myslím ty momenty, kdy je situace vyšponovaná až na hranu, kdy je to strašně trapné a zároveň strašně vtipné. Zářným příkladem toho je pro mě Ricky Gervais a jeho seriál Kancl, to je úplná esence trapnosti. Baví mě čerpat inspiraci i z filmů a seriálů, kde to Anglií jakoby dejchá.

 

Premiéry se zúčastní i autor hry, britský dramatik Torben Betts. Jaké bude vaše setkání?

Na setkání s Torbenem Bettsem se těším. Zajímá mě jako člověk, protože ta hra mě ohromně baví. Jsem zvědavý na jeho reakce na to, jak jsme s Kočkou v oreganu naložili.

 

Těšil jste se do Ostravy? Je práce se souborem a ostatními divadelníky v Komorní scéně Aréna něčím specifická?

Já jsem se sem hrozně těšil, protože jsem v Ostravě nikdy nerežíroval. V tomhle regionu jsem dělal před 20 lety dvě inscenace v Českém Těšíně a už tehdy mě to tady okouzlilo. Dost jsem kolem cestoval včetně Polska. 

Těšil jsem se taky, protože je Ostrava velké divadelní centrum s výbornými divadly a výbornými herci. A mimo jiné mě zajímala práce v komorním, takřka rodinném prostředí. Já jsem teď 12 let pracoval v Městských divadlech pražských, což je továrna. Tři scény pro skoro 800 lidí, kde vzniká mnoho inscenací a je tam taky veliké množství herců. Proto jsem se těšil na soustředěnou práci v komorní prostředí. Velice mě to těší a nezklamalo mě to, taky proto, že jsou tady všichni velcí profesionálové. 

 Užívám si i jízdy vlakem, ač se říká, že je dojíždění hodně náročné. Ono se toho dá ve vlaku hodně udělat, pro mě je to takový nerušený hájený prostor. Musím říct, že moje zkušenost je zatím veskrze radostná.

 

Připravila Michaela Davidová

 

Kočka v oreganu

Premiéra v Komorní scéně Aréna za účasti Torbena Bettse, britského autora hry

Kočka v oreganu (Invincible) současného britského dramatika Torbena Bettse se stala hned po své londýnské premiéře v roce 2014 diváckým hitem a provázely ji i stejně nadšené recenze. Mnohovrstevnatou a místy docela temnou komedii o dvou manželských párech v Komorní scéně Aréna režíruje Petr Svojtka. Ostravské premiéry inscenace v sobotu 11. ledna 2020 se zúčastní také britský autor hry, Torben Betts, i autor jejího českého překladu, Michal Zahálka.

 

Hvězda současné britské dramatiky v Ostravě

Na premiéře Kočky v oreganu i na její páteční veřejné generálce bude osobně přítomen autor hry, úspěšný britský dramatik, Torben Betts. „V hledišti Komorní scény Aréna snad poprvé přivítáme zahraničního autora uváděné hry,“ říká ředitel Komorní scény Aréna, Jakub Tichý, o návštěvě Torbena Bettse v Ostravě. Hvězdný start zažil Betts se svou prvotinou A Listening Heaven, kterou si do svého repertoáru vybralo divadlo Stephen Joseph Theatre v Scarborough. Jeho hra Invincible už byla uvedena ve slavné londýnské divadelní čtvrti West End.

 

Úspěšná hra o dnešním světě

„Příběh začíná u velkoměstských intelektuálů Emily a Olivera, kteří se právě přestěhovali z Londýna do levnějšího domu na severu Anglie, aby měli blíž ke ‚skutečným lidem‘. Ty ve hře zastupují jejich sousedé Alan a Dawn,“ uvádí nás do děje dramaturg inscenace, Tomáš Vůjtek. Již při prvním setkání se však mezi hrdiny otevřou závažná společenská i osobní témata. „To, co se zprvu maskuje jako klasická bulvární komedie, se brzy odhalí jako bolavá současná tragikomedie, jejíž autor se úspěšně trefuje do třídních rozdílů a rozdělení britské společnosti na bohatý jih a chudý sever,“ shrnuje britské kritiky, které nešetřily chválou, umělecký šéf Komorní scény Aréna, Ivan Krejčí.

 

Režie dává vyniknout mnohovrstevnatému příběhu

Režisér inscenace Petr Svojtka má na svém kontě více než stovku inscenací. Režíroval například v Divadle na Vinohradech, v Divadle pod Palmovkou a hlavně v Městských divadlech pražských, kde působil do roku 2018 jako umělecký šéf. „V Ostravě je Petr Svojtka pracovně poprvé. Jsme moc rádi, že spolupráce našeho souboru s tímto vynikajícím divadelníkem výborně funguje,“ říká Jakub Tichý.

 

Na hře Kočka v oreganu Petr Svojtka oceňuje, jak je zkonstruovaná a jak šikovně pracuje s různými tématy, například zrcadlením. „Co se děje v jednom páru, to zažívá v nějakém odlesku i druhý pár. Bavilo mě rozkrývat různé vrstvy vztahů a postav,“ říká režisér Petr Svojtka a dodává, že je hra také výpovědí o dnešním světě. „Stejně jako je určitým způsobem rozdělená britská společnost, je rozdělená i ta naše. Hra reflektuje odlišné přístupy dvou táborů. V tom je zajímavá a také proto je dobře, že se uvádí,“ uzavírá Svojtka.

 

Anglická komika inspirovaná sitkomy

Ač inscenací prostupují vážná témata, užijí si diváci v podání herců Komorní scény Aréna i klasický suchý anglický humor nebo pro Brity velmi charakteristickou hru s trapností. „Baví mě, když je situace strašně trapná a zároveň strašně vtipná,“ říká Petr Svojtka a dodává, že inspiraci pro komické momenty čerpá třeba u Ricky Gervaise a jeho seriálu Kancl.

 

V rolích dvou manželských párů z různých kulturních prostředí uvidíme Petru Kocmanovou, Michala Čapku, Terezu Cisovskou a Josefa Kalužu. „Překvapilo mě, že je text plný vážných témat a zároveň je napsaný velmi vtipně,“ říká představitelka Dawn, Tereza Cisovská a jedním dechem dodává, že jde zkrátka o veselou hru o smutných věcech, která snad bude diváky bavit. „Určitě je v Kočce v oreganu co hrát, ať jde o překvapivé zápletky nebo množství textu,“ říká herec Michal Čapka, který v inscenaci představuje londýnského intelektuála.

 

Vyprodaná premiéra Kočky v oreganu se odehraje v sobotu 11. ledna 2019.

Nejbližší reprízy jsou v pondělí 13. ledna (vyprodáno), ve středu 15. ledna (vyprodáno), ve čtvrtek 13. února, v pátek 21. února a ve čtvrtek 5. března. Začínáme vždy v 18.30.

 

 

Chcete vědět více?

O inscenaci Kočka v oreganu najdete více informací na stránkách divadla zde. Plakát inscenace je ke stažení zde. Autorem portrétů pro vizuál inscenace je fotograf Roman Polášek, vizuál graficky zpracoval Michal Zych. Video teaser Kočky v oreganu je ke zhlédnutí zde. Fotografie ze zkoušek a první generálky Kočky v oreganu jsou ke stažení zde (do 22. 1.).

Sezóna 2019/2020 Rok rozmarných her bude pokračovat klasickou Wajdovou adaptací Dostojevského románu Zločin a trest a uzavře ho slavný Konec hry Samuela Becketta. Více o sezóně zde.

 

Kontakt

www: www.divadloarena.cz

fb: https://www.facebook.com/arenaostrava/

ig: https://www.instagram.com/komorniscenaarena/

adresa: 28. října 2, 701 85 Moravská Ostrava

 

Michaela Davidová

PR & marketing | Komorní scéna Aréna  

michaela.davidova@divadloarena.cz

+420 702 211 067

Premiéra Kočky v oreganu za účasti autora hry Torbena Bettse

Kočka v oreganu (Invincible) současného britského dramatika Torbena Bettse se stala hned po své londýnské premiéře v roce 2014 diváckým hitem a provázely ji i stejně nadšené recenze. Mnohovrstevnatou a místy docela temnou komedii o dvou manželských párech v Komorní scéně Aréna režíruje Petr Svojtka. Ostravské premiéry inscenace v sobotu 11. ledna 2020 se zúčastní také britský autor hry, Torben Betts, i autor jejího českého překladu, Michal Zahálka. 

 

Torben Betts v Ostravě

Na premiéře Kočky v oreganu i na její páteční veřejné generálce bude osobně přítomen autor hry, úspěšný britský dramatik, Torben Betts. V hledišti Komorní scény Aréna tak na premiéře poprvé přivítáme zahraničního autora uváděné hry. Hvězdný start zažil Betts se svou prvotinou A Listening Heaven, kterou si do svého repertoáru vybralo divadlo Stephen Joseph Theatre v Scarborough. Jeho hra Invincible už byla uvedena ve slavné londýnské divadelní čtvrti West End.

 

Úspěšná hra o dnešním světě

Příběh začíná u velkoměstských intelektuálů Emily a Olivera, kteří se právě přestěhovali z Londýna do levnějšího domu na severu Anglie, aby měli blíž ke ‚skutečným lidem‘. Ty ve hře zastupují jejich sousedé Alan a Dawn. Již při prvním setkání se však mezi hrdiny otevřou závažná společenská i osobní témata. To, co se zprvu maskuje jako klasická bulvární komedie, se brzy odhalí jako bolavá současná tragikomedie, jejíž autor se úspěšně trefuje do třídních rozdílů a rozdělení britské společnosti na bohatý jih a chudý sever.

 

Režie dává vyniknout mnohovrstevnatému příběhu

Režisér inscenace Petr Svojtka má na svém kontě více než stovku inscenací. Režíroval například v Divadle na Vinohradech, v Divadle pod Palmovkou a hlavně v Městských divadlech pražských, kde působil do roku 2018 jako umělecký šéf. V Ostravě Petr Svojtka režíruje poprvé. Na hře Kočka v oreganu Petr Svojtka oceňuje, jak je zkonstruovaná a jak šikovně pracuje s různými tématy, například zrcadlením. Co se děje v jednom páru, to zažívá v nějakém odlesku i druhý pár. Hra je také výpovědí o dnešním světě. „Stejně jako je určitým způsobem rozdělená britská společnost, je rozdělená i ta naše. Hra reflektuje odlišné přístupy dvou táborů. V tom je zajímavá a také proto je dobře, že se uvádí,“ říká režisér Petr Svojtka.

 

Anglická komika inspirovaná sitkomy

Ač inscenací prostupují vážná témata, užijí si diváci v podání herců Komorní scény Aréna i klasický suchý anglický humor nebo pro Brity velmi charakteristickou hru s trapností. Inspiraci pro komické momenty režisér čerpal třeba u Ricky Gervaise a jeho seriálu Kancl. V rolích dvou manželských párů z různých kulturních prostředí uvidíme Petru Kocmanovou, Michala Čapku, Terezu Cisovskou a Josefa Kalužu.

 

https://www.irozhlas.cz/kultura/divadlo/ostrava-komorni-scena-arena-kocka-v-oreganu_2001111842_dok

 

Torben Betts: Kočka v oreganu

veřejná generálka: pátek 10. ledna | 11.00

premiéra: sobota 11. ledna | 18.30

nejbližší reprízy: pondělí 13. ledna, středa 15. ledna, čtvrtek 13. února, pátek 21. února, čtvrtek 5. března | vždy v 18.30

 

 

 

 

Premiéra Kočky v oreganu za účasti autora hry Torbena Bettse

Kočka v oreganu (Invincible) současného britského dramatika Torbena Bettse se stala hned po své londýnské premiéře v roce 2014 diváckým hitem a provázely ji i stejně nadšené recenze. Mnohovrstevnatou a místy docela temnou komedii o dvou manželských párech v Komorní scéně Aréna režíruje Petr Svojtka. Ostravské premiéry inscenace v sobotu 11. ledna 2020 se zúčastní také britský autor hry, Torben Betts, i autor jejího českého překladu, Michal Zahálka. 

 

Torben Betts v Ostravě

Na premiéře Kočky v oreganu i na její páteční veřejné generálce bude osobně přítomen autor hry, úspěšný britský dramatik, Torben Betts. V hledišti Komorní scény Aréna tak na premiéře poprvé přivítáme zahraničního autora uváděné hry. Hvězdný start zažil Betts se svou prvotinou A Listening Heaven, kterou si do svého repertoáru vybralo divadlo Stephen Joseph Theatre v Scarborough. Jeho hra Invincible už byla uvedena ve slavné londýnské divadelní čtvrti West End.

 

Úspěšná hra o dnešním světě

Příběh začíná u velkoměstských intelektuálů Emily a Olivera, kteří se právě přestěhovali z Londýna do levnějšího domu na severu Anglie, aby měli blíž ke ‚skutečným lidem‘. Ty ve hře zastupují jejich sousedé Alan a Dawn. Již při prvním setkání se však mezi hrdiny otevřou závažná společenská i osobní témata. To, co se zprvu maskuje jako klasická bulvární komedie, se brzy odhalí jako bolavá současná tragikomedie, jejíž autor se úspěšně trefuje do třídních rozdílů a rozdělení britské společnosti na bohatý jih a chudý sever.

 

Režie dává vyniknout mnohovrstevnatému příběhu

Režisér inscenace Petr Svojtka má na svém kontě více než stovku inscenací. Režíroval například v Divadle na Vinohradech, v Divadle pod Palmovkou a hlavně v Městských divadlech pražských, kde působil do roku 2018 jako umělecký šéf. V Ostravě Petr Svojtka režíruje poprvé. Na hře Kočka v oreganu Petr Svojtka oceňuje, jak je zkonstruovaná a jak šikovně pracuje s různými tématy, například zrcadlením. Co se děje v jednom páru, to zažívá v nějakém odlesku i druhý pár. Hra je také výpovědí o dnešním světě. „Stejně jako je určitým způsobem rozdělená britská společnost, je rozdělená i ta naše. Hra reflektuje odlišné přístupy dvou táborů. V tom je zajímavá a také proto je dobře, že se uvádí,“ říká režisér Petr Svojtka.

 

Anglická komika inspirovaná sitkomy

Ač inscenací prostupují vážná témata, užijí si diváci v podání herců Komorní scény Aréna i klasický suchý anglický humor nebo pro Brity velmi charakteristickou hru s trapností. Inspiraci pro komické momenty režisér čerpal třeba u Ricky Gervaise a jeho seriálu Kancl. V rolích dvou manželských párů z různých kulturních prostředí uvidíme Petru Kocmanovou, Michala Čapku, Terezu Cisovskou a Josefa Kalužu.

 

https://www.irozhlas.cz/kultura/divadlo/ostrava-komorni-scena-arena-kocka-v-oreganu_2001111842_dok

 

Torben Betts: Kočka v oreganu

veřejná generálka: pátek 10. ledna | 11.00

premiéra: sobota 11. ledna | 18.30

nejbližší reprízy: pondělí 13. ledna, středa 15. ledna, čtvrtek 13. února, pátek 21. února, čtvrtek 5. března | vždy v 18.30

 

 

 

 

Darujte sobě a svým blízkým společný večer v divadle

Chystáte se letošní Vánoce darovat nezapomenutelné zážitky? Společný večer v divadle je krásná klasika a vzpomínky na něj Vám vydrží dlouho. Vyberte si v Komorní scéně Aréna lednové představení, Vánoční dárkovou poukázku nebo Novoroční předplatné.

 

Jednoduchou Vánoční dárkovou poukázkou uděláte radost třeba kamarádce nebo fanouškovi Komorní scény Aréna, který už má tradiční předplatné. S poukázkou si zajde znovu na svůj oblíbený kus nebo naopak na některou z novinek našeho repertoáru. Bude už na Vás, který termín anebo inscenaci si pro společný večer v Aréně zvolíte. Máte na to celý zbytek sezóny.

 

Pokud přemýšlíte nad hodnotnějším dárkem, je tu pro Vás Novoroční předplatné. Od ledna do června Vám v něm postupně naservírujeme Tři sestry s letošní laureátkou ceny Thálie pro činoherce do 33 let Zuzanou Truplovou v roli Iriny. Osvědčenou komedii Yasminy Reza Obraz s Josefem Kalužou. Divácky přístupnou inscenaci Havlovy hry Vyrozumění a expresivního Divadelníka, kterým Vás provede excelující Marek Cisovský.

 

Vše pořídíte pohodlně on-line nebo na pokladně divadla.

 

 

 

Zajděte si večer do divadla a pomáhejte zároveň

Leží vám doma lodičky, které jste nikdy pořádně neobula, protože vás tlačily? Už vás nebaví náhrdelník, co jste nosila loňskou sezónu? Máte krásnou halenku, ale nesedí vám její střih? Neladí vám luxusní kravata? Vezměte tyhle věci do divadla naposledy a pomozte dobré věci. Na pokladně Komorní scény Aréna můžete od 1. do 20. prosince přispět do sbírky sítě charitativních obchodů Moment.

 

Výtěžkem z prodeje oblečení a doplňků obchody Moment podporují například mobilní hospic Ondrášek, lesní klub Bezinka v Palkovicích, denní stacionář Žebřík v Ostravě Svinově a také projekt Kola pro Afriku, misi na záchranu slonů v Africe nebo nadační fond CCBC podporující organizace působící na poli ochrany biodiverzity a rozvojové pomoci.

 

„V Komorní scéně Aréna chceme touto cestou podpořit neziskové projekty, upozornit na důležitost udržitelného životního stylu a dát komunitě našich diváků příležitost zapojit se v období adventu do smysluplné akce i u nás v divadle,“ říká ředitel divadla Jakub Tichý a dodává, že Komorní scéna Aréna během prosince daruje do sbírky pro Moment vybrané kostýmy a rekvizity z inscenací, které už nejsou na repertoáru. Vybírat vhodné věci budeme i doma. Oblečení a doplňky se chystají přinést herečky, herci i další zaměstnanci divadla. „Zorganizovat sbírku v divadle je skvělý nápad, určitě se přidám. Právě se chystám na předvánoční úklid, tak už mám jasno, kam s pěknými věcmi, které už nenosím,“ říká herečka Viktória Pejková, kterou jste mohli vidět v roli Fotis v naší nové inscenaci Zlatý osel.

 

Darovat můžete oblečení, boty, módní doplňky, bižuterii i drobnosti do domácnosti ve stavu, kdy si je ještě někdo rád koupí. Jen takové se totiž dají prodat ve prospěch dobré věci. Sbírka Komorní scény Aréna je na pokladně divadla od neděle 1. do pátku 20. prosince v její otvírací době tedy od 10.00 do 18.30. Děkujeme a těšíme se, že se do sbírky společně zapojíme.

 

Chcete vědět více?

Síť charitativních obchodů Moment

Giving Tuesday

 

Cenu Josefa Balvína 2019 získala Komorní scéna Aréna za inscenaci Zimní slunovrat

Zimní slunovrat autora Rolanda Schimmelpfenniga v Komorní scéně Aréna je nejlepší českou inscenací německy psaného textu v roce 2019. Cenu uděluje Pražský divadelní festival německého jazyka a vítěze vybrala redakce Divadelních novin. Ředitel divadla Jakub Tichý cenu slavnostně převzal v pondělí 25. listopadu v pražské La Fabrice.

 

Drama Zimní slunovrat začíná 23. prosince. Manželský pár Albert a Bettina očekává návštěvu tchyně Corinny. Jejich vztah není ideální a s příjezdem tchyně se to mezi nimi ještě více vyhrocuje. K tomu se u dveří objeví lékař Rudolf, nový známý Corinny, s radikálními politickými názory a nejspíš také nacistickou minulostí. Albert, sociolog píšící o holocaustu, stráví následující hodiny v opojení vínem a pod vlivem prášků proti bolesti, jen tak je totiž schopný ustát jeho přítomnost.

 

Tvorba Rolanda Schimmelpfenniga je charakteristická různými magickými prvky a mysteriózními postavami. „Schimmelpfenning kreativně pracuje s tempem a rytmem textu. Herci tak ve svém projevu přecházejí od pomyslných lyrických básní až k rockovým beatům,“ říká umělecký šéf Komorní scény Aréna Ivan Krejčí. Zajímavé na Zimním slunovratu je i to, že vše, co je v textu hry, zazní i na jevišti. „Herci říkají všechno, a ještě popisují sami děj a komentují své činnosti. Zcela realisticky se popisují detaily, je to skoro jako film a velmi poetické,“ uvádí dramaturg divadla Tomáš Vůjtek.

 

Inscenaci režíruje dvojice Adam Svozil a Kristýna Jankovcová. Účinkují v ní Petra Kocmanová, Alena Sasínová-Polarczyk, Vojtěch Lipina, Vladislav Georgiev a Josef Kaluža. Nejbližší reprízy Zimního slunovratu uvádíme v neděli 1. prosince a v pátek 20. prosince.

 

 FirstStyle magazine:

„Hra vykresluje přesný obraz současného středního proudu společnosti, a přitom ryje do rány z nejhorší kapitoly německé historie. Bonusem jsou skvělé herecké výkony souboru ostravské Komorní scény Aréna.“

 

i-divadlo.cz:

„Zimní slunovrat ukazuje lidi, kteří si uměli pohodlně zařídit život, v podstatě jsou ovšem prázdní, bojují se svým osobním strachem a politickou nevyhraněností a ztroskotávají, kdykoli jde o adekvátní, odpovědný čin. Těšme se i na skvělé herecké výkony souboru ostravské Komorní scény Aréna.“

 

Divadelní noviny:

„Ocenili jsme jednoznačné, ale nikoli plakátově vyslovené připomenutí ‚obyčejného fašismu‘, varování před jakoukoli svůdnou, a přitom hrůznou ideologií. Ocenili jsme poukázání na rozpad hodnot, bez nichž nemůže dobře existovat ani společnost, ani rodina. Ocenili jsme promyšleně strukturované herectví v podobě zdánlivé ‚konverzačky‘. Ocenili jsme politické divadlo bez siláckých gest.“

 

 Chcete vědět více?

Pražský divadelní festival německého jazyka a Cenu Josefa Balvína představují organizátoři přehlídky na svých stránkách zde.

Fotografie z inscenace ke stažení zde.

Video upoutávka inscenace zde.

Články na i-divadlo.cz, ve FirstStyle magazin a v Divadelních novinách.

Krátký report z předávání ceny.

 

 

 

Kontakt:

 

www: www.divadloarena.cz

fb: https://www.facebook.com/arenaostrava/

ig: https://www.instagram.com/komorniscenaarena/

adresa: 28. října 2, 701 85 Moravská Ostrava

 

Michaela Davidová

PR & marketing | Komorní scéna Aréna  

michaela.davidova@divadloarena.cz

+420 702 211 067

Letošní Cena Josefa Balvína je v Ostravě!

Na slavnostním předávání promluvila ředitelka Pražského divadelního festivalu německého jazyka Jitka Jílková. Cenu za porotu složenou z redaktorů Divadelních novin předal její předseda a zároveň šéfredaktor novin Josef Herman. „Cílem poroty je vždy najít inscenaci, která po smyslu i formálně nejvíc odpovídá našim kontaktům s německým divadlem,“ řekl Josef Herman při předávání. Zdůraznil pak, že s porotou ocenili jednoznačné připomenutí ‚obyčejného fašismu‘ v inscenaci, která je vnějškově zdánlivě obyčejnou konverzačkou. Za porotu pak Josef Herman pogratuloval nejenom dvěma režisérům, ale hlavně celému souboru s tím, že je podle poroty inscenace vyrovnaná jak režisérským pojetím, tak hereckými výkony.

 

Za divadlo cenu převzal ředitel Komorní scény Aréna, Jakub Tichý. Ten poděkoval porotě za to, že se nebála ocenit obyčejnou činohru, herecké divadlo, které jde po smyslu textu. „Současná německá dramatika je jednou z našich dramaturgických linií, a proto jsem velice rád, že byl oceněn právě Zimní slunovrat. Děkuji všem, kteří se na inscenaci podíleli, od osvětlovačů přes herce po režiséry,“ gratuloval tvůrčímu týmu Jakub Tichý.

 

Za režiséry promluvil Adam Svozil. Poděkoval divadlu Aréna, především hercům a připomněl zásluhy dramaturga divadla Tomáše Vůjtka na tomto dramaturgickém objevu.

 

Za Komorní scénu Aréna děkujeme také organizátorům PDFNJ a festivalovému publiku.

 

 

Letošní Cena Josefa Balvína je v Ostravě!

Na slavnostním předávání promluvila ředitelka Pražského divadelního festivalu německého jazyka Jitka Jílková. Cenu za porotu složenou z redaktorů Divadelních novin předal její předseda a zároveň šéfredaktor novin Josef Herman. „Cílem poroty je vždy najít inscenaci, která po smyslu i formálně nejvíc odpovídá našim kontaktům s německým divadlem,“ řekl Josef Herman při předávání. Zdůraznil pak, že s porotou ocenili jednoznačné připomenutí ‚obyčejného fašismu‘ v inscenaci, která je vnějškově zdánlivě obyčejnou konverzačkou. Za porotu pak Josef Herman pogratuloval nejenom dvěma režisérům, ale hlavně celému souboru s tím, že je podle poroty inscenace vyrovnaná jak režisérským pojetím, tak hereckými výkony.

 

Za divadlo cenu převzal ředitel Komorní scény Aréna, Jakub Tichý. Ten poděkoval porotě za to, že se nebála ocenit obyčejnou činohru, herecké divadlo, které jde po smyslu textu. „Současná německá dramatika je jednou z našich dramaturgických linií, a proto jsem velice rád, že byl oceněn právě Zimní slunovrat. Děkuji všem, kteří se na inscenaci podíleli, od osvětlovačů přes herce po režiséry,“ gratuloval tvůrčímu týmu Jakub Tichý.

 

Za režiséry promluvil Adam Svozil. Poděkoval divadlu Aréna, především hercům a připomněl zásluhy dramaturga divadla Tomáše Vůjtka na tomto dramaturgickém objevu.

 

Za Komorní scénu Aréna děkujeme také organizátorům PDFNJ a festivalovému publiku.

 

 

Zimní slunovrat získal cenu Josefa Balvína

Zimní slunovrat získal prestižní Cenu Josefa Balvína! Podle kritiků Divadelních novin jde o nejlepší inscenaci vycházející z původně německy psaného textu, která u nás v roce 2019 vznikla.

Za redakci zformuloval zdůvodnění šéfredaktor Josef Herman: Ocenili jsme jednoznačné, ale nikoli plakátově vyslovené připomenutí „obyčejného fašismu“, varování před jakoukoli svůdnou, a přitom hrůznou ideologií. Ocenili jsme poukázání na rozpad hodnot, bez nichž nemůže dobře existovat ani společnost, ani rodina. Ocenili jsem promyšleně strukturované herectví v podobě zdánlivé „konverzačky“. Ocenili jsme politické divadlo bez siláckých gest.

 

více

zde

zde

zde

zde

 

 

Zimní slunovrat získal cenu Josefa Balvína

Zimní slunovrat získal prestižní Cenu Josefa Balvína! Podle kritiků Divadelních novin jde o nejlepší inscenaci vycházející z původně německy psaného textu, která u nás v roce 2019 vznikla.

Za redakci zformuloval zdůvodnění šéfredaktor Josef Herman: Ocenili jsme jednoznačné, ale nikoli plakátově vyslovené připomenutí „obyčejného fašismu“, varování před jakoukoli svůdnou, a přitom hrůznou ideologií. Ocenili jsme poukázání na rozpad hodnot, bez nichž nemůže dobře existovat ani společnost, ani rodina. Ocenili jsem promyšleně strukturované herectví v podobě zdánlivé „konverzačky“. Ocenili jsme politické divadlo bez siláckých gest.

 

více

zde

zde

zde

zde

 

 

16. listopadu chystá Aréna nevšední zážitky

V sobotu 16. listopadu budou mít návštěvníci Komorní scény Aréna jedinečnou příležitost zhlédnout scénické čtení dramatického textu Viliama Klimáčka SADO (Láska v Evropě) a promítání záznamu představení S nadějí, i bez ní. Divadlo se tak připojí k letošní Noci divadel a připomínce 30. výročí Sametové revoluce.

 

Co se stane, když se ve významném českém – ostravském – divadle setkají umělci ze zahraničí, aby vytvořili inscenaci financovanou z grantu EU? „Sarkastický pohled na stereotypy našeho „evropanství“ od autora, jehož Komiks již druhou sezónu královsky baví naše diváky,“ tak uvádí dramaturg Komorní scény Aréna Tomáš Vůjtek text, který Viliam Klimáček napsal pro mezinárodní dramatickou soutěž krátkých her o politice Cena Ferdinanda Vaňka 2013, a který bude mít v našem divadle svou českou premiéru. „Klimáčkův text SADO (Láska v Evropě) reaguje na naši nejmladší historii, jeho scénickým čtením chce Komorní scéna Aréna při příležitosti výročí přispět k reflexi uplynulých 30 let,“ říká Jakub Tichý o výběru díla slovenského autora. Režisérem inscenovaného čtení bude umělecký šéf KSA Ivan Krejčí, který se s dramaturgem KSA a autorem úpravy Tomášem Vůjtkem velmi úspěšně věnuje reflexi našich moderních dějin, což je také jedna z hlavních dramaturgických linií našeho divadla.

 

V předvečer výročí Sametové revoluce zavzpomínáme na oceňovanou inscenaci Tomáše Vůjtka a Ivana Krejčího S nadějí, i bez ní. „V sále divadla promítneme ve 20.00 televizní záznam této inscenace o tragických osudech Josefy Slánské,“ zve Jakub Tichý diváky na projekci, která zobrazuje naši temnou historii, dobu komunistických monstrprocesů 50. let. Diváci Arény určitě ocení vzácnou možnost vidět tuto inscenaci, která už není v aktuálním repertoáru divadla v atmosféře našeho sálu.

(ve spolupráci s Ostravským divadelním archivem)

 

Komorní scéna Aréna podpoří program projektu SametOVA!!! 1989–2019 dvěma příspěvky angažované současné divadelní tvorby. Naše scénické čtení a projekce oceňované inscenace budou pro pravidelné návštěvníky Komorní scény Aréna nevšedním obohacením. Těšíme se, že si k nám proto najdou cestu i během Noci divadel. Vstup na akci je zdarma. Rezervace zde.

 

Program

 

Viliam Klimáček: SADO (Láska v Evropě)

Scénické čtení, režie: Ivan Krejčí

So 16. 11. / 18.30 / Více o akci zde

a o prvním uvedení textu v divadle GUnaGU v roce 2013 zde.

 

Tomáš Vůjtek: S nadějí, i bez ní

Projekce televizního záznamu České televize

So 16. 11. / 20.00 / Více o inscenaci zde.

 

 

Chcete vědět více?

 

O projektu SametOVA!!! 1989–2019 čtěte zde.

O projektu Noc divadel čtěte zde.

 

Na 16. listopadu chystá Aréna pro své diváky nevšední zážitky

V sobotu 16. listopadu budou mít návštěvníci Komorní scény Aréna jedinečnou příležitost zhlédnout scénické čtení dramatického textu Viliama Klimáčka SADO (Láska v Evropě) a promítání záznamu představení S nadějí, i bez ní. Divadlo se tak připojí k letošní Noci divadel a připomínce 30. výročí Sametové revoluce.

 

Co se stane, když se ve významném českém – ostravském – divadle setkají umělci ze zahraničí, aby vytvořili inscenaci financovanou z grantu EU? „Sarkastický pohled na stereotypy našeho „evropanství“ od autora, jehož Komiks již druhou sezónu královsky baví naše diváky,“ tak uvádí dramaturg Komorní scény Aréna Tomáš Vůjtek text, který Viliam Klimáček napsal pro mezinárodní dramatickou soutěž krátkých her o politice Cena Ferdinanda Vaňka 2013, a který bude mít v našem divadle svou českou premiéru. „Klimáčkův text SADO (Láska v Evropě) reaguje na naši nejmladší historii, jeho scénickým čtením chce Komorní scéna Aréna při příležitosti výročí přispět k reflexi uplynulých 30 let,“ říká Jakub Tichý o výběru díla slovenského autora. Režisérem inscenovaného čtení bude umělecký šéf KSA Ivan Krejčí, který se s dramaturgem KSA a autorem úpravy Tomášem Vůjtkem velmi úspěšně věnuje reflexi našich moderních dějin, což je také jedna z hlavních dramaturgických linií našeho divadla.

 

V předvečer výročí Sametové revoluce zavzpomínáme na oceňovanou inscenaci Tomáše Vůjtka a Ivana Krejčího S nadějí, i bez ní. „V sále divadla promítneme ve 20.00 televizní záznam této inscenace o tragických osudech Josefy Slánské,“ zve Jakub Tichý diváky na projekci, která zobrazuje naši temnou historii, dobu komunistických monstrprocesů 50. let. Diváci Arény určitě ocení vzácnou možnost vidět tuto inscenaci, která už není v aktuálním repertoáru divadla v atmosféře našeho sálu.

 

Komorní scéna Aréna podpoří program projektu SametOVA!!! 1989–2019 dvěma příspěvky angažované současné divadelní tvorby. Naše scénické čtení a projekce oceňované inscenace budou pro pravidelné návštěvníky Komorní scény Aréna nevšedním obohacením. Těšíme se, že si k nám proto najdou cestu i během Noci divadel.

Vstup na akci je zdarma. Rezervace zde

 

Program

Viliam Klimáček: SADO (Láska v Evropě)

Scénické čtení, režie: Ivan Krejčí

So 16. 11. / 18.30 / Více o akci zde

a o prvním uvedení textu v divadle GUnaGU v roce 2013 zde.

 

Tomáš Vůjtek: S nadějí, i bez ní

Projekce televizního záznamu České televize

So 16. 11. / 20.00 / Více o inscenaci zde

 

 Chcete vědět více?

 

O projektu SametOVA!!! 1989–2019 čtěte zde.

O projektu Noc divadel čtěte zde

 

Kontakt

www: www.divadloarena.cz

fb: https://www.facebook.com/arenaostrava/

ig: https://www.instagram.com/komorniscenaarena/

adresa: 28. října 2, 701 85 Moravská Ostrava

 

Michaela Davidová

PR & marketing | Komorní scéna Aréna  

michaela.davidova@divadloarena.cz

+420 702 211 067

 

Hradišťan: Doprodej míst k stání

Mikulášský koncert skupiny Hradišťan se blíží. Přijďte se také v pátek 6. prosince naladit na adventní čas do Evangelického Kristova kostela na Husově náměstí.

V prodeji jsou ještě místa k stání za 150 Kč.

 

Těšíme se na Vás!

 

 

 

DIta Pepe – divadelní plakát

DITA PEPE
česká fotografka, pedagožka

Vnímá fotografii jako způsob komunikace a terapie. Od roku 2003 vyučuje portrétní fotografii na Institutu tvůrčí fotografie na Slezské univerzitě v Opavě. Ve své práci otevírá otázky sociální tématiky, identity, genderu. Za cyklus Autoportréty obdržela v roce 2012 cenu odborné veřejnosti Osobnost české fotografie. Ve spolupráci s knižní dokumentaristkou a nakladatelkou Bárou Baronovou vznikly další oceněné projekty. Kniha Slečny o neprovdaných ženách byla v roce 2012 oceněna na soutěži Nejkrásnější česká kniha. Kniha s tématikou sebepřijetí Měj ráda sama sebe získala v mezinárodní soutěži ABW ocenění Nejlepší fotografická kniha 2014. A v roce 2016 získala kniha Intimita cenu Magnesia Litera. Od roku 2018 pracuje na své doktorské práci na UTB ve Zlíně o hledání hranic lásky a od téhož roku navázala spolupráci s Janáčkovou filharmonií Ostrava.

Série fotografií pro Činohru Národního divadla navazuje formou na mou dřívější práci s názvem Autoportréty, na které průběžně pracuji od roku 1999. Vycházela jsem z námětů připravovaných her, o kterých jsem se snažila dozvědět co nejvíce, abych pak na základě konkrétních informací stylizovala herce i sebe. Na fotkách mohu ztvárňovat postavu dané divadelní hry, ale i zastupovat diváka, který se při sledování představení do hry vžije. Velkou inspirací mi byl interiér Nové scény, estetika 70. a 80. let, tedy doba mého dospívání.

Vážím si volnosti a důvěry, kterou jsem při práci na fotografické sérii pociťovala.
Upřímně děkuji všem, kteří se se mnou na projektu podíleli.

Dita Pepe

Více informací zde.

Nekonvenční tvorba fotografky Dity Pepe

Sérii výstav současného divadelního plakátu v Komorní scéně Aréna zahájí expozice s výrazným tvůrčím podpisem. Sezóna 2017/2018 Činohry Národního divadla v Praze od fotografky Dity Pepe a grafika Milana Nedvěda

 

Ve foyer Komorní scény Aréna pořádáme pravidelné fotografické výstavy. Ve čtvrtek 7. listopadu uvedeme společně s kurátory Martinem Popelářem a Romanem Poláškem první z nové série výstav mapujících současné trendy v pojetí divadelního plakátu. Od listopadu do února 2020 budeme vystavovat plakáty Činohry Národního Divadla v Praze autorky Dity Pepe. Tato oceňovaná fotografka je známá tím, že do portrétů, které tvoří, sama vstupuje. Jednou se na fotografii stylizuje do role manželky, jindy do kamarádky, která se s fotografovanou zrcadlí. Jde o nekonvenční propojení dokumentu a fikce, které využívá i ve fotografiích pro Národní divadlo.

 

Dita Pepe a její jedinečné a precizně zpracované portréty

 

Fotografka Dita Pepe tvoří od konce 90. let. Ve svých fotografiích experimentuje sama se sebou, i s vlastní identitou, kterou zasazuje do odlišných společenských kontextů. „Z jejích autoportrétů na první pohled možná ani nepoznáme, že je na všech sama přítomna, natolik se mění její vzhled a výraz,“ popisuje její tvorbu český fotograf a historik fotografie profesor Vladimír Birgus. Za pomoci paruk, líčení, ale i šatů, vypůjčených od fotografovaných žen, se sama radikálně proměňuje.

 

Všechny autoportréty Dity Pepe spojuje statická strnulost portrétovaných, dívajících se přímo do objektivu a výrazná barevnost. „V pečlivých barevných kompozicích zachycuje portrétované v nejtypičtějších koutech jejich domovů, odrážejících jejich identitu,“ píše kurátor a teoretik fotografie Pavel Vančát v magazínu Fotograf.

 

„Díky kontaktům s lidmi i třeba z odlišných kultur, jsem získala povědomí o více způsobech, jak na život nahlížet. Uvědomovala jsem si, jak nové poznání formuje moje vnímání sebe sama a jak rozvíjí mou schopnost tolerance a empatie,“ říká o dalším rozměru práce na projektu Autoportréty Dita Pepe, která v současnosti vyučuje na Institutu tvůrčí fotografie na Slezské univerzitě v Opavě. V roce 2012 získala cenu odborné veřejnosti Osobnost české fotografie. Společně s Bárou Baronovou získala ocenění Nejlepší fotografická kniha 2014 a v roce 2016 získala za další knižní projekt cenu Magnesia litera.

 

 

Série fotografií pro Národní divadlo v Praze

 

V Činohře Národního divadla si pro svůj vizuál každoročně vybírají nové umělce. „Mezi fotografy, kteří se sami zabývají stylizovaným portrétem, hledáme takové, jejichž tvorba je výjimečná, charakteristická a něčím znepokojivá,“ Vysvětluje šéfdramaturgyně Činohry ND Marta Lujbková.

 

Dita Pepe zvolila pro plakáty Činohry ND charakteristický motiv autoportrétu, dodala tak vizuálu doslova vlastní tvář. „Práce pro národní divadlo vychází z námětu připravovaných her, o kterých jsem se snažila dozvědět co nejvíce, abych pak na základě konkrétních informací stylizovala herce i sebe. Na fotkách mohu ztvárňovat postavu dané divadelní hry, ale i zastupovat diváka, který se při sledování představení do hry vžije,“ říká Dita Pepe o projektu pro Národní divadlo, jehož velkou inspirací byl i interiér Nové scény a estetika 70. a 80. let.

 

Na grafice spolupracovala společně s grafickým studiem Milana Nedvěda. S Milanem Nedvědem už pracovala Dita Pepe na čtyřech knihách, které získaly ocenění v Česku i zahraničí.

 

 

V Komorní scéně Aréna postupně představíme různé přístupy k divadelnímu plakátu

 

Pro interiér divadla tentokrát Martin Popelář a Roman Polášek vybrali výstavu se vskutku přiléhavým tématem. „Záměrem bylo představit současné trendy v tak specifickém žánru, jako je divadelní plakát a při té příležitosti prezentovat nejaktuálnější tvorbu doslova fotografických hvězd,“ uvádí sérii výstav Roman Polášek a dodává, že jsou v tuto chvíli rozjednány další navazující výstavy. „Chystáme se návštěvníkům Komorní scény Aréna postupně ukázat opravdu různorodé přístupy k fotografování divadelního plakátu. Po Ditě Pepe vystaví nejen hotové plakáty, ale třeba i jejich různé varianty a studie talentovaný slovenský fotograf Ľuboš Kotlár,“ říká Roman Polášek.

 

Vernisáž výstavy bude ve čtvrtek 7. listopadu od 17.00.

Na akci vystoupí Dorota Krečmerová, Adéla Dunatová, Gabriela Diasová (flétna) a Vojtěch Kotyz (trombon).

Na výstavu i vernisáž je vstup zdarma. Výstava potrvá do konce února 2020.

 

 

Chcete vědět více?

 

O plakátech Dity Pepe pro Činohru Národního divadla čtěte zde a zde.

 

Jak vznikají fotografie Dity Pepe můžete vidět v reportáži zde

 

O tvorbě Dity Pepe na stránkách Institutu tvůrčí fotografie v Opavě čtěte zde.

 

Profil autorky v magazínu Fotograf zde.

 

Ilustrační fotografie k výstavě v tiskové kvalitě ke stažení zde.

 

Kontakt:

 

www: www.divadloarena.cz

fb: https://www.facebook.com/arenaostrava/

ig: https://www.instagram.com/komorniscenaarena/

adresa: 28. října 2, 701 85 Moravská Ostrava

 

Michaela Davidová

PR & marketing | Komorní scéna Aréna  

michaela.davidova@divadloarena.cz

+420 702 211 067

 

Roman Polášek

Kurátor výstavy

erplus@email.cz

+420 777 537 183

Nekonvenční tvorba fotografky Dity Pepe

Sérii výstav současného divadelního plakátu v Komorní scéně Aréna zahájí expozice s výrazným tvůrčím podpisem. Sezóna 2017/2018 Činohry Národního divadla v Praze od fotografky Dity Pepe a grafika Milana Nedvěda

 

Ve foyer Komorní scény Aréna pořádáme pravidelné fotografické výstavy. Ve čtvrtek 7. listopadu uvedeme společně s kurátory Martinem Popelářem a Romanem Poláškem první z nové série výstav mapujících současné trendy v pojetí divadelního plakátu. Od listopadu do února 2020 budeme vystavovat plakáty Činohry Národního Divadla v Praze autorky Dity Pepe. Tato oceňovaná fotografka je známá tím, že do portrétů, které tvoří, sama vstupuje. Jednou se na fotografii stylizuje do role manželky, jindy do kamarádky, která se s fotografovanou zrcadlí. Jde o nekonvenční propojení dokumentu a fikce, které využívá i ve fotografiích pro Národní divadlo.

 

Dita Pepe a její jedinečné a precizně zpracované portréty

 

Fotografka Dita Pepe tvoří od konce 90. let. Ve svých fotografiích experimentuje sama se sebou, i s vlastní identitou, kterou zasazuje do odlišných společenských kontextů. „Z jejích autoportrétů na první pohled možná ani nepoznáme, že je na všech sama přítomna, natolik se mění její vzhled a výraz,“ popisuje její tvorbu český fotograf a historik fotografie profesor Vladimír Birgus. Za pomoci paruk, líčení, ale i šatů, vypůjčených od fotografovaných žen, se sama radikálně proměňuje.

 

Všechny autoportréty Dity Pepe spojuje statická strnulost portrétovaných, dívajících se přímo do objektivu a výrazná barevnost. „V pečlivých barevných kompozicích zachycuje portrétované v nejtypičtějších koutech jejich domovů, odrážejících jejich identitu,“ píše kurátor a teoretik fotografie Pavel Vančát v magazínu Fotograf.

 

„Díky kontaktům s lidmi i třeba z odlišných kultur, jsem získala povědomí o více způsobech, jak na život nahlížet. Uvědomovala jsem si, jak nové poznání formuje moje vnímání sebe sama a jak rozvíjí mou schopnost tolerance a empatie,“ říká o dalším rozměru práce na projektu Autoportréty Dita Pepe, která v současnosti vyučuje na Institutu tvůrčí fotografie na Slezské univerzitě v Opavě. V roce 2012 získala cenu odborné veřejnosti Osobnost české fotografie. Společně s Bárou Baronovou získala ocenění Nejlepší fotografická kniha 2014 a v roce 2016 získala za další knižní projekt cenu Magnesia litera.

 

 

Série fotografií pro Národní divadlo v Praze

 

V Činohře Národního divadla si pro svůj vizuál každoročně vybírají nové umělce. „Mezi fotografy, kteří se sami zabývají stylizovaným portrétem, hledáme takové, jejichž tvorba je výjimečná, charakteristická a něčím znepokojivá,“ Vysvětluje šéfdramaturgyně Činohry ND Marta Lujbková.

 

Dita Pepe zvolila pro plakáty Činohry ND charakteristický motiv autoportrétu, dodala tak vizuálu doslova vlastní tvář. „Práce pro národní divadlo vychází z námětu připravovaných her, o kterých jsem se snažila dozvědět co nejvíce, abych pak na základě konkrétních informací stylizovala herce i sebe. Na fotkách mohu ztvárňovat postavu dané divadelní hry, ale i zastupovat diváka, který se při sledování představení do hry vžije,“ říká Dita Pepe o projektu pro Národní divadlo, jehož velkou inspirací byl i interiér Nové scény a estetika 70. a 80. let.

 

Na grafice spolupracovala společně s grafickým studiem Milana Nedvěda. S Milanem Nedvědem už pracovala Dita Pepe na čtyřech knihách, které získaly ocenění v Česku i zahraničí.

 

 

V Komorní scéně Aréna postupně představíme různé přístupy k divadelnímu plakátu

 

Pro interiér divadla tentokrát Martin Popelář a Roman Polášek vybrali výstavu se vskutku přiléhavým tématem. „Záměrem bylo představit současné trendy v tak specifickém žánru, jako je divadelní plakát a při té příležitosti prezentovat nejaktuálnější tvorbu doslova fotografických hvězd,“ uvádí sérii výstav Roman Polášek a dodává, že jsou v tuto chvíli rozjednány další navazující výstavy. „Chystáme se návštěvníkům Komorní scény Aréna postupně ukázat opravdu různorodé přístupy k fotografování divadelního plakátu. Po Ditě Pepe vystaví nejen hotové plakáty, ale třeba i jejich různé varianty a studie talentovaný slovenský fotograf Ľuboš Kotlár,“ říká Roman Polášek.

 

Vernisáž výstavy bude ve čtvrtek 7. listopadu od 17.00.

Na akci vystoupí Dorota Krečmerová, Adéla Dunatová, Gabriela Diasová (flétna) a Vojtěch Kotyz (trombon).

Na výstavu i vernisáž je vstup zdarma. Výstava potrvá do konce února 2020.

 

 

Chcete vědět více?

 

O plakátech Dity Pepe pro Činohru Národního divadla čtěte zde a zde.

 

Jak vznikají fotografie Dity Pepe můžete vidět v reportáži zde

 

O tvorbě Dity Pepe na stránkách Institutu tvůrčí fotografie v Opavě čtěte zde.

 

Profil autorky v magazínu Fotograf zde.

 

Ilustrační fotografie k výstavě v tiskové kvalitě ke stažení zde.

 

Kontakt:

 

www: www.divadloarena.cz

fb: https://www.facebook.com/arenaostrava/

ig: https://www.instagram.com/komorniscenaarena/

adresa: 28. října 2, 701 85 Moravská Ostrava

 

Michaela Davidová

PR & marketing | Komorní scéna Aréna  

michaela.davidova@divadloarena.cz

+420 702 211 067

 

Roman Polášek

Kurátor výstavy

erplus@email.cz

+420 777 537 183

Vernisáž výstavy

Ve foyer Komorní scény Aréna budeme vystavovat aktuální tvorbu oceňované fotografky Dity Pepe. Ta své nekonvenční stylizované autoportréty, které tvořila pro Činohru Národního divadla, představí na vernisáži osobně. Jde o první ze série výstav současných divadelních plakátů připravovaných ve spolupráci s kurátory Fotografické galerie Fiducia Martinem Popelářem a Romanem Poláškem.

 

Vernisáž výstavy je už tento čtvrtek 7. listopadu v 17.00.

Výstavu si návštěvníci divadla mohou prohlédnout do února 2020.

 

Těšíme se na Vás!

 

Více informací zde.

 

 

 

Premiéra Zlatého osla

V sobotu 26. října byla premiéra inscenace Zlatý osel. Na jevišti jsme představili první z novinek sezóny s příznačným názvem Rok rozmarných her. Atmosféru v sále a ve foyer zachytil na fotografiích Roman Polášek. Děkujeme všem divákům, kteří se zúčastnili slavnostního večera a těšíme se na všechny, kteří zamíří na chystané reprízy!

 

Zlatý osel je na programu divadla ve čtvrtek 31. října, v neděli 10. listopadu a ve čtvrtek 14. listopadu. Na další reprízy inscenace se pohodlně dostanete, pokud si pořídíte předplatné na novinky našeho repertoáru, to je v prodeji už jen do 31. 10.

 

 

 

V listopadu jedeme za našimi pražskými diváky!

V listopadu jedeme za našimi pražskými diváky!

 

Komorní scéna Aréna bude na festivalu Ostrava v Praze a na Pražském divadelním festivalu německého jazyka, kde převezme letošní Cenu Josefa Balvína.

 

Na scéně holešovické La Fabriky představíme černou komedii Tracyho Lettse Zabiják Joe (Ne 3. 11.), krutě zábavnou Machiavelliho Mandragoru (Po 4. 11.) a porotou Divadelních novin oceněný Zimní slunovrat (Po 25. 11.) německého autora Rolanda Schimmelpfenniga. Festivalu Ostrava v Praze se naše divadlo letos účastní už podesáté. Na Pražském divadelním festivalu německého jazyka převezmeme prestižní cenu pro nejlepší českou inscenaci německy psaného textu. Přijďte se podívat na současnou tvorbu ostravské Komorní scény Aréna, divadla roku 2013, 2015, 2016 a 2017. Tentokrát nemusíte cestovat napříč republikou, stačí pár zastávek tramvají!

 

Ostrava v Praze

 

Festival Ostrava v Praze potrvá od 31. října do 5. listopadu a zúčastní se ho Národní divadlo moravskoslezské, Divadlo Petra Bezruče, Komorní scéna Aréna a Divadlo loutek Ostrava. „V La Fabrice uvidíte stálice našeho repertoáru, Zabijáka Joea a Mandragoru,“ zve na představení v neděli 3. listopadu a v pondělí 4. listopadu ředitel Komorní scény Aréna, Jakub Tichý. Festival Ostrava v Praze vznikl v roce 2010 jako jedna z akcí spojená s vyhlášením kandidatury Ostravy na Evropské hlavní město kultury pro rok 2015. Tato přehlídka ostravských divadel na pražských scénách se od té doby s velkým úspěchem koná každoročně.

 

„Na přehlídce Ostrava v Praze uvedeme v neděli 3. listopadu klasiku americké coolness dramatiky, Zabijáka Joea v režii Jiřího Pokorného,“ uvádí inscenaci plnou dramatických zvratů a drsných dialogů zasazenou do prostředí kolonie obytných přívěsů kdesi v Texasu umělecký šéf Komorní scény Aréna, Ivan Krejčí.

 

Mandragora je nadčasová komedie, která se vysmívá vratkým morálním zásadám, se kterými snadno otřesou reálné cíle a zájmy. „Věříme, že si zpracování tohoto známého textu Niccolò Machiavelliho Ivanem Krejčím a Tomášem Vůjtkem diváci v Praze nenechají ujít,“ upozorňuje na výraznou tvůrčí dvojici inscenace, která je zároveň uměleckým vedením Komorní scény Aréna Jakub Tichý.

 

 

Cena Josefa Balvína 2019 a Pražský divadelní festival německého jazyka

 

Zimní slunovrat autora Rolanda Schimmelpfenniga získal Cenu Josefa Balvína za rok 2019. Inscenace v režii Adama Svozila a Kristýny Kosové o rodinné krizi, kterou vyhrotí nezvaný host, tak má zasloužené místo v programu letošního Pražského divadelního festivalu německého jazyka,“ oznamuje účast Komorní scény Aréna na prestižní přehlídce divadel z německy mluvících zemí Ivan Krejčí. Pro divadelní nadšence tak vznikla skvělá příležitost vidět v La Fabrice další kus z repertoáru oceňovaného ostravského divadla.

 

Program

 

Tracy Letts: Zabiják Joe

Ne 3. 11. / 19.30 / La Fabrika: Studio 1

Více o inscenaci zde. Vstupenky zde.

 

Niccolò Machiavelli: Mandragora

Po 4. 11. / 19.30 / La Fabrika: Studio 1

Více o inscenaci zde. Vstupenky zde.

 

Roland Schimmelpfennig: Zimní slunovrat

Po 25. 11. / La Fabrika

Více o inscenaci zde. Vstupenky v prodeji od 1. 11. na stránkách La Fabrika.

 

Chcete vědět více?

 

O festivalu Ostrava v Praze čtěte zde a zde.

 

Pražský divadelní festival německého jazyka a Cenu Josefa Balvína představují organizátoři přehlídky na svých stránkách zde.

 

Vracíme se do kulturního centra La Fabrika. Věříme, že návštěvníci ocení jedinečnou atmosféru pražských Holešovic i vhodné podmínky pro divácký zážitek z našich představení, které Studio 1 v La Fabrice nabízí.

 

Fotografie z inscenací ke stažení zde.

 

 

 

Kontakt:

 

www: www.divadloarena.cz

fb: https://www.facebook.com/arenaostrava/

ig: https://www.instagram.com/komorniscenaarena/

adresa: 28. října 2, 701 85 Moravská Ostrava

 

Michaela Davidová

PR & marketing | Komorní scéna Aréna  

michaela.davidova@divadloarena.cz

+420 702 211 067

Zlatý osel

Blíží se první premiéra Komorní scény Aréna v sezóně Rok rozmarných her!

 

Komorní scéna Aréna uvádí vlastní dramatizaci jediného v úplnosti dochovaného antického románu, který nás napříč staletími bohužel utvrzuje v poznání, že jsme se jako lidstvo nikam neposunuli a stále tápeme ve stejném bludném kruhu přání a tužeb jako naši vzdálení (a často tak vychvalovaní) antičtí předkové. Román Proměny platónského filosofa Lucia Apuleia z 2. století n. l. líčí neuvěřitelné příhody zámožného mladíka Lucia, který se díky své touze po rozmarných dobrodružstvích proměnil v osla.

 

„Zlatý osel je nový dramatický text Tomáše Vůjtka a Jiřího Pokorného, se kterým jsme v minulé sezóně spolupracovali na inscenaci Zabiják Joe,“ říká o kusu, který uvede sezónu Rok rozmarných her umělecký šéf divadla Ivan Krejčí. „Je to velká příležitost pro naše nové herecké posily Adama Langera a Viktórii Pejkovou. Současně je to i celosouborová záležitost, můžeme tak ukázat souhru, kterou je Komorní scéna Aréna tak pověstná,“ říká Ivan Krejčí.

 

 Antický literární klenot jako předloha

„Apuleiovy Proměny byly ve své době, řečeno dnešním jazykem, bestsellerem. Díky tomu si získaly svůj druhý název Zlatý osel, pod kterým je známe i dnes (zlatý ve významu skvělý, nejlepší, zkrátka literární klenot). Motivy z Apuleiova románu zřetelně rezonují v Boccacciově Dekameronu a dodnes jsou nesmrtelné. Nejspíš proto, že společnost, kterou ve svém románu zobrazil tak kriticky, se od té naší v ničem podstatném neliší. Z tohoto poznání vychází i naše dramatizace,“ říká dramaturg inscenace Tomáš Vůjtek a zdůrazňuje, že jde o dramatizaci velmi volnou, což demonstruje například postavou Marka Oratoria, kterého bychom v románu hledali vskutku marně. „Marcus Oratorius sarkasticky ztělesňuje naše přesvědčení, že lidstvo je nepoučitelné, a proto se stále motá v bludném kruhu svých pošetilých přání a tužeb,“ dodává Tomáš Vůjtek.

V případě Zlatého osla je zásadní životní příběh jeho autora Lucia Aupleia. Z textu je zřejmé, že jde o jeho autobiografii, o vzpomínku na mladická léta muže, který se narodil v zámožné rodině v oblasti dnešního Alžírska, studoval na univerzitě v Kartágu a pak filosofii v Aténách. „Doba, v níž Lucius Apuleius žil, přála mystice, okultismu a nejrozmanitějším pověrám. Po studiích tak Lucius Apuleius cestoval po Řecku a Malé Asii, aby tato tajemná náboženství a kulty poznal. Dlouhou dobu pobýval v Římě, kde také s největší pravděpodobností román Proměny napsal,“ popisuje Tomáš Vůjtek rané období autorova života. Lucius Apuleius byl vynikajícím rétorem. Toto své nadání více než využil, když byl nařčen z čarodějnictví. Závažná obvinění vyvrátil, etabloval se jako vážený občan a do Severní Afriky se vrátil jako slavný muž. V Kartágu byl jmenován hlavním knězem provincie, pečoval o císařský kult a předsedal provinciálnímu sněmu. „Podezření z provozování černé magie na něm však ulpělo po zbytek života. I po smrti se jeho věhlas šířil dál. Legendy ho líčily jako mocného čaroděje. Dokonce byly využívány i ke zmenšování významu samotného Ježíše Krista (Apuleius byl prý dokonce větším divotvůrcem),“ dokresluje obraz Lucia Apuleia dramaturg Tomáš Vůjtek.

 

Zlatý osel v Komorní scéně Aréna

„Chystaná adaptace Zlatého osla je příležitost pro mladého talentovaného režiséra Pavla Gejguše, který profiloval Starou Arénu,“ říká Ivan Krejčí o režisérovi inscenace, který je absolventem brněnské JAMU a v současnosti krom Komorní scény Aréna spolupracuje i s ostravským Studiem G a Divadlem loutek Ostrava. Pavel Gejguš má s režií adaptací literárních děl zkušenosti a za nejdůležitější v tomto případě považuje způsob, jakým byla uchopena dramatizace textu. „U Zlatého osla se hojně pracuje s vypravěčstvím, zůstalo zde tedy hodně původní literatury. A literatura dokáže být velmi rychlá v tom, že jednou větou nás dokáže přenést na jiné místo, rychle přetočit čas, či obratně změnit atmosféru scény. Úskalím, ale zároveň i výjimečným principem, u Zlatého osla tedy je, že pro divadlo není snadné držet s rychlým tokem literatury tempo. Proto je potřeba brát text často jako hlavní „postavu“ a nechat jednání na mluveném slově, naopak se uskromnit v rozehrávání dramatické situace, na kterou jsme zvyklí z klasické činohry,“ říká o pojetí inscenace a dodává, že tmelem je právě slovo a vypravěč, také však mocná hudba i výtvarno a především téma, ke kterému vše směřuje. „Je to průřez lidskou společností, všemi společenskými patry, všemi neřestmi a společenskými nešvary. To, co vidíme, je někdy groteskní, jindy děsivé. Na konci se však rozprostírá katarzní prozření,“ říká o celku díla Pavel Gejguš.

 

Kostýmy pro inscenaci Zlatý osel navrhuje výtvarnice Jana Hauskrechtová. Ta už spolupracovala na více než stovce divadelních inscenacích a pro Komorní scénu Aréna naposledy tvořila v roce 2012 kostýmy inscenace Amigo. „Děj se odehrává v období před pádem Říma. Přijde mi, že je to v podobném stavu dějin, v jakém se nacházíme dnes. I pod tímto dojmem jsme se snažili najít tu pravou míru stylizace, aby to nebylo jen starověké Řecko, nebo jen současnost. Ač i to by šlo, jen by to přece jen přišlo o nějaký humorný odstup,“ říká Jana Hauskrechtová o atmosféře, kterou budou kostýmy dokreslovat. Aktuální inspiraci překvapivě našla i na přehlídkových molech nedávných týdnů módy. „Téma antiky s různými průsvity a rafinovanými překryvy se objevilo v několika kolekcích,“ říká Jana Hauskrechtová a těší ji, že i díky tomu není takový problém sehnat různé vhodné doplňky. „Kostýmy společně s líčením budou procházet celkovým vývojem děje, kde se vše postupně ničí a upadá. Snažili jsme se proto najít jistou kontinuitu i zde a myslím, že se nám to povedlo,“ říká kostýmní výtvarnice.

 

Scénu Zlatého osla navrhuje Milan David, přední český jevištní výtvarník, který spolupracoval na více než pěti stech divadelních a tanečních inscenacích a působí také jako pedagog na pražské Divadelní fakultě AMU. Původní hudbu pro inscenaci skládá Ivan Acher. Ten je známý svou nadžánrovou tvorbu a využíváním netradiční instrumentace a aranží i používáním nehudebních nástrojů. V případě Zlatého osla zvolil použití starověkých řeckých nástrojů v kombinaci s temnou elektronikou. Nástroje jako aulos, salphynx, kithara, lyra, askaulos a tympanon budou probuzeny k životu injekcí granulární syntézy.

 

Na jevišti uvidíme kompletní herecký souboru

„Děj Zlatého osla se skládá z epizodních příběhů včetně báje o Amorovi a Psýché,“ říká ředitel divadla Jakub Tichý a dodává, že budeme mít díky tomuto rozsahu příležitost vidět na jevišti kompletní soubor divadla a mnohé herce i ve více než třech různých rolích. Všemi epizodami inscenace prochází mladík Lucius, hrdina, jež je postupně formován zkušenostmi se světem plným zkaženosti, smyslných pokušení a magických rituálů. „V roli Lucia a posléze osla se představí jeden z nejmladších členů hereckého souboru Komorní scény Aréna Adam Langer,“ uvádí novou posilu divadla Jakub Tichý. Adam Langer popisuje postavu Lucia jako mladého nadějného kluka s velkým osobním kouzlem a s velkou chutí do života. „Ačkoliv je z dobře situované rodiny, přitahuje ho, dá se říci, rizikové chování. Zajímá ho společenská špína, jinakost a nebezpečí, až nakonec dojde za hranu a stane se zvířetem, a jako zvíře se hodně naučí o lidech. I o sobě, i o tom, jaký byl,“ prozrazuje o Luciovi Adam Langer. V roli cynického vypravěče, který komentuje probíhající děj uvidíme Marka Cisovského.

 

 

Vyprodaná premiéra Zlatého osla se odehraje v sobotu 26. října 2019. Nejbližší reprízy jsou v pondělí 28. října, ve čtvrtek 31. října (vyprodáno), v neděli 10. listopadu a ve čtvrtek 14. listopadu.

 

Chcete vědět více?

 

Pavel Gejguš je absolventem režie brněnské JAMU a dřívějším uměleckým šéfem Staré arény. V současnosti spolupracuje se Studiem G nebo Divadlem loutek Ostrava a je dramaturgem nového ostravského divadelního festivalu Offenzíva. Při příležitosti oslav výročí Sametové revoluce režíruje v Národním divadle moravskoslezském scénické čtení Diensbierovy jednoaktovky Příjem.

Pavel Gejguš říká více o inscenaci Zlatý osel zde. Více o Pavlu Gejgušovi například v rozhovoru zde.

 

Tomáš Vůjtek působí v Komorní scéně Aréna jako dramaturg od sezóny 2007/2008, je dvojnásobným laureátem Cen Alfréda Radoka a s Ivanem Krejčím tvoří dvojici v čele uměleckého vedení divadla, díky kterému je Aréna jednou z nejúspěšnějších divadelních scén v Česku. Tomáš Vůjtek je také překladatelem a autorem písňových textů. V současné době spolupracuje s Národním divadlem moravskoslezským a Klicperovým divadlem v Hradci Králové.

 

Milan David je přední český jevištní výtvarník, který spolupracoval na více než pěti stech divadelních a tanečních inscenacích. Pracoval v řadě pražských divadel a pravidelně hostuje v zahraničí (Polsko, Rusko, Španělsko, Argentina). Působí také jako pedagog na pražské Divadelní fakultě AMU. Má za sebou několik fotografických výstav.

 

Jana Hauskrechtová je kostýmní výtvarnice a scénografka, která spolupracovala na více než stovce divadelních inscenacích. Pro Komorní scénu Aréna naposledy tvořila v roce 2012 kostýmy inscenace Amigo. V současné době spolupracuje například s A Studiem Rubín nebo Divadlem X10 nejen jako jevištní výtvarnice, ale také jako performerka. V Ostravě jsme ji mohli vidět na festivalu Offenzíva v představení Člověku nad tím rozum i čůrák zůstává stát v režii Jiřího Pokorného, které se odehrálo v site specific prostorách podzemních garážích Výstaviště Černá louka. Více o inscenaci Zlatý osel říká Jana Hauskrechtová v rozhovoru zde.

 

Ivan Acher je studovaný výtvarník a se štěstím nevystudovaný hudebník a skladatel. Je hráčem a autorem kompozic pro ansámbl soudobé hudby Agon orchestra, jazzový minibigband NUO atd. Hudební autodidakt, jehož tvorba se vyznačuje progresívní mimožánrovostí a překvapivými přístupy k instrumentaci. Součástí jeho tvorby je především hudba pro taneční a divadelní inscenace. Soupis realizací přesahuje 200 titulů u nás a v zahraničí. Byl nominován na cenu České filmové kritiky, Českého lva, Cenu české divadelní kritiky, Cenu Alfreda Radoka, Cenu Dosky…Spolupracoval jako dvorní skladatel zejména s legendárním Pražským komorním divadlem – Divadlem Komedie. Napsal operu Sternenhoch, která byla v roce 2018 s velkým úspěchem uvedena v Národním divadle. 

 

Účinkují Marek Cisovský, Adam Langer v rozhovoru pro Ostravan.cz zde, Viktória Pejková, Jan Chudý, Šimon Krupa, Vladislav Georgiev, Tereza Cisovská, Alena Sasínová-Polarczyk, Milan Cimerák, Josef Kaluža, Michal Čapka a Vojtěch Lipina

 

Vizuál inscenace Zlatý osel

Autorem portrétů pro vizuál inscenace je fotograf Roman Polášek. Video ze zákulisí focení portrétů pro vizuál Zlatého osla je ke zhlédnutí zde.

Fotografie ze zkoušek Zlatého Osla ke stažení zde.

Návrh a grafické zpracování vizuálu Zlatého osla zpracoval Michal Zych. Více o novém vizuálním stylu divadla zde. Plakát inscenace ke stažení zde.

 

Sezóna 2019/2020 Rok rozmarných her bude pokračovat úspěšnou současnou britskou komedií Kočka v oregánu, klasickou Wajdovou adaptací Dostojevského románu Zločin a trest a uzavře ho slavný Konec hry Samuela Becketta. Více o sezóně zde.

 

Michaela Davidová

PR & marketing | Komorní scéna Aréna  

michaela.davidova@divadloarena.cz

+420 702 211 067

 

 

Zlatý osel

Blíží se první premiéra Komorní scény Aréna v sezóně Rok rozmarných her!

 

Komorní scéna Aréna uvádí vlastní dramatizaci jediného v úplnosti dochovaného antického románu, který nás napříč staletími bohužel utvrzuje v poznání, že jsme se jako lidstvo nikam neposunuli a stále tápeme ve stejném bludném kruhu přání a tužeb jako naši vzdálení (a často tak vychvalovaní) antičtí předkové. Román Proměny platónského filosofa Lucia Apuleia z 2. století n. l. líčí neuvěřitelné příhody zámožného mladíka Lucia, který se díky své touze po rozmarných dobrodružstvích proměnil v osla.

 

„Zlatý osel je nový dramatický text Tomáše Vůjtka a Jiřího Pokorného, se kterým jsme v minulé sezóně spolupracovali na inscenaci Zabiják Joe,“ říká o kusu, který uvede sezónu Rok rozmarných her umělecký šéf divadla Ivan Krejčí. „Je to velká příležitost pro naše nové herecké posily Adama Langera a Viktórii Pejkovou. Současně je to i celosouborová záležitost, můžeme tak ukázat souhru, kterou je Komorní scéna Aréna tak pověstná,“ říká Ivan Krejčí.

 

 Antický literární klenot jako předloha

„Apuleiovy Proměny byly ve své době, řečeno dnešním jazykem, bestsellerem. Díky tomu si získaly svůj druhý název Zlatý osel, pod kterým je známe i dnes (zlatý ve významu skvělý, nejlepší, zkrátka literární klenot). Motivy z Apuleiova románu zřetelně rezonují v Boccacciově Dekameronu a dodnes jsou nesmrtelné. Nejspíš proto, že společnost, kterou ve svém románu zobrazil tak kriticky, se od té naší v ničem podstatném neliší. Z tohoto poznání vychází i naše dramatizace,“ říká dramaturg inscenace Tomáš Vůjtek a zdůrazňuje, že jde o dramatizaci velmi volnou, což demonstruje například postavou Marka Oratoria, kterého bychom v románu hledali vskutku marně. „Marcus Oratorius sarkasticky ztělesňuje naše přesvědčení, že lidstvo je nepoučitelné, a proto se stále motá v bludném kruhu svých pošetilých přání a tužeb,“ dodává Tomáš Vůjtek.

V případě Zlatého osla je zásadní životní příběh jeho autora Lucia Aupleia. Z textu je zřejmé, že jde o jeho autobiografii, o vzpomínku na mladická léta muže, který se narodil v zámožné rodině v oblasti dnešního Alžírska, studoval na univerzitě v Kartágu a pak filosofii v Aténách. „Doba, v níž Lucius Apuleius žil, přála mystice, okultismu a nejrozmanitějším pověrám. Po studiích tak Lucius Apuleius cestoval po Řecku a Malé Asii, aby tato tajemná náboženství a kulty poznal. Dlouhou dobu pobýval v Římě, kde také s největší pravděpodobností román Proměny napsal,“ popisuje Tomáš Vůjtek rané období autorova života. Lucius Apuleius byl vynikajícím rétorem. Toto své nadání více než využil, když byl nařčen z čarodějnictví. Závažná obvinění vyvrátil, etabloval se jako vážený občan a do Severní Afriky se vrátil jako slavný muž. V Kartágu byl jmenován hlavním knězem provincie, pečoval o císařský kult a předsedal provinciálnímu sněmu. „Podezření z provozování černé magie na něm však ulpělo po zbytek života. I po smrti se jeho věhlas šířil dál. Legendy ho líčily jako mocného čaroděje. Dokonce byly využívány i ke zmenšování významu samotného Ježíše Krista (Apuleius byl prý dokonce větším divotvůrcem),“ dokresluje obraz Lucia Apuleia dramaturg Tomáš Vůjtek.

 

Zlatý osel v Komorní scéně Aréna

„Chystaná adaptace Zlatého osla je příležitost pro mladého talentovaného režiséra Pavla Gejguše, který profiloval Starou Arénu,“ říká Ivan Krejčí o režisérovi inscenace, který je absolventem brněnské JAMU a v současnosti krom Komorní scény Aréna spolupracuje i s ostravským Studiem G a Divadlem loutek Ostrava. Pavel Gejguš má s režií adaptací literárních děl zkušenosti a za nejdůležitější v tomto případě považuje způsob, jakým byla uchopena dramatizace textu. „U Zlatého osla se hojně pracuje s vypravěčstvím, zůstalo zde tedy hodně původní literatury. A literatura dokáže být velmi rychlá v tom, že jednou větou nás dokáže přenést na jiné místo, rychle přetočit čas, či obratně změnit atmosféru scény. Úskalím, ale zároveň i výjimečným principem, u Zlatého osla tedy je, že pro divadlo není snadné držet s rychlým tokem literatury tempo. Proto je potřeba brát text často jako hlavní „postavu“ a nechat jednání na mluveném slově, naopak se uskromnit v rozehrávání dramatické situace, na kterou jsme zvyklí z klasické činohry,“ říká o pojetí inscenace a dodává, že tmelem je právě slovo a vypravěč, také však mocná hudba i výtvarno a především téma, ke kterému vše směřuje. „Je to průřez lidskou společností, všemi společenskými patry, všemi neřestmi a společenskými nešvary. To, co vidíme, je někdy groteskní, jindy děsivé. Na konci se však rozprostírá katarzní prozření,“ říká o celku díla Pavel Gejguš.

 

Kostýmy pro inscenaci Zlatý osel navrhuje výtvarnice Jana Hauskrechtová. Ta už spolupracovala na více než stovce divadelních inscenacích a pro Komorní scénu Aréna naposledy tvořila v roce 2012 kostýmy inscenace Amigo. „Děj se odehrává v období před pádem Říma. Přijde mi, že je to v podobném stavu dějin, v jakém se nacházíme dnes. I pod tímto dojmem jsme se snažili najít tu pravou míru stylizace, aby to nebylo jen starověké Řecko, nebo jen současnost. Ač i to by šlo, jen by to přece jen přišlo o nějaký humorný odstup,“ říká Jana Hauskrechtová o atmosféře, kterou budou kostýmy dokreslovat. Aktuální inspiraci překvapivě našla i na přehlídkových molech nedávných týdnů módy. „Téma antiky s různými průsvity a rafinovanými překryvy se objevilo v několika kolekcích,“ říká Jana Hauskrechtová a těší ji, že i díky tomu není takový problém sehnat různé vhodné doplňky. „Kostýmy společně s líčením budou procházet celkovým vývojem děje, kde se vše postupně ničí a upadá. Snažili jsme se proto najít jistou kontinuitu i zde a myslím, že se nám to povedlo,“ říká kostýmní výtvarnice.

 

Scénu Zlatého osla navrhuje Milan David, přední český jevištní výtvarník, který spolupracoval na více než pěti stech divadelních a tanečních inscenacích a působí také jako pedagog na pražské Divadelní fakultě AMU. Původní hudbu pro inscenaci skládá Ivan Acher. Ten je známý svou nadžánrovou tvorbu a využíváním netradiční instrumentace a aranží i používáním nehudebních nástrojů. V případě Zlatého osla zvolil použití starověkých řeckých nástrojů v kombinaci s temnou elektronikou. Nástroje jako aulos, salphynx, kithara, lyra, askaulos a tympanon budou probuzeny k životu injekcí granulární syntézy.

 

Na jevišti uvidíme kompletní herecký souboru

„Děj Zlatého osla se skládá z epizodních příběhů včetně báje o Amorovi a Psýché,“ říká ředitel divadla Jakub Tichý a dodává, že budeme mít díky tomuto rozsahu příležitost vidět na jevišti kompletní soubor divadla a mnohé herce i ve více než třech různých rolích. Všemi epizodami inscenace prochází mladík Lucius, hrdina, jež je postupně formován zkušenostmi se světem plným zkaženosti, smyslných pokušení a magických rituálů. „V roli Lucia a posléze osla se představí jeden z nejmladších členů hereckého souboru Komorní scény Aréna Adam Langer,“ uvádí novou posilu divadla Jakub Tichý. Adam Langer popisuje postavu Lucia jako mladého nadějného kluka s velkým osobním kouzlem a s velkou chutí do života. „Ačkoliv je z dobře situované rodiny, přitahuje ho, dá se říci, rizikové chování. Zajímá ho společenská špína, jinakost a nebezpečí, až nakonec dojde za hranu a stane se zvířetem, a jako zvíře se hodně naučí o lidech. I o sobě, i o tom, jaký byl,“ prozrazuje o Luciovi Adam Langer. V roli cynického vypravěče, který komentuje probíhající děj uvidíme Marka Cisovského.

 

 

Vyprodaná premiéra Zlatého osla se odehraje v sobotu 26. října 2019. Nejbližší reprízy jsou v pondělí 28. října, ve čtvrtek 31. října (vyprodáno), v neděli 10. listopadu a ve čtvrtek 14. listopadu.

 

Chcete vědět více?

 

Pavel Gejguš je absolventem režie brněnské JAMU a dřívějším uměleckým šéfem Staré arény. V současnosti spolupracuje se Studiem G nebo Divadlem loutek Ostrava a je dramaturgem nového ostravského divadelního festivalu Offenzíva. Při příležitosti oslav výročí Sametové revoluce režíruje v Národním divadle moravskoslezském scénické čtení Diensbierovy jednoaktovky Příjem.

Pavel Gejguš říká více o inscenaci Zlatý osel zde. Více o Pavlu Gejgušovi například v rozhovoru zde.

 

Tomáš Vůjtek působí v Komorní scéně Aréna jako dramaturg od sezóny 2007/2008, je dvojnásobným laureátem Cen Alfréda Radoka a s Ivanem Krejčím tvoří dvojici v čele uměleckého vedení divadla, díky kterému je Aréna jednou z nejúspěšnějších divadelních scén v Česku. Tomáš Vůjtek je také překladatelem a autorem písňových textů. V současné době spolupracuje s Národním divadlem moravskoslezským a Klicperovým divadlem v Hradci Králové.

 

Milan David je přední český jevištní výtvarník, který spolupracoval na více než pěti stech divadelních a tanečních inscenacích. Pracoval v řadě pražských divadel a pravidelně hostuje v zahraničí (Polsko, Rusko, Španělsko, Argentina). Působí také jako pedagog na pražské Divadelní fakultě AMU. Má za sebou několik fotografických výstav.

 

Jana Hauskrechtová je kostýmní výtvarnice a scénografka, která spolupracovala na více než stovce divadelních inscenacích. Pro Komorní scénu Aréna naposledy tvořila v roce 2012 kostýmy inscenace Amigo. V současné době spolupracuje například s A Studiem Rubín nebo Divadlem X10 nejen jako jevištní výtvarnice, ale také jako performerka. V Ostravě jsme ji mohli vidět na festivalu Offenzíva v představení Člověku nad tím rozum i čůrák zůstává stát v režii Jiřího Pokorného, které se odehrálo v site specific prostorách podzemních garážích Výstaviště Černá louka. Více o inscenaci Zlatý osel říká Jana Hauskrechtová v rozhovoru zde.

 

Ivan Acher je studovaný výtvarník a se štěstím nevystudovaný hudebník a skladatel. Je hráčem a autorem kompozic pro ansámbl soudobé hudby Agon orchestra, jazzový minibigband NUO atd. Hudební autodidakt, jehož tvorba se vyznačuje progresívní mimožánrovostí a překvapivými přístupy k instrumentaci. Součástí jeho tvorby je především hudba pro taneční a divadelní inscenace. Soupis realizací přesahuje 200 titulů u nás a v zahraničí. Byl nominován na cenu České filmové kritiky, Českého lva, Cenu české divadelní kritiky, Cenu Alfreda Radoka, Cenu Dosky…Spolupracoval jako dvorní skladatel zejména s legendárním Pražským komorním divadlem – Divadlem Komedie. Napsal operu Sternenhoch, která byla v roce 2018 s velkým úspěchem uvedena v Národním divadle. 

 

Účinkují Marek Cisovský, Adam Langer v rozhovoru pro Ostravan.cz zde, Viktória Pejková, Jan Chudý, Šimon Krupa, Vladislav Georgiev, Tereza Cisovská, Alena Sasínová-Polarczyk, Milan Cimerák, Josef Kaluža, Michal Čapka a Vojtěch Lipina

 

Vizuál inscenace Zlatý osel

Autorem portrétů pro vizuál inscenace je fotograf Roman Polášek. Video ze zákulisí focení portrétů pro vizuál Zlatého osla je ke zhlédnutí zde.

Fotografie ze zkoušek Zlatého Osla ke stažení zde.

Návrh a grafické zpracování vizuálu Zlatého osla zpracoval Michal Zych. Více o novém vizuálním stylu divadla zde. Plakát inscenace ke stažení zde.

 

Sezóna 2019/2020 Rok rozmarných her bude pokračovat úspěšnou současnou britskou komedií Kočka v oregánu, klasickou Wajdovou adaptací Dostojevského románu Zločin a trest a uzavře ho slavný Konec hry Samuela Becketta. Více o sezóně zde.

 

Michaela Davidová

PR & marketing | Komorní scéna Aréna  

michaela.davidova@divadloarena.cz

+420 702 211 067

 

 

Je super, že jsou tady herci každý jiný typ, to výtvarnému zpracování Zlatého osla krásně nahrává

Kostýmy pro inscenaci Zlatý osel navrhuje výtvarnice Jana Hauskrechtová. Ta už spolupracovala na více než stovce divadelních inscenací a pro Komorní scénu Aréna naposledy tvořila v roce 2012 kostýmy inscenace Amigo. V současné době spolupracuje například s A Studiem Rubín nebo Divadlem X10 nejen jako jevištní výtvarnice, ale také jako performerka. V Ostravě jsme ji mohli vidět na festivalu Offenzíva v představení Člověku nad tím rozum i čůrák zůstává stát v režii Jiřího Pokorného, které se odehrálo v site specific prostorách podzemních garáží Výstaviště Černá louka.

 

V představení Burnout aneb vyhoř! A Studia Rubín, kde hrajete samu sebe se probíráte dlouhými seznamy projektů, na kterých jste ve své kariéře pracovala, je Zlatý osel jediný, čemu se teď po výtvarné stránce věnujete?

Není to jediný projekt na kterém dělám. V říjnu měla v mosteckém Divadle rozmanitostí premiéru pohádky Šípková Růženka a teď v pátek (11. října 2019) máme premiéru Stepního vlka v Činoherním studiu v Ústí nad Labem. Musím říct, že ten trojúhelník Most, Ústí a Ostrava, by člověk jen tak nevymyslel. Vybrala jsem si prostě všechna ta tři nejkrásnější města u nás.

 

 

Děj Zlatého osla se odehrává ve starověkém Řecku, nejde však o klasické antické drama. Jak jste v téhle konstelaci přistupovala k návrhům kostýmů?

Děj se odehrává v období před pádem Říma. Přijde mi, že je to v podobném stavu dějin, v jakém se nacházíme dnes. Tohle historické období se pojí s jistou mírou dekadence, podobně jako současnost. Obě období jsou si tím blízká. I pod tímto dojmem jsme se snažili najít tu pravou míru stylizace, aby to nebylo jen starověké Řecko, nebo jen současnost. Ač i to by šlo, jen by to přece jen přišlo o nějaký humorný odstup.

 

 

Režisér Pavel Gejguš říká, že výtvarné zpracování bude jedním z tmelících prvků inscenace. Budou mít ve Zlatém oslu kostýmy výraznou roli, budou nějak gradovat?

Gradovat ne, spíš naopak. Ze začátku je to takové přepálené a pak se kostýmy i prostředí postupně ničí tím, co se tam děje. Zlatý osel začíná v bohatém městě, kde je vyšší smetánka. Pak se děj postupně přesouvá na venkov a do přírody. To, co se tam odehrává, je čím dál více pudovější a perverznější. Už se tam na nic moc nehraje. Společně s kostýmy se bude postupně vrstvit a ničit i líčení, až budou na konci z hrdinů takové Pasoliniovsko-Felliniovské trosky, které už nevědí, co se sebou. Všechno si užili, vším si prošli, všechno vyzkoušeli a teď co? Snažili jsme se v tom najít jistou kontinuitu, aby to mělo jako celek nějaký vývoj a dávalo to smyl. Věřím, že se nám to podařilo.

 

 

Kde jste hledala pro kostýmy inspiraci?

Aktuální inspirace se dá paradoxně najít i na přehlídkových molech nedávných týdnů módy. Tam se téma antiky s různými průsvity a rafinovanými překryvy objevilo v několika kolekcích. Vlastně je docela zábavné, že si to sedlo i v tomto. Máme štěstí, že se teď móda vrací k antice. Není proto takový problém sehnat různé vhodné doplňky.

 

 

U divadelních kostýmů ale nejde jen o vzhled, musí být asi i poměrně praktické, že?

Ve Zlatém oslovi se prakticky pořád odehrávají různé zhýřilosti, když to řeknu slušně. Na tom se člověk může z jedné strany trošku vyřádit. Z druhé strany opravdu záleží na tom, co s kostýmy udělají herci. Snažili jsme se o to, aby byly spíše rafinované v tom, že se občas něco ukáže, občas zase neukáže. Určitě je třeba myslet na to, aby nebyly úplně opulentní, aby se herci stihli převlékat a aby je nepřebily, protože to by byla škoda.

 

 

Jak se vám vlastně pracuje s hereckým souborem Komorní scény Aréna?

Je super, že jsou tady herci každý jiný typ. To výtvarnému zpracování krásně nahrává a je to tím zábavné. Když se podíváte na Felliniho Satyrikon, který je samozřejmě úchvatný jako celek, tak samozřejmě nejvíc vnímáte, jak tam hraje to, že je tam každý ten člověk nějaký neuvěřitelný typ už sám o sobě. A to strašně funguje. Třeba na Alenu jako čarodějnici se moc těším! A do toho je tam Marek, který hraje vypravěče. Toho jsme stylizovali do Samuela Becketta, našeho miláčka. Je to člověk, co ten příběh vypráví už po tisící pořád dokola a pořád všechny baví tím, jaké se tam dějí věci. Také doufám, že vynikne Adamova proměna z osla, protože on tam na začátku fakt přichází jako taková zlatá mládež, frája, krasavec, ze kterého se má nakonec stát čistý nový člověk.

 

Připravila Michaela Davidová

 

Premiéra Zlatého osla je v sobotu 26. října 2019 (vyprodáno). Nejbližší reprízy jsou v pondělí 28. října, ve čtvrtek 31. října (vyprodáno), v neděli 10. listopadu a ve čtvrtek 14. listopadu.  Vstupenky zde.

 

 

 

Je super, že jsou tady herci každý jiný typ, to výtvarnému zpracování Zlatého osla krásně nahrává

Kostýmy pro inscenaci Zlatý osel navrhuje výtvarnice Jana Hauskrechtová. Ta už spolupracovala na více než stovce divadelních inscenací a pro Komorní scénu Aréna naposledy tvořila v roce 2012 kostýmy inscenace Amigo. V současné době spolupracuje například s A Studiem Rubín nebo Divadlem X10 nejen jako jevištní výtvarnice, ale také jako performerka. V Ostravě jsme ji mohli vidět na festivalu Offenzíva v představení Člověku nad tím rozum i čůrák zůstává stát v režii Jiřího Pokorného, které se odehrálo v site specific prostorách podzemních garáží Výstaviště Černá louka.

 

V představení Burnout aneb vyhoř! A Studia Rubín, kde hrajete samu sebe se probíráte dlouhými seznamy projektů, na kterých jste ve své kariéře pracovala, je Zlatý osel jediný, čemu se teď po výtvarné stránce věnujete?

Není to jediný projekt na kterém dělám. V říjnu měla v mosteckém Divadle rozmanitostí premiéru pohádky Šípková Růženka a teď v pátek (11. října 2019) máme premiéru Stepního vlka v Činoherním studiu v Ústí nad Labem. Musím říct, že ten trojúhelník Most, Ústí a Ostrava, by člověk jen tak nevymyslel. Vybrala jsem si prostě všechna ta tři nejkrásnější města u nás.

 

 

Děj Zlatého osla se odehrává ve starověkém Řecku, nejde však o klasické antické drama. Jak jste v téhle konstelaci přistupovala k návrhům kostýmů?

Děj se odehrává v období před pádem Říma. Přijde mi, že je to v podobném stavu dějin, v jakém se nacházíme dnes. Tohle historické období se pojí s jistou mírou dekadence, podobně jako současnost. Obě období jsou si tím blízká. I pod tímto dojmem jsme se snažili najít tu pravou míru stylizace, aby to nebylo jen starověké Řecko, nebo jen současnost. Ač i to by šlo, jen by to přece jen přišlo o nějaký humorný odstup.

 

 

Režisér Pavel Gejguš říká, že výtvarné zpracování bude jedním z tmelících prvků inscenace. Budou mít ve Zlatém oslu kostýmy výraznou roli, budou nějak gradovat?

Gradovat ne, spíš naopak. Ze začátku je to takové přepálené a pak se kostýmy i prostředí postupně ničí tím, co se tam děje. Zlatý osel začíná v bohatém městě, kde je vyšší smetánka. Pak se děj postupně přesouvá na venkov a do přírody. To, co se tam odehrává, je čím dál více pudovější a perverznější. Už se tam na nic moc nehraje. Společně s kostýmy se bude postupně vrstvit a ničit i líčení, až budou na konci z hrdinů takové Pasoliniovsko-Felliniovské trosky, které už nevědí, co se sebou. Všechno si užili, vším si prošli, všechno vyzkoušeli a teď co? Snažili jsme se v tom najít jistou kontinuitu, aby to mělo jako celek nějaký vývoj a dávalo to smyl. Věřím, že se nám to podařilo.

 

 

Kde jste hledala pro kostýmy inspiraci?

Aktuální inspirace se dá paradoxně najít i na přehlídkových molech nedávných týdnů módy. Tam se téma antiky s různými průsvity a rafinovanými překryvy objevilo v několika kolekcích. Vlastně je docela zábavné, že si to sedlo i v tomto. Máme štěstí, že se teď móda vrací k antice. Není proto takový problém sehnat různé vhodné doplňky.

 

 

U divadelních kostýmů ale nejde jen o vzhled, musí být asi i poměrně praktické, že?

Ve Zlatém oslovi se prakticky pořád odehrávají různé zhýřilosti, když to řeknu slušně. Na tom se člověk může z jedné strany trošku vyřádit. Z druhé strany opravdu záleží na tom, co s kostýmy udělají herci. Snažili jsme se o to, aby byly spíše rafinované v tom, že se občas něco ukáže, občas zase neukáže. Určitě je třeba myslet na to, aby nebyly úplně opulentní, aby se herci stihli převlékat a aby je nepřebily, protože to by byla škoda.

 

 

Jak se vám vlastně pracuje s hereckým souborem Komorní scény Aréna?

Je super, že jsou tady herci každý jiný typ. To výtvarnému zpracování krásně nahrává a je to tím zábavné. Když se podíváte na Felliniho Satyrikon, který je samozřejmě úchvatný jako celek, tak samozřejmě nejvíc vnímáte, jak tam hraje to, že je tam každý ten člověk nějaký neuvěřitelný typ už sám o sobě. A to strašně funguje. Třeba na Alenu jako čarodějnici se moc těším! A do toho je tam Marek, který hraje vypravěče. Toho jsme stylizovali do Samuela Becketta, našeho miláčka. Je to člověk, co ten příběh vypráví už po tisící pořád dokola a pořád všechny baví tím, jaké se tam dějí věci. Také doufám, že vynikne Adamova proměna z osla, protože on tam na začátku fakt přichází jako taková zlatá mládež, frája, krasavec, ze kterého se má nakonec stát čistý nový člověk.

 

Připravila Michaela Davidová

 

Premiéra Zlatého osla je v sobotu 26. října 2019 (vyprodáno). Nejbližší reprízy jsou v pondělí 28. října, ve čtvrtek 31. října (vyprodáno), v neděli 10. listopadu a ve čtvrtek 14. listopadu.  Vstupenky zde.

 

 

 

Zlatý osel je erotický, hororový, opulentní i mystický a směje se lidské malosti

O chystané adaptaci původně antického románu Zlatý osel, která má premiéru 26. října, jsme si povídali s jejím režisérem Pavlem Gejgušem. Pavel Gejguš je absolventem režie brněnské JAMU, v současnosti spolupracuje se Studiem G nebo Divadlem loutek Ostrava a je také dramaturgem nového ostravského divadelního festivalu Offenzíva. Známe ho jako dřívějšího uměleckého šéfa Staré arény, odkud má také s adaptacemi literárních textů zkušenosti.

 

Co jsou úskalí takového materiálu a co pro režii Zlatého osla funguje?

Adaptace literárních děl na divadle mám rád. Při převodu na jeviště vždy záleží, jakým způsobem byla uchopena dramatizace textu. U Zlatého osla se hojně pracuje s vypravěčstvím, zůstalo zde tedy hodně původní literatury. Literatura dokáže být velmi rychlá v tom, že jednou větou nás dokáže přenést na jiné místo, rychle přetočit čas, či obratně změnit atmosféru scény. Úskalím, ale zároveň i výjimečným principem, u Zlatého osla tedy je, že pro divadlo není snadné držet s rychlým tokem literatury tempo. Proto je potřeba brát text často jako hlavní „postavu“ a nechat jednání na mluveném slově, naopak se uskromnit v rozehrávání dramatické situace, na kterou jsme zvyklí z klasické činohry. 

 

V inscenaci se prolíná mnoho příběhů. Většinu herců postupně uvidíme ve třech i čtyřech rolích. Co je spojující linka a jakými režijními postupy ji udržet?

Tmelem je právě slovo a vypravěč, také však mocná hudba i výtvarno, ale především téma, ke kterému vše směřuje. Je to průřez lidskou společností, všemi společenskými patry, všemi neřestmi a společenskými nešvary. To, co vidíme, je někdy groteskní, jindy děsivé. Na konci se však rozprostírá katarzní prozření.

 

Jde o první inscenaci sezóny, která se jmenuje Rok rozmarných her. Čím je pro vás Zlatý osel rozmarný a kde je v něm ten háček, který obvykle divákům Arény zmrazí úsměv na rtech?

Osel je velmi rozmarný. Je erotický, hororový, opulentní i mystický a směje se lidské malosti. Zmrazení by se na konci dostavit mělo, ale neprozrazujme. Ať se to raději diváci dozvědí na vlastní oči.

 

Zlatý osel je erotický, hororový, opulentní i mystický a směje se lidské malosti

O chystané adaptaci původně antického románu Zlatý osel, která má premiéru 26. října, jsme si povídali s jejím režisérem Pavlem Gejgušem. Pavel Gejguš je absolventem režie brněnské JAMU, v současnosti spolupracuje se Studiem G nebo Divadlem loutek Ostrava a je také dramaturgem nového ostravského divadelního festivalu Offenzíva. Známe ho jako dřívějšího uměleckého šéfa Staré arény, odkud má také s adaptacemi literárních textů zkušenosti.

 

Co jsou úskalí takového materiálu a co pro režii Zlatého osla funguje?

Adaptace literárních děl na divadle mám rád. Při převodu na jeviště vždy záleží, jakým způsobem byla uchopena dramatizace textu. U Zlatého osla se hojně pracuje s vypravěčstvím, zůstalo zde tedy hodně původní literatury. Literatura dokáže být velmi rychlá v tom, že jednou větou nás dokáže přenést na jiné místo, rychle přetočit čas, či obratně změnit atmosféru scény. Úskalím, ale zároveň i výjimečným principem, u Zlatého osla tedy je, že pro divadlo není snadné držet s rychlým tokem literatury tempo. Proto je potřeba brát text často jako hlavní „postavu“ a nechat jednání na mluveném slově, naopak se uskromnit v rozehrávání dramatické situace, na kterou jsme zvyklí z klasické činohry. 

 

V inscenaci se prolíná mnoho příběhů. Většinu herců postupně uvidíme ve třech i čtyřech rolích. Co je spojující linka a jakými režijními postupy ji udržet?

Tmelem je právě slovo a vypravěč, také však mocná hudba i výtvarno, ale především téma, ke kterému vše směřuje. Je to průřez lidskou společností, všemi společenskými patry, všemi neřestmi a společenskými nešvary. To, co vidíme, je někdy groteskní, jindy děsivé. Na konci se však rozprostírá katarzní prozření.

 

Jde o první inscenaci sezóny, která se jmenuje Rok rozmarných her. Čím je pro vás Zlatý osel rozmarný a kde je v něm ten háček, který obvykle divákům Arény zmrazí úsměv na rtech?

Osel je velmi rozmarný. Je erotický, hororový, opulentní i mystický a směje se lidské malosti. Zmrazení by se na konci dostavit mělo, ale neprozrazujme. Ať se to raději diváci dozvědí na vlastní oči.

 

Komiks v režii Tomáše Dianišky nás baví už rok

Autor, herec a režisér Tomáš Dianiška působí v Divadle Pod Palmovkou, spolupracuje s pražskými alternativními scénami jako MeetFactory nebo A Studio Rubín a je spoluzakladatelem, dvorním dramatikem, režisérem i hercem undergroundového a punkového Divadla F. X. Kalby, které stálo u zrodu Studia PalmOFF. Pro Komorní scénu Aréna přeložil a režíroval trošku bláznivou hru slovenského autora Viliama Klimáčka Komiks.

 

V této ztřeštěné sérii mikrodramat, na které se mohou herci vyřádit a výborně se u ní baví publikum, teď hraje naše nová herecká posila Viktória Pejková. Proto jste dnes v Ostravě?

Je to tak, jen jsem tady tentokrát opravdu na chvilku, ráno na zkoušku a pak zpátky do Prahy, kde dnes večer ještě hraju v divadle. Ale minule, když jsem tady byl na oprašovačce, což bylo někdy v září, jsem zůstal i přes noc. Večer jsme si vyrazili s lidma ze souboru, je to vždycky velmi přátelská návštěva. Těším se, až na Komiks někdy zase zajdu. Teď vypadá, že je v dobré kondici. Je to nazkoušené, herci si to pamatují, ale ne jako stroječek. Ono nejde o nějaký psychologický realismus, jsou to stylizované postavy a herci se na nich můžou vyblbnout. Myslím, že je to bavilo i dneska na zkoušce. Viktorie roli v Komiksu nastudovala z textu i videa a diváka čeká výborně zahrané divadlo, přestože to každá z těch holek hraje nějak jinak. Každá má prostě jiný naturel, tempo, rytmus. S tím se ale v divadle počítá vždycky, každá do toho přinese něco jiného.

 

Říkáte, že se hned vracíte do Prahy, čím tam teď v divadle nejvíc žijete?

V Divadle pod Palmovkou jsme měli v pondělí premiéru hry Bezruký Frantík, hrajeme ji na malé scéně, která je tak pro 80 lidí. Je to skutečný příběh o takovém českém Forestu Gumpovi, který se narodil na začátku minulého století bez rukou. Náš kolega ho hraje po celou dobu představení (dvě hodiny bez pauzy!) se staženýma rukama za zády, na tom neopren, tílko, kostým. Kvůli role se naučil různé fígle jenom nohama. Tak to je náš nejnovější projekt, na kterém jsme pracovali a byla to celkem zábava.

 

V průběhu zkoušky se nedala jen tak přejít zpráva o úmrtí Karla Gotta. Tato výrazná osobnost české kultury je zvěčněná i jako postava v jedné z vašich her.

Postava Karla Gotta je ve hře Pusťte Donu k maturitě, hráli jsme ji tady letos na festivalu Dream Factory. No to musíme vyřešit, jak to uděláme. Postavu na scéně postřelí do krku Brandon Walsh a Karel zjistí, že bude muset do konce života zpívat na playback. Tak to jsem zvědavej, jak to předěláme tu scénu, nebo jestli to někoho neurazí. Až do krve.

 

Připravila Michaela Davidová

Říjnová repríza Komiksu je v pátek 18. 10. v 18.30

vstupenky zde

 

 

 

Komiks v režii Tomáše Dianišky nás baví už rok

Autor, herec a režisér Tomáš Dianiška působí v Divadle Pod Palmovkou, spolupracuje s pražskými alternativními scénami jako MeetFactory nebo A Studio Rubín a je spoluzakladatelem, dvorním dramatikem, režisérem i hercem undergroundového a punkového Divadla F. X. Kalby, které stálo u zrodu Studia PalmOFF. Pro Komorní scénu Aréna přeložil a režíroval trošku bláznivou hru slovenského autora Viliama Klimáčka Komiks.

 

V této ztřeštěné sérii mikrodramat, na které se mohou herci vyřádit a výborně se u ní baví publikum, teď hraje naše nová herecká posila Viktória Pejková. Proto jste dnes v Ostravě?

Je to tak, jen jsem tady tentokrát opravdu na chvilku, ráno na zkoušku a pak zpátky do Prahy, kde dnes večer ještě hraju v divadle. Ale minule, když jsem tady byl na oprašovačce, což bylo někdy v září, jsem zůstal i přes noc. Večer jsme si vyrazili s lidma ze souboru, je to vždycky velmi přátelská návštěva. Těším se, až na Komiks někdy zase zajdu. Teď vypadá, že je v dobré kondici. Je to nazkoušené, herci si to pamatují, ale ne jako stroječek. Ono nejde o nějaký psychologický realismus, jsou to stylizované postavy a herci se na nich můžou vyblbnout. Myslím, že je to bavilo i dneska na zkoušce. Viktorie roli v Komiksu nastudovala z textu i videa a diváka čeká výborně zahrané divadlo, přestože to každá z těch holek hraje nějak jinak. Každá má prostě jiný naturel, tempo, rytmus. S tím se ale v divadle počítá vždycky, každá do toho přinese něco jiného.

 

Říkáte, že se hned vracíte do Prahy, čím tam teď v divadle nejvíc žijete?

V Divadle pod Palmovkou jsme měli v pondělí premiéru hry Bezruký Frantík, hrajeme ji na malé scéně, která je tak pro 80 lidí. Je to skutečný příběh o takovém českém Forestu Gumpovi, který se narodil na začátku minulého století bez rukou. Náš kolega ho hraje po celou dobu představení (dvě hodiny bez pauzy!) se staženýma rukama za zády, na tom neopren, tílko, kostým. Kvůli role se naučil různé fígle jenom nohama. Tak to je náš nejnovější projekt, na kterém jsme pracovali a byla to celkem zábava.

 

V průběhu zkoušky se nedala jen tak přejít zpráva o úmrtí Karla Gotta. Tato výrazná osobnost české kultury je zvěčněná i jako postava v jedné z vašich her.

Postava Karla Gotta je ve hře Pusťte Donu k maturitě, hráli jsme ji tady letos na festivalu Dream Factory. No to musíme vyřešit, jak to uděláme. Postavu na scéně postřelí do krku Brandon Walsh a Karel zjistí, že bude muset do konce života zpívat na playback. Tak to jsem zvědavej, jak to předěláme tu scénu, nebo jestli to někoho neurazí. Až do krve.

 

Připravila Michaela Davidová

Říjnová repríza Komiksu je v pátek 18. 10. v 18.30

vstupenky zde

 

 

 

50. repríza inscenace Obraz!

Tento pátek předvede v už 50. repríze inscenace Obraz trojice herců Marek Cisovský, Albert Čuba a Josef Kaluža, jak velkým zdrojem emocí může být bílá plocha. Text slavné komedie Yasminy Réza o sporu tří přátel o předražený obraz pojali se sebeironií a chacharskou zemitostí jim vlastní. Neobyčejně dynamické režisérské zpracování hry realizoval v Komorní scéně Aréna někdejší ředitel pražského Divadla Komedie Vojtěch Štěpánek.

 

Pojďte si do divadla užít představení s kulatým pořadím. Nahlédnete do specifické dynamiky mužských vztahů, dojde na vytahování kostlivců z dosavadních životů hlavních hrdinů a zaručujeme Vám, že sami sebe poznáte o něco víc.

 

 

50. repríza inscenace Obraz!

Tento pátek předvede v už 50. repríze inscenace Obraz trojice herců Marek Cisovský, Albert Čuba a Josef Kaluža, jak velkým zdrojem emocí může být bílá plocha. Text slavné komedie Yasminy Réza o sporu tří přátel o předražený obraz pojali se sebeironií a chacharskou zemitostí jim vlastní. Neobyčejně dynamické režisérské zpracování hry realizoval v Komorní scéně Aréna někdejší ředitel pražského Divadla Komedie Vojtěch Štěpánek.

 

Pojďte si do divadla užít představení s kulatým pořadím. Nahlédnete do specifické dynamiky mužských vztahů, dojde na vytahování kostlivců z dosavadních životů hlavních hrdinů a zaručujeme Vám, že sami sebe poznáte o něco víc.

 

 

Komorní scéna Aréna kompletně mění svou vizuální prezentaci.

Výchozím bodem redesignu je aktualizace dřívějšího loga divadla. Ač jde o nové grafické zpracování, má vizuální kontinuitu s původním logem, ve kterém je dominantní slovo Aréna.

Jako činoherní divadlo pracujeme hlavně s textem, proto jsme chtěli, aby nový vizuální styl stavěl na typografickém základu. V logotypu Arény tak dáváme důraz především na text, který symbolicky začíná i končí prvním písmenem abecedy. „a“ je pak samotným spojovacím znakem, na který bude do budoucna možné logo redukovat. Zachovali jsme i prvek naklonění, prezentovaný čárkou nad písmenem „é“.

Autorem nového vizuálního stylu Komorní scény Aréna je grafik Michal Zych, z jehož dílny je také grafika ostravské Pechakucha night nebo vizuál divadelního festivalu Offenzíva. Pro Arénu vytvořil vizuální styl, který má ambici být minimalistický a snadno rozpoznatelný.

A na jaké výstupy v novém vizuálu se můžete brzy těšit? Každým dnem zveřejníme plakát naší nejnovější inscenace Zlatý osel! A hlavně chystáme nové přehlednější a atraktivnější webové stránky. Ty spustíme v horizontu měsíců.

 

Mikulášský koncert Hradišťanu v prodeji

Vážení diváci,

i letošního Mikuláše si můžete zpříjemnit koncertem skupiny Hradišťan s uměleckým vedoucím Jiřím Pavlicou. Koncert se koná tradičně v Evangelickém kostele na Českobratrské ulici v centru Ostravy. Koncert pořádá Komorní scéna Aréna a vstupenky na něj jsou v prodeji od 1. října v pokladně divadla Komorní scéna Aréna a na pobočkách OSTRAVAINFO!!! Věříme, že přivítáte, že je prvních osm řad v hlavní lodi chrámu vytápěna.

 

Těšíme se na příjemný společně strávený sváteční večer.

 

Hradišťan & umělecký vedoucí Jiří Pavlica

Evangelický kostel v Ostravě / Českobratrská ulice

pátek 6. prosince 2019 / 19.00

 

 

Vstupné:

přízemí 1.–5. řada:     330 Kč

přízemí 6.–8. řada:     300 Kč

přízemí 9.–12. řada:   270 Kč

přízemí 13.–17. řada: 250 Kč

balkon:                      300 Kč

galerie 1. a 2. řada:   270 Kč

galerie 2. a 3. řada:   300 Kč

 

 

Prodej předplatného končí v říjnu

Vážení diváci,

 

předplatné Komorní scény Aréna na sezónu 2019/2020 Rok rozmarných her je v prodeji už jen do 31. 1O. Ještě stále si tak můžete vybrat svá místa na sérii představení To nejlepší (A) s tituly na které se nejvíc chodí. Premiérové předplatné (P) je už v tento moment bohužel vyprodáno. Nicméně, s předplatným Novinky (B) si zajistíte, že v sezóně i tak uvidíte ty nejčerstvější inscenace z našeho repertoáru.

 

Stačí si svá místa objednat přes přihlašovací okénko na našem webu nebo se nám ozvat telefonicky na 602 702 120 nebo nám napsat e-mail na rezervace@divadloarena.cz. Pokud preferujete osobní kontakt, předplatné Vám rádi vyřídíme na pokladně našeho divadla (pondělí–pátek 10.00–18.30) stejně ochotný bude personál poboček OSTRAVAINFO!!! na stanici Elektra a Karolina.

 

O repertoáru sezóny a slevách najdete více zde (https://divadloarena.cz/subdom/arena2/vstupenky/predplatne).

 

Těšíme se na Vás!

 

 

Začal Rok rozmarných her!

V úterý 17. září jsme symbolicky zahájili novou sezónu. Nové posily hereckého souboru, herci Viktória Pejková, Adam Langer a Milan Cimerák se při slavnostním otevíráním sezóny představili divákům jako rappeři i jako pozorní průvodci zákulisím divadla. Ve foyer divadla má teď své místo také nová série portrétů herců a hereček souboru. Tu vytvořil fotograf Roman Polášek. Vrcholem večera bylo představení Mandragora, poprvé s Viktorií Pejkovou v roli Lukrécie. Děkujeme všem hostům za milou slavnostní atmosféru!

 

 

Vítejte v Roce rozmarných her!

Komorní scéna Aréna otevírá novou sezónu a s ní i dveře do zákulisí. Už na úterý 17. září je pro diváky a fanoušky divadla připravena příjemná neformální společenská událost Vítejte v Roce rozmarných her! Přijďte také do Komorní scény Aréna a zjistíte, co se v divadle chystá nového a co zůstává bezpečně na svém místě i jak to vypadá v zákulisí, program začíná v 16.00 v 18.30 pak představení Mandragora.

 

Vítejte v Roce rozmarných her!

 

Komorní scéna Aréna otevírá novou sezónu a s ní i dveře do zákulisí. Už na úterý 17. září je pro diváky a fanoušky divadla připravena příjemná neformální společenská událost Vítejte v Roce rozmarných her! Přijďte také do Komorní scény Aréna a zjistíte, co se v divadle chystá nového a co zůstává bezpečně na svém místě i jak to vypadá v zákulisí, program začíná v 16.00 v 18.30 pak představení Mandragora.

 

Milé odpoledne v divadle začíná už na pokladně divadla, která otvírá v 10.00. Ve 14.00 provoní pasáž divadla káva z pojízdného stánku Mental Café, u horkého nápoje se totiž z divadelní nabídky vybírá příjemněji. Právě v den zahájení sezóny totiž máme pro naše návštěvníky vstupenky s opravdu výraznou slevou. Pokud si pořídíte vstupenku na jakékoli představení plánované v Komorní scéně Aréna od 17. září do 18. října zaplatíte za vstupenky pouze 160 Kč nebo 100 Kč namísto 240 Kč a 160 Kč. Pokud si v den zahájení sezóny pořídíte předplatné na sezónu 2019/20 budete mít vstup na večerní inscenaci Mandragora za 80 Kč.

 

Tematické odpoledne přímo v divadle

 

Ve foyer divadla bude vládnout pohodová atmosféra, kterou podtrhne welcome drink a pozvedne hudba v podání klavíristy Oleksiie Gerycha, baletního korepetitora a odborníka na klavírní

improvizaci, který je teprve druhým absolventem klavírního doktorandského programu Fakulty umění OU a také aktivním účastníkem mnoha zahraničních soutěží.

 

„V 16.00 začíná první z prohlídek zákulisí. Příležitost nahlédnout za oponu a do zázemí divadla, včetně zvukové kabiny, kulisárny nebo zkušebny, bude mít každý zvědavý návštěvník,“ zve ke komentovaným procházkám divadlem s hereckými osobnostmi Komorní scény Aréna ředitel divadla Jakub Tichý. Určitě stojí za to si telefonicky na čísle +420 602 702 120 nebo e-mailem rezervace@divadloarena.cz některý z termínů prohlídky v 16.00, 16.20, 16.40 a v 17.00 rezervovat.

 

Možnost se divadla doslova načichat a osahat si ho bude v improvizované kostymérně přímo v sále divadla. „V kloboucích, šálách, kabátech a s dalšími rekvizitami, které znáte z našich inscenací, si můžete zkusit přehrát oblíbenou scénu, ale hlavně se nechat vyfotografovat a danou fotografii si rovnou odnést,“ říká Jakub Tichý k dalšímu programu odpoledne, které určitě slibuje nečekané a zábavné momenty.

 

Nové portréty od Romana Poláška a novinky sezóny

 

V 17.30 si ve foyer s uměleckým šéfem divadla Ivanem Krejčím, dramaturgem Tomášem Vůjtkem, ředitelem divadla Jakubem Tichým a dalšími členy Komorní scény Aréna představíme novou sezónu Rok rozmarných her i nové členy hereckého souboru. „Herci Viktória Pejková, Adam Langer a Milan Cimerák se uvedou nevšedním rapperským výstupem,“ prozrazuje jeden z bodů večerního programu dramaturg divadla Tomáš Vůjtek.

 

Při vernisáži poprvé uvidíme očekávanou novou sérii fotografií hereček a herců Komorní scény Aréna. Fotografie vytvořil fotograf Roman Polášek, zakladatel galerie Fiducia a také známý autor fotografií

 

architektury a portrétních fotografií se sociální tematikou. „Vyfotili jsme 16 portrétů herců a hereček tak, jako by byli zastiženi uprostřed příprav na představení, při soustředění na roli,“ popisuje fotografie, které jsou od těch dřívější velmi odlišné hlavně svou výraznou barevností a kontrastem, jejich autor Roman Polášek. Fotografie budou v řadě nad schody, je však možné, že se jejich umístění v budoucnu s ohledem na nové návrhy interiéru foyer připravované architektkou Marcelou Steinbachovou změní.

 

Geniální komedie italské renesance

 

V tradiční čas 18.30 ohlásí gong představení slavné Machiavelliho Mandragory v režii Ivana Krejčího. Ve hře, ve které si nakonec přes veškeré peripetie intrik každý přijde na své, uvidíme Šimona Krupu, Adama Langera, Josefa Kalužu, Michala Čapku, Pavlu Dostálovou a další herce a hosty divadla.

 

 

Těšíme se, že společně se souborem a diváky přivítáme novou sezónu Rok rozmarných her. „V sobotu 26. října nás čeká první premiéra této sezóny, dramatizace antického románu Zlatý osel, ve které uvidíme kompletní herecký soubor divadla. Rozmarný rok pak bude pokračovat úspěšnou současnou britskou komedií Kočka v oregánu, klasickou Wajdovou adaptací Dostojevského románu Zločin a trest a uzavře ho slavný Konec hry Samuela Becketta,“ uzavírá pozvánku na zahájení sezóny Tomáš Vůjtek.

 

 

Odkazy

 

Klavírní improvizace Oleksiie Gerycha při baletním tréninku https://youtu.be/N9kfJgYMX5s

Rozhovor s Romanem Poláškem pro Ostravan.cz (2016) http://bit.ly/2m3oihb

Více o Roku rozmarných her http://bit.ly/2kDWZcX

O Mandragoře na Ostravan.cz http://bit.ly/2krIyJc

 

 

Kontakt

 

www: www.divadloarena.cz

fb: https://www.facebook.com/arenaostrava/

ig: https://www.instagram.com/komorniscenaarena/

 

kontakty:

Jakub Tichý

reditel@divadloarena.cz

+420 728 406 170

 

 

Gratulace Zuzce Truplové

Cenu Herecké asociace Thálie pro činoherce do 33 let získala Zuzana Truplová! Loni jste ji u nás mohli vidět jako Irinu v inscenaci Tři sestry, Vicky v Zabijákovi Joe, v Komiksu, Chachariji a mnoha dalších rolích. Za celé divadlo Zuzaně blahopřejeme a těšíme se na další setkávání!

Komorní scéna Aréna zahajuje Rok rozmarných her

Rok rozmarných her – tak se jmenuje nová divadelní sezóna, která v září začíná v Komorní scéně Aréna. Proč rozmarný? „Pestrá škála významů, které toto slovo v sobě skrývá, od bezstarostného veselí až k nostalgickému smutku, nás inspirovala k názvu nové sezony. Hrdinové her, které jsme pro Vás vybrali, jsou totiž v takovéto škále jako doma,“ přibližuje dramaturg divadla Tomáš Vůjtek.

 

Po minulých úspěšných sezónách, kdy se divadlu i jeho hercům dostalo mnoho prestižních ocenění, je na co navazovat. Do nové sezóny vstupuje Komorní scéna Aréna s omlazeným logem, jehož autorem je grafik Michal Zych a novou podobou propagačních materiálů. O nové tváře divadlo obohatilo i herecký soubor: posilami jsou mladý pražský herec Adam Langer, na ostravské divadelní scéně dobře známý Milan Cimerák a čerstvá absolventka JAMU Viktória Pejková. Sezónu otevře 4. září úspěšný Zabiják Joe. Oficiální slavnostní zahájení ovšem proběhne v úterý 17. září, návštěvníci si budou moci v doprovodu členů hereckého souboru prohlédnout divadlo, umělecké vedení představí připravované tituly a hrát se bude oblíbená Mandragora v režii Ivana Krejčího.

 

Na konci října pak diváky čeká první premiéra nové sezóny – dramatizace slavného antického románu Zlatý osel. Na jevišti se objeví kompletní herecký soubor. Rozmarný rok pak bude pokračovat úspěšnou současnou britskou komedií Kočka v oregánu, klasickou Wajdovou adaptací Dostojevského románu Zločin a trest a uzavře ho slavný Konec hry Samuela Becketta.

 

Po celé září a říjen probíhá prodej abonentek a na výběr je ze čtyř předplatitelských skupin. Novinkou v organizaci prodeje je, že vstupenky se prodávají na konkrétní místa – každý předplatitel tak má jisté své stálé sedadlo. Více informací o programu a předplatném najdete na webu divadla www.divadloarena.cz.

 

 

www: www.divadloarena.cz

fb: https://www.facebook.com/arenaostrava/

ig: https://www.instagram.com/komorniscenaarena/

 

kontakty:

Jakub Tichý

reditel@divadloarena.cz

+420 728 406 170

Komorní scéna Aréna zahajuje Rok rozmarných her

Rok rozmarných her – tak se jmenuje nová divadelní sezóna, která v září začíná v Komorní scéně Aréna. Proč rozmarný? „Pestrá škála významů, které toto slovo v sobě skrývá, od bezstarostného veselí až k nostalgickému smutku, nás inspirovala k názvu nové sezony. Hrdinové her, které jsme pro Vás vybrali, jsou totiž v takovéto škále jako doma,“ přibližuje dramaturg divadla Tomáš Vůjtek.

 

Po minulých úspěšných sezónách, kdy se divadlu i jeho hercům dostalo mnoho prestižních ocenění, je na co navazovat. Do nové sezóny vstupuje Komorní scéna Aréna s omlazeným logem, jehož autorem je grafik Michal Zych a novou podobou propagačních materiálů. O nové tváře divadlo obohatilo i herecký soubor: posilami jsou mladý pražský herec Adam Langer, na ostravské divadelní scéně dobře známý Milan Cimerák a čerstvá absolventka JAMU Viktória Pejková. Sezónu otevře 4. září úspěšný Zabiják Joe. Oficiální slavnostní zahájení ovšem proběhne v úterý 17. září, návštěvníci si budou moci v doprovodu členů hereckého souboru prohlédnout divadlo, umělecké vedení představí připravované tituly a hrát se bude oblíbená Mandragora v režii Ivana Krejčího.

 

Na konci října pak diváky čeká první premiéra nové sezóny – dramatizace slavného antického románu Zlatý osel. Na jevišti se objeví kompletní herecký soubor. Rozmarný rok pak bude pokračovat úspěšnou současnou britskou komedií Kočka v oregánu, klasickou Wajdovou adaptací Dostojevského románu Zločin a trest a uzavře ho slavný Konec hry Samuela Becketta.

 

Po celé září a říjen probíhá prodej abonentek a na výběr je ze čtyř předplatitelských skupin. Novinkou v organizaci prodeje je, že vstupenky se prodávají na konkrétní místa – každý předplatitel tak má jisté své stálé sedadlo. Více informací o programu a předplatném najdete na webu divadla www.divadloarena.cz.

 

 

www: www.divadloarena.cz

fb: https://www.facebook.com/arenaostrava/

ig: https://www.instagram.com/komorniscenaarena/

VŠECHNO JE JEDNOU POPRVÉ

Zahájili jsme předprodej na září 2019. vstupenky na místa

Počínaje dnešním dnem můžete začít směle nakupovat vstupenky, které budou poprvé v historii předprodeje vázané na místa. Můžete si tedy být jisti, že i když do divadla dorazíte „za pět dvanáct“, budete mít své vybrané místo v hledišti jen pro sebe.

Sezonu zahajujeme už 4. září představením Zabiják Joe.

 

Krásné prázdniny

Vážení diváci,

i když to vypadalo, že se léta nedočkáme, už je tady a s ním i prázdniny. Nejen školní, ale i divadelní. Letošní Rok rozkvetlých mandragor byl pro Komorní scénu Aréna opět rokem velmi úspěšným.

Do světa jsme poslali čtyři nové inscenace, z toho jednu českou premiéru v podobě Zimního slunovratu, zúčastnili jsme se několika prestižních festivalů, řady úspěšných divadelních zájezdů a odehráli spousty právě díky Vám vyprodaných domácích představení.

Dovolte, abychom Vám poděkovali za Váš neutuchající zájem i za Vaše pozitivní reakce jak v sále našeho divadla prostřednictvím potlesku, tak třeba i na sociálních sítích či webových stránkách.

Děkujeme, že k nám chodíte, že nás sledujete, že s námi prožíváte naše příběhy a úspěchy.

Přejeme Vám krásné prázdniny a těšíme se na Vás v září, v Roce rozmarných her.

 

Vaše

Komorní scéna Aréna

Prodej předplatného a vstupenek v prázdninových měsících

 

1. 7. 2018 – 25. 8. 2019

VSTUPENKOVÁ POKLADNA UZAVŘENA

Prodej zajištěn v pracovní dny od 9:00 do 14:00

– kancelář ve 3. poschodí, na ulici 28. října 4 v Ostravě v budově Bulharského klubu.

 

Od 26. 8. 2018 – POKLADNA KSA – pasáž, budova Knihovny města Ostravy

Pondělí – pátek: 10:00 – 18:30

Soboty – neděle – svátky: 17:30 – 18:30 (pouze v den představení)

 

Při platbě předplatného bankovním převodem na účet číslo 5544796003/2700 uvádějte prosím, do předmětu Vaše jméno.

Předplatitelskou kartičku si vyzvednete v pokladně KSA (viz. pokladní hodiny), nejpozději však v den konání prvního představení Vaší předplatitelské skupiny.

 

Předplatné lze také zakoupit v OSTRAVAINFO!!! (Elektra, Karolina)

 

Hráči si zahrají naposledy na půdě Komorní scény Aréna

Po šesti letech od svého uvedení v roce 2013 bude mít v pátek 21. června 2019 derniéru inscenace Hráči. Komorní scéna Aréna hru uvedla poprvé 2. února 2013 a v pátek se hra dočká své 100. reprízy.

Na komedii začal Nikolaj Vasiljevič Gogol pracovat již na počátku 30. let 19. století, ale až v roce 1842 vznikla její definitivní verze. Setkání falešných karetních hráčů té nejvyšší třídy končí díky rafinované intrice naprostou katastrofou pro jednoho z nich. Svým způsobem je to anekdota, která je psychologicky věrně rozehrána, a zároveň je to nesmrtelné podobenství o zloději, který byl okraden jiným zlodějem.

V roce svého uvedení se hra objevila na 10. místě v žebříčku v anketě Nejlepší inscenace roku.

Na otázku „Jak se Vám s hrou po šesti letech loučí?“ odpovídá režisér Ivan Krejčí:

„Jsem rád, že hra z našeho repertoáru odchází ve stoje a v plné kondici. Kluci to hrají pořád krásně. Smutnější je, že na aktuálnosti hry se nic nezměnilo. Gogol je prostě světový.“

Stejnou otázku obdržel i dramaturg Tomáš Vůjtek: „Tak asi nebudu sám, komu bude smutno, protože to bylo hezké setkání s krásným textem, který má v Čechách poměrně bohatou inscenační tradici a myslím si, že i herci dostali krásné příležitosti, a hlavně je to jedna z těch inscenací, na které jsme mohli ukázat, že máme sehraný herecký soubor a že dokážeme možná až na koncertní úrovni to divadlo takhle pěkně zahrát. Diváci na to chodili rádi, měli jsme v podstatě neustále vyprodáno, herci to hráli rádi a my se s tím velmi neradi loučíme, ale stovka je krásný počet a je to asi to nejlepší, kdy se můžeme rozloučit, i když neradi.“

 

Dárková poukázka

To své DéPéčko získáte zde: dárková poukázka

Wikipedie říká, že:

Darování a dary jsou ve všech lidských společnostech běžné, mohou však mít velmi různé významy, například:

–  pomoc potřebnému člověku nebo instituci,

–  snaha udělat radost (například dětem),

–  vyjádření lásky (dary milencům) nebo úcty (dary ke slavnostním -příležitostem, k jubileu),

–  připomenout se z cesty (suvenýr)

–  snaha, aby se darovaný předmět dostal do správných rukou (dar muzeu, galerii, knihovně),

–  pokus o zalíbení se nějakému Bohu nebo o zbavení se negativní karmy -snaha zvýšit vlastní prestiž a viditelnost (sponzorské dary),

–  vytvoření neformálního závazku vděčnosti, -korupce, tj. prosazení soukromého zájmu na úkor veřejného a podobně.

Zvláštní druh daru nebo odkazu s dlouhodobým působením je nadace, majetek, z jehož výnosu se financuje nějaká obecně prospěšná činnost.“

 

 

 

 

 

 

POZOR! KONKURZ NA HEREČKU!!!

Komorní scéna Aréna Ostrava vypisuje konkurz na herečku pro doplnění svého hereckého souboru.

Hledáme herečku ve věku 18-26 let, vzdělání v oboru je výhodou nebo praxe v profesionálním divadle vítána.

Své životopisy posílejte do 19. 6. 2019 na email uměleckého šéfa Komorní scény Aréna umsef@divadloarena.cz., nebo poštou k rukám Ivana Krejčího, uměleckého šéfa Komorní scéna Aréna, 28. října 2, 701 85 Moravská Ostrava.

Konkurz proběhne v sobotu 22. června 2019 od 9.00 v Komorní scéně Aréna.

Nástup od 1. srpna 2019. 

 

Upozornění!

Vážení diváci, dovolujeme si Vás upozornit, že Mandragora – představení autora Niccola Machiavelliho v režii Ivana Krejčího musíme z organizačních důvodů přesunout z původního čtvrtku 6. 6. 2019 na čtvrtek 13. 6. 2019. 

Hodina i místo zůstávají stejné i vstupenky zůstávají v platnosti. Pokud by vám změna nevyhovovala, můžete vstupenky vrátit na pokladně divadla. 

Děkujeme za pochopení, Vaše Aréna.

 

 

ROZMARNÉ PŘEDPLATNÉ

Komorní scéna Aréna zahájila prodej předplatného na sezónu 2019/2020. Na rozdíl od let předcházejících, dochází k zásadní změně v organizaci hlediště a diváci si tak poprvé mohou koupit vstupenky na jimi vybraná místa.

 

Předplatné lze zakoupit ve čtyřech typech: P – premiérové předplatné (čtyři premiéry), A – to nejlepší (nejnavštěvovanější tituly), B – novinky (nejčerstvější novinky z nabídky), N – novoroční předplatné (od ledna do června 2020, ideální jako dárek).

 

Předplatné se neváže na konkrétní osobu, divák ji může darovat nebo půjčit. Abonentky jsou ideálním způsobem, jak nepřijít o žádnou z nově uvedených her a získat bonusy navíc. Mezi ty se řadí 50% sleva na vstupenku na představení dle vlastního výběru, 10% slevu ve vinotéce U mostu přímo vedle KSA nebo 10% slevu v Čajovně u Sýkorova mostu.

 

Sezónní předplatné je v prodeji od 1. 5. 2019 do 31. 10. 2019. Novoroční předplatné je v prodeji od 1. 5. 2019 do 31. 12. 2019.

Předplatné lze zakoupit online na webových stránkách, na pokladně divadla a také na pobočkách OSTRAVAINFO!!! (Elektra a Karolina).

 

Prvním titulem, který divadlo uvede, bude dramatizace jediného zcela zachovaného starověkého románu Zlatý osel, který vznikl ve 2. st. n. l. Zlatý osel líčí neuvěřitelné příhody zámožného mladíka Lucia, který se díky své touze po rozmarných dobrodružstvích proměnil v osla. Autorem je platónský filozof Lucius Apuleius, autorem dramatizace je Jiří Pokorný, který hru bude také režírovat. Naposledy v Aréně zazářil při režii hry Zabiják Joe, která se řadí k nejúspěšnějším titulům divadla.

 

Následovat bude komedie Kočka v oreganu z pera současného britského dramatika Torbena Bettse. Velkoměstští intelektuálové Emily a Oliver se přestěhují z Londýna do levnějšího domu na severu Anglie, aby měli blíž ke „skutečným lidem“. Ty ve hře zastupují jejich sousedé, manželé Alan a Dawn, kteří však namísto diskuzím o politice a umění dávají přednost fotbalu a popíjení plechovkového piva. Střet dvou odlišných kultur nezůstane bez následků a poznamená všechny zúčastněné. V režii Petra Svojtky se diváci mohou těšit na chytrou konverzační komedii, která dokáže sdělit i leccos podstatného o světě, ve kterém žijeme.

 

Jako třetí titul divadlo uvede jeden z nejslavnějších příběhů evropské literatury v dramatizaci předního světového filmového režiséra. Dostojevského Zločin a trest přepsal Andrzej Wajda do podoby komorní divadelní hry. Raskolnikov, který je z finančních důvodů donucen přerušit studium práv na univerzitě, si v jednom ze svých melancholických stavů, kdy ve svém nuzném bytě přemýšlí o nespravedlnosti světa, vytvoří teorii o jakémsi „právu na zločin“. To znamená, že lidé „výjimeční“ by mohli v zájmu společnosti beztrestně páchat zločiny. Herci se předvedou v režii André Hűbnera-Ochodla, jehož inscenace se pravidelně objevují v repertoáru Arény (Jubileum, Šťastné dny, Bílý muž a Rudá tvář, Divadelník).

 

Sezónu uzavře Konec hry Samuela Becketta. Toto v pořadí druhé Beckettovo drama (tím prvním bylo neméně slavné Čekání na Godota) při své premiéře v roce 1957 silně otřáslo tradičním divadlem, ale dnes je již klasickou součástí světového repertoáru. Beckett vytvořil postapokalyptický obraz dožívání posledních lidí v pustině zdevastovaného světa. Co lidského má ještě hodnotu, co má smysl udržovat, když prožíváme poslední dny lidstva bez naděje na budoucnost? Na tyto zásadní otázky se pokusí nalézt odpověď inscenace uměleckého šéfa Arény Ivana Krejčího.

 

 

Kristýna Lindovská, Jan Rušaj – marketing KSA

 

WEB: www.divadloarena.cz

FB: https://www.facebook.com/arenaostrava/

IG: https://www.instagram.com/komorniscenaarena/

 

*V textu jsou uvedeny popisy jednotlivých inscenací dle Tomáše Vůjtka, dramaturga KSA.

 

Poslední premiéra sezóny

Poslední premiéru sezóny máme za sebou. Do konce této sezóny můžete shlédnout tuto inscenaci ještě 27. května, 3. a 14. června. Prozatím si můžete alespoň přečíst Recenzi Martina Jirouška z ostravan.cz.