Rozhovor s fotografem Ivanem Pinkavou

Komorní scéna Aréna připravuje ve spolupráci s Fotografickou galerií Fiducia druhou ze série tematických výstav divadelních plakátů. Tentokrát vystavené plakáty společně vytvořili Ivan Pinkava – významný představitel současné fotografie a Robert V. Novák – grafik a oceňovaný autor vizuálních prezentací kulturních institucí jako je Letní filmová škola v Uherském Hradišti nebo ostravská GVUO. Ivan Pinkava, který na vernisáž výstavy ve středu 16. září přijede osobně, pro nás zodpověděl několik otázek o divadelním plakátu.

Jste autorem fotografií pro několik sérií divadelních plakátů. Jak spolu fotografie a divadlo komunikuje?

Trochu Vaší otázce nerozumím, jak ji myslíte. Zajímá Vás skutečně vztah fotografie jako takové a divadla jako umělecké formy nebo vztah divadla coby zadavatele směrem k fotografovi?

Pokud máte na mysli to první, tak se přiznám, že jako tvůrce plakátu se tímto vlastně nezabývám, protože by to bylo spíše kontraproduktivní. Je to otázka pro tzv. divadelní fotografy, tedy autory, kteří fotografují divadelní představení a podílí se tak do jisté míry i na jeho interpretaci.

Pokud máte na mysli to druhé, tak to je samozřejmě otázka pro mne klíčová. Jednak z ní vyplývá, zda vůbec chci s divadlem spolupracovat a pak určuje mou svobodu práce, což je pro mne klíčové.

Sám se věnujete volné tvorbě. Jsou zadání Národního divadla Brno a Jihočeského divadla nějak omezující? Například činohra Národního divadla Praha počítá s tím, že bude na plakátu inscenace vždy někdo z herců. Je při takovém zadání dostatek prostoru pro vlastní invenci?

Musím říct, že v obou divadlech jsem si vydobyl poměrně značnou autonomii. Předpokládá to samozřejmě pochopení a velkorysost na straně divadla a také respekt na mé straně. To znamená, že i přes značnou svobodu si stále uvědomuji, že se jedná o reklamu svého druhu, která musí naplňovat svůj cíl, tedy informovat a přilákat diváka, prodávat představení a podílet se na vizuálním jazyku celého divadla. To není vůbec jednoduchý cíl při vícesouborovém divadle, které plní svou veřejnoprávní službu. Zjednodušeně řečeno musíte oslovit diváky cca od 15 do 90 let, snažit se o současný vizuální jazyk, který preferuje víc mladší, tedy dnešní a budoucí generaci návštěvníků, a přitom je to jazyk srozumitelný a zábavný i pro generaci výrazně starší. Současně hledáte ještě průnik vizuálního řešení pro balet, činohru a operu, abyste podpořil značku instituce, že se skutečně jedná o jednu a též instituci. V Brně je to ještě složité i tím, že NDB reprezentují tři různé divadelní domy, a zvláště na počátku mé spolupráce NDB velmi řešilo, jak tuto identitu podpořit. To byl rozdíl oproti spolupráci s Jihočeským divadlem, kde jsem pracoval výhradně pro činohru.

Aby situace nebyla jednoduchá, plakáty vznikají často s velkým předstihem, převážně v době, kdy nemáte k dispozici kostýmy, neexistuje scéna a občas dokonce ani není dokončená představa o celém řešení inscenace. Tedy v podstatě se trefujete do budoucí interpretace. Čímž chci také říct, že u většiny plakátů nejde tolik o práci okolo fotografování, což je už jen radost, ale to nejtěžší je zvolit a nalézt prostředí, určit řešení kostýmů, výběr vhodných modelů, částečně nebo zcela se podílet na produkci celého fotografování. Mému pojetí navíc není vlastní dělat jakousi formální schválnost nebo dokonce antitezi, která může být velmi snadná a lákavá. Sice může být na počátku zábavná, ale vesměs se velmi rychle okouká a vyvane. Část plakátů totiž navíc na rozdíl od většiny reklam musí sloužit někdy i několik sezón a vy nikdy nevíte, jak dlouho to bude. V NDB jsme společně s Robertem V. Novákem zrealizovali během pár let včetně kampaní odhadem okolo 150 plakátů, a tak máte možnost si všechny tyto aspekty velmi dobře uvědomit.

S Robertem V. Novákem jste spolupracoval na několika úspěšných kampaních pro Národní divadlo Brno. Co může udělat design pro umění?

Kampaň a design jsou odlišné věci, není mezi nimi rovnítko. Samozřejmě kampaň musí mít své designové řešení, tedy zde grafický design, ale každá věc má své zcela odlišné zákonitosti, ty je potřeba protnout, aby si vzájemně sloužily. Design se podílí především na konečném lesku a kráse celé kampaně. Protože kampaň je mnohem intenzivnější ale kratší než prezentace jednotlivého plakátu, musí být celá strategie velmi promyšlená, efektivní a udržet nějakou dobu Vaši pozornost. Vlastně ideje všech kampaní, které jsem realizoval pro NDB s výjimkou kampaně s diváky, která ale už následovala vyzkoušený model, vyšly z mého podnětu. S Robertem V. Novákem jsme až v další fázi hledali konečnou grafickou podobu. Myslím, že oba jsme dostatečně zkušení, abychom odhadovali výsledný účin. Vlastně čím méně lidí do práce mluvilo, tím lépe. Řada lidí z marketingu v divadlech podléhá představě, že jejich pozice jim dává schopnost věcem správně rozumět, ale upřímně řečeno, velmi často tomu tak není. Většinou mají jen velmi krátkou zkušenost, přišli z jiných oborů, často trochu rozumí marketingu, ale už vůbec už ne grafickému designu nebo obráceně apod. Asi Robert i já jsme poměrně autoritativní typy, tedy jsme si v obou divadlech uměli v tomto směru vydobýt dobré podmínky. A Robert je navíc opravdu výjimečný grafik a spolupráce s ním i mně dávala také určitou jistotu nějakého výsledku, protože logicky ne vše se vždy fotografovi povede a grafik ještě může leccos za Vás zachránit. Rád bych zdůraznil, že zvláště v kampaních, myslím, byl přínos Roberta na výsledku výjimečný.

Sledujete vizuální komunikaci divadel v posledních letech? Jde vidět nějaký posun v kvalitě? Čím to je?

Samozřejmě lehce to sleduji, ale ne nějak systematicky. Asi to souvisí i s tím, že se právě z této práce stahuji a poslední rok jsem ještě z velkého respektu k Jirkovi Heřmanovi dělal už plakáty pouze pro operu. Ale z počátku jsme plakáty jiných divadel hodně sledovali a často nás napadlo, že jsme nějaký čas docela zásadně jiná divadla inspirovali. Bylo by zajímavé zpětně se podívat na divadelní plakátovou tvorbu v Čechách třeba před sedmi lety a posoudit ji s dnešním stavem.  Několik divadel tu dnes dělá opravdu zajímavé plakáty a mají i promyšlené koncepty, které vidí už za roh, a ne pouze do příštího měsíce. Mimochodem už to, že zde pořádáte tuto přehlídku, také o něčem vypovídá.

Máme otevřenou pokladnu!

Od 24. září je pokladna otevřena každý všední den od 15.00 do 18.30 a o víkendu vždy hodinu před začátkem představení! Nezapomeňte si vyzvednout předplatné a rezervace vytvořené přes léto, a taky si určitě nezapomeňte udělat radost nějakou tou vstupenkou na září a říjen, stále jsou k mání!

 

Vypadá to, že lidi do divadla chtějí chodit, a to je hlavní

S uměleckým šéfem Komorní scény Aréna Ivanem Krejčím jsme si povídali o uplynulé sezóně, o tom, jak karanténa ovlivnila premiéry Dostojevského Zločinu a trestu a Beckettova Konce hry. Ptali jsme se, jaký bude Shakespearův Macbeth a co v Aréně v nové sezóně uvedeme ze současné ruské tvorby.

Začněme u novinek Roku rozmarných her v Aréně. První titul sezóny, Zlatého osla, provázela komplikovaná personální situace. Na poslední chvíli inscenaci převzal nový režisér. Jak často něco takového nastane?

Není to běžné, ale stává se to. Jsem rád, že jsme v případě Zlatého osla dosáhli šťastného řešení – s pomocí celého souboru a režiséra Pavla Gejguše, pro kterého to byla v Komorní scéně Aréna první režie.

Druhou premiérou sezóny byla Kočka v oreganu  v režii Petra Svojtky, i ten režíroval v Aréně poprvé? 

Petr Svojtka byl mým spolužákem na DAMU a je vlastně překvapivé, že jsme se ještě pracovně nepotkali. Je to hlavně proto, že byl dlouholetým uměleckým šéfem v Městských divadlech pražských, čímž byl dost vytížený. Teprve teď byla vhodná příležitost Petra oslovit. No a byla to bezvadná spolupráce. Jejím výsledkem je brilantně vystavěná herecká inscenace. Kočka v oreganu je velmi pevně režírovaná a zároveň v ní mají herci svobodu. Ideální spojení.

Co říkáte na zisk letošní Ceny Josefa Balvína pro Zimní slunovrat? V Aréně toto drama německého autora Rolanda Schimmeplfenniga inscenovala mladá režisérská dvojice. 

Ano, k Zimnímu slunovratu jsme pozvali inscenační tým Adama Svozila a Kristýny Jankovcové. V Komorní scéně Aréna podporujeme mladé talenty. Oba režiséry jsem poznal jako studenty na DAMU. Jejich absolventská inscenace Rituální vražda Gorge Mastromase získala Cenu Marka Ravehilla. Inscenace, které tento režisérský tandem tvoří, mají odlišný jazyk, než je pro Arénu běžný. A těší nás, že díky jejich spojení s naším souborem vznikl velmi zajímavý výsledek, který na Pražském divadelním festivalu německého jazyka ocenila porota složená z redaktorů Divadelních novin.

Co bylo v sezóně 2019/2020 vašim největším manažerským rozhodnutím?

Asi právě ta výměna režiséra na poslední chvíli. Víte, věci kolem divadla jsou křehké, v jisté fázi jsou to jenom představy, které teprve dostanou konkrétní podobu. A jen na základě těchto představ se musíte rozhodnout, jestli se věci odehrají nebo ne. S Jiřím Pokorným jsem kamarád. Nebylo to lehké rozhodování.

Tím bohužel nečekané zvraty neskončily. V březnu divadelní provoz přerušila pandemie. Teď, když můžete po karanténě rekapitulovat, udělal byste něco jinak?

Rozhodně jsme udělali správnou věc, když jsme v březnu vše zastavili. A bylo to jen pár dní před premiérou Zločinu a trestu. Tu inscenaci to mohlo pohřbít, ale podařilo se nám navázat a v červnu odehrát jak premiéru, tak i tři reprízy. Sezónu jsme prakticky zachránili, včetně Beckettova Konce hry, který jsme chtěli původně uvést v červnu. Nově bude zahajovat 5. září sezónu 2020/2021. 

Vypadá to, že lidi do divadla chtějí chodit, a to je hlavní. Divadlo je živé umění, je o setkávání a zasahuje přímo do srdce. Musí se hrát pro někoho; mnoho se toho totiž odehrává právě mezi hledištěm a jevištěm. Bez živých diváků je to pro divadlo fatální a musím říct, že ani omezený provoz nebyl ideální.

Odrazí se nějak zkušenost posledních měsíců přímo v divadelní tvorbě?

Nepochybně ano, ale nevím ještě jak, cesty jsou křivolaké. Alfréd Radok krásně říkával, že divadlo se má dělat o tom, co visí ve vzduchu, jinak to prakticky nemá cenu, protože pak děláte kulturu, a ne živé umění. Myslím, že by mě to pak ani nebavilo.

Už v sobotu 5. září uvedeme v premiéře Konec hry Samuela Becketta, který od května v Aréně připravujete. V jaké sestavě inscenaci zkoušíte?

Já mám Becketta rád odjakživa a na Konci hry jsem pracoval už v roce 1997 jako asistent v inscenačním týmu režiséra Josefa Janíka. Tenkrát hráli Nagga a Nell Michal Čapka a Ivana Uhlířová. V naší inscenaci tvoří tento krásný pár starých milenců Stanislav Šárský s Danou Fialkovou. Je to krásná groteska o konci světa, kterému ještě pořád vládne Hamm v podání Marka Cisovského a slouží mu Clov, kterého hraje Vojta Lipina.

Tuto sezónu jste v Komorní scéně Aréna režíroval pouze zmíněný Konec hry. Režíroval jste v jiných divadlech?

Je to tak, v Hradci Králové jsme připravovali Strýčka Váňu. Je tam výborný soubor a lidi, které znám. Skoro jako bych režíroval doma, ale má to zároveň pel novosti. Taky jsem tady v Národním divadle moravskoslezském režíroval hru Osm žen. Je to detektivka, vlastně takový lehčí žánr, ale o to víc se musí udělat pořádně. Má své zákonitosti, ale dá se s tím i pohrávat. A taky to byla práce se samými ženami, které tahle práce těšila, což jsou výborné podmínky.

Jak se vlastně liší režírovat venku a doma?

Doma se všichni známe a taky si nemusíme nic vysvětlovat. Co je situace, co je postava… Můžeme jít rychle k věci. Venku se se souborem musíme nejprve naladit na společné myšlení. Pak se můžete dostat rychleji k práci, ale ani to vám nezaručuje, že se potkáte. A dokonce ani to, že si rozumíte, nezaručuje, že to vyjde. Je to takové dobrodružství.

Naopak úskalím známého prostředí může být to, že zpohodlníte. Ale pokud máte vnitřní laťku a neustálou pochybnost o tom, co děláte, pak máte šanci vydržet. Tedy aspoň doufám.

V polovině sezóny budete v Aréně připravovat inscenaci Macbeth. Co vlastně u Shakespeara nejvíc funguje? Máte nějaký trik, jak na něj?

Na Shakespeara není žádný univerzální klíč. Ale co se mi osvědčilo, a v každé inscenaci to bylo jinak, je nechat mu vzduch. Shakespearovy texty nabízejí velkou svobodu pro použití divadelních prostředků. Původně se odehrávaly prakticky na prázdném jevišti. Postavy se v nich rychle přesouvají mezi časem i prostorem, hodně se pracuje s divákovou představivostí. Tím jsou vlastně jeho hry velmi moderní. Pro mě je vždy rozhodující téma, které celou hru rozstřelí a umožní ji nově přečíst s úctou k autorovi, ale současně.

V nové sezóně přibude v repertoáru Komorní scény Aréna současný ruský titul, satirická hra Viktora Šenderoviče Pan Ein a problém požární bezpečnosti. Jak zapadá do dlouhodobé dramaturgie divadla?

Současnou ruskou tvorbu máme v repertoáru pravidelně. Mluvíme tady o tématu, skrze které se formuluje to, o čem inscenaci děláte. Nejde pak ani o to, zda hra je ruská, německá či česká, ale zda právě nabízí téma, které se dotýká současnosti. Tedy přečíst i velmi starou hru nově současnýma očima, abychom hráli o tom, co nás trápí nebo těší. A Šenderovič stvořil fantastický bizarní svět hasičů, kteří skrze předpisy ovládnou svět.

Sezónu Rok ztrát a nálezů uzavřou Komáři britské autorky Lucy Kirkwoodové. Inscenaci bude režírovat Kateřina Dušková. Bude to vaše první spolupráce?

Kateřina Dušková působila v Horáckém divadle v Jihlavě a spolupracovali jsme spolu v Divadle Na Fidlovačce. Je to režisérka, která umí řemeslo a pozvali jsme ji, aby do toho našeho „machistického” světa vnesla ženský pohled. (smích)

Diváky Arény čeká v sezóně 2020/2021 novinka. Pod názvem „Foajéé!“ bude divadlo uvádět „alternativní“ tvorbu. Co k tomu Arénu vede?

Záměr je udělat něco pro radost nás i diváků. Vytvořit prostor, ve kterém bychom mohli uvádět chuťovky, které se nehodí pro „velkou scénu“. Bude to takový kabaret alternativy, místo pro experimentální formy. První hra, kterou pro Foajéé! nazkoušíme, bude Zápas o generála našeho dvorního autora Tomáše Vůjtka.

Zmínil jste diváky Arény, jací vlastně jsou?

Pro mě je náš divák každý, kdo přijde k nám do divadla a vstoupí s námi do dialogu. To, co vidí, se mu líbí a klidně taky někdy nelíbí, ale vrací se, protože si máme co říct. Je to divák poučený, který umí číst divadelní jazyk, tedy jazyk inscenace, a umí to i ocenit, protože na rozdíl od nepoučeného diváka, se mnohem více pobaví. Zjistili jsme, že náš humor není pro každého, protože často bolí. Řekl bych, že je to součást stylu.

V sezóně, která se jmenuje Rok Ztrát a nálezů se budeme probírat vlastní minulostí a tak trochu v ní hledat i svou budoucnost. Nabízí se proto otázka. Proč jste do Arény v roce 2005 přišel jako její umělecký šéf?

Nejdříve jsem zde hostoval a pak přišla nabídka od ředitelky Renáty Huserové, trochu překvapivě, ale zdá se nakonec, že ku prospěchu divadla. Bylo to navíc v době, kdy se Aréna stěhovala do nových prostor, a byl to vlastně nový začátek. To už byla hezká výzva, zkusit postavit divadlo podle vlastních představ.

Posunulo se nějak od té doby vnímání diváků?

To je spíše otázka na diváky, ale myslím, že ano. Myslím, že se naučili číst náš divadelní jazyk a sdílet náš pohled na svět. Myslím také, že i náš styl se v průběhu let vyčistil a stal se rozpoznatelným.

Co je pro divadlo úspěch a dá se měřit?

Úspěch má příliš mnoho způsobů, jak ho vnímat, a ještě se to mění v čase. Samozřejmě je na prvním místě náš divák. Když je plné divadlo, znamená to, že někoho zajímá, co děláte, a že to má nějaký smysl. To je úspěch, zvláště když si uvědomíte, jakou máme dramaturgii. Pak je samozřejmě odborná veřejnost, jejíž názor se nejviditelněji projevuje v udílení různých cen. Kdysi jsem si formuloval, že bych chtěl, aby Aréna byla divadlem roku, protože je to ocenění kontinuální práce všech zúčastněných. Povedlo se to čtyřikrát a domnívám se, že to je úspěch, který jsme ani my sami nedovedli docenit. Skoro mám pocit, že radost vždycky trvala den, než odezněla kocovina a řekli jsme si, jedeme dál.

Za čím by mělo divadlo jít?

Myslím, že je pořád na té samé cestě jako od začátku a ještě nevidím její konec. Pořád jde. Lehce se obměňuje, ale v zásadě je to pořád Aréna a její cynický humor, který pravda často bolí, protože se smějeme sami sobě, světu kolem nás a nic nám není svaté.

Do Národního divadla v Praze odchází výrazný herec Arény Šimon Krupa. Máte nějaký silný společný pracovní zážitek? A co přání nebo rada pro něj?

Šimon už nepotřebuje žádné rady, je to herec v plné síle a dospěle se rozhodl. Ačkoliv mi bude chybět, přeju mu v Národním divadle hodně štěstí. A nezapomenu na Pulcův smích v Lidské tragikomedii, ten smích nad naší ubohostí, který byl výrazem pochopení, o čem to vlastně hrajeme, to mám rád. Bylo to zásadní zkoušení.

pokladna v prázdninových měsících

Přes prázdniny je pokladna divadla otevřena od 9.00 do 14.00, a to pouze pro vyzvedávání již zaplacených vstupenek, předplatného nebo dárkových poukázek. Prosíme, zavolejte si na číslo 602 702 120, kde se s Vámi domluvíme na čase. Děkujeme za pochopení.

 

Hezké prázdniny

Milí diváci, přejeme vám krásné prázdniny v dobré společnosti. Načerpejte v létě energii v přírodě i na kulturních akcích a těšte se s námi na novou sezónu. U nás v sále se uvidíme hned zkraje září!

Prosíme, využívejte on-line nákupy vstupenek i předplatného. A pokud budete potřebovat třeba dárkovou poukázku s osobním převzetím, napište nám do pokladny na pokladna@divadloarena.cz, domluvíme se! Díky.

Vážení diváci,

páteční (26. června 2020) představení Zimní slunovrat je z důvodu nemoci zrušeno.

Náhradní termín představení pro předplatitelskou skupinu APá je v pátek 16. října 2020.

Diváci se vstupenkou si mohou do konce června 2020 vybrat náhradní představení nebo nechat vrátit vstupné v pokladně divadla.

Omlouváme se za případné komplikace a děkujeme za pochopení.

Ohlédnutí za premiérou

Sobotní atmosféra v sále a ve foyer Komorní scény Aréna na fotkách Romana Poláška. Děkujeme všem premiérovým hostům! A těšíme se na diváky tří vyprodaných červnových repríz. Termíny těch podzimních najdete na stránkách divadla.

Premiéra

Sobota 20. června 2020 patří v Komorní scéně Aréna premiéře inscenace Zločin a trest.

autoři: F. M. Dostojevskij / Andrzej Wajda
překlad: Ladislav Slíva
režie a scéna: André Hübner-Ochodlo
dramaturgie: Tomáš Vůjtek
hudba: Adam Żuchowski
kostýmy: Marta Roszkopfová
účinkují: Adam Langer, Šimon Krupa, Viktória Pejková, Milan Cimerák, Vladislav Georgiev, Vojtěch Lipina, Marek Cisovský, Petr Pěnkava j. h., Dana Fialková j. h., Petra Kocmanová
foto: Roman Polášek

Mandragora na Kuřim rynku

Moc děkujeme všem divákům za parádní atmosféru na úterním představení Mandragory na Kuřim rynku. Byli jste se podívat? Koukněte, jak večer pod širým nebem zdokumentoval Roman Polášek.

 

 

 

 

 

 

 

  

 

 

 

 

 

 

        

 

 

 

 

 

        

Rozhovor s Viktórií Pejkovou

 

Koronavirová krize, která zapříčinila uzavření divadel se dotkla připravované premiéry Zločinu a trestu, kde ztvárňuješ postavu Soňi Marmeladovové. Jaká byla tvá reakce, když ses dozvěděla, že se premiéra musí odložit?

Upřímně mě to překvapilo a určitě jsem nebyla jediná, která z toho byla v šoku. Bohužel nikdo nemohl tušit, že nastane taková situace. Zkoušení se zastavilo těsně před generálkovým týdnem. Nejvíc mě mrzelo, že se musí celý proces, který předcházel vzniku inscenace přerušit, a že vlastně ani nikdo nevíme, na jak dlouhou dobu.

 

 

Byla to tvá první spolupráce s režisérem André Hübner-Ochodlem, který u nás v divadle nazkoušel už několik her, z aktuálních Divadelníka. Jak se ti s Andrém pracovalo? Měli jste prostor jakožto herci na zkouškách přispívat vlastními nápady?

Ze spolupráce jsem byla a pořád jsem nesmírně nadšená, a o to víc mě mrzelo, že se zkoušení muselo zastavit. André je jako osobnost i režisér velmi osobitý a zajímavý. Byla to intenzivní, náročná, ale především tvořivá a přátelská spolupráce. Měl svou vizi, ke které nás vedl, ale i přesto ho zajímal náš názor, naše připomínky a také naše pocity a práce s nimi. Pro mě jako pro začínající herečku, je velmi důležitý upřímný dialog mezi hercem a režisérem, a právě pro přístup k nám hercům si Andrého moc vážím.

 

Jak bys divákům představila Soňu?

Sonička je pro mě ztělesněním bezpodmínečné lásky. Její laskavost a soucit s každou lidskou bytostí a se světem je podmanivý. Je to milující, obětavá, křehká bytost, ve které se ukrývá síla a velká životaschopnost, která dokáže přimět člověka vstát a postavit se sám sobě i celému světu, i když je na pokraji svých sil. Velmi ji jako postavu obdivuji.

 

 

Proč by měli lidé přijít do Arény na Zločin a trest?

Myslím si, že není důvod, proč by neměli. 🙂

 

Už jsme nakously, že kvůli koronavirové krizi mělo divadlo neplánované prázdniny, jak jsi trávila během tohoto volna čas? Procvičovala sis texty, nebo jsi na divadlo ani nepomyslela?

Většinu času jsem malovala, dívala se na seriály, četla, uklízela, vařila, pekla, jedla, myla nádobí, tančila po pokoji, myla nádobí, poslouchala hudbu, chodila se procházet kolem řeky, myla nádobí, spala, s nostalgií jsem si párkrát zopakovala texty a přála si, aby to už skončilo a já se mohla vrátit zpátky na jeviště. Zároveň jsem si uvědomila, že to mytí nádobí je nekonečné a nekončící utrpení, které nikdy neskončí!

 

 

Bude to už vlastně rok, co jsi získala angažmá v našem divadle. I přesto, že jsi zažila dosti zkrácenou první sezónu, mohla bys shrnout v pár slovech tvůj první rok v Aréně?

Aréna mi dala nové zázemí a nový domov. Vstupem do divadla pro mě začala nová etapa, a to nejen v kariérním, ale také v osobním životě. Je to období malých, ale celkem zásadních změn, které přicházely postupně. Stěhování, nové prostředí, noví lidé, smiřování se s realitou dospělosti, vymezování hranic a nacházení nových možností, radost, zklamání, ztráta, smutek, štěstí, nadšení. To vše se prolínalo se zkoušením a hraním. Ale bohužel tahle sezóna se přerušila dřív, než jsem dokázala najít pevnou půdu pod nohama.

 

 

Jedny „divadelní prázdniny” teď skončily, ale za dveřmi jsou další, ty letní. Jaké jsou tvé plány?

Pokud to situace dovolí, určitě bych ráda navštívila rodinu a mé rodiče na Slovensku. Také bych ráda odjela do přírody, trávila čas s přáteli a užila si volno před velmi nabitou sezónou, která nás, doufám, čeká. 🙂

 

V září začíná nová sezóna ROK ZTRÁT A NÁLEZŮ. Na jakou z připravovaných her se ty osobně těšíš nejvíce a co, od této sezóny očekáváš?

Těším se na celou sezónu. Připravované tituly jsou velice zajímavé, takže jsem zvědavá na jejich zpracování a vůbec celkově na zkoušení. Doufám, že se budu moct posunout někam dál a objevovat nové možnosti jak sama v sobě, tak i v tvůrčím světě.

 Ptala se Barbora Kirchnerová

 

Zločin a trest vstupenky zde.

Předplatné Rok ztrát a nálezů zde.

 

 

 

 

 

 

 

Rok ztrát a nálezů

Komorní scéna Aréna představuje sezónu 2020/2021

Ostrava, 29. 4. 2020

 

Předplatné na novou sezónu 2020/2021 do Komorní scény Aréna lze pořídit on-line. Sezónu zastřešuje název Rok ztrát a nálezů a budou v ní rezonovat aktuální témata i ta, co nikdy aktuální být nepřestala. Diváci Arény poznají nové autory i autorky a uvidí i shakespearovskou klasiku.

Repertoár divadla, vedle inscenace Konec hry, jejíž premiéra se přesouvá z června na září, obohatí další čtyři nové inscenace. „V kontextu současných událostí se koncepce a dramaturgie nové sezóny, stejně jako její název, ukázaly jako velmi jasnozřivé. Dramaturgie je rozkročená od Shakespeara až po současnost a ve všech případech jde o velmi zajímavé texty,“ shrnuje ředitel Komorní scény Aréna Jakub Tichý.

Díky přesunu Konce hry, vzniká i výjimečná situace, kdy bude tři z pěti titulů sezóny režírovat umělecký šéf Arény Ivan Krejčí, který soubor nejlépe zná a výborně si s ním rozumí.

Premiéry

V české premiéře uvedeme dokumentární drama slovenského publicisty Eugena Gindla, Karpatský thriller. „V režii významného slovenského režiséra Romana Poláka nás čeká hořce zábavné politické divadlo, v němž je místo pro satiru i pro grotesku,“ říká dramaturg Komorní scény Aréna Tomáš Vůjtek.

Druhým titulem bude Shakespearův Macbeth, klasické alžbětinské drama o muži, který nalezl cestu k moci, a když se po ní vydal, ztratil vše, pro co dříve žil. Režíruje Ivan Krejčí.

Jako třetí nabídneme, opět v české premiéře, satirickou hru Viktora Šenderoviče Pan Ein a problém požární bezpečnosti. „Hra je ovlivněna poetikou absurdního divadla a s hořkým humorem zobrazuje zápas jedince s totalitní mocí,“ říká Tomáš Vůjtek o textu slavného ruského publicisty, moderátora, dramatika a také ostrého kritika putinovského režimu.

Posledním titulem bude tragikomedie Komáři britské dramatičky Lucy Kirkwoodové. Jde o vtipně napsané komorní drama o osudech emeritní vědkyně a jejích dvou dcer, jehož londýnská premiéra se v roce 2017 stala událostí sezony.

Na září se přesouvá naše premiéra Konce hry Samuela Becketta. Autor v ní vytvořit postapokalyptický obraz dožívání posledních lidí v pustině zdevastovaného světa. Inscenaci uvedeme v obsazení Vojtěch Lipina, Stanislav Šárský j.h., Marek Cisovský a Dana Fialková j.h.

 

Předplatitelé

Nabídku pro předplatitele, která zahrnuje buď premiéry, novinky repertoáru nebo časem ověřené tituly jsme letos nově rozšířili o předplatné Srdcovky. To není vázáno žádnými termíny a abonenti si s ním postupně mohou zajít na pět představení dle vlastního výběru.

Předplatné se dá zatím pořídit pouze on-line a abonentky budou k vyzvednutí na začátku sezóny.

Chcete vědět více?

Přečtěte si, jak vidí novou sezónu dramaturg divadla Tomáš Vůjtek, prohlédněte si repertoár a nabídku předplatného https://divadloarena.cz/subdom/arena2/vstupenky/predplatne.

Rychlý rozhovor o nové sezóně s ředitelem divadla Jakubem Tichým čtěte https://divadloarena.cz/subdom/arena2/divadlo/tiskove-zpravy/zprava?search=jedna_zprava&task=search&id_zpravy=784&id_inscenace=0.

 

Kontakt:

www: divadloarena.cz

fb: facebook.com/arenaostrava/

ig: instagram.com/komorniscenaarena/

adresa: 28. října 2, 701 85 Moravská Ostrava

Michaela Davidová

PR & marketing | Komorní scéna Aréna

michaela.davidova@divadloarena.cz

+420 702 211 067

Komorní scéna Aréna od června zase hraje!

Přijďte si po dlouhém kulturním výpadku doplnit energii k nám do divadla! Vstupenky pořídíte na náš nejnovější titul Kočka v oreganu, na věčně vyprodaného Zlatého osla, oceněný Zimní slunovrat a konečně také na první reprízy Zločinu a trestu. Jeho premiéra bude v sobotu 20. června.

Jako všechno, i my začínáme postupně a v omezeních zohledňujících vládní nařízení. V sále je menší počet míst, ale je možné, že další do volného prodeje ještě přidáme. Diváci mohou v červnu využít příležitost uplatnit dárkové poukázky, slevové kupóny nebo se za námi do divadla prostě jen přijít kulturně pobavit.

 

Děkujeme našim divákům

Všem našim divákům děkujeme, že s námi byli těch několik měsíců virtuálně! Ptali se v pěti živých přenosech našich herců. Sledovali archivní záznamy osmi představení, které mají dohromady tisíce shlédnutí. Pořizovali si vstupenky na doma, dárkové a mecenášské poukázky a také nechávali propadnout vstupenky na zrušená představení. Velkou podporu máme od našich předplatitelů. Většina z nich trpělivě čeká na svá plánovaná představení až do září. Premiéroví předplatitelé v červnu výjimečně uvidí namísto prvního uvedení Zločinu a trestu jeho reprízy.

 

Čekají nás nové projekty a spolupráce

Pro diváky už teď i do nové sezóny chystáme několik novinek. Výjimečnou radost máme z červnových představení Machiavelliho Mandragory, které herci Komorní scény Aréna odehrají v úterý a ve středu 16. a 17. června v centru Ostravy. Těšíme se, že po facebookových Live streamech z Arény budeme s Oddělením audiovizuální tvorby Slezské univerzity v Opavě spolupracovat na dalších video projektech. Věříme, že tak naplníme naše plány více se našim fanouškům otevřít.

 

Do divadla v červnu

A jaké budou v červnu podmínky pro návštěvu v našem divadle? Diváky upozorňujeme na to, že se v současnosti na návštěvy divadel vztahují mnohá omezení (mají být zavřené divadelní bary, diváci se nemají zdržovat ve foyer a mají mít v hledišti rozestupy). Počítáme jak s těmito podmínkami, tak i s tím, že se v červnu pravidla pravděpodobně rozvolní. Naše uvaděčky a uvaděči na místě budou připraveni diváky o všem informovat a v bezpečných rozestupech usadit do hlediště.

Diváci z naší strany mohou počítat s tím, že jsou v divadle dodržována všechna hygienická doporučení. Sál, sedadla i příslušenství pravidelně dezinfikujeme ozónem a čistícími prostředky.

 

Kam dál

Vstupenky na červnová představení jsou v prodeji zde.

Archivní záznamy představení jsou k vidění do 31. května. Seznam odkazů je zde.

Live streamy z Arény s našimi herci můžete sledovat i zpětně zde.

 

 

Představujeme sezónu 2020/2021 – Rok ztrát a nálezů

Předplatné na novou sezónu 2020/2021 do Komorní scény Aréna lze pořídit on-line. Sezónu zastřešuje název Rok ztrát a nálezů a budou v ní rezonovat aktuální témata i ta, co nikdy aktuální být nepřestala. Diváci Arény poznají nové autory i autorky a uvidí i shakespearovskou klasiku.

Repertoár divadla, vedle inscenace Konec hry, jejíž premiéra se přesouvá z června na září, obohatí další čtyři nové inscenace. Dramaturgie je rozkročená od Shakespeara až po současnost a ve všech případech jde o velmi zajímavé texty. Tři z pěti titulů sezóny bude režírovat umělecký šéf Arény Ivan Krejčí.

 

Premiéry

V české premiéře uvedeme dokumentární drama slovenského publicisty Eugena Gindla, Karpatský thriller. Toto hořce zábavné politické divadlo, v němž je místo pro satiru i pro grotesku bude režírovat významný slovenský režisér Roman Polák.

Druhým titulem bude Shakespearův Macbeth, klasické alžbětinské drama o muži, který nalezl cestu k moci, a když se po ní vydal, ztratil vše, pro co dříve žil. Režíruje Ivan Krejčí.

Jako třetí nabídneme, opět v české premiéře, satirickou hru Viktora Šenderoviče Pan Ein a problém požární bezpečnosti. Hra je ovlivněna poetikou absurdního divadla a s hořkým humorem zobrazuje zápas jedince s totalitní mocí. Autorem textu je slavný ruský publicista, moderátora a dramatik, který ostře kritizuje putinovský režim.

Posledním titulem bude tragikomedie Komáři britské dramatičky Lucy Kirkwoodové. Jde o vtipně napsané komorní drama o osudech emeritní vědkyně a jejích dvou dcer, jehož londýnská premiéra se v roce 2017 stala událostí sezony.

 

Na září se přesouvá naše premiéra Konce hry Samuela Becketta. Autor v ní vytvořit postapokalyptický obraz dožívání posledních lidí v pustině zdevastovaného světa. Inscenaci uvedeme v obsazení Vojtěch Lipina, Stanislav Šárský j.h., Marek Cisovský a Dana Fialková j.h.

 

Předplatitelé

  • Nabídku pro předplatitele, která zahrnuje buď premiéry, novinky repertoáru nebo časem ověřené tituly, jsme letos nově rozšířili o předplatné Srdcovky. To není vázáno žádnými termíny a jeho abonenti si mohou vybrat pět představení z našeho repertoáru.
  • Předplatné se dá zatím pořídit pouze on-line a abonentky budou k vyzvednutí na začátku sezóny.

 

Kompletní repertoár sezóny, detailní nabídku předplatného a úvodní slovo dramaturga Tomáše Vůjtka najdete zde.

 

O nové sezóně s ředitelem divadla Jakubem Tichým

Vizuál sezóny 2020/2021 se tvořil až v posledních dnech. Jak k němu může divák přistupovat?

Koncepce a dramaturgie nové sezóny, stejně jako její název, se opravdu ukázaly jako velmi jasnozřivé. Z vizuálu sezóny mám radost. Připravovali jsme ho už v době, kdy byla divadla uzavřena a myslím, že výsledek je srozumitelný, aniž by byl příliš návodný, a ukazuje na křehkost situace člověka ve světě, což je něco, co teď naplno zažíváme.

 

Který chystaný titul teď s největším očekáváním vyhlížíte a proč?

To se těžko vybírá. Tím, že se premiéra Beckettova Konce hry nejspíše posune na září, vzniká výjimečná situace, kdy tři z pěti titulů sezóny bude režírovat umělecký šéf Ivan Krejčí, který náš soubor nejlépe zná a výborně si s ním rozumí. Dramaturgie je rozkročená od Shakespeara až po současnost a ve všech případech jde o velmi zajímavé texty.

 

Je divadlo připravené pružně reagovat na posilování a oslabování karanténních opatření?

Musíme průběžně reagovat podle toho, jak se průběžně mění situace a nařízení vlády. Každá změna ovlivňuje naše chystané premiéry, předplatné i finanční situaci. Byli jsme smíření s tím, že pro nás letošní sezóna skončila. Nyní je tu ale naděje, že v červnu budeme hrát, což je samozřejmě výborná zpráva. Nejdůležitější je, aby se do divadla vrátil život. Moc se těším, že se v květnu začne zase zkoušet. Snad pozitivní výhled vydrží.

 

 

 

Od června zase hrajeme!

Přijďte si po dlouhém kulturním výpadku doplnit energii do divadla

 Ostrava, 27. 5. 2020

 V červnu hrajeme náš nejnovější titul Kočka v oreganu, věčně vyprodaného Zlatého osla, oceněný Zimní slunovrat a konečně také inscenaci Zločin a trest. Její premiéra bude v sobotu 20. června.

„Vracíme se k hraní postupně a při zohlednění všech vládních současných omezení,“ vysvětluje ředitel Komorní scény Aréna Jakub Tichý. V sále je menší počet míst, ale je možné, že další do volného prodeje ještě přidáme. Diváci mohou v červnu využít příležitost uplatnit dárkové poukázky nebo se za námi do divadla prostě jen přijít kulturně pobavit.

Děkujeme našim virtuálním divákům

Všem našim divákům děkujeme, že s námi byli těch několik měsíců virtuálně! „Diváci se ptali v pěti živých přenosech našich herců a sledovali archivní záznamy osmi inscenací, které mají dohromady tisíce zhlédnutí,“ shrnuje Jakub Tichý on-line působení divadla v dubnu a květnu a dodává, že fanoušci po celou dobu divadlo podporovali nákupy vstupenek na doma, dárkových poukázek nebo nechávali propadnout vstupenky na zrušená představení. Velkou podporu máme od našich předplatitelů. Většina z nich trpělivě čeká na svá plánovaná představení až do září. Premiéroví předplatitelé v červnu výjimečně uvidí namísto prvního uvedení Zločinu a trestu jeho reprízy.

Červnová představení pod širým nebem

„Dvě z červnových představení Machiavelliho Mandragory odehrajeme v ulicích centra Ostravy. Jsme moc zvědaví, jakou budou mít představení atmosféru za letního večera,“ říká umělecký šéf divadla a zároveň režisér inscenace Ivan Krejčí. Mandragoru hrajeme v úterý a ve středu 16. a 17. června.

 Do divadla v červnu

Diváky upozorňujeme na to, že se v současnosti na návštěvy divadel vztahují mnohá omezení (mají být zavřené divadelní bary, diváci se nemají zdržovat ve foyer a mají mít v hledišti rozestupy). Počítáme jak s těmito podmínkami, tak i s tím, že se v červnu pravidla pravděpodobně rozvolní. Diváci z naší strany mohou počítat s tím, že jsou v divadle dodržována všechna hygienická doporučení. Sál, sedadla i příslušenství pravidelně dezinfikujeme.

 

Vstupenky na červnová představení jsou v prodeji zde: http://bit.ly/vstupenky-arena

Více o předplatném na novou sezónu čtěte zde: http://bit.ly/predplatne-arena

Archivní záznamy inscenací jsou k vidění do 31. května. Seznam odkazů je zde: https://bit.ly/arena-otevirame-archiv

Live streamy z Arény s našimi herci můžete sledovat i zpětně zde: https://www.facebook.com/arenaostrava/live/

 

Kontakt:

 

www: divadloarena.cz

fb: facebook.com/arenaostrava/

ig: instagram.com/komorniscenaarena/

adresa: 28. října 2, 701 85 Moravská Ostrava

 

Michaela Davidová

PR & marketing | Komorní scéna Aréna

michaela.davidova@divadloarena.cz

+420 702 211 067

Jsme zase v divadle!

S Vojtěchem Lipinou, Markem Cisovským a hosty Danou Fialkovou a Stanislavem Šárským zkoušíme Beckettův Konec hry. Stanislav Šárský bude hrát na scéně Arény vůbec poprvé. Inscenaci režíruje umělecký šéf Komorní scény Aréna Ivan Krejčí. Už je to více než rok, co na své domovské scéně naposledy zkoušel nový kus. V březnu 2019 to byla Machiavelliho Mandragora. První čtené zkoušky se zúčastnil také autor hudby Ondřej Švandrlík. Konec hry měl být původně uveden na začátku června, jeho premiéru nově plánujeme na září 2020. Fotografie jsou od Romana Poláška.

Otevíráme archiv!

Každý týden v pondělí v 18.30 otevíráme nový odkaz na videozáznam jedné z inscenací Komorní scény Aréna. Přístup k záznamům je zcela zdarma. Pro diváky, kteří by však rádi podpořili svoje divadlo jsme připravili nové „Vstupenky na doma“ za symbolickou cenu 50 Kč. Ty si můžete koupit k domácímu promítání zde.

 

Tomáš Vůjtek: Brenpartija | Premiéra 31. října 2009 | odkaz na záznam: https://bit.ly/ksa-video-vujtek-brenpartija

Nikolaj Vasiljevič Gogol: Hráči | Premiéra 2. února 2013 | odkaz na záznam: https://bit.ly/ksa-video-hraci

Anton Pavlovič Čechov: Racek| Premiéra 9. prosince 2006 | odkaz na záznam: https://bit.ly/ksa-video-cechov-racek

Henrik Ibsen: Divoká kachna | Premiéra: 21. října 2016 | odkaz na záznam:   https://bit.ly/ksa-video-ibsen-divoka-kachna

Alexandr Nikolajevič Ostrovskij: Talenty a ctitelé | Premiéra: 15. dubna 2006 | odkaz na záznam: https://bit.ly/ksa-video-talenty-a-ctitele

Alexandr Suchovo-Kobylin: Tarelkinova smrt | Premiéra: 2. dubna 2011 | odkaz na záznam: https://bit.ly/ksa-video-suchovo-kobylin-tarelkinova-smrt

Michail Bulgakov: Psí srdce | Premiéra 1. února 2003 | odkaz na záznam: https://bit.ly/ksa-video-psi-srdce

William Shakespeare: Sen noci svatojánské | Premiéra 30. listopadu 2004 | odkaz na záznam: https://bit.ly/ksa-video-sen

 

 

 

Odemykáme Racka

V pondělí odemykáme záznam Čechovova Racka. Inscenace měla premiéru v roce 2006 a režíroval ji umělecký šéf Komorní scény Aréna Ivan Krejčí. Roli spisovatele Trigorina v ní ztvárnil herec Dušan Škubal. Letos je to 5 let, co nás opustil.

Anton Pavlovič Čechov: Racek| Premiéra 9. prosince 2006 | odkaz na záznam: https://bit.ly/ksa-video-cechov-racek

 

 

Můžete s námi počkat do podzimu nebo zrušit zbytek svého předplatného

Ve světle nových informací ohledně plánovaného uvolňování karanténních opatření dohraje divadlo Komorní scéna Aréna neodehraná představení předplatného pro všechny předplatitelské skupiny v září a říjnu 2020. Je možné, že termíny představení nebudou odpovídat původním dnům v týdnu. Budeme moc rádi, pokud vytrváte a do podzimu s námi počkáte.

Chápeme však, že je přesun programu významná změna podmínek, předplatitelům proto nabízíme možnost zbytek svého předplatného zrušit. V tom případě budeme vracet poměrnou část ceny předplatného za představení, která předplatitelé nemohli do konce června 2020 navštívit. Možnou výši ceny, kterou bychom za zrušené předplatné vraceli, najdete v tabulce níže. Formulář pro vracení vstupného je zde: http://bit.ly/vracení-vstupného-komorní-scéna-aréna


 

Prodej předplatného na novou sezónu už v dubnu

Novou sezónu 2020/2021 už pro vás máme připravenou a věříme, že ji zahájíme v plné kapacitě. Vše o nových premiérách a předplatitelských skupinách se dozvíte v nejbližších dnech. Předplatné na sezónu 2020/2021 bude v prodeji už v průběhu dubna.

 

Rozhovor se Šimonem Krupou 2

S hercem Šimonem Krupou jsme si v březnu povídali o tom, co dělá mimo divadlo, nebo jaké je to mezi ním a Komorní scénou Aréna. Navazujeme na rozhovor o Šimonově roli Porfirije Petroviče v připravované inscenaci Zločin a trest, který si můžete přečíst zde.

 

Co tvé další projekty Šimone, na čem děláš?

Tak třeba spolupracuju s Českým rozhlasem, to je disciplína, která mě moc baví. Myslím, že je dost důležité použít k vyjádření jen hlas. A zároveň je to i lekce češtiny a artikulace. Mikrofon neodpouští. Do toho se snažím spolupracovat i s dalšími subjekty. 

V A studiu Rubín jsme minulou sezónu udělali adaptaci, nebo lépe „naši verzi“ knihy Heinricha Bölla Klaunovy názory. Pro mě je to výzva tím, že to představení hraju sám. Je založené i na přímé komunikaci s publikem, takže je to pokaždé trochu jiné setkání. Záměrně se vyhýbám pojmenování monodrama, protože „drama“ tak trochu vzniká dramatickou situací na kterou jsou třeba dva, tak jaképak drama, že? Je to sólíčko. Pro nás byla taková forma tím nejlepším způsobem, jak text pro naše potřeby interpretovat. Temný stand up. No a z dalších aktivit… 

Třeba (a to taky není žádná novinka) chodím na chůdách s partou, která si říká Long Vehicle Cirkus. Kluci už fungují snad deset let, já jsem s nimi tak sedm. Je to parta kluků z DAMU a VOŠKy, kteří na metrových chůdách buď animují veřejný prostor, nebo připravují vlastní taneční a akrobatická čísla.

Jinak bych řekl, že jsem stále členem Chemického divadla, které jsme před lety založili se scénografkou Janou Hauskrechtovou (která shodou okolností v Komorní scéně Aréna dělala kostýmy nejen pro Zlatého osla), s dramaturgem Vojtěchem Bártou a herečkou Danou Markovou. Idea byla divadlo poesie. Imaginární tvary, které se na scéně tvoří, se točí kolem osobité interpretace životních osudů literátů a básníků nebo jejich díla. A vzhledem k tomu, že je Vojta i ekologický aktivista, tak se to mnohokrát (a to myslím v dobrém) motá okolo přírodní lyriky nebo zelených témat. Ono to jde dohromady. V inscenaci Na slepičím zámku jsme zpracovali například osud básnířky Suzanne Renaud, manželky Bohuslava Reynka. Bylo to takové její portfolio. Tak takovýmhle činnostem se věnuju nebo jsem se věnoval, protože mi sluší víc pracovat než pracovat míň. Protože když mám moc volna, tak vymýšlím kraviny.

 

Je pro tebe divadlo více náročné fyzicky nebo psychicky?

Myslím, že mnohem víc psychicky než fyzicky. Jsou věci, na které si člověk musí zvyknout i ve fyzické rovině. Třeba na to, jak si šetřit fyzické síly při výkonu, když hrajete náročnou věc, nebo na to, že potřebujete i fyzickou hygienu, ale vlastně mnohem víc tu psychickou, protože tam kde je nejvíc tlaku je mozek. Fokus na výkon, ale vlastně i to, že stojíte před lidmi a něco vysíláte. Je to taková dohoda, kterou se sebou člověk musí udělat vždycky, než jde na jeviště.

 

Ty a Komorní scéna Aréna. Jaký je to vztah?

No, velmi radostný. Proto jsem taky do Arény šel. Líbí se mi, jaký repertoár se zde dělá, jakým způsobem se uvažuje o herci, jakým způsobem se uvažuje o situacích, jakým způsobem se inscenace režijně vedou. Je to jedna z cest, kterou mě baví mapovat. Jde samozřejmě i o setkání s různými estetickými klíči, protože každý režisér pracuje jinak, ale ten společný tah souboru na branku je něco, co mi přijde poměrně ojedinělé. V tom, jak tady lidi dokážou fungovat spolu. Ale možná jsem jen naivní.

 

Proč mají lidi chodit do divadla?

Ok. Teď budu dojemný. Protože je to jeden z pilířů každé vzdělané společnosti. Pilíř kultury. Protože divadlo se děje teď a tady, což jistě není nějaká zánovní myšlenka, ale myslím, že když si člověk pustí telku, tak je to něco jiného. Není to prezenční umění. Je na to vlastně sám. Jakoby vznikal pocit, že všechno co leze z rámu bedny je jen pro něj. Když přijde divák do divadla, tak samozřejmě může odejít rozezlen, může odejít potěšen, může odejít dojat i nedojat, ale jde o to, že sedí mezi dalšími lidmi v přítomném okamžiku. Je to setkání v určitém čase a místě. Živí herci, živí diváci. Najednou si můžu poměřit i to, jak reaguju. Proč se směju tady? Proč se tady nesměju a ostatní ano? Není to i trochu o mě? O tom co žiju? Řekové nebyli blbí, katharsis sem taky patří. I éleos, i fobos. Jen jsme bohužel v době, kdy se jde častěji jednodušší cestou – po instantním zážitku. Zalít vařící vodou, nechat vychladnout, hodit to do sebe a čus. Chceme se bavit, nechceme přemýšlet a pracovat jako diváci. Hrajete komedie? Je to veselé? Nikdo pomalu nechce tu špínu a zrcadlo. Ale ona tam je a bude a čeká. Co s divadlem, který by chtělo jen jít na ruku poptávce? Takhle může fungovat podnikatelský divadelní projekt, souhlasím. Ale ne místo, kde se snažíte formovat repertoár. Má být divadlo jen odpočinek? Lid si to žádá?

Myslím, že je to o poměru sil dobra a zla. Jako v každé pořádné pohádce. Nějaká rovnováha tam musí být. Sranda i smutno v repertoáru. Ale přijde mi, že právě díky tomu, jak jsou v KSA temnější věci prezentované, s takovým drzým šklebem, možná, ale jenom možná si jde připomenout, že se může plakat a smát se zároveň. To mi přijde fér a bylo by skvělý, kdyby se to dařilo dál.

 

Zkusíme na závěr akční otázky a odpovědi?

Takový brainstorming, jo?

 

Jo, já řeknu roli a ty to první, co tě v souvislosti s ní napadne.

Tak pojď do toho.

 

Andrej. (Tři sestry)

Lenost.

 

Kalimach. (Mandragora)

Hovado.

 

Baláš. (Vyrozumění)

Nebezpečí.

 

Chris. (Zabiják Joe)

Tele.

 

Porfirij Petrovič. (Zločin a trest)

Mefisto.

 

Podpoř svoje divadlo!

Nikdo teď nevíme kdy, ale ta chvíle, kdy si k nám budete moct zajít na představení, přijde. Co však už teď víme je, že příspěvky na naši činnost klesnou. Podpořte proto svoje divadlo už dnes koupí Mecenášské dárkové poukázky za 500 Kč, Dárkové poukázky za 260 Kč a 180 Kč nebo Vstupenky na doma za 50 Kč více o nich https://divadloarena.cz/subdom/arena2/vstupenky/darkove-poukazy.

Čekání na představení si můžete zkrátit sledováním videozáznamů známých inscenací Komorní scény Aréna. Od pondělí 6. dubna totiž otevíráme archiv, každý týden přidáme odkaz na jednu naši inscenaci – začínáme legendární Brenpartijí a odkaz na záznam najdete https://bit.ly/ksa-video-brenpartija.

 

Děkujeme za podporu a těšíme se opět v divadle!

Vracíme vstupné

V Komorní scéně Aréna vracíme vstupné za všechna plánovaná představení od 12. 3. do 30. 4.

Aktuální informace pro předplatitele budeme mít v druhé polovině dubna. V jejich případě ještě stále počítáme s možností náhradních termínů.

Žádat o vrácení vstupného za všechna zrušená představení můžete do 30. 4. prostřednictvím formuláře: http://bit.ly/vracení-vstupného-komorní-scéna-aréna

Pokud vám formulář z nějakého důvodu nevyhovuje, ozvěte se nám na e-mail pokladna@divadloarena.cz nebo telefonicky na číslo 702 211 067 (Po–Pá 09.00–15.00) a domluvíme se individuálně.

Peníze vám v případě online nákupu a platby platební kartou připíšeme prostřednictvím platební brány zpět na účet. V případě online nákup a platby bankovním převodem nebo nákupu osobně na pokladně pošleme peníze zpět na účet. Žádosti budeme vyřizovat průběžně, nejpozději do 5 pracovních dnů.

Pokud byla vaše platba procesována platební bránou Colosseum ticket, vrácené vstupné k vám půjde stejnou cestou.  Nebude to však do 5 dnů, jak jsme avizovali, ale do 90 dnů podle provozních možností sítě Colosseum ticket. Termín 5 dnů se týká plateb, které proběhly převodem na účet nebo osobně na pokladně divadla. Děkujeme za pochopení.

Pokud jste vstupenky pořídili v některém z infocenter (prodejních místech Colosseum tickets), vrátit je můžete zase jenom tam. Děkujeme za pochopení.

Vstupenky za představení v jiném termínu vyměňovat nebudeme.

 

Děkujeme za přízeň a přejeme vše dobré.

 

Vážení diváci,

vzhledem k nařízení všeobecné karantény jsme přistoupili k opatřením níže. Všechna trvají do odvolání.

-pokladna divadla je uzavřena, a uzavřena bude s největší pravděpodobností také pasáž budovy

-peníze po dobu trvání nařízení nevracíme

-prodej vstupenek na žádná budoucí představení neprobíhá

 

Děkujeme za pochopení.

 

Rozhovor se Šimonem Krupou

V inscenaci Zločin a trest zkoušíš postavu vyšetřovatele Porfirije Petroviče. Máš nějakého oblíbeného televizního nebo knižního detektiva, který by tě ohledně této postavy inspiroval?

To je hodně zajímavé, protože naopak notoricky známé charaktery, jako je třeba Hercule Poirot Agathy Christie, jsou postavou Petroviče inspirované. Dostojevskij napsal jako první archetyp detektiva, který ze sebe dělá tak trochu hloupého nebo šaška, aby si s podezřelým pohrával. Porfirij Petrovič je tak jedním z pilířů, na kterém postavy jako Columbo, Hercule Poirot a vlastně i Sherlock Holmes staví. 

Jaký je Porfirij Petrovič?

Stane se, že je někdo tak zvláštní, nebo má tak specifické povolání, nebo způsob uvažování, že mu to až znemožňuje komunikaci s běžným světem. Člověk osamělý. Porfirij Petrovič v jeden moment říká Raskolnikovovi „Kdo jsem já? Já jsem odepsaný člověk, nic víc. Sám můžete rozhodnout, do jaké míry jsem padouch a do jaké míry čestný člověk.“ Není tam dořečeno, co se vlastně stalo. Jenom cítíme, že to je s tajemstvím, že je člověkem mnoha zvláštních libůstek a zájmů, o kterých nikdo neví. Člověk, který takto uvažuje a jedná s lidmi, má také svůj specifický haptický slovník. Snažíme se proto zaměřovat na jistou lehkost a eleganci v jeho gestech. Padala i přirovnání jako Karl Lagerfeld.

Jsou si Porfirij Petrovič s Raskolnikovem něčím podobní?

To je veliké téma. Když to řeknu expresivně, jsou v té hře podle jednoho z výkladů prostě dva úchylové – Raskolnikov a Porfirij Petrovič. Takhle je pojmenoval dramaturg Tomáš Vůjtek. Dost se mi to líbí. Jsou to lidé, kteří jsou si intelektuálně rovni a kteří si spolu navzájem pohrávají. Každý má opačnou motivaci a každý je jinak perverzní. Nicméně není normální, jak uvažuje Raskolnikov a není úplně standardní, jak uvažuje Porfirij Petrovič. Z čehož vychází, že jediný čistý člověk je v té hře Soňa, ale ta je kurva a neví o tom.

Příběh se odehrává v Rusku, v Petrohradu, jak je to z inscenace cítit?

Myslím, že pro nás topologie nebo dobové umístění není tak důležité. Ale samozřejmě, je to v Petrohradu, který je odjakživa výkladní skříní Ruska. Toho dobrého i zlého. Je to centrum intelektuálů a umělců, ale také sociálních rozdílů, dekadentní prostředí s večírky i spodinou (mezi kterou se převážně pohybuje Raskolnikov). Dostojevskij je z tohoto prostředí a celý jeho život ovlivnily návyky, které si odtamtud odnesl – putyky, gamblerství, halucinogenní opar.

Inscenace Komorní scény Aréna bude mít velmi neobvyklou scénu. Na jevišti budou instalována různá zrcadla a stupínky. Jak to herecky využíváte?

Na scéně se bude pracovat s metaforou, expresí i jevištní zkratkou. Nepostavili jsme kulisy dobového Petrohradu. Ostatně děláme dramatizaci Andrzeje Wajdy, což je dost strmá textová úprava. S tím jde ruku v ruce i strmost scény a pojetí. Velkou estetickou roli budou mít například zrcadla. Já je chápu tak trochu jako Velkého bratra i výslechovou místnost, všudypřítomnost, to, co se odráží. Zatím jsme scénu viděli jen jako model, ale pracujeme s tím už teď a snažíme se na to myslet. Doufáme, že až se v té scéně octneme naživo, tak se nám principy, které jsme si na zkouškách naťukli, potvrdí jako správné. Třeba to, že spolu některé postavy mohou mluvit skrze zrcadlo. Nebo že jde nějakou postavu skrze zrcadlo sledovat přes celou místnost. Nebo že se možná dá zrcadlem pohlédnout hluboko do sebe.

Ptala se Michaela Davidová

Fotograf Ivan Pinkava a grafik Robert V. Novák

Komorní scéna Aréna připravuje ve spolupráci s galerií Fiducia druhou ze série tematických výstav divadelních plakátů. Tentokrát vystavené plakáty společně vytvořili Ivan Pinkava – významný představitel současné fotografie a Robert V. Novák – grafik a oceňovaný autor vizuálních prezentací kulturních institucí jako je Letní filmová škola v Uherském Hradišti nebo ostravská GVUO.

 

Divadelní plakáty pro Jihočeské divadlo a Národní divadlo Brno

Ve foyer Komorní scény Aréna vystavíme výběr z plakátů, které Ivan Pinkava a Robert V. Novák tvořili pro Jihočeské divadlo a pro Národní divadlo Brno. Pro každou z institucí připravili několik ucelených souborů. „Sezónní vizuály brněnského Národního divadla jsou každoročně očekávanou událostí. Nebývalou pozornost získaly například kampaně s portréty zaměstnanců divadla, nebo následně s diváky NDB,“ říká o tvorbě Ivana Pinkavy a Roberta V. Nováka ředitel Komorní scény Aréna Jakub Tichý.

 

Figurální fotografie Ivana Pinkavy

Ivan Pinkava je známý jak svou starší tvorbou, v níž svůj zájem prostřednictvím námětu těla a tváře skrze odkazy k evropské kulturní tradici soustřeďoval na otázky lidské konečnosti, tak i současnými většinou nefigurativními pracemi, které obsahově kontinuálně navazují na jeho předchozí tvorbu.

Portrétoval řadu známých osobností, ale portrét v původním slova smyslu není předmětem jeho zájmu. Svou jedinečnou obrazotvornost úročí ve fotografických obrazech, v nichž se současná vizualita střetává s tradičními kulturními archetypy, a otevírá prostor k přesnějšímu formulování znepokojujících otázek opanujících dnešní zneklidněnou dobu.

„Fotografie Ivana Pinkavy jsou součástí sbírek Národní galerie Praha nebo Museum of Fine Arts v Houstonu ad. a nás moc těší, že budeme v Komorní scéně Aréna vystavovat výběr z jeho divadelní plakátové tvorby,“ zve na komorní expozici divadelních plakátů Jakub Tichý.

 

Užitá grafika Roberta V. Nováka

Robert V. Novák se v současnosti věnuje především knižní a užité grafice. Za své práce v této oblasti získal řadu ocenění včetně Českého Lva za plakát k filmu Alois Nebel. Za divadelní plakáty pro Jihočeské divadlo byl Robert V. Novák nominován na cenu Czech Grand Design. Jedním z jeho velkých projektů je vizuální tvář operního festivalu Janáček Brno.

 

Divadelní plakáty v Komorní scéně Aréna

Kurátory série výstav divadelních plakátů v interiéru Komorní scény Aréna jsou fotografové Martin Popelář a Roman Polášek. Výstavě Ivana Pinkavy a Roberta V. Nováka předcházela expozice tvorby Dity Pepe pro činohru Národního divadla v Praze. „V Komorní scéně Aréna chceme postupně představit současné trendy v žánru divadelního plakátu a při té příležitosti nabídnout publiku nejaktuálnější tvorbu doslova fotografických hvězd,“ komentuje sérii výstav Roman Polášek. „Nejen hotové plakáty, ale třeba i jejich různé varianty a studie bude v Komorní scéně Aréna vystavovat v příští sezóně talentovaný slovenský fotograf Ľuboš Kotlár,“ prozrazuje, jak bude projekt pokračovat Roman Polášek.

 

Vernisáž výstavy za účasti Ivana Pinkavy bude ve čtvrtek 26. března 2020 od 17.00. Na výstavu i vernisáž je vstup zdarma. Výstava potrvá do konce června 2020. Více o fotografovi Ivanovi Pinkavovi v rozhovoru pro Deník zde a pro SALON Práva zde. Více o grafickém designérovi Robertovi V. Novákovi v rozhovoru pro Český rozhlas zde a o jeho práci pro GVUO zde.  O kampani Národního divadla Brno zde. Náhledy plakátů ke stažení zde.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Zločin a trest v Komorní scéně Aréna

Ostrava, 4. 3. 2020

Nová inscenace Komorní scény Aréna Zločin a trest má premiéru v sobotu 20. června 2020. Dostojevského román v jevištní úpravě Andreje Wajdy režíruje André Hübner-Ochodlo. Polský režisér známý svým expresivním rukopisem pro inscenaci navrhl i scénu. Roli Raskolnikova nazkoušel herec Adam Langer, vyšetřovatele Porfirije Petroviče ztvární Šimon Krupa, v inscenaci uvidíme také Viktórii Pejkovou a další členy souboru Komorní scény Aréna.

Komorní dramatizace Andrzeje Wajdy

Slavný příběh evropské literatury – Zločin a trest – uvede Komorní scéna Aréna v dramatizaci Andrzeje Wajdy. „Známý filmový a také divadelní režisér se ve své jevištní adaptaci soustředil především na ‚výslechový duel‘ mezi Raskolnikovem a jeho vyšetřovatelem Porfirijem Petrovičem a vytvořil tak komorní thriller, z něhož místy až mrazí,“ říká o textu dramaturg divadla Tomáš Vůjtek.

Sonda do lidské duše

„Režisér Zločinu a trestu André Hübner-Ochodlo navrhl pro ostravskou inscenaci efektní scénu s až hororovými filmovými projekcemi,“ uvádí ředitel divadla Jakub Tichý práci polského umělce, která bude útočit na všechny smysly. „Bude to šílená jízda do hlubin naší duše, do podvědomí, k našim nejtajnějším přáním, myšlenkám a touhám,“ říká o inscenaci režisér André Hübner-Ochodlo a dodává, že věří, že si diváci užijí především velký a fascinující herecký duel.

„Ač v inscenaci využijeme moderní vyprávěčské prostředky, bude mít ve Zločinu a trestu Komorní scény Aréna prostor hlavně herecké divadlo,“ říká umělecký šéf KSA Ivan Krejčí. „Role Raskolnikova je soustavná časově i psychicky náročná práce,“ popisuje intenzivní přípravy inscenace představitel Raskolnikova Adam Langer. „Fyzický stav postavy odráží břímě viny, které nese a vyjádřit to na jevišti vyžaduje ohromnou koncentraci. V tuto chvíli je pro mě prakticky nemožné si na konci dne říct, že padla a nechat Raskolnikova v divadle. Ta postava se mnou žije a já si největší energii beru z kolegů, které potkávám během zkoušení na jevišti,“ dodává herec Adam Langer.

Premiéra představení je v sobotu 20. června 2020. Termíny repríz jsou v pondělí 22. června a ve čtvrtek 25. června.

Kontakt:

www: divadloarena.cz

fb: facebook.com/arenaostrava/

ig: instagram.com/komorniscenaarena/

adresa: 28. října 2, 701 85 Moravská Ostrava

 

Michaela Davidová

PR & marketing | Komorní scéna Aréna

michaela.davidova@divadloarena.cz

+420 702 211 067

Doufám, že bude zločin a trest především fascinující herecký duel

Je zločin a trest depresivní?

Ne! Je to šílená jízda do hlubin naší duše, do podvědomí, k našim nejtajnějším přáním, myšlenkám a touhám.

 

Ve Zločinu a trestu se toho mnoho odehrává v hlavách postav. Jaké prostředky jste použil, abyste toho z nich, co nejvíce dostal mezi herce na jeviště?

Od začátku se intenzivně věnujeme hercům a s nimi tomu takzvaně druhému textu hry a naši velmi talentovaní herci umí s tímto druhým textem (podtextem) velmi kreativně pracovat. Jde předně o ohromném soustředění. Koncentraci! Dalších inscenačních prostředků tak už není potřeba.

 

V inscenaci se střetne mladý Raskolnikov a vyšetřovatel Porfirij Petrovič. Bude to velký kontrast nebo soulad?

Doufám, že to bude především velký a fascinující herecký duel!

 

Budou diváci Raskolnikova milovat nebo nenávidět?

Jsem sám zvědavý. Nejdůležitěji pro mě je, aby byl divák emocionálně a intelektuálně vtažen do Raskolnikovova světa. Opravdu tvrdě pracujeme na tom, aby tomu tak bylo.

 

Jakou roli má v Raskolnikovově příběhu bůh a víra?

Dostojevského nelze pochopit a při tom nebrat v úvahu jeho hlubokou víru v boha. Jedním z klíčových motivů románu je biblický příběh o vzkříšení Lazara a ještě zmíním, že v roli Soni mnozí kritici vidí znaky odkazující k Máří Magdaléně – prostitutce i světici zároveň.

 

Čím téma inscenace rezonuje s člověkem současnosti?

Naše inscenace je také o tom, jak se může v mysli obyčejného člověka zrodit zločinec a terorista. Potenciální „Joker”, který povstane z bolesti je přece v každém z nás. „Joker” se v člověku rodí, když je ponížený, zbitý, vyloučený, hladový a plný bolesti. Když se mu říká, že je ničím, že je horší než ostatní, že je člověkem druhé kategorie. Když tato bolest v člověku nabobtná, může ho ovládnout stav na hranici šílenství a udeřit s nelidskou silou. V takovém případě se může stát z nemocného člověka terorista. Stane se to tehdy, když se zraněné podvědomí (Freud) svými nenávistnými vlákénky vkrade do vědomí člověka.

 

Vašemu jevištnímu jazyku je velmi blízké výtvarno a hudba. Jaké emoce nebo sdělení podtrhnete videosekvencemi, které jste točil v ostravském ateliéru Film21?

Filmové sekvence jsme natáčeli, abychom divákovi zpřístupnili děsivý svět Raskolnikovových nočních můr.

 

Z čeho máte zatím ohledně inscenace největší radost?

Jsem vděčný za další možnost setkat se s fantastickými herci a pracovníky Arény. A jsem také velice vděčný, že na této inscenaci mohu úzce spolupracovat s Martou Roszkopfovou, vynikající umělkyní a velkým člověkem.

 

Ptala se Michaela Davidová

 

foto Piotr Dłubak

Odložíš kabát – podpoříš Bílou holubici!

Jak? Jednoduše!

Odložením svršků do šatny a vhozením obnosu do sbírkové kasičky podpoříte integrovaný umělecký soubor Bílá holubice. Výtěžek ze sbírky poputuje na podporu rozvoje uměleckých aktivit postižených tanečníků, kteří, společně se svými zdravými kolegy, vytvářejí celovečerní tanečně-divadelní inscenace, choreografie a komponované programy. Zdravotní postižení pro ně není handicapem, ale nástrojem umění.

http://www.bila-holubice.cz/

 

 

Dobré kachny se vracejí

Zveřejnili jsme dubnový program s velkým dárkem pro naše diváky! Obnovenou premiérou inscenace Divoká kachna v úterý 28. dubna. Tu bude následovat jen pár repríz. V divadle tak s radostí přivítáme herečku Zuzanu Truplovou, která bude od nové sezóny opět členkou hereckého souboru Komorní scény Aréna. S Thálií pro činoherce do 33 let se vrací se po více než roce z angažmá v Činoherním studiu v Ústí nad Labem.

 

 

Nominace na ceny Jantar

Herečka Petra Kocmanová je za roli Bettiny v Zimním slunovratu nominována na Moravskolezskou kulturní Cenu Jantar za rok 2019 v kategorii činohra/ženy! Porota o hereckém výkonu Petry Kocmanové v inscenaci Zimní slunovrat: „Petra Kocmanová ztvárňuje postavu režisérky Bettiny – obrýlené intelektuálky, která za svou věčnou nespokojeností skrývá překvapivě křehkou duši ženy toužící vybřednout ze stereotypu nudného manželského života. Herečka v bleskurychlých střizích bravurně střídá přímé promluvy se zcizujícími scénickými poznámkami a dokazuje, že je v té nejlepší herecké formě.“

 

Do širších nominací v kategorii činohra/muži porota zvolila Marka Cisovského za roli Bruscona v inscenaci hry Thomase Bernharda Divadelník a Vojtěcha Lipinu za roli Alberta v inscenaci hry Rolanda Schimmelpfenniga Zimní slunovrat.

 

Blahopřejeme!

 

Derniéra Vyrozumění

Josefa Kalužu v roli ředitele úřadu Grose a jeho hlavního protihráče, náměstka ředitele Baláše, ztvárněného Šimonem Krupou a mnoho dalších postav Havlova Vyrozumění uvidíte v Komorní scéně Aréna naposledy. Inscenace Vyrozumění je zatím jediným zpracováním hry Václava Havla uváděná v Komorní scéně Aréna. Derniéra je v pátek 13. března.

Derniéra Chacharije

Inscenace Tomáše Vůjtka a Janusze Klimszi Chacharije má 17. února derniéru. V roli Panačka bude na představení spoluautor a režisér Chacharije Janusz Klimsza. Příběh vrací diváky do jednoho ostravského dne v dubnu 1932 a navazuje na inscenaci Brenpartija. Krom obyvatel Haldy (Brenpartije) jsou v Chacharijji i další „postavičky“ národnostně bohaté Ostravy 30. let. Na repertoáru byla inscenace tři sezóny.

Televizní adaptace Smíření

Inscenace Tomáše Vůjtka a Ivana Krejčího Smíření má svou televizní verzi. Režisér Radim Špaček s kameramanem Viktorem Smutným inscenaci pro Českou televizi natáčeli v srpnu 2019 na opuštěném statku v Rychalticích.

 

Zločin a trest

Začínáme zkoušet novou inscenaci Zločin a trest. Režie a tvorby scény se ujal André Hübner-Ochodlo, polský režisér a výtvarník známý svým expresivním rukopisem. V inscenaci uvidíme herce Adama Langera, Šimona Krupu, Viktórii Pejkovou a mnoho dalších členů souboru Komorní scény Aréna.

 

Premiéra je v sobotu 21. března.

 

 

Poslední Smíření v Komorní scéně aréna

Poslední uvedení závěrečné části slavné trilogie Tomáše Vůjtka a Ivana Krejčího.

Triptych inscenací přinesl autorům i Komorní scéně Aréna mnohá ocenění.

 

Inscenaci Smíření (ohlasová hra se zpěvy) čeká v Komorní scéně Aréna poslední uvedení. Do drsné poválečné doby odsunu Němců z pohraničí jsme se vraceli po čtyři sezóny. Tomáš Vůjtek získal za Smíření Cenu divadelní kritiky za nejlepší původní českou hru roku 2017.

Derniéra je v pátek 17. ledna 2020 v 18.30 v sále KSA.

 

Inscenace měla premiéru 2. června 2017 a na repertoáru Komorní scény Aréna byla 4 sezóny. Smíření je závěrečným dílem divadelního cyklu o moderní české historii autora Tomáše Vůjtka a režiséra Ivana Krejčího. Předcházely mu inscenace Slyšení o Adolfu Eichmannovi a S nadějí, i bez ní o Josefě Slánské. Hra Smíření není o jedné historické postavě a o to je v zobrazování Čechů tvrdší. Je inspirována skutečnými událostmi, které se udály na různých místech naší země v létě roku 1945 a představuje je v příběhu Funkcionáře, Partyzána a Vojáka – Otce, Sestry a Bratra – a také ve zpěvech a básních českého sboru.

 

Ostrava, 15. 1. 2020

 

Kontakt

www: www.divadloarena.cz

fb: https://www.facebook.com/arenaostrava/

ig: https://www.instagram.com/komorniscenaarena/

adresa: 28. října 2, 701 85 Moravská Ostrava

 

Michaela Davidová

PR & marketing | Komorní scéna Aréna  

michaela.davidova@divadloarena.cz

+420 702 211 067

 

 

Premiéra inscenace Kočka v oreganu

V sobotu 11. ledna 2020 si diváci Komorní scény Aréna užili druhou premiéru letošní sezóny. Uvedli jsme inscenaci britské hry Kočka v oreganu. Inscenaci režíruje Petr Svojtka v rolích dvou párů hrají Petra Kocmanová, Michal Čapka, Tereza Cisovská a Josef Kaluža. Sobotní první uvedení v Komorní scéně Aréna navštívil také autor hry Torben Betts a autor českého překladu Kočky v oreganu Michal Zahálka.

 

Torben Betts ocenil režii, která velmi dobře vystihla jeho představy a herecké výkony všech čtyř představitelů postav. Podle Torbena Bettse je to zatím nejlepší zahraniční zpracování Kočky v oreganu (Invincible). Těšíme se na reakce diváků.

 

Fotografoval Roman Polášek.

 

Nejbližší reprízy:

St 15. 1. | 18.30 | Kočka v oreganu (vyprodáno)

Čt 13. 2. | 18.30 | Kočka v oreganu BČt

Pá 21. 2. | 18.30 | Kočka v oreganu BPá2

Ne 23. 2. | 18.30 | Kočka v oreganu BNe

Čt  5. 3.  | 18.30 | Kočka v oreganu

Út 24. 3. | 18.30 | Kočka v oreganu

 

 

 

 

 

Rozhovor s Petrem Svojtkou, režisérem inscenace Kočka v oreganu

V Komorní scéně Aréna režírujete inscenaci Kočka v oreganu. Mají čekat návštěvníci divadla komedii?

Myslím si, že přesnější pojmenování bude tragikomedie. Ta hra je vtipná, zábavná, ale není jenom vtipná a jenom zábavná. Má taky určité temnější stránky. Je o něčem, ne jen o té zábavě. Takže doufám, že to bude vtipné, ale taky doufám, že to bude nejen vtipné.

 

Čím vás text hry původně oslovil? Objevil jste v průběhu příprav inscenace nebo u zkoušení nějakou nečekanou novou rovinu nebo význam?

To tak bývá vždycky, že vás práce na textu, který je dobrý, vždycky nějak překvapuje. A čím víc se na něm pracuje s celým inscenačním týmem a pak herci, tím více se odkrývají další roviny. 

Myslím, že ta hra je určitou výpovědí o dnešním světě. Stejně jako je svým způsobem rozdělená britská společnost, je rozdělená i ta naše. A Kočka v oreganu reflektuje odlišné přístupy těchto dvou táborů. V tom je zajímavá a také proto je dobře, že se taková hra napsala a že se uvádí.

Zaujalo mě, jak dobře je hra zkonstruovaná, jak šikovně pracuje s různými tématy, třeba zrcadlením. Co se děje v jednom páru, to zažívá v nějakém odlesku i druhý pár. Bavilo mě rozkrývat různé vrstvy vztahů a postav.

 

Děj inscenace se odehrává v britských reáliích. Kde jste bral při režii inspiraci?

Baví mě britská kultura, divadlo i britské sitkomy, jako jsou Ajťáci a podobně. Smysl pro suchý humor a typicky anglická hra s trapností mě ohromně baví. My tak šikovně hrát s trapností neumíme. Myslím ty momenty, kdy je situace vyšponovaná až na hranu, kdy je to strašně trapné a zároveň strašně vtipné. Zářným příkladem toho je pro mě Ricky Gervais a jeho seriál Kancl, to je úplná esence trapnosti. Baví mě čerpat inspiraci i z filmů a seriálů, kde to Anglií jakoby dejchá.

 

Premiéry se zúčastní i autor hry, britský dramatik Torben Betts. Jaké bude vaše setkání?

Na setkání s Torbenem Bettsem se těším. Zajímá mě jako člověk, protože ta hra mě ohromně baví. Jsem zvědavý na jeho reakce na to, jak jsme s Kočkou v oreganu naložili.

 

Těšil jste se do Ostravy? Je práce se souborem a ostatními divadelníky v Komorní scéně Aréna něčím specifická?

Já jsem se sem hrozně těšil, protože jsem v Ostravě nikdy nerežíroval. V tomhle regionu jsem dělal před 20 lety dvě inscenace v Českém Těšíně a už tehdy mě to tady okouzlilo. Dost jsem kolem cestoval včetně Polska. 

Těšil jsem se taky, protože je Ostrava velké divadelní centrum s výbornými divadly a výbornými herci. A mimo jiné mě zajímala práce v komorním, takřka rodinném prostředí. Já jsem teď 12 let pracoval v Městských divadlech pražských, což je továrna. Tři scény pro skoro 800 lidí, kde vzniká mnoho inscenací a je tam taky veliké množství herců. Proto jsem se těšil na soustředěnou práci v komorní prostředí. Velice mě to těší a nezklamalo mě to, taky proto, že jsou tady všichni velcí profesionálové. 

 Užívám si i jízdy vlakem, ač se říká, že je dojíždění hodně náročné. Ono se toho dá ve vlaku hodně udělat, pro mě je to takový nerušený hájený prostor. Musím říct, že moje zkušenost je zatím veskrze radostná.

 

Připravila Michaela Davidová

 

Kočka v oreganu

Premiéra v Komorní scéně Aréna za účasti Torbena Bettse, britského autora hry

Kočka v oreganu (Invincible) současného britského dramatika Torbena Bettse se stala hned po své londýnské premiéře v roce 2014 diváckým hitem a provázely ji i stejně nadšené recenze. Mnohovrstevnatou a místy docela temnou komedii o dvou manželských párech v Komorní scéně Aréna režíruje Petr Svojtka. Ostravské premiéry inscenace v sobotu 11. ledna 2020 se zúčastní také britský autor hry, Torben Betts, i autor jejího českého překladu, Michal Zahálka.

 

Hvězda současné britské dramatiky v Ostravě

Na premiéře Kočky v oreganu i na její páteční veřejné generálce bude osobně přítomen autor hry, úspěšný britský dramatik, Torben Betts. „V hledišti Komorní scény Aréna snad poprvé přivítáme zahraničního autora uváděné hry,“ říká ředitel Komorní scény Aréna, Jakub Tichý, o návštěvě Torbena Bettse v Ostravě. Hvězdný start zažil Betts se svou prvotinou A Listening Heaven, kterou si do svého repertoáru vybralo divadlo Stephen Joseph Theatre v Scarborough. Jeho hra Invincible už byla uvedena ve slavné londýnské divadelní čtvrti West End.

 

Úspěšná hra o dnešním světě

„Příběh začíná u velkoměstských intelektuálů Emily a Olivera, kteří se právě přestěhovali z Londýna do levnějšího domu na severu Anglie, aby měli blíž ke ‚skutečným lidem‘. Ty ve hře zastupují jejich sousedé Alan a Dawn,“ uvádí nás do děje dramaturg inscenace, Tomáš Vůjtek. Již při prvním setkání se však mezi hrdiny otevřou závažná společenská i osobní témata. „To, co se zprvu maskuje jako klasická bulvární komedie, se brzy odhalí jako bolavá současná tragikomedie, jejíž autor se úspěšně trefuje do třídních rozdílů a rozdělení britské společnosti na bohatý jih a chudý sever,“ shrnuje britské kritiky, které nešetřily chválou, umělecký šéf Komorní scény Aréna, Ivan Krejčí.

 

Režie dává vyniknout mnohovrstevnatému příběhu

Režisér inscenace Petr Svojtka má na svém kontě více než stovku inscenací. Režíroval například v Divadle na Vinohradech, v Divadle pod Palmovkou a hlavně v Městských divadlech pražských, kde působil do roku 2018 jako umělecký šéf. „V Ostravě je Petr Svojtka pracovně poprvé. Jsme moc rádi, že spolupráce našeho souboru s tímto vynikajícím divadelníkem výborně funguje,“ říká Jakub Tichý.

 

Na hře Kočka v oreganu Petr Svojtka oceňuje, jak je zkonstruovaná a jak šikovně pracuje s různými tématy, například zrcadlením. „Co se děje v jednom páru, to zažívá v nějakém odlesku i druhý pár. Bavilo mě rozkrývat různé vrstvy vztahů a postav,“ říká režisér Petr Svojtka a dodává, že je hra také výpovědí o dnešním světě. „Stejně jako je určitým způsobem rozdělená britská společnost, je rozdělená i ta naše. Hra reflektuje odlišné přístupy dvou táborů. V tom je zajímavá a také proto je dobře, že se uvádí,“ uzavírá Svojtka.

 

Anglická komika inspirovaná sitkomy

Ač inscenací prostupují vážná témata, užijí si diváci v podání herců Komorní scény Aréna i klasický suchý anglický humor nebo pro Brity velmi charakteristickou hru s trapností. „Baví mě, když je situace strašně trapná a zároveň strašně vtipná,“ říká Petr Svojtka a dodává, že inspiraci pro komické momenty čerpá třeba u Ricky Gervaise a jeho seriálu Kancl.

 

V rolích dvou manželských párů z různých kulturních prostředí uvidíme Petru Kocmanovou, Michala Čapku, Terezu Cisovskou a Josefa Kalužu. „Překvapilo mě, že je text plný vážných témat a zároveň je napsaný velmi vtipně,“ říká představitelka Dawn, Tereza Cisovská a jedním dechem dodává, že jde zkrátka o veselou hru o smutných věcech, která snad bude diváky bavit. „Určitě je v Kočce v oreganu co hrát, ať jde o překvapivé zápletky nebo množství textu,“ říká herec Michal Čapka, který v inscenaci představuje londýnského intelektuála.

 

Vyprodaná premiéra Kočky v oreganu se odehraje v sobotu 11. ledna 2019.

Nejbližší reprízy jsou v pondělí 13. ledna (vyprodáno), ve středu 15. ledna (vyprodáno), ve čtvrtek 13. února, v pátek 21. února a ve čtvrtek 5. března. Začínáme vždy v 18.30.

 

 

Chcete vědět více?

O inscenaci Kočka v oreganu najdete více informací na stránkách divadla zde. Plakát inscenace je ke stažení zde. Autorem portrétů pro vizuál inscenace je fotograf Roman Polášek, vizuál graficky zpracoval Michal Zych. Video teaser Kočky v oreganu je ke zhlédnutí zde. Fotografie ze zkoušek a první generálky Kočky v oreganu jsou ke stažení zde (do 22. 1.).

Sezóna 2019/2020 Rok rozmarných her bude pokračovat klasickou Wajdovou adaptací Dostojevského románu Zločin a trest a uzavře ho slavný Konec hry Samuela Becketta. Více o sezóně zde.

 

Kontakt

www: www.divadloarena.cz

fb: https://www.facebook.com/arenaostrava/

ig: https://www.instagram.com/komorniscenaarena/

adresa: 28. října 2, 701 85 Moravská Ostrava

 

Michaela Davidová

PR & marketing | Komorní scéna Aréna  

michaela.davidova@divadloarena.cz

+420 702 211 067

Premiéra Kočky v oreganu za účasti autora hry Torbena Bettse

Kočka v oreganu (Invincible) současného britského dramatika Torbena Bettse se stala hned po své londýnské premiéře v roce 2014 diváckým hitem a provázely ji i stejně nadšené recenze. Mnohovrstevnatou a místy docela temnou komedii o dvou manželských párech v Komorní scéně Aréna režíruje Petr Svojtka. Ostravské premiéry inscenace v sobotu 11. ledna 2020 se zúčastní také britský autor hry, Torben Betts, i autor jejího českého překladu, Michal Zahálka. 

 

Torben Betts v Ostravě

Na premiéře Kočky v oreganu i na její páteční veřejné generálce bude osobně přítomen autor hry, úspěšný britský dramatik, Torben Betts. V hledišti Komorní scény Aréna tak na premiéře poprvé přivítáme zahraničního autora uváděné hry. Hvězdný start zažil Betts se svou prvotinou A Listening Heaven, kterou si do svého repertoáru vybralo divadlo Stephen Joseph Theatre v Scarborough. Jeho hra Invincible už byla uvedena ve slavné londýnské divadelní čtvrti West End.

 

Úspěšná hra o dnešním světě

Příběh začíná u velkoměstských intelektuálů Emily a Olivera, kteří se právě přestěhovali z Londýna do levnějšího domu na severu Anglie, aby měli blíž ke ‚skutečným lidem‘. Ty ve hře zastupují jejich sousedé Alan a Dawn. Již při prvním setkání se však mezi hrdiny otevřou závažná společenská i osobní témata. To, co se zprvu maskuje jako klasická bulvární komedie, se brzy odhalí jako bolavá současná tragikomedie, jejíž autor se úspěšně trefuje do třídních rozdílů a rozdělení britské společnosti na bohatý jih a chudý sever.

 

Režie dává vyniknout mnohovrstevnatému příběhu

Režisér inscenace Petr Svojtka má na svém kontě více než stovku inscenací. Režíroval například v Divadle na Vinohradech, v Divadle pod Palmovkou a hlavně v Městských divadlech pražských, kde působil do roku 2018 jako umělecký šéf. V Ostravě Petr Svojtka režíruje poprvé. Na hře Kočka v oreganu Petr Svojtka oceňuje, jak je zkonstruovaná a jak šikovně pracuje s různými tématy, například zrcadlením. Co se děje v jednom páru, to zažívá v nějakém odlesku i druhý pár. Hra je také výpovědí o dnešním světě. „Stejně jako je určitým způsobem rozdělená britská společnost, je rozdělená i ta naše. Hra reflektuje odlišné přístupy dvou táborů. V tom je zajímavá a také proto je dobře, že se uvádí,“ říká režisér Petr Svojtka.

 

Anglická komika inspirovaná sitkomy

Ač inscenací prostupují vážná témata, užijí si diváci v podání herců Komorní scény Aréna i klasický suchý anglický humor nebo pro Brity velmi charakteristickou hru s trapností. Inspiraci pro komické momenty režisér čerpal třeba u Ricky Gervaise a jeho seriálu Kancl. V rolích dvou manželských párů z různých kulturních prostředí uvidíme Petru Kocmanovou, Michala Čapku, Terezu Cisovskou a Josefa Kalužu.

 

https://www.irozhlas.cz/kultura/divadlo/ostrava-komorni-scena-arena-kocka-v-oreganu_2001111842_dok

 

Torben Betts: Kočka v oreganu

veřejná generálka: pátek 10. ledna | 11.00

premiéra: sobota 11. ledna | 18.30

nejbližší reprízy: pondělí 13. ledna, středa 15. ledna, čtvrtek 13. února, pátek 21. února, čtvrtek 5. března | vždy v 18.30

 

 

 

 

Darujte sobě a svým blízkým společný večer v divadle

Chystáte se letošní Vánoce darovat nezapomenutelné zážitky? Společný večer v divadle je krásná klasika a vzpomínky na něj Vám vydrží dlouho. Vyberte si v Komorní scéně Aréna lednové představení, Vánoční dárkovou poukázku nebo Novoroční předplatné.

 

Jednoduchou Vánoční dárkovou poukázkou uděláte radost třeba kamarádce nebo fanouškovi Komorní scény Aréna, který už má tradiční předplatné. S poukázkou si zajde znovu na svůj oblíbený kus nebo naopak na některou z novinek našeho repertoáru. Bude už na Vás, který termín anebo inscenaci si pro společný večer v Aréně zvolíte. Máte na to celý zbytek sezóny.

 

Pokud přemýšlíte nad hodnotnějším dárkem, je tu pro Vás Novoroční předplatné. Od ledna do června Vám v něm postupně naservírujeme Tři sestry s letošní laureátkou ceny Thálie pro činoherce do 33 let Zuzanou Truplovou v roli Iriny. Osvědčenou komedii Yasminy Reza Obraz s Josefem Kalužou. Divácky přístupnou inscenaci Havlovy hry Vyrozumění a expresivního Divadelníka, kterým Vás provede excelující Marek Cisovský.

 

Vše pořídíte pohodlně on-line nebo na pokladně divadla.

 

 

 

Zajděte si večer do divadla a pomáhejte zároveň

Leží vám doma lodičky, které jste nikdy pořádně neobula, protože vás tlačily? Už vás nebaví náhrdelník, co jste nosila loňskou sezónu? Máte krásnou halenku, ale nesedí vám její střih? Neladí vám luxusní kravata? Vezměte tyhle věci do divadla naposledy a pomozte dobré věci. Na pokladně Komorní scény Aréna můžete od 1. do 20. prosince přispět do sbírky sítě charitativních obchodů Moment.

 

Výtěžkem z prodeje oblečení a doplňků obchody Moment podporují například mobilní hospic Ondrášek, lesní klub Bezinka v Palkovicích, denní stacionář Žebřík v Ostravě Svinově a také projekt Kola pro Afriku, misi na záchranu slonů v Africe nebo nadační fond CCBC podporující organizace působící na poli ochrany biodiverzity a rozvojové pomoci.

 

„V Komorní scéně Aréna chceme touto cestou podpořit neziskové projekty, upozornit na důležitost udržitelného životního stylu a dát komunitě našich diváků příležitost zapojit se v období adventu do smysluplné akce i u nás v divadle,“ říká ředitel divadla Jakub Tichý a dodává, že Komorní scéna Aréna během prosince daruje do sbírky pro Moment vybrané kostýmy a rekvizity z inscenací, které už nejsou na repertoáru. Vybírat vhodné věci budeme i doma. Oblečení a doplňky se chystají přinést herečky, herci i další zaměstnanci divadla. „Zorganizovat sbírku v divadle je skvělý nápad, určitě se přidám. Právě se chystám na předvánoční úklid, tak už mám jasno, kam s pěknými věcmi, které už nenosím,“ říká herečka Viktória Pejková, kterou jste mohli vidět v roli Fotis v naší nové inscenaci Zlatý osel.

 

Darovat můžete oblečení, boty, módní doplňky, bižuterii i drobnosti do domácnosti ve stavu, kdy si je ještě někdo rád koupí. Jen takové se totiž dají prodat ve prospěch dobré věci. Sbírka Komorní scény Aréna je na pokladně divadla od neděle 1. do pátku 20. prosince v její otvírací době tedy od 10.00 do 18.30. Děkujeme a těšíme se, že se do sbírky společně zapojíme.

 

Chcete vědět více?

Síť charitativních obchodů Moment

Giving Tuesday

 

Cenu Josefa Balvína 2019 získala Komorní scéna Aréna za inscenaci Zimní slunovrat

Zimní slunovrat autora Rolanda Schimmelpfenniga v Komorní scéně Aréna je nejlepší českou inscenací německy psaného textu v roce 2019. Cenu uděluje Pražský divadelní festival německého jazyka a vítěze vybrala redakce Divadelních novin. Ředitel divadla Jakub Tichý cenu slavnostně převzal v pondělí 25. listopadu v pražské La Fabrice.

 

Drama Zimní slunovrat začíná 23. prosince. Manželský pár Albert a Bettina očekává návštěvu tchyně Corinny. Jejich vztah není ideální a s příjezdem tchyně se to mezi nimi ještě více vyhrocuje. K tomu se u dveří objeví lékař Rudolf, nový známý Corinny, s radikálními politickými názory a nejspíš také nacistickou minulostí. Albert, sociolog píšící o holocaustu, stráví následující hodiny v opojení vínem a pod vlivem prášků proti bolesti, jen tak je totiž schopný ustát jeho přítomnost.

 

Tvorba Rolanda Schimmelpfenniga je charakteristická různými magickými prvky a mysteriózními postavami. „Schimmelpfenning kreativně pracuje s tempem a rytmem textu. Herci tak ve svém projevu přecházejí od pomyslných lyrických básní až k rockovým beatům,“ říká umělecký šéf Komorní scény Aréna Ivan Krejčí. Zajímavé na Zimním slunovratu je i to, že vše, co je v textu hry, zazní i na jevišti. „Herci říkají všechno, a ještě popisují sami děj a komentují své činnosti. Zcela realisticky se popisují detaily, je to skoro jako film a velmi poetické,“ uvádí dramaturg divadla Tomáš Vůjtek.

 

Inscenaci režíruje dvojice Adam Svozil a Kristýna Jankovcová. Účinkují v ní Petra Kocmanová, Alena Sasínová-Polarczyk, Vojtěch Lipina, Vladislav Georgiev a Josef Kaluža. Nejbližší reprízy Zimního slunovratu uvádíme v neděli 1. prosince a v pátek 20. prosince.

 

 FirstStyle magazine:

„Hra vykresluje přesný obraz současného středního proudu společnosti, a přitom ryje do rány z nejhorší kapitoly německé historie. Bonusem jsou skvělé herecké výkony souboru ostravské Komorní scény Aréna.“

 

i-divadlo.cz:

„Zimní slunovrat ukazuje lidi, kteří si uměli pohodlně zařídit život, v podstatě jsou ovšem prázdní, bojují se svým osobním strachem a politickou nevyhraněností a ztroskotávají, kdykoli jde o adekvátní, odpovědný čin. Těšme se i na skvělé herecké výkony souboru ostravské Komorní scény Aréna.“

 

Divadelní noviny:

„Ocenili jsme jednoznačné, ale nikoli plakátově vyslovené připomenutí ‚obyčejného fašismu‘, varování před jakoukoli svůdnou, a přitom hrůznou ideologií. Ocenili jsme poukázání na rozpad hodnot, bez nichž nemůže dobře existovat ani společnost, ani rodina. Ocenili jsme promyšleně strukturované herectví v podobě zdánlivé ‚konverzačky‘. Ocenili jsme politické divadlo bez siláckých gest.“

 

 Chcete vědět více?

Pražský divadelní festival německého jazyka a Cenu Josefa Balvína představují organizátoři přehlídky na svých stránkách zde.

Fotografie z inscenace ke stažení zde.

Video upoutávka inscenace zde.

Články na i-divadlo.cz, ve FirstStyle magazin a v Divadelních novinách.

Krátký report z předávání ceny.

 

 

 

Kontakt:

 

www: www.divadloarena.cz

fb: https://www.facebook.com/arenaostrava/

ig: https://www.instagram.com/komorniscenaarena/

adresa: 28. října 2, 701 85 Moravská Ostrava

 

Michaela Davidová

PR & marketing | Komorní scéna Aréna  

michaela.davidova@divadloarena.cz

+420 702 211 067

Letošní Cena Josefa Balvína je v Ostravě!

Na slavnostním předávání promluvila ředitelka Pražského divadelního festivalu německého jazyka Jitka Jílková. Cenu za porotu složenou z redaktorů Divadelních novin předal její předseda a zároveň šéfredaktor novin Josef Herman. „Cílem poroty je vždy najít inscenaci, která po smyslu i formálně nejvíc odpovídá našim kontaktům s německým divadlem,“ řekl Josef Herman při předávání. Zdůraznil pak, že s porotou ocenili jednoznačné připomenutí ‚obyčejného fašismu‘ v inscenaci, která je vnějškově zdánlivě obyčejnou konverzačkou. Za porotu pak Josef Herman pogratuloval nejenom dvěma režisérům, ale hlavně celému souboru s tím, že je podle poroty inscenace vyrovnaná jak režisérským pojetím, tak hereckými výkony.

 

Za divadlo cenu převzal ředitel Komorní scény Aréna, Jakub Tichý. Ten poděkoval porotě za to, že se nebála ocenit obyčejnou činohru, herecké divadlo, které jde po smyslu textu. „Současná německá dramatika je jednou z našich dramaturgických linií, a proto jsem velice rád, že byl oceněn právě Zimní slunovrat. Děkuji všem, kteří se na inscenaci podíleli, od osvětlovačů přes herce po režiséry,“ gratuloval tvůrčímu týmu Jakub Tichý.

 

Za režiséry promluvil Adam Svozil. Poděkoval divadlu Aréna, především hercům a připomněl zásluhy dramaturga divadla Tomáše Vůjtka na tomto dramaturgickém objevu.

 

Za Komorní scénu Aréna děkujeme také organizátorům PDFNJ a festivalovému publiku.

 

 

Zimní slunovrat získal cenu Josefa Balvína

Zimní slunovrat získal prestižní Cenu Josefa Balvína! Podle kritiků Divadelních novin jde o nejlepší inscenaci vycházející z původně německy psaného textu, která u nás v roce 2019 vznikla.

Za redakci zformuloval zdůvodnění šéfredaktor Josef Herman: Ocenili jsme jednoznačné, ale nikoli plakátově vyslovené připomenutí „obyčejného fašismu“, varování před jakoukoli svůdnou, a přitom hrůznou ideologií. Ocenili jsme poukázání na rozpad hodnot, bez nichž nemůže dobře existovat ani společnost, ani rodina. Ocenili jsem promyšleně strukturované herectví v podobě zdánlivé „konverzačky“. Ocenili jsme politické divadlo bez siláckých gest.

 

více

zde

zde

zde

zde

 

 

16. listopadu chystá Aréna nevšední zážitky

V sobotu 16. listopadu budou mít návštěvníci Komorní scény Aréna jedinečnou příležitost zhlédnout scénické čtení dramatického textu Viliama Klimáčka SADO (Láska v Evropě) a promítání záznamu představení S nadějí, i bez ní. Divadlo se tak připojí k letošní Noci divadel a připomínce 30. výročí Sametové revoluce.

 

Co se stane, když se ve významném českém – ostravském – divadle setkají umělci ze zahraničí, aby vytvořili inscenaci financovanou z grantu EU? „Sarkastický pohled na stereotypy našeho „evropanství“ od autora, jehož Komiks již druhou sezónu královsky baví naše diváky,“ tak uvádí dramaturg Komorní scény Aréna Tomáš Vůjtek text, který Viliam Klimáček napsal pro mezinárodní dramatickou soutěž krátkých her o politice Cena Ferdinanda Vaňka 2013, a který bude mít v našem divadle svou českou premiéru. „Klimáčkův text SADO (Láska v Evropě) reaguje na naši nejmladší historii, jeho scénickým čtením chce Komorní scéna Aréna při příležitosti výročí přispět k reflexi uplynulých 30 let,“ říká Jakub Tichý o výběru díla slovenského autora. Režisérem inscenovaného čtení bude umělecký šéf KSA Ivan Krejčí, který se s dramaturgem KSA a autorem úpravy Tomášem Vůjtkem velmi úspěšně věnuje reflexi našich moderních dějin, což je také jedna z hlavních dramaturgických linií našeho divadla.

 

V předvečer výročí Sametové revoluce zavzpomínáme na oceňovanou inscenaci Tomáše Vůjtka a Ivana Krejčího S nadějí, i bez ní. „V sále divadla promítneme ve 20.00 televizní záznam této inscenace o tragických osudech Josefy Slánské,“ zve Jakub Tichý diváky na projekci, která zobrazuje naši temnou historii, dobu komunistických monstrprocesů 50. let. Diváci Arény určitě ocení vzácnou možnost vidět tuto inscenaci, která už není v aktuálním repertoáru divadla v atmosféře našeho sálu.

(ve spolupráci s Ostravským divadelním archivem)

 

Komorní scéna Aréna podpoří program projektu SametOVA!!! 1989–2019 dvěma příspěvky angažované současné divadelní tvorby. Naše scénické čtení a projekce oceňované inscenace budou pro pravidelné návštěvníky Komorní scény Aréna nevšedním obohacením. Těšíme se, že si k nám proto najdou cestu i během Noci divadel. Vstup na akci je zdarma. Rezervace zde.

 

Program

 

Viliam Klimáček: SADO (Láska v Evropě)

Scénické čtení, režie: Ivan Krejčí

So 16. 11. / 18.30 / Více o akci zde

a o prvním uvedení textu v divadle GUnaGU v roce 2013 zde.

 

Tomáš Vůjtek: S nadějí, i bez ní

Projekce televizního záznamu České televize

So 16. 11. / 20.00 / Více o inscenaci zde.

 

 

Chcete vědět více?

 

O projektu SametOVA!!! 1989–2019 čtěte zde.

O projektu Noc divadel čtěte zde.

 

Na 16. listopadu chystá Aréna pro své diváky nevšední zážitky

V sobotu 16. listopadu budou mít návštěvníci Komorní scény Aréna jedinečnou příležitost zhlédnout scénické čtení dramatického textu Viliama Klimáčka SADO (Láska v Evropě) a promítání záznamu představení S nadějí, i bez ní. Divadlo se tak připojí k letošní Noci divadel a připomínce 30. výročí Sametové revoluce.

 

Co se stane, když se ve významném českém – ostravském – divadle setkají umělci ze zahraničí, aby vytvořili inscenaci financovanou z grantu EU? „Sarkastický pohled na stereotypy našeho „evropanství“ od autora, jehož Komiks již druhou sezónu královsky baví naše diváky,“ tak uvádí dramaturg Komorní scény Aréna Tomáš Vůjtek text, který Viliam Klimáček napsal pro mezinárodní dramatickou soutěž krátkých her o politice Cena Ferdinanda Vaňka 2013, a který bude mít v našem divadle svou českou premiéru. „Klimáčkův text SADO (Láska v Evropě) reaguje na naši nejmladší historii, jeho scénickým čtením chce Komorní scéna Aréna při příležitosti výročí přispět k reflexi uplynulých 30 let,“ říká Jakub Tichý o výběru díla slovenského autora. Režisérem inscenovaného čtení bude umělecký šéf KSA Ivan Krejčí, který se s dramaturgem KSA a autorem úpravy Tomášem Vůjtkem velmi úspěšně věnuje reflexi našich moderních dějin, což je také jedna z hlavních dramaturgických linií našeho divadla.

 

V předvečer výročí Sametové revoluce zavzpomínáme na oceňovanou inscenaci Tomáše Vůjtka a Ivana Krejčího S nadějí, i bez ní. „V sále divadla promítneme ve 20.00 televizní záznam této inscenace o tragických osudech Josefy Slánské,“ zve Jakub Tichý diváky na projekci, která zobrazuje naši temnou historii, dobu komunistických monstrprocesů 50. let. Diváci Arény určitě ocení vzácnou možnost vidět tuto inscenaci, která už není v aktuálním repertoáru divadla v atmosféře našeho sálu.

 

Komorní scéna Aréna podpoří program projektu SametOVA!!! 1989–2019 dvěma příspěvky angažované současné divadelní tvorby. Naše scénické čtení a projekce oceňované inscenace budou pro pravidelné návštěvníky Komorní scény Aréna nevšedním obohacením. Těšíme se, že si k nám proto najdou cestu i během Noci divadel.

Vstup na akci je zdarma. Rezervace zde

 

Program

Viliam Klimáček: SADO (Láska v Evropě)

Scénické čtení, režie: Ivan Krejčí

So 16. 11. / 18.30 / Více o akci zde

a o prvním uvedení textu v divadle GUnaGU v roce 2013 zde.

 

Tomáš Vůjtek: S nadějí, i bez ní

Projekce televizního záznamu České televize

So 16. 11. / 20.00 / Více o inscenaci zde

 

 Chcete vědět více?

 

O projektu SametOVA!!! 1989–2019 čtěte zde.

O projektu Noc divadel čtěte zde

 

Kontakt

www: www.divadloarena.cz

fb: https://www.facebook.com/arenaostrava/

ig: https://www.instagram.com/komorniscenaarena/

adresa: 28. října 2, 701 85 Moravská Ostrava

 

Michaela Davidová

PR & marketing | Komorní scéna Aréna  

michaela.davidova@divadloarena.cz

+420 702 211 067

 

Hradišťan: Doprodej míst k stání

Mikulášský koncert skupiny Hradišťan se blíží. Přijďte se také v pátek 6. prosince naladit na adventní čas do Evangelického Kristova kostela na Husově náměstí.

V prodeji jsou ještě místa k stání za 150 Kč.

 

Těšíme se na Vás!

 

 

 

Nekonvenční tvorba fotografky Dity Pepe

Sérii výstav současného divadelního plakátu v Komorní scéně Aréna zahájí expozice s výrazným tvůrčím podpisem. Sezóna 2017/2018 Činohry Národního divadla v Praze od fotografky Dity Pepe a grafika Milana Nedvěda

 

Ve foyer Komorní scény Aréna pořádáme pravidelné fotografické výstavy. Ve čtvrtek 7. listopadu uvedeme společně s kurátory Martinem Popelářem a Romanem Poláškem první z nové série výstav mapujících současné trendy v pojetí divadelního plakátu. Od listopadu do února 2020 budeme vystavovat plakáty Činohry Národního Divadla v Praze autorky Dity Pepe. Tato oceňovaná fotografka je známá tím, že do portrétů, které tvoří, sama vstupuje. Jednou se na fotografii stylizuje do role manželky, jindy do kamarádky, která se s fotografovanou zrcadlí. Jde o nekonvenční propojení dokumentu a fikce, které využívá i ve fotografiích pro Národní divadlo.

 

Dita Pepe a její jedinečné a precizně zpracované portréty

 

Fotografka Dita Pepe tvoří od konce 90. let. Ve svých fotografiích experimentuje sama se sebou, i s vlastní identitou, kterou zasazuje do odlišných společenských kontextů. „Z jejích autoportrétů na první pohled možná ani nepoznáme, že je na všech sama přítomna, natolik se mění její vzhled a výraz,“ popisuje její tvorbu český fotograf a historik fotografie profesor Vladimír Birgus. Za pomoci paruk, líčení, ale i šatů, vypůjčených od fotografovaných žen, se sama radikálně proměňuje.

 

Všechny autoportréty Dity Pepe spojuje statická strnulost portrétovaných, dívajících se přímo do objektivu a výrazná barevnost. „V pečlivých barevných kompozicích zachycuje portrétované v nejtypičtějších koutech jejich domovů, odrážejících jejich identitu,“ píše kurátor a teoretik fotografie Pavel Vančát v magazínu Fotograf.

 

„Díky kontaktům s lidmi i třeba z odlišných kultur, jsem získala povědomí o více způsobech, jak na život nahlížet. Uvědomovala jsem si, jak nové poznání formuje moje vnímání sebe sama a jak rozvíjí mou schopnost tolerance a empatie,“ říká o dalším rozměru práce na projektu Autoportréty Dita Pepe, která v současnosti vyučuje na Institutu tvůrčí fotografie na Slezské univerzitě v Opavě. V roce 2012 získala cenu odborné veřejnosti Osobnost české fotografie. Společně s Bárou Baronovou získala ocenění Nejlepší fotografická kniha 2014 a v roce 2016 získala za další knižní projekt cenu Magnesia litera.

 

 

Série fotografií pro Národní divadlo v Praze

 

V Činohře Národního divadla si pro svůj vizuál každoročně vybírají nové umělce. „Mezi fotografy, kteří se sami zabývají stylizovaným portrétem, hledáme takové, jejichž tvorba je výjimečná, charakteristická a něčím znepokojivá,“ Vysvětluje šéfdramaturgyně Činohry ND Marta Lujbková.

 

Dita Pepe zvolila pro plakáty Činohry ND charakteristický motiv autoportrétu, dodala tak vizuálu doslova vlastní tvář. „Práce pro národní divadlo vychází z námětu připravovaných her, o kterých jsem se snažila dozvědět co nejvíce, abych pak na základě konkrétních informací stylizovala herce i sebe. Na fotkách mohu ztvárňovat postavu dané divadelní hry, ale i zastupovat diváka, který se při sledování představení do hry vžije,“ říká Dita Pepe o projektu pro Národní divadlo, jehož velkou inspirací byl i interiér Nové scény a estetika 70. a 80. let.

 

Na grafice spolupracovala společně s grafickým studiem Milana Nedvěda. S Milanem Nedvědem už pracovala Dita Pepe na čtyřech knihách, které získaly ocenění v Česku i zahraničí.

 

 

V Komorní scéně Aréna postupně představíme různé přístupy k divadelnímu plakátu

 

Pro interiér divadla tentokrát Martin Popelář a Roman Polášek vybrali výstavu se vskutku přiléhavým tématem. „Záměrem bylo představit současné trendy v tak specifickém žánru, jako je divadelní plakát a při té příležitosti prezentovat nejaktuálnější tvorbu doslova fotografických hvězd,“ uvádí sérii výstav Roman Polášek a dodává, že jsou v tuto chvíli rozjednány další navazující výstavy. „Chystáme se návštěvníkům Komorní scény Aréna postupně ukázat opravdu různorodé přístupy k fotografování divadelního plakátu. Po Ditě Pepe vystaví nejen hotové plakáty, ale třeba i jejich různé varianty a studie talentovaný slovenský fotograf Ľuboš Kotlár,“ říká Roman Polášek.

 

Vernisáž výstavy bude ve čtvrtek 7. listopadu od 17.00.

Na akci vystoupí Dorota Krečmerová, Adéla Dunatová, Gabriela Diasová (flétna) a Vojtěch Kotyz (trombon).

Na výstavu i vernisáž je vstup zdarma. Výstava potrvá do konce února 2020.

 

 

Chcete vědět více?

 

O plakátech Dity Pepe pro Činohru Národního divadla čtěte zde a zde.

 

Jak vznikají fotografie Dity Pepe můžete vidět v reportáži zde

 

O tvorbě Dity Pepe na stránkách Institutu tvůrčí fotografie v Opavě čtěte zde.

 

Profil autorky v magazínu Fotograf zde.

 

Ilustrační fotografie k výstavě v tiskové kvalitě ke stažení zde.

 

Kontakt:

 

www: www.divadloarena.cz

fb: https://www.facebook.com/arenaostrava/

ig: https://www.instagram.com/komorniscenaarena/

adresa: 28. října 2, 701 85 Moravská Ostrava

 

Michaela Davidová

PR & marketing | Komorní scéna Aréna  

michaela.davidova@divadloarena.cz

+420 702 211 067

 

Roman Polášek

Kurátor výstavy

erplus@email.cz

+420 777 537 183

Vernisáž výstavy

Ve foyer Komorní scény Aréna budeme vystavovat aktuální tvorbu oceňované fotografky Dity Pepe. Ta své nekonvenční stylizované autoportréty, které tvořila pro Činohru Národního divadla, představí na vernisáži osobně. Jde o první ze série výstav současných divadelních plakátů připravovaných ve spolupráci s kurátory Fotografické galerie Fiducia Martinem Popelářem a Romanem Poláškem.

 

Vernisáž výstavy je už tento čtvrtek 7. listopadu v 17.00.

Výstavu si návštěvníci divadla mohou prohlédnout do února 2020.

 

Těšíme se na Vás!

 

Více informací zde.

 

 

 

Premiéra Zlatého osla

V sobotu 26. října byla premiéra inscenace Zlatý osel. Na jevišti jsme představili první z novinek sezóny s příznačným názvem Rok rozmarných her. Atmosféru v sále a ve foyer zachytil na fotografiích Roman Polášek. Děkujeme všem divákům, kteří se zúčastnili slavnostního večera a těšíme se na všechny, kteří zamíří na chystané reprízy!

 

Zlatý osel je na programu divadla ve čtvrtek 31. října, v neděli 10. listopadu a ve čtvrtek 14. listopadu. Na další reprízy inscenace se pohodlně dostanete, pokud si pořídíte předplatné na novinky našeho repertoáru, to je v prodeji už jen do 31. 10.

 

 

 

V listopadu jedeme za našimi pražskými diváky!

V listopadu jedeme za našimi pražskými diváky!

 

Komorní scéna Aréna bude na festivalu Ostrava v Praze a na Pražském divadelním festivalu německého jazyka, kde převezme letošní Cenu Josefa Balvína.

 

Na scéně holešovické La Fabriky představíme černou komedii Tracyho Lettse Zabiják Joe (Ne 3. 11.), krutě zábavnou Machiavelliho Mandragoru (Po 4. 11.) a porotou Divadelních novin oceněný Zimní slunovrat (Po 25. 11.) německého autora Rolanda Schimmelpfenniga. Festivalu Ostrava v Praze se naše divadlo letos účastní už podesáté. Na Pražském divadelním festivalu německého jazyka převezmeme prestižní cenu pro nejlepší českou inscenaci německy psaného textu. Přijďte se podívat na současnou tvorbu ostravské Komorní scény Aréna, divadla roku 2013, 2015, 2016 a 2017. Tentokrát nemusíte cestovat napříč republikou, stačí pár zastávek tramvají!

 

Ostrava v Praze

 

Festival Ostrava v Praze potrvá od 31. října do 5. listopadu a zúčastní se ho Národní divadlo moravskoslezské, Divadlo Petra Bezruče, Komorní scéna Aréna a Divadlo loutek Ostrava. „V La Fabrice uvidíte stálice našeho repertoáru, Zabijáka Joea a Mandragoru,“ zve na představení v neděli 3. listopadu a v pondělí 4. listopadu ředitel Komorní scény Aréna, Jakub Tichý. Festival Ostrava v Praze vznikl v roce 2010 jako jedna z akcí spojená s vyhlášením kandidatury Ostravy na Evropské hlavní město kultury pro rok 2015. Tato přehlídka ostravských divadel na pražských scénách se od té doby s velkým úspěchem koná každoročně.

 

„Na přehlídce Ostrava v Praze uvedeme v neděli 3. listopadu klasiku americké coolness dramatiky, Zabijáka Joea v režii Jiřího Pokorného,“ uvádí inscenaci plnou dramatických zvratů a drsných dialogů zasazenou do prostředí kolonie obytných přívěsů kdesi v Texasu umělecký šéf Komorní scény Aréna, Ivan Krejčí.

 

Mandragora je nadčasová komedie, která se vysmívá vratkým morálním zásadám, se kterými snadno otřesou reálné cíle a zájmy. „Věříme, že si zpracování tohoto známého textu Niccolò Machiavelliho Ivanem Krejčím a Tomášem Vůjtkem diváci v Praze nenechají ujít,“ upozorňuje na výraznou tvůrčí dvojici inscenace, která je zároveň uměleckým vedením Komorní scény Aréna Jakub Tichý.

 

 

Cena Josefa Balvína 2019 a Pražský divadelní festival německého jazyka

 

Zimní slunovrat autora Rolanda Schimmelpfenniga získal Cenu Josefa Balvína za rok 2019. Inscenace v režii Adama Svozila a Kristýny Kosové o rodinné krizi, kterou vyhrotí nezvaný host, tak má zasloužené místo v programu letošního Pražského divadelního festivalu německého jazyka,“ oznamuje účast Komorní scény Aréna na prestižní přehlídce divadel z německy mluvících zemí Ivan Krejčí. Pro divadelní nadšence tak vznikla skvělá příležitost vidět v La Fabrice další kus z repertoáru oceňovaného ostravského divadla.

 

Program

 

Tracy Letts: Zabiják Joe

Ne 3. 11. / 19.30 / La Fabrika: Studio 1

Více o inscenaci zde. Vstupenky zde.

 

Niccolò Machiavelli: Mandragora

Po 4. 11. / 19.30 / La Fabrika: Studio 1

Více o inscenaci zde. Vstupenky zde.

 

Roland Schimmelpfennig: Zimní slunovrat

Po 25. 11. / La Fabrika

Více o inscenaci zde. Vstupenky v prodeji od 1. 11. na stránkách La Fabrika.

 

Chcete vědět více?

 

O festivalu Ostrava v Praze čtěte zde a zde.

 

Pražský divadelní festival německého jazyka a Cenu Josefa Balvína představují organizátoři přehlídky na svých stránkách zde.

 

Vracíme se do kulturního centra La Fabrika. Věříme, že návštěvníci ocení jedinečnou atmosféru pražských Holešovic i vhodné podmínky pro divácký zážitek z našich představení, které Studio 1 v La Fabrice nabízí.

 

Fotografie z inscenací ke stažení zde.

 

 

 

Kontakt:

 

www: www.divadloarena.cz

fb: https://www.facebook.com/arenaostrava/

ig: https://www.instagram.com/komorniscenaarena/

adresa: 28. října 2, 701 85 Moravská Ostrava

 

Michaela Davidová

PR & marketing | Komorní scéna Aréna  

michaela.davidova@divadloarena.cz

+420 702 211 067

Zlatý osel

Blíží se první premiéra Komorní scény Aréna v sezóně Rok rozmarných her!

 

Komorní scéna Aréna uvádí vlastní dramatizaci jediného v úplnosti dochovaného antického románu, který nás napříč staletími bohužel utvrzuje v poznání, že jsme se jako lidstvo nikam neposunuli a stále tápeme ve stejném bludném kruhu přání a tužeb jako naši vzdálení (a často tak vychvalovaní) antičtí předkové. Román Proměny platónského filosofa Lucia Apuleia z 2. století n. l. líčí neuvěřitelné příhody zámožného mladíka Lucia, který se díky své touze po rozmarných dobrodružstvích proměnil v osla.

 

„Zlatý osel je nový dramatický text Tomáše Vůjtka a Jiřího Pokorného, se kterým jsme v minulé sezóně spolupracovali na inscenaci Zabiják Joe,“ říká o kusu, který uvede sezónu Rok rozmarných her umělecký šéf divadla Ivan Krejčí. „Je to velká příležitost pro naše nové herecké posily Adama Langera a Viktórii Pejkovou. Současně je to i celosouborová záležitost, můžeme tak ukázat souhru, kterou je Komorní scéna Aréna tak pověstná,“ říká Ivan Krejčí.

 

 Antický literární klenot jako předloha

„Apuleiovy Proměny byly ve své době, řečeno dnešním jazykem, bestsellerem. Díky tomu si získaly svůj druhý název Zlatý osel, pod kterým je známe i dnes (zlatý ve významu skvělý, nejlepší, zkrátka literární klenot). Motivy z Apuleiova románu zřetelně rezonují v Boccacciově Dekameronu a dodnes jsou nesmrtelné. Nejspíš proto, že společnost, kterou ve svém románu zobrazil tak kriticky, se od té naší v ničem podstatném neliší. Z tohoto poznání vychází i naše dramatizace,“ říká dramaturg inscenace Tomáš Vůjtek a zdůrazňuje, že jde o dramatizaci velmi volnou, což demonstruje například postavou Marka Oratoria, kterého bychom v románu hledali vskutku marně. „Marcus Oratorius sarkasticky ztělesňuje naše přesvědčení, že lidstvo je nepoučitelné, a proto se stále motá v bludném kruhu svých pošetilých přání a tužeb,“ dodává Tomáš Vůjtek.

V případě Zlatého osla je zásadní životní příběh jeho autora Lucia Aupleia. Z textu je zřejmé, že jde o jeho autobiografii, o vzpomínku na mladická léta muže, který se narodil v zámožné rodině v oblasti dnešního Alžírska, studoval na univerzitě v Kartágu a pak filosofii v Aténách. „Doba, v níž Lucius Apuleius žil, přála mystice, okultismu a nejrozmanitějším pověrám. Po studiích tak Lucius Apuleius cestoval po Řecku a Malé Asii, aby tato tajemná náboženství a kulty poznal. Dlouhou dobu pobýval v Římě, kde také s největší pravděpodobností román Proměny napsal,“ popisuje Tomáš Vůjtek rané období autorova života. Lucius Apuleius byl vynikajícím rétorem. Toto své nadání více než využil, když byl nařčen z čarodějnictví. Závažná obvinění vyvrátil, etabloval se jako vážený občan a do Severní Afriky se vrátil jako slavný muž. V Kartágu byl jmenován hlavním knězem provincie, pečoval o císařský kult a předsedal provinciálnímu sněmu. „Podezření z provozování černé magie na něm však ulpělo po zbytek života. I po smrti se jeho věhlas šířil dál. Legendy ho líčily jako mocného čaroděje. Dokonce byly využívány i ke zmenšování významu samotného Ježíše Krista (Apuleius byl prý dokonce větším divotvůrcem),“ dokresluje obraz Lucia Apuleia dramaturg Tomáš Vůjtek.

 

Zlatý osel v Komorní scéně Aréna

„Chystaná adaptace Zlatého osla je příležitost pro mladého talentovaného režiséra Pavla Gejguše, který profiloval Starou Arénu,“ říká Ivan Krejčí o režisérovi inscenace, který je absolventem brněnské JAMU a v současnosti krom Komorní scény Aréna spolupracuje i s ostravským Studiem G a Divadlem loutek Ostrava. Pavel Gejguš má s režií adaptací literárních děl zkušenosti a za nejdůležitější v tomto případě považuje způsob, jakým byla uchopena dramatizace textu. „U Zlatého osla se hojně pracuje s vypravěčstvím, zůstalo zde tedy hodně původní literatury. A literatura dokáže být velmi rychlá v tom, že jednou větou nás dokáže přenést na jiné místo, rychle přetočit čas, či obratně změnit atmosféru scény. Úskalím, ale zároveň i výjimečným principem, u Zlatého osla tedy je, že pro divadlo není snadné držet s rychlým tokem literatury tempo. Proto je potřeba brát text často jako hlavní „postavu“ a nechat jednání na mluveném slově, naopak se uskromnit v rozehrávání dramatické situace, na kterou jsme zvyklí z klasické činohry,“ říká o pojetí inscenace a dodává, že tmelem je právě slovo a vypravěč, také však mocná hudba i výtvarno a především téma, ke kterému vše směřuje. „Je to průřez lidskou společností, všemi společenskými patry, všemi neřestmi a společenskými nešvary. To, co vidíme, je někdy groteskní, jindy děsivé. Na konci se však rozprostírá katarzní prozření,“ říká o celku díla Pavel Gejguš.

 

Kostýmy pro inscenaci Zlatý osel navrhuje výtvarnice Jana Hauskrechtová. Ta už spolupracovala na více než stovce divadelních inscenacích a pro Komorní scénu Aréna naposledy tvořila v roce 2012 kostýmy inscenace Amigo. „Děj se odehrává v období před pádem Říma. Přijde mi, že je to v podobném stavu dějin, v jakém se nacházíme dnes. I pod tímto dojmem jsme se snažili najít tu pravou míru stylizace, aby to nebylo jen starověké Řecko, nebo jen současnost. Ač i to by šlo, jen by to přece jen přišlo o nějaký humorný odstup,“ říká Jana Hauskrechtová o atmosféře, kterou budou kostýmy dokreslovat. Aktuální inspiraci překvapivě našla i na přehlídkových molech nedávných týdnů módy. „Téma antiky s různými průsvity a rafinovanými překryvy se objevilo v několika kolekcích,“ říká Jana Hauskrechtová a těší ji, že i díky tomu není takový problém sehnat různé vhodné doplňky. „Kostýmy společně s líčením budou procházet celkovým vývojem děje, kde se vše postupně ničí a upadá. Snažili jsme se proto najít jistou kontinuitu i zde a myslím, že se nám to povedlo,“ říká kostýmní výtvarnice.

 

Scénu Zlatého osla navrhuje Milan David, přední český jevištní výtvarník, který spolupracoval na více než pěti stech divadelních a tanečních inscenacích a působí také jako pedagog na pražské Divadelní fakultě AMU. Původní hudbu pro inscenaci skládá Ivan Acher. Ten je známý svou nadžánrovou tvorbu a využíváním netradiční instrumentace a aranží i používáním nehudebních nástrojů. V případě Zlatého osla zvolil použití starověkých řeckých nástrojů v kombinaci s temnou elektronikou. Nástroje jako aulos, salphynx, kithara, lyra, askaulos a tympanon budou probuzeny k životu injekcí granulární syntézy.

 

Na jevišti uvidíme kompletní herecký souboru

„Děj Zlatého osla se skládá z epizodních příběhů včetně báje o Amorovi a Psýché,“ říká ředitel divadla Jakub Tichý a dodává, že budeme mít díky tomuto rozsahu příležitost vidět na jevišti kompletní soubor divadla a mnohé herce i ve více než třech různých rolích. Všemi epizodami inscenace prochází mladík Lucius, hrdina, jež je postupně formován zkušenostmi se světem plným zkaženosti, smyslných pokušení a magických rituálů. „V roli Lucia a posléze osla se představí jeden z nejmladších členů hereckého souboru Komorní scény Aréna Adam Langer,“ uvádí novou posilu divadla Jakub Tichý. Adam Langer popisuje postavu Lucia jako mladého nadějného kluka s velkým osobním kouzlem a s velkou chutí do života. „Ačkoliv je z dobře situované rodiny, přitahuje ho, dá se říci, rizikové chování. Zajímá ho společenská špína, jinakost a nebezpečí, až nakonec dojde za hranu a stane se zvířetem, a jako zvíře se hodně naučí o lidech. I o sobě, i o tom, jaký byl,“ prozrazuje o Luciovi Adam Langer. V roli cynického vypravěče, který komentuje probíhající děj uvidíme Marka Cisovského.

 

 

Vyprodaná premiéra Zlatého osla se odehraje v sobotu 26. října 2019. Nejbližší reprízy jsou v pondělí 28. října, ve čtvrtek 31. října (vyprodáno), v neděli 10. listopadu a ve čtvrtek 14. listopadu.

 

Chcete vědět více?

 

Pavel Gejguš je absolventem režie brněnské JAMU a dřívějším uměleckým šéfem Staré arény. V současnosti spolupracuje se Studiem G nebo Divadlem loutek Ostrava a je dramaturgem nového ostravského divadelního festivalu Offenzíva. Při příležitosti oslav výročí Sametové revoluce režíruje v Národním divadle moravskoslezském scénické čtení Diensbierovy jednoaktovky Příjem.

Pavel Gejguš říká více o inscenaci Zlatý osel zde. Více o Pavlu Gejgušovi například v rozhovoru zde.

 

Tomáš Vůjtek působí v Komorní scéně Aréna jako dramaturg od sezóny 2007/2008, je dvojnásobným laureátem Cen Alfréda Radoka a s Ivanem Krejčím tvoří dvojici v čele uměleckého vedení divadla, díky kterému je Aréna jednou z nejúspěšnějších divadelních scén v Česku. Tomáš Vůjtek je také překladatelem a autorem písňových textů. V současné době spolupracuje s Národním divadlem moravskoslezským a Klicperovým divadlem v Hradci Králové.

 

Milan David je přední český jevištní výtvarník, který spolupracoval na více než pěti stech divadelních a tanečních inscenacích. Pracoval v řadě pražských divadel a pravidelně hostuje v zahraničí (Polsko, Rusko, Španělsko, Argentina). Působí také jako pedagog na pražské Divadelní fakultě AMU. Má za sebou několik fotografických výstav.

 

Jana Hauskrechtová je kostýmní výtvarnice a scénografka, která spolupracovala na více než stovce divadelních inscenacích. Pro Komorní scénu Aréna naposledy tvořila v roce 2012 kostýmy inscenace Amigo. V současné době spolupracuje například s A Studiem Rubín nebo Divadlem X10 nejen jako jevištní výtvarnice, ale také jako performerka. V Ostravě jsme ji mohli vidět na festivalu Offenzíva v představení Člověku nad tím rozum i čůrák zůstává stát v režii Jiřího Pokorného, které se odehrálo v site specific prostorách podzemních garážích Výstaviště Černá louka. Více o inscenaci Zlatý osel říká Jana Hauskrechtová v rozhovoru zde.

 

Ivan Acher je studovaný výtvarník a se štěstím nevystudovaný hudebník a skladatel. Je hráčem a autorem kompozic pro ansámbl soudobé hudby Agon orchestra, jazzový minibigband NUO atd. Hudební autodidakt, jehož tvorba se vyznačuje progresívní mimožánrovostí a překvapivými přístupy k instrumentaci. Součástí jeho tvorby je především hudba pro taneční a divadelní inscenace. Soupis realizací přesahuje 200 titulů u nás a v zahraničí. Byl nominován na cenu České filmové kritiky, Českého lva, Cenu české divadelní kritiky, Cenu Alfreda Radoka, Cenu Dosky…Spolupracoval jako dvorní skladatel zejména s legendárním Pražským komorním divadlem – Divadlem Komedie. Napsal operu Sternenhoch, která byla v roce 2018 s velkým úspěchem uvedena v Národním divadle. 

 

Účinkují Marek Cisovský, Adam Langer v rozhovoru pro Ostravan.cz zde, Viktória Pejková, Jan Chudý, Šimon Krupa, Vladislav Georgiev, Tereza Cisovská, Alena Sasínová-Polarczyk, Milan Cimerák, Josef Kaluža, Michal Čapka a Vojtěch Lipina

 

Vizuál inscenace Zlatý osel

Autorem portrétů pro vizuál inscenace je fotograf Roman Polášek. Video ze zákulisí focení portrétů pro vizuál Zlatého osla je ke zhlédnutí zde.

Fotografie ze zkoušek Zlatého Osla ke stažení zde.

Návrh a grafické zpracování vizuálu Zlatého osla zpracoval Michal Zych. Více o novém vizuálním stylu divadla zde. Plakát inscenace ke stažení zde.

 

Sezóna 2019/2020 Rok rozmarných her bude pokračovat úspěšnou současnou britskou komedií Kočka v oregánu, klasickou Wajdovou adaptací Dostojevského románu Zločin a trest a uzavře ho slavný Konec hry Samuela Becketta. Více o sezóně zde.

 

Michaela Davidová

PR & marketing | Komorní scéna Aréna  

michaela.davidova@divadloarena.cz

+420 702 211 067

 

 

Je super, že jsou tady herci každý jiný typ, to výtvarnému zpracování Zlatého osla krásně nahrává

Kostýmy pro inscenaci Zlatý osel navrhuje výtvarnice Jana Hauskrechtová. Ta už spolupracovala na více než stovce divadelních inscenací a pro Komorní scénu Aréna naposledy tvořila v roce 2012 kostýmy inscenace Amigo. V současné době spolupracuje například s A Studiem Rubín nebo Divadlem X10 nejen jako jevištní výtvarnice, ale také jako performerka. V Ostravě jsme ji mohli vidět na festivalu Offenzíva v představení Člověku nad tím rozum i čůrák zůstává stát v režii Jiřího Pokorného, které se odehrálo v site specific prostorách podzemních garáží Výstaviště Černá louka.

 

V představení Burnout aneb vyhoř! A Studia Rubín, kde hrajete samu sebe se probíráte dlouhými seznamy projektů, na kterých jste ve své kariéře pracovala, je Zlatý osel jediný, čemu se teď po výtvarné stránce věnujete?

Není to jediný projekt na kterém dělám. V říjnu měla v mosteckém Divadle rozmanitostí premiéru pohádky Šípková Růženka a teď v pátek (11. října 2019) máme premiéru Stepního vlka v Činoherním studiu v Ústí nad Labem. Musím říct, že ten trojúhelník Most, Ústí a Ostrava, by člověk jen tak nevymyslel. Vybrala jsem si prostě všechna ta tři nejkrásnější města u nás.

 

 

Děj Zlatého osla se odehrává ve starověkém Řecku, nejde však o klasické antické drama. Jak jste v téhle konstelaci přistupovala k návrhům kostýmů?

Děj se odehrává v období před pádem Říma. Přijde mi, že je to v podobném stavu dějin, v jakém se nacházíme dnes. Tohle historické období se pojí s jistou mírou dekadence, podobně jako současnost. Obě období jsou si tím blízká. I pod tímto dojmem jsme se snažili najít tu pravou míru stylizace, aby to nebylo jen starověké Řecko, nebo jen současnost. Ač i to by šlo, jen by to přece jen přišlo o nějaký humorný odstup.

 

 

Režisér Pavel Gejguš říká, že výtvarné zpracování bude jedním z tmelících prvků inscenace. Budou mít ve Zlatém oslu kostýmy výraznou roli, budou nějak gradovat?

Gradovat ne, spíš naopak. Ze začátku je to takové přepálené a pak se kostýmy i prostředí postupně ničí tím, co se tam děje. Zlatý osel začíná v bohatém městě, kde je vyšší smetánka. Pak se děj postupně přesouvá na venkov a do přírody. To, co se tam odehrává, je čím dál více pudovější a perverznější. Už se tam na nic moc nehraje. Společně s kostýmy se bude postupně vrstvit a ničit i líčení, až budou na konci z hrdinů takové Pasoliniovsko-Felliniovské trosky, které už nevědí, co se sebou. Všechno si užili, vším si prošli, všechno vyzkoušeli a teď co? Snažili jsme se v tom najít jistou kontinuitu, aby to mělo jako celek nějaký vývoj a dávalo to smyl. Věřím, že se nám to podařilo.

 

 

Kde jste hledala pro kostýmy inspiraci?

Aktuální inspirace se dá paradoxně najít i na přehlídkových molech nedávných týdnů módy. Tam se téma antiky s různými průsvity a rafinovanými překryvy objevilo v několika kolekcích. Vlastně je docela zábavné, že si to sedlo i v tomto. Máme štěstí, že se teď móda vrací k antice. Není proto takový problém sehnat různé vhodné doplňky.

 

 

U divadelních kostýmů ale nejde jen o vzhled, musí být asi i poměrně praktické, že?

Ve Zlatém oslovi se prakticky pořád odehrávají různé zhýřilosti, když to řeknu slušně. Na tom se člověk může z jedné strany trošku vyřádit. Z druhé strany opravdu záleží na tom, co s kostýmy udělají herci. Snažili jsme se o to, aby byly spíše rafinované v tom, že se občas něco ukáže, občas zase neukáže. Určitě je třeba myslet na to, aby nebyly úplně opulentní, aby se herci stihli převlékat a aby je nepřebily, protože to by byla škoda.

 

 

Jak se vám vlastně pracuje s hereckým souborem Komorní scény Aréna?

Je super, že jsou tady herci každý jiný typ. To výtvarnému zpracování krásně nahrává a je to tím zábavné. Když se podíváte na Felliniho Satyrikon, který je samozřejmě úchvatný jako celek, tak samozřejmě nejvíc vnímáte, jak tam hraje to, že je tam každý ten člověk nějaký neuvěřitelný typ už sám o sobě. A to strašně funguje. Třeba na Alenu jako čarodějnici se moc těším! A do toho je tam Marek, který hraje vypravěče. Toho jsme stylizovali do Samuela Becketta, našeho miláčka. Je to člověk, co ten příběh vypráví už po tisící pořád dokola a pořád všechny baví tím, jaké se tam dějí věci. Také doufám, že vynikne Adamova proměna z osla, protože on tam na začátku fakt přichází jako taková zlatá mládež, frája, krasavec, ze kterého se má nakonec stát čistý nový člověk.

 

Připravila Michaela Davidová

 

Premiéra Zlatého osla je v sobotu 26. října 2019 (vyprodáno). Nejbližší reprízy jsou v pondělí 28. října, ve čtvrtek 31. října (vyprodáno), v neděli 10. listopadu a ve čtvrtek 14. listopadu.  Vstupenky zde.

 

 

 

Zlatý osel je erotický, hororový, opulentní i mystický a směje se lidské malosti

O chystané adaptaci původně antického románu Zlatý osel, která má premiéru 26. října, jsme si povídali s jejím režisérem Pavlem Gejgušem. Pavel Gejguš je absolventem režie brněnské JAMU, v současnosti spolupracuje se Studiem G nebo Divadlem loutek Ostrava a je také dramaturgem nového ostravského divadelního festivalu Offenzíva. Známe ho jako dřívějšího uměleckého šéfa Staré arény, odkud má také s adaptacemi literárních textů zkušenosti.

 

Co jsou úskalí takového materiálu a co pro režii Zlatého osla funguje?

Adaptace literárních děl na divadle mám rád. Při převodu na jeviště vždy záleží, jakým způsobem byla uchopena dramatizace textu. U Zlatého osla se hojně pracuje s vypravěčstvím, zůstalo zde tedy hodně původní literatury. Literatura dokáže být velmi rychlá v tom, že jednou větou nás dokáže přenést na jiné místo, rychle přetočit čas, či obratně změnit atmosféru scény. Úskalím, ale zároveň i výjimečným principem, u Zlatého osla tedy je, že pro divadlo není snadné držet s rychlým tokem literatury tempo. Proto je potřeba brát text často jako hlavní „postavu“ a nechat jednání na mluveném slově, naopak se uskromnit v rozehrávání dramatické situace, na kterou jsme zvyklí z klasické činohry. 

 

V inscenaci se prolíná mnoho příběhů. Většinu herců postupně uvidíme ve třech i čtyřech rolích. Co je spojující linka a jakými režijními postupy ji udržet?

Tmelem je právě slovo a vypravěč, také však mocná hudba i výtvarno, ale především téma, ke kterému vše směřuje. Je to průřez lidskou společností, všemi společenskými patry, všemi neřestmi a společenskými nešvary. To, co vidíme, je někdy groteskní, jindy děsivé. Na konci se však rozprostírá katarzní prozření.

 

Jde o první inscenaci sezóny, která se jmenuje Rok rozmarných her. Čím je pro vás Zlatý osel rozmarný a kde je v něm ten háček, který obvykle divákům Arény zmrazí úsměv na rtech?

Osel je velmi rozmarný. Je erotický, hororový, opulentní i mystický a směje se lidské malosti. Zmrazení by se na konci dostavit mělo, ale neprozrazujme. Ať se to raději diváci dozvědí na vlastní oči.

 

Komiks v režii Tomáše Dianišky nás baví už rok

Autor, herec a režisér Tomáš Dianiška působí v Divadle Pod Palmovkou, spolupracuje s pražskými alternativními scénami jako MeetFactory nebo A Studio Rubín a je spoluzakladatelem, dvorním dramatikem, režisérem i hercem undergroundového a punkového Divadla F. X. Kalby, které stálo u zrodu Studia PalmOFF. Pro Komorní scénu Aréna přeložil a režíroval trošku bláznivou hru slovenského autora Viliama Klimáčka Komiks.

 

V této ztřeštěné sérii mikrodramat, na které se mohou herci vyřádit a výborně se u ní baví publikum, teď hraje naše nová herecká posila Viktória Pejková. Proto jste dnes v Ostravě?

Je to tak, jen jsem tady tentokrát opravdu na chvilku, ráno na zkoušku a pak zpátky do Prahy, kde dnes večer ještě hraju v divadle. Ale minule, když jsem tady byl na oprašovačce, což bylo někdy v září, jsem zůstal i přes noc. Večer jsme si vyrazili s lidma ze souboru, je to vždycky velmi přátelská návštěva. Těším se, až na Komiks někdy zase zajdu. Teď vypadá, že je v dobré kondici. Je to nazkoušené, herci si to pamatují, ale ne jako stroječek. Ono nejde o nějaký psychologický realismus, jsou to stylizované postavy a herci se na nich můžou vyblbnout. Myslím, že je to bavilo i dneska na zkoušce. Viktorie roli v Komiksu nastudovala z textu i videa a diváka čeká výborně zahrané divadlo, přestože to každá z těch holek hraje nějak jinak. Každá má prostě jiný naturel, tempo, rytmus. S tím se ale v divadle počítá vždycky, každá do toho přinese něco jiného.

 

Říkáte, že se hned vracíte do Prahy, čím tam teď v divadle nejvíc žijete?

V Divadle pod Palmovkou jsme měli v pondělí premiéru hry Bezruký Frantík, hrajeme ji na malé scéně, která je tak pro 80 lidí. Je to skutečný příběh o takovém českém Forestu Gumpovi, který se narodil na začátku minulého století bez rukou. Náš kolega ho hraje po celou dobu představení (dvě hodiny bez pauzy!) se staženýma rukama za zády, na tom neopren, tílko, kostým. Kvůli role se naučil různé fígle jenom nohama. Tak to je náš nejnovější projekt, na kterém jsme pracovali a byla to celkem zábava.

 

V průběhu zkoušky se nedala jen tak přejít zpráva o úmrtí Karla Gotta. Tato výrazná osobnost české kultury je zvěčněná i jako postava v jedné z vašich her.

Postava Karla Gotta je ve hře Pusťte Donu k maturitě, hráli jsme ji tady letos na festivalu Dream Factory. No to musíme vyřešit, jak to uděláme. Postavu na scéně postřelí do krku Brandon Walsh a Karel zjistí, že bude muset do konce života zpívat na playback. Tak to jsem zvědavej, jak to předěláme tu scénu, nebo jestli to někoho neurazí. Až do krve.

 

Připravila Michaela Davidová

Říjnová repríza Komiksu je v pátek 18. 10. v 18.30

vstupenky zde

 

 

 

50. repríza inscenace Obraz!

Tento pátek předvede v už 50. repríze inscenace Obraz trojice herců Marek Cisovský, Albert Čuba a Josef Kaluža, jak velkým zdrojem emocí může být bílá plocha. Text slavné komedie Yasminy Réza o sporu tří přátel o předražený obraz pojali se sebeironií a chacharskou zemitostí jim vlastní. Neobyčejně dynamické režisérské zpracování hry realizoval v Komorní scéně Aréna někdejší ředitel pražského Divadla Komedie Vojtěch Štěpánek.

 

Pojďte si do divadla užít představení s kulatým pořadím. Nahlédnete do specifické dynamiky mužských vztahů, dojde na vytahování kostlivců z dosavadních životů hlavních hrdinů a zaručujeme Vám, že sami sebe poznáte o něco víc.

 

 

Komorní scéna Aréna kompletně mění svou vizuální prezentaci.

Výchozím bodem redesignu je aktualizace dřívějšího loga divadla. Ač jde o nové grafické zpracování, má vizuální kontinuitu s původním logem, ve kterém je dominantní slovo Aréna.

Jako činoherní divadlo pracujeme hlavně s textem, proto jsme chtěli, aby nový vizuální styl stavěl na typografickém základu. V logotypu Arény tak dáváme důraz především na text, který symbolicky začíná i končí prvním písmenem abecedy. „a“ je pak samotným spojovacím znakem, na který bude do budoucna možné logo redukovat. Zachovali jsme i prvek naklonění, prezentovaný čárkou nad písmenem „é“.

Autorem nového vizuálního stylu Komorní scény Aréna je grafik Michal Zych, z jehož dílny je také grafika ostravské Pechakucha night nebo vizuál divadelního festivalu Offenzíva. Pro Arénu vytvořil vizuální styl, který má ambici být minimalistický a snadno rozpoznatelný.

A na jaké výstupy v novém vizuálu se můžete brzy těšit? Každým dnem zveřejníme plakát naší nejnovější inscenace Zlatý osel! A hlavně chystáme nové přehlednější a atraktivnější webové stránky. Ty spustíme v horizontu měsíců.

 

Mikulášský koncert Hradišťanu v prodeji

Vážení diváci,

i letošního Mikuláše si můžete zpříjemnit koncertem skupiny Hradišťan s uměleckým vedoucím Jiřím Pavlicou. Koncert se koná tradičně v Evangelickém kostele na Českobratrské ulici v centru Ostravy. Koncert pořádá Komorní scéna Aréna a vstupenky na něj jsou v prodeji od 1. října v pokladně divadla Komorní scéna Aréna a na pobočkách OSTRAVAINFO!!! Věříme, že přivítáte, že je prvních osm řad v hlavní lodi chrámu vytápěna.

 

Těšíme se na příjemný společně strávený sváteční večer.

 

Hradišťan & umělecký vedoucí Jiří Pavlica

Evangelický kostel v Ostravě / Českobratrská ulice

pátek 6. prosince 2019 / 19.00

 

 

Vstupné:

přízemí 1.–5. řada:     330 Kč

přízemí 6.–8. řada:     300 Kč

přízemí 9.–12. řada:   270 Kč

přízemí 13.–17. řada: 250 Kč

balkon:                      300 Kč

galerie 1. a 2. řada:   270 Kč

galerie 2. a 3. řada:   300 Kč

 

 

Prodej předplatného končí v říjnu

Vážení diváci,

 

předplatné Komorní scény Aréna na sezónu 2019/2020 Rok rozmarných her je v prodeji už jen do 31. 1O. Ještě stále si tak můžete vybrat svá místa na sérii představení To nejlepší (A) s tituly na které se nejvíc chodí. Premiérové předplatné (P) je už v tento moment bohužel vyprodáno. Nicméně, s předplatným Novinky (B) si zajistíte, že v sezóně i tak uvidíte ty nejčerstvější inscenace z našeho repertoáru.

 

Stačí si svá místa objednat přes přihlašovací okénko na našem webu nebo se nám ozvat telefonicky na 602 702 120 nebo nám napsat e-mail na rezervace@divadloarena.cz. Pokud preferujete osobní kontakt, předplatné Vám rádi vyřídíme na pokladně našeho divadla (pondělí–pátek 10.00–18.30) stejně ochotný bude personál poboček OSTRAVAINFO!!! na stanici Elektra a Karolina.

 

O repertoáru sezóny a slevách najdete více zde (https://divadloarena.cz/subdom/arena2/vstupenky/predplatne).

 

Těšíme se na Vás!

 

 

Začal Rok rozmarných her!

V úterý 17. září jsme symbolicky zahájili novou sezónu. Nové posily hereckého souboru, herci Viktória Pejková, Adam Langer a Milan Cimerák se při slavnostním otevíráním sezóny představili divákům jako rappeři i jako pozorní průvodci zákulisím divadla. Ve foyer divadla má teď své místo také nová série portrétů herců a hereček souboru. Tu vytvořil fotograf Roman Polášek. Vrcholem večera bylo představení Mandragora, poprvé s Viktorií Pejkovou v roli Lukrécie. Děkujeme všem hostům za milou slavnostní atmosféru!

 

 

Vítejte v Roce rozmarných her!

Komorní scéna Aréna otevírá novou sezónu a s ní i dveře do zákulisí. Už na úterý 17. září je pro diváky a fanoušky divadla připravena příjemná neformální společenská událost Vítejte v Roce rozmarných her! Přijďte také do Komorní scény Aréna a zjistíte, co se v divadle chystá nového a co zůstává bezpečně na svém místě i jak to vypadá v zákulisí, program začíná v 16.00 v 18.30 pak představení Mandragora.

 

Vítejte v Roce rozmarných her!

 

Komorní scéna Aréna otevírá novou sezónu a s ní i dveře do zákulisí. Už na úterý 17. září je pro diváky a fanoušky divadla připravena příjemná neformální společenská událost Vítejte v Roce rozmarných her! Přijďte také do Komorní scény Aréna a zjistíte, co se v divadle chystá nového a co zůstává bezpečně na svém místě i jak to vypadá v zákulisí, program začíná v 16.00 v 18.30 pak představení Mandragora.

 

Milé odpoledne v divadle začíná už na pokladně divadla, která otvírá v 10.00. Ve 14.00 provoní pasáž divadla káva z pojízdného stánku Mental Café, u horkého nápoje se totiž z divadelní nabídky vybírá příjemněji. Právě v den zahájení sezóny totiž máme pro naše návštěvníky vstupenky s opravdu výraznou slevou. Pokud si pořídíte vstupenku na jakékoli představení plánované v Komorní scéně Aréna od 17. září do 18. října zaplatíte za vstupenky pouze 160 Kč nebo 100 Kč namísto 240 Kč a 160 Kč. Pokud si v den zahájení sezóny pořídíte předplatné na sezónu 2019/20 budete mít vstup na večerní inscenaci Mandragora za 80 Kč.

 

Tematické odpoledne přímo v divadle

 

Ve foyer divadla bude vládnout pohodová atmosféra, kterou podtrhne welcome drink a pozvedne hudba v podání klavíristy Oleksiie Gerycha, baletního korepetitora a odborníka na klavírní

improvizaci, který je teprve druhým absolventem klavírního doktorandského programu Fakulty umění OU a také aktivním účastníkem mnoha zahraničních soutěží.

 

„V 16.00 začíná první z prohlídek zákulisí. Příležitost nahlédnout za oponu a do zázemí divadla, včetně zvukové kabiny, kulisárny nebo zkušebny, bude mít každý zvědavý návštěvník,“ zve ke komentovaným procházkám divadlem s hereckými osobnostmi Komorní scény Aréna ředitel divadla Jakub Tichý. Určitě stojí za to si telefonicky na čísle +420 602 702 120 nebo e-mailem rezervace@divadloarena.cz některý z termínů prohlídky v 16.00, 16.20, 16.40 a v 17.00 rezervovat.

 

Možnost se divadla doslova načichat a osahat si ho bude v improvizované kostymérně přímo v sále divadla. „V kloboucích, šálách, kabátech a s dalšími rekvizitami, které znáte z našich inscenací, si můžete zkusit přehrát oblíbenou scénu, ale hlavně se nechat vyfotografovat a danou fotografii si rovnou odnést,“ říká Jakub Tichý k dalšímu programu odpoledne, které určitě slibuje nečekané a zábavné momenty.

 

Nové portréty od Romana Poláška a novinky sezóny

 

V 17.30 si ve foyer s uměleckým šéfem divadla Ivanem Krejčím, dramaturgem Tomášem Vůjtkem, ředitelem divadla Jakubem Tichým a dalšími členy Komorní scény Aréna představíme novou sezónu Rok rozmarných her i nové členy hereckého souboru. „Herci Viktória Pejková, Adam Langer a Milan Cimerák se uvedou nevšedním rapperským výstupem,“ prozrazuje jeden z bodů večerního programu dramaturg divadla Tomáš Vůjtek.

 

Při vernisáži poprvé uvidíme očekávanou novou sérii fotografií hereček a herců Komorní scény Aréna. Fotografie vytvořil fotograf Roman Polášek, zakladatel galerie Fiducia a také známý autor fotografií

 

architektury a portrétních fotografií se sociální tematikou. „Vyfotili jsme 16 portrétů herců a hereček tak, jako by byli zastiženi uprostřed příprav na představení, při soustředění na roli,“ popisuje fotografie, které jsou od těch dřívější velmi odlišné hlavně svou výraznou barevností a kontrastem, jejich autor Roman Polášek. Fotografie budou v řadě nad schody, je však možné, že se jejich umístění v budoucnu s ohledem na nové návrhy interiéru foyer připravované architektkou Marcelou Steinbachovou změní.

 

Geniální komedie italské renesance

 

V tradiční čas 18.30 ohlásí gong představení slavné Machiavelliho Mandragory v režii Ivana Krejčího. Ve hře, ve které si nakonec přes veškeré peripetie intrik každý přijde na své, uvidíme Šimona Krupu, Adama Langera, Josefa Kalužu, Michala Čapku, Pavlu Dostálovou a další herce a hosty divadla.

 

 

Těšíme se, že společně se souborem a diváky přivítáme novou sezónu Rok rozmarných her. „V sobotu 26. října nás čeká první premiéra této sezóny, dramatizace antického románu Zlatý osel, ve které uvidíme kompletní herecký soubor divadla. Rozmarný rok pak bude pokračovat úspěšnou současnou britskou komedií Kočka v oregánu, klasickou Wajdovou adaptací Dostojevského románu Zločin a trest a uzavře ho slavný Konec hry Samuela Becketta,“ uzavírá pozvánku na zahájení sezóny Tomáš Vůjtek.

 

 

Odkazy

 

Klavírní improvizace Oleksiie Gerycha při baletním tréninku https://youtu.be/N9kfJgYMX5s

Rozhovor s Romanem Poláškem pro Ostravan.cz (2016) http://bit.ly/2m3oihb

Více o Roku rozmarných her http://bit.ly/2kDWZcX

O Mandragoře na Ostravan.cz http://bit.ly/2krIyJc

 

 

Kontakt

 

www: www.divadloarena.cz

fb: https://www.facebook.com/arenaostrava/

ig: https://www.instagram.com/komorniscenaarena/

 

kontakty:

Jakub Tichý

reditel@divadloarena.cz

+420 728 406 170

 

 

Gratulace Zuzce Truplové

Cenu Herecké asociace Thálie pro činoherce do 33 let získala Zuzana Truplová! Loni jste ji u nás mohli vidět jako Irinu v inscenaci Tři sestry, Vicky v Zabijákovi Joe, v Komiksu, Chachariji a mnoha dalších rolích. Za celé divadlo Zuzaně blahopřejeme a těšíme se na další setkávání!

Komorní scéna Aréna zahajuje Rok rozmarných her

Rok rozmarných her – tak se jmenuje nová divadelní sezóna, která v září začíná v Komorní scéně Aréna. Proč rozmarný? „Pestrá škála významů, které toto slovo v sobě skrývá, od bezstarostného veselí až k nostalgickému smutku, nás inspirovala k názvu nové sezony. Hrdinové her, které jsme pro Vás vybrali, jsou totiž v takovéto škále jako doma,“ přibližuje dramaturg divadla Tomáš Vůjtek.

 

Po minulých úspěšných sezónách, kdy se divadlu i jeho hercům dostalo mnoho prestižních ocenění, je na co navazovat. Do nové sezóny vstupuje Komorní scéna Aréna s omlazeným logem, jehož autorem je grafik Michal Zych a novou podobou propagačních materiálů. O nové tváře divadlo obohatilo i herecký soubor: posilami jsou mladý pražský herec Adam Langer, na ostravské divadelní scéně dobře známý Milan Cimerák a čerstvá absolventka JAMU Viktória Pejková. Sezónu otevře 4. září úspěšný Zabiják Joe. Oficiální slavnostní zahájení ovšem proběhne v úterý 17. září, návštěvníci si budou moci v doprovodu členů hereckého souboru prohlédnout divadlo, umělecké vedení představí připravované tituly a hrát se bude oblíbená Mandragora v režii Ivana Krejčího.

 

Na konci října pak diváky čeká první premiéra nové sezóny – dramatizace slavného antického románu Zlatý osel. Na jevišti se objeví kompletní herecký soubor. Rozmarný rok pak bude pokračovat úspěšnou současnou britskou komedií Kočka v oregánu, klasickou Wajdovou adaptací Dostojevského románu Zločin a trest a uzavře ho slavný Konec hry Samuela Becketta.

 

Po celé září a říjen probíhá prodej abonentek a na výběr je ze čtyř předplatitelských skupin. Novinkou v organizaci prodeje je, že vstupenky se prodávají na konkrétní místa – každý předplatitel tak má jisté své stálé sedadlo. Více informací o programu a předplatném najdete na webu divadla www.divadloarena.cz.

 

 

www: www.divadloarena.cz

fb: https://www.facebook.com/arenaostrava/

ig: https://www.instagram.com/komorniscenaarena/

 

kontakty:

Jakub Tichý

reditel@divadloarena.cz

+420 728 406 170

Komorní scéna Aréna zahajuje Rok rozmarných her

Rok rozmarných her – tak se jmenuje nová divadelní sezóna, která v září začíná v Komorní scéně Aréna. Proč rozmarný? „Pestrá škála významů, které toto slovo v sobě skrývá, od bezstarostného veselí až k nostalgickému smutku, nás inspirovala k názvu nové sezony. Hrdinové her, které jsme pro Vás vybrali, jsou totiž v takovéto škále jako doma,“ přibližuje dramaturg divadla Tomáš Vůjtek.

 

Po minulých úspěšných sezónách, kdy se divadlu i jeho hercům dostalo mnoho prestižních ocenění, je na co navazovat. Do nové sezóny vstupuje Komorní scéna Aréna s omlazeným logem, jehož autorem je grafik Michal Zych a novou podobou propagačních materiálů. O nové tváře divadlo obohatilo i herecký soubor: posilami jsou mladý pražský herec Adam Langer, na ostravské divadelní scéně dobře známý Milan Cimerák a čerstvá absolventka JAMU Viktória Pejková. Sezónu otevře 4. září úspěšný Zabiják Joe. Oficiální slavnostní zahájení ovšem proběhne v úterý 17. září, návštěvníci si budou moci v doprovodu členů hereckého souboru prohlédnout divadlo, umělecké vedení představí připravované tituly a hrát se bude oblíbená Mandragora v režii Ivana Krejčího.

 

Na konci října pak diváky čeká první premiéra nové sezóny – dramatizace slavného antického románu Zlatý osel. Na jevišti se objeví kompletní herecký soubor. Rozmarný rok pak bude pokračovat úspěšnou současnou britskou komedií Kočka v oregánu, klasickou Wajdovou adaptací Dostojevského románu Zločin a trest a uzavře ho slavný Konec hry Samuela Becketta.

 

Po celé září a říjen probíhá prodej abonentek a na výběr je ze čtyř předplatitelských skupin. Novinkou v organizaci prodeje je, že vstupenky se prodávají na konkrétní místa – každý předplatitel tak má jisté své stálé sedadlo. Více informací o programu a předplatném najdete na webu divadla www.divadloarena.cz.

 

 

www: www.divadloarena.cz

fb: https://www.facebook.com/arenaostrava/

ig: https://www.instagram.com/komorniscenaarena/

VŠECHNO JE JEDNOU POPRVÉ

Zahájili jsme předprodej na září 2019. vstupenky na místa

Počínaje dnešním dnem můžete začít směle nakupovat vstupenky, které budou poprvé v historii předprodeje vázané na místa. Můžete si tedy být jisti, že i když do divadla dorazíte „za pět dvanáct“, budete mít své vybrané místo v hledišti jen pro sebe.

Sezonu zahajujeme už 4. září představením Zabiják Joe.

 

Krásné prázdniny

Vážení diváci,

i když to vypadalo, že se léta nedočkáme, už je tady a s ním i prázdniny. Nejen školní, ale i divadelní. Letošní Rok rozkvetlých mandragor byl pro Komorní scénu Aréna opět rokem velmi úspěšným.

Do světa jsme poslali čtyři nové inscenace, z toho jednu českou premiéru v podobě Zimního slunovratu, zúčastnili jsme se několika prestižních festivalů, řady úspěšných divadelních zájezdů a odehráli spousty právě díky Vám vyprodaných domácích představení.

Dovolte, abychom Vám poděkovali za Váš neutuchající zájem i za Vaše pozitivní reakce jak v sále našeho divadla prostřednictvím potlesku, tak třeba i na sociálních sítích či webových stránkách.

Děkujeme, že k nám chodíte, že nás sledujete, že s námi prožíváte naše příběhy a úspěchy.

Přejeme Vám krásné prázdniny a těšíme se na Vás v září, v Roce rozmarných her.

 

Vaše

Komorní scéna Aréna

Prodej předplatného a vstupenek v prázdninových měsících

 

1. 7. 2018 – 25. 8. 2019

VSTUPENKOVÁ POKLADNA UZAVŘENA

Prodej zajištěn v pracovní dny od 9:00 do 14:00

– kancelář ve 3. poschodí, na ulici 28. října 4 v Ostravě v budově Bulharského klubu.

 

Od 26. 8. 2018 – POKLADNA KSA – pasáž, budova Knihovny města Ostravy

Pondělí – pátek: 10:00 – 18:30

Soboty – neděle – svátky: 17:30 – 18:30 (pouze v den představení)

 

Při platbě předplatného bankovním převodem na účet číslo 5544796003/2700 uvádějte prosím, do předmětu Vaše jméno.

Předplatitelskou kartičku si vyzvednete v pokladně KSA (viz. pokladní hodiny), nejpozději však v den konání prvního představení Vaší předplatitelské skupiny.

 

Předplatné lze také zakoupit v OSTRAVAINFO!!! (Elektra, Karolina)

 

Hráči si zahrají naposledy na půdě Komorní scény Aréna

Po šesti letech od svého uvedení v roce 2013 bude mít v pátek 21. června 2019 derniéru inscenace Hráči. Komorní scéna Aréna hru uvedla poprvé 2. února 2013 a v pátek se hra dočká své 100. reprízy.

Na komedii začal Nikolaj Vasiljevič Gogol pracovat již na počátku 30. let 19. století, ale až v roce 1842 vznikla její definitivní verze. Setkání falešných karetních hráčů té nejvyšší třídy končí díky rafinované intrice naprostou katastrofou pro jednoho z nich. Svým způsobem je to anekdota, která je psychologicky věrně rozehrána, a zároveň je to nesmrtelné podobenství o zloději, který byl okraden jiným zlodějem.

V roce svého uvedení se hra objevila na 10. místě v žebříčku v anketě Nejlepší inscenace roku.

Na otázku „Jak se Vám s hrou po šesti letech loučí?“ odpovídá režisér Ivan Krejčí:

„Jsem rád, že hra z našeho repertoáru odchází ve stoje a v plné kondici. Kluci to hrají pořád krásně. Smutnější je, že na aktuálnosti hry se nic nezměnilo. Gogol je prostě světový.“

Stejnou otázku obdržel i dramaturg Tomáš Vůjtek: „Tak asi nebudu sám, komu bude smutno, protože to bylo hezké setkání s krásným textem, který má v Čechách poměrně bohatou inscenační tradici a myslím si, že i herci dostali krásné příležitosti, a hlavně je to jedna z těch inscenací, na které jsme mohli ukázat, že máme sehraný herecký soubor a že dokážeme možná až na koncertní úrovni to divadlo takhle pěkně zahrát. Diváci na to chodili rádi, měli jsme v podstatě neustále vyprodáno, herci to hráli rádi a my se s tím velmi neradi loučíme, ale stovka je krásný počet a je to asi to nejlepší, kdy se můžeme rozloučit, i když neradi.“

 

Dárková poukázka

To své DéPéčko získáte zde: dárková poukázka

Wikipedie říká, že:

Darování a dary jsou ve všech lidských společnostech běžné, mohou však mít velmi různé významy, například:

–  pomoc potřebnému člověku nebo instituci,

–  snaha udělat radost (například dětem),

–  vyjádření lásky (dary milencům) nebo úcty (dary ke slavnostním -příležitostem, k jubileu),

–  připomenout se z cesty (suvenýr)

–  snaha, aby se darovaný předmět dostal do správných rukou (dar muzeu, galerii, knihovně),

–  pokus o zalíbení se nějakému Bohu nebo o zbavení se negativní karmy -snaha zvýšit vlastní prestiž a viditelnost (sponzorské dary),

–  vytvoření neformálního závazku vděčnosti, -korupce, tj. prosazení soukromého zájmu na úkor veřejného a podobně.

Zvláštní druh daru nebo odkazu s dlouhodobým působením je nadace, majetek, z jehož výnosu se financuje nějaká obecně prospěšná činnost.“

 

 

 

 

 

 

POZOR! KONKURZ NA HEREČKU!!!

Komorní scéna Aréna Ostrava vypisuje konkurz na herečku pro doplnění svého hereckého souboru.

Hledáme herečku ve věku 18-26 let, vzdělání v oboru je výhodou nebo praxe v profesionálním divadle vítána.

Své životopisy posílejte do 19. 6. 2019 na email uměleckého šéfa Komorní scény Aréna umsef@divadloarena.cz., nebo poštou k rukám Ivana Krejčího, uměleckého šéfa Komorní scéna Aréna, 28. října 2, 701 85 Moravská Ostrava.

Konkurz proběhne v sobotu 22. června 2019 od 9.00 v Komorní scéně Aréna.

Nástup od 1. srpna 2019. 

 

Upozornění!

Vážení diváci, dovolujeme si Vás upozornit, že Mandragora – představení autora Niccola Machiavelliho v režii Ivana Krejčího musíme z organizačních důvodů přesunout z původního čtvrtku 6. 6. 2019 na čtvrtek 13. 6. 2019. 

Hodina i místo zůstávají stejné i vstupenky zůstávají v platnosti. Pokud by vám změna nevyhovovala, můžete vstupenky vrátit na pokladně divadla. 

Děkujeme za pochopení, Vaše Aréna.

 

 

ROZMARNÉ PŘEDPLATNÉ

Komorní scéna Aréna zahájila prodej předplatného na sezónu 2019/2020. Na rozdíl od let předcházejících, dochází k zásadní změně v organizaci hlediště a diváci si tak poprvé mohou koupit vstupenky na jimi vybraná místa.

 

Předplatné lze zakoupit ve čtyřech typech: P – premiérové předplatné (čtyři premiéry), A – to nejlepší (nejnavštěvovanější tituly), B – novinky (nejčerstvější novinky z nabídky), N – novoroční předplatné (od ledna do června 2020, ideální jako dárek).

 

Předplatné se neváže na konkrétní osobu, divák ji může darovat nebo půjčit. Abonentky jsou ideálním způsobem, jak nepřijít o žádnou z nově uvedených her a získat bonusy navíc. Mezi ty se řadí 50% sleva na vstupenku na představení dle vlastního výběru, 10% slevu ve vinotéce U mostu přímo vedle KSA nebo 10% slevu v Čajovně u Sýkorova mostu.

 

Sezónní předplatné je v prodeji od 1. 5. 2019 do 31. 10. 2019. Novoroční předplatné je v prodeji od 1. 5. 2019 do 31. 12. 2019.

Předplatné lze zakoupit online na webových stránkách, na pokladně divadla a také na pobočkách OSTRAVAINFO!!! (Elektra a Karolina).

 

Prvním titulem, který divadlo uvede, bude dramatizace jediného zcela zachovaného starověkého románu Zlatý osel, který vznikl ve 2. st. n. l. Zlatý osel líčí neuvěřitelné příhody zámožného mladíka Lucia, který se díky své touze po rozmarných dobrodružstvích proměnil v osla. Autorem je platónský filozof Lucius Apuleius, autorem dramatizace je Jiří Pokorný, který hru bude také režírovat. Naposledy v Aréně zazářil při režii hry Zabiják Joe, která se řadí k nejúspěšnějším titulům divadla.

 

Následovat bude komedie Kočka v oreganu z pera současného britského dramatika Torbena Bettse. Velkoměstští intelektuálové Emily a Oliver se přestěhují z Londýna do levnějšího domu na severu Anglie, aby měli blíž ke „skutečným lidem“. Ty ve hře zastupují jejich sousedé, manželé Alan a Dawn, kteří však namísto diskuzím o politice a umění dávají přednost fotbalu a popíjení plechovkového piva. Střet dvou odlišných kultur nezůstane bez následků a poznamená všechny zúčastněné. V režii Petra Svojtky se diváci mohou těšit na chytrou konverzační komedii, která dokáže sdělit i leccos podstatného o světě, ve kterém žijeme.

 

Jako třetí titul divadlo uvede jeden z nejslavnějších příběhů evropské literatury v dramatizaci předního světového filmového režiséra. Dostojevského Zločin a trest přepsal Andrzej Wajda do podoby komorní divadelní hry. Raskolnikov, který je z finančních důvodů donucen přerušit studium práv na univerzitě, si v jednom ze svých melancholických stavů, kdy ve svém nuzném bytě přemýšlí o nespravedlnosti světa, vytvoří teorii o jakémsi „právu na zločin“. To znamená, že lidé „výjimeční“ by mohli v zájmu společnosti beztrestně páchat zločiny. Herci se předvedou v režii André Hűbnera-Ochodla, jehož inscenace se pravidelně objevují v repertoáru Arény (Jubileum, Šťastné dny, Bílý muž a Rudá tvář, Divadelník).

 

Sezónu uzavře Konec hry Samuela Becketta. Toto v pořadí druhé Beckettovo drama (tím prvním bylo neméně slavné Čekání na Godota) při své premiéře v roce 1957 silně otřáslo tradičním divadlem, ale dnes je již klasickou součástí světového repertoáru. Beckett vytvořil postapokalyptický obraz dožívání posledních lidí v pustině zdevastovaného světa. Co lidského má ještě hodnotu, co má smysl udržovat, když prožíváme poslední dny lidstva bez naděje na budoucnost? Na tyto zásadní otázky se pokusí nalézt odpověď inscenace uměleckého šéfa Arény Ivana Krejčího.

 

 

Kristýna Lindovská, Jan Rušaj – marketing KSA

 

WEB: www.divadloarena.cz

FB: https://www.facebook.com/arenaostrava/

IG: https://www.instagram.com/komorniscenaarena/

 

*V textu jsou uvedeny popisy jednotlivých inscenací dle Tomáše Vůjtka, dramaturga KSA.

 

Poslední premiéra sezóny

Poslední premiéru sezóny máme za sebou. Do konce této sezóny můžete shlédnout tuto inscenaci ještě 27. května, 3. a 14. června. Prozatím si můžete alespoň přečíst Recenzi Martina Jirouška z ostravan.cz.

 

 

 

 

Komorní scéna Aréna uvádí Zimní slunovrat jako poslední premiéru sezóny

Čtvrtou premiérou, která uzavře sezónu 2018/2019 v Komorní scéně Aréna, je Zimní slunovrat z pera současného německého autora Rolanda Schimmelpfenniga.

Premiéra se uskuteční v sobotu 25. května 2019. Schimmelpfennig hru napsal na zakázku pro Královské činoherní divadlo ve Stockholmu, kde měla hra světovou premiéru 25. ledna 2015. Hra bude uvedena vůbec poprvé v české premiéře.

Drama začíná 23. prosince, kdy k sociologovi – Albertovi a jeho ženě Bettině přijíždí tchyně Corinna. Vztah Alberta a Bettiny není ideální, situace je však s příjezdem tchyně ještě více napjatá a k tomu se u dveří objeví lékař Rudolf, nový známý Corinny, se svými radikálními politickými názory. Albert, zabývající se holocaustem, následující hodiny stráví v opojení vínem a pod vlivem prášků proti bolesti, jen tak je totiž schopný ustát radikální názory Rudolfa, který přiletěl z Paraguaye, která byla po válce útočištěm mnoha nacistů.

Charakteristickým pojítkem Schimmelpfennigových her je téměř básnický jazyk, se kterým pracuje velmi rafinovaně. Existenční zápas člověka konfrontovaného společenskou situací se nachází v centru autorovy pozornosti. Protože však jeho drama nemůže reagovat na právě probíhající změny, obsahují jeho texty univerzálnější témata. Sám autor se netají tím, že jeho tvorba je silně ovlivněna tvorbou klasiků. Ve svých textech se vrací k Shakespearovi, Moliérovi, ale i k antickým kořenům – Euripidovi nebo Sofokleovi.

Dramaturgicky a režijně hru ukočírovalo duo Adam Svozil a Kristýna Kosová, mladí umělci, kteří za svůj režijní debut obdrželi Cenu Marka Ravenhilla.

„Není to postavené na hereckém koncertu, postavy samy sebe spíše komentují, bude to souhra herců. Hra je herecky náročná, jedná se o německé divadlo brechtovského typu. Sám autor říká, že jeho hry jsou ovlivněny magickým realismem, hry jsou literární, autor uvádí, že vše, co se nachází v textu, by mělo zaznít i na jevišti, herci říkají všechno, a ještě popisují sami děj a komentují své činnosti. Zcela realisticky se popisují detaily, je to skoro jako film a velmi poetické“, uvádí dramaturg divadla Tomáš Vůjtek.

Hlavních rolí se zhostí Vojtěch Lipina a jeho manželku ztvární Petra Kocmanová, která se v premiéře objeví poprvé od své mateřské dovolené. Dále se diváci mohou těšit na Alenu Sasínovou-Polarczyk, Vladislava Georgieva a Josefa Kalužu.

Premiéra je již beznadějně vyprodaná, reprízy se odehrají 27. května, 3. června a naposledy v sezóně divadlo titul na svých prknech uvede 14. června 2019.

Vstupenky mohou diváci zakoupit na pokladně divadla, nebo online na termíny 27. 5. 2019, 3. 6. 2019 a 14. 6. 2019

 

Kristýna Lindovská a Jan Rušaj, marketing KSA

 

KOMORNÍ SCÉNA ARÉNA UVÁDÍ ZIMNÍ SLUNOVRAT JAKO POSLEDNÍ PREMIÉRU SEZÓNY

Čtvrtou premiérou, která uzavře sezónu 2018/2019 v Komorní scéně Aréna, je Zimní slunovrat z pera současného německého autora Rolanda Schimmelpfenniga.

Premiéra se uskuteční v sobotu 25. května 2019. Schimmelpfennig hru napsal na zakázku pro Královské činoherní divadlo ve Stockholmu, kde měla hra světovou premiéru 25. ledna 2015. Hra bude uvedena vůbec poprvé v české premiéře.

Drama začíná 23. prosince, kdy k sociologovi – Albertovi a jeho ženě Bettině přijíždí tchyně Corinna. Vztah Alberta a Bettiny není ideální, situace je však s příjezdem tchyně ještě více napjatá a k tomu se u dveří objeví lékař Rudolf, nový známý Corinny, se svými radikálními politickými názory. Albert, zabývající se holocaustem, následující hodiny stráví v opojení vínem a pod vlivem prášků proti bolesti, jen tak je totiž schopný ustát radikální názory Rudolfa, který přiletěl z Paraguaye, která byla po válce útočištěm mnoha nacistů.

Charakteristickým pojítkem Schimmelpfennigových her je téměř básnický jazyk, se kterým pracuje velmi rafinovaně. Existenční zápas člověka konfrontovaného společenskou situací se nachází v centru autorovy pozornosti. Protože však jeho drama nemůže reagovat na právě probíhající změny, obsahují jeho texty univerzálnější témata. Sám autor se netají tím, že jeho tvorba je silně ovlivněna tvorbou klasiků. Ve svých textech se vrací k Shakespearovi, Moliérovi, ale i k antickým kořenům – Euripidovi nebo Sofokleovi.

Dramaturgicky a režijně hru ukočírovalo duo Adam Svozil a Kristýna Kosová, mladí umělci, kteří za svůj režijní debut obdrželi Cenu Marka Ravenhilla.

„Není to postavené na hereckém koncertu, postavy samy sebe spíše komentují, bude to souhra herců. Hra je herecky náročná, jedná se o německé divadlo brechtovského typu. Sám autor říká, že jeho hry jsou ovlivněny magickým realismem, hry jsou literární, autor uvádí, že vše, co se nachází v textu, by mělo zaznít i na jevišti, herci říkají všechno, a ještě popisují sami děj a komentují své činnosti. Zcela realisticky se popisují detaily, je to skoro jako film a velmi poetické“, uvádí dramaturg divadla Tomáš Vůjtek.

Hlavních rolí se zhostí Vojtěch Lipina a jeho manželku ztvární Petra Kocmanová, která se v premiéře objeví poprvé od své mateřské dovolené. Dále se diváci mohou těšit na Alenu Sasínovou-Polarczyk, Vladislava Georgieva a Josefa Kalužu.

Premiéra je již beznadějně vyprodaná, reprízy se odehrají 27. května, 3. června a naposledy v sezóně divadlo titul na svých prknech uvede 14. června 2019.

Vstupenky mohou diváci zakoupit na pokladně divadla, nebo online na termíny 27. 5. 2019, 3. 6. 2019 a 14. 6. 2019

 

Kristýna Lindovská a Jan Rušaj, marketing KSA

 

Hovory s…

Chcete nahlédnout do zákulisí našeho divadla? Dovědět se něco o svých oblíbených hercích? V pondělí 13. května budete mít skvělou příležitost. V první talkshow HOVORY S… v Aréně budou hosty herci Josef Kaluža, Tereza Cisovská a umělecký šéf divadla Ivan Krejčí.

moderuje: Jakub Plaskura

 

 

special guest: kapela Divine Attraction (Los Angeles, USA)

 

vstupné: 100 Kč, senioři/studenti 50 Kč

vstupenky zde: https://bit.ly/2IMet1r

 

Předplatné na sezónu 2019/20

Dovolujeme si Vás upozornit, že je již v prodeji předplatné na sezónu 2019/20

 

ROK ROZMARNÝCH HER


 

Čekají Vás v něm opět čtyři premiéry, kterými budou:

Lucius Apuleius  ZLATÝ OSEL

Torben Betts  KOČKA V OREGANU

F. M. Dostojevskij  ZLOČIN A TREST

Samuel Beckett  KONEC HRY

 

Vybrat si můžete ze 4 typů předplatného a také jsme pro Vás připravili novinku.

Vážení diváci, milí předplatitelé, dovolujeme si Vás informovat, že od sezóny 2019/20 dochází v našem divadle ke změně v rámci organizace hlediště. Sedadla budou číslována a vstupenky se tak budou kupovat na přesně určená místa. Pokud tedy máte zájem o předplatné, prosíme, neváhejte a zajistěte si koupí abonmá svá místa včas.

 

Výhody pro předplatitele v sedmi pádech:

  • předplatné Vám dává jistotu Vašeho oblíbeného místa
  • bez předplatného můžete minout některou z našich novinek
  • k předplatnému získáváte bonusy
  • abonentku můžete darovat i půjčit – není vázána na jméno a je tedy přenosná
  • skvělý dárek!!!
  • předplatném a další dění v divadle jste pravidelně informování
  • s námi jste v dobré společnosti

 

Veškeré další informace naleznete ZDE

 

 

Nová recenze na Divadelníka!!!

Režisér André Hübner-Ochodlo prohlásil, že ten, kdo miluje divadlo, musí hru vidět. … Ve své inscenaci názorně ukazuje, co je to posedlost divadlem a jak daleko až ta vášeň může zajít. V tom vyjádření je mu víc než zdatným prostředníkem Marek Cisovský, který tu předvádí jeden ze svých vrcholných výkonů.

 

https://www.i-divadlo.cz/blogy/mgl/divadelnik-nemilosrdne-vladne-v-arene?fbclid=IwAR1x3w6axzSTtuHfAe-yvWBoWToUPvgPuVM6JDGa4Jw86tRxZizhbXwjWf8

 

Nenechte si ujít nejbližší reprízu 5. května! Vstupenky zde: https://bit.ly/2IAKlWR

 

 

https://www.ostravan.cz/54171/divadelnik-v-komorni-scene-arena-je-dalsim-hereckym-koncertem-marka-cisovskeho/

 

NABÍDKA PRÁCE – MARKETING/PR

PRÁCE!!!

 

Komorní scéna Aréna hledá nejlepšího marketéra. Člověka, který se nám bude starat o marketing a PR. Připraví texty, nasdílí fotky, udělá rozhovor, domluví se s grafikem, zařídí promo v televizi, vymyslí, jak prodat víc abonentek… prostě se postará o to, aby všichni věděli, že v Aréně se dělá skvělé divadlo.

 

Co potřebujeme?

  • smysluplnou, kreativní a vtipnou práci s jazykem
  • široký kulturní rozhled
  • orientace v divadelním prostředí výhodou
  • praktické zkušenosti v marketingu/PR
  • komunikativnost a organizační schopnosti
  • samostatnost, flexibilitu, schopnost týmové práce, zodpovědnost a spolehlivost

 

Náplň práce:

  • komunikace s médii, příprava podkladů pro média, psaní tiskových zpráv

 

  • práce s textem, příprava textových zadání pro grafiky
  • příprava a realizace marketingových kampaní
  • tvorba obsahu pro sociální sítě a web
  • nikdy nekončící práce na budování značky divadla

 

Co nabízíme? Smysluplnou a kreativní práci v nejlepším divadle. Nástup? Třeba hned, nebo podle toho, jak se domluvíme. Peníze? Na divadlo tak akorát (9. platová třída – podle praxe 20-25 tis. Kč). Práce na HPP s flexibilní pracovní dobou.

 

Zní Vám to dobře? Pošlete své personálie a CV na e-mail tajemnik@divadloarena.cz nejpozději do 22. dubna. Ozveme se!

 

 

NABÍDKA PRÁCE – MARKETING/PR

PRÁCE!!!

 

Komorní scéna Aréna hledá nejlepšího marketéra. Člověka, který se nám bude starat o marketing a PR. Připraví texty, nasdílí fotky, udělá rozhovor, domluví se s grafikem, zařídí promo v televizi, vymyslí, jak prodat víc abonentek… prostě se postará o to, aby všichni věděli, že v Aréně se dělá skvělé divadlo.

 

Co potřebujeme?

  • smysluplnou, kreativní a vtipnou práci s jazykem
  • široký kulturní rozhled
  • orientace v divadelním prostředí výhodou
  • praktické zkušenosti v marketingu/PR
  • komunikativnost a organizační schopnosti
  • samostatnost, flexibilitu, schopnost týmové práce, zodpovědnost a spolehlivost

 

Náplň práce:

  • komunikace s médii, příprava podkladů pro média, psaní tiskových zpráv
  • práce s textem, příprava textových zadání pro grafiky
  • příprava a realizace marketingových kampaní
  • tvorba obsahu pro sociální sítě a web
  • nikdy nekončící práce na budování značky divadla

 

 

Co nabízíme? Smysluplnou a kreativní práci v nejlepším divadle. Nástup? Třeba hned, nebo podle toho, jak se domluvíme. Peníze? Na divadlo tak akorát (9. platová třída – podle praxe 20-25 tis. Kč). Práce na HPP s flexibilní pracovní dobou.

 

Zní Vám to dobře? Pošlete své personálie a CV na e-mail tajemnik@divadloarena.cz nejpozději do 22. dubna. Ozveme se!

 

 

 

 

LETNÍ PŘEDPLATNÉ 2019!

Nenechte si ujít naši novinku – LETNÍ PŘEDPLATNÉ 2019!

 

Rychlé jako letní vítr, krátké jako letní noc a za dobrou cenu jako sezónní ovoce.

Vhodné pro všechny, kteří chtějí mít jistotu vstupenek do našeho divadla, ale nechtějí dlouhodobě plánovat.

 

Předplatné trvá jen dva měsíce, květen – červen 2019 (začátek představení v 18.30)

 

Cena předplatného včetně programů a šatny (3 tituly):

standardní – 480 Kč

student/senior – 360 Kč

Hrací den: středa

 

Anton Pavlovič Čechov TŘI SESTRY

William Shakespeare NĚCO ZA NĚCO

Václav Havel VYROZUMĚNÍ

 

Kupte včas, předplatné je v prodeji jen do 30. dubna 2019!!!

 

Časopis Arény

Vážení diváci,

nepřehlédněte na stránkách Arény další číslo webového časopisu, tentokrát dvojčíslí, věnovaného premiéře hry Thomase Bernharda DIVADELNÍK v režii André Hübner-Ochodla. A zároveň premiéře hry Niccola Machiavelliho MANDRAGORA v režii Ivana Krejčího.

Prosím, najeďte myší na horní lištu na DIVADLO a ve vysunovacím menu klikněte na časopis Aréna !

 

Ceny divadelní kritiky

Ač jsme letos nominace v rámci udílení Cen divadelní kritiky neproměnili, k získání ocenění ale nebylo daleko.

V aktuálním čísle časopisu Svět a divadlo, jenž anketu pořádá, si můžete přečíst, jak si naše divadlo vedlo:

 

Na 7.-8. místě se umístil ZABIJÁK JOE a na 11.-14. místě TŘI SESTRY v kategorii Nejlepší inscenace roku 2018.

 

V kategorii Mužský herecký výkon roku 2018 získal JOSEF KALUŽA jako Joe Cooper 5. místo.

 

ZUZANA TRUPLOVÁ coby Talent roku obsadila 2-3. místo.

 

A v kategorii Divadlo roku 2018 jsme stanuli na 2. místě.

http://www.svetadivadlo.cz/

 

Aréna je kolektiv, který baví pracovat

 

Jak se stalo, že nyní zkoušíte v Ostravě v Aréně, v Mandragoře?

„Stalo se to tak, že jsem uměleckého šéfa Ivana Krejčího pozval na své absolventské představení. Přišel, zeptal se mě, jakou bych měl představu, a že se do měsíce ozve. To se skutečně stalo a tak tady teď zkouším a za chvíli nás čeká premiéra. Ale je fakt, že to furt ještě rozdýchávám.“

 

Jak vás napadlo oslovit právě Arénu?

„Aréna má opravdu silnou pověst, i v Praze, vlastně všude, kam jsem přišel. No, a když přišla nabídka právě z tohoto divadla, tak jsem moc neváhal.“

 

Vyrůstal jste v Olomouci, studoval v Praze a teď Ostrava. Občas tady příchozí zažívají šok…

„Já úplně ne, jsem zvyklý na Olomouc a Ostrava mi nepřijde tak extrémně odlišná. Větší šok byla kdysi Praha. Potom, co jsem se jakž takž adaptoval na pražské prostředí, jsem si říkal, že už dám v téhle zemi cokoli. V Ostravě jsem zatím měsíc, ale strašně se mi tady líbí, jsem tu v daleko větším klidu než v Praze, kde je všechno moc hektické. Ostrava je specifická, jak tím industriálem, tak bohatým kulturním životem. Pomalu se do něj snažím začínat pronikat a jsem tady zatím hodně spokojený. Slyšel jsem, že jsou tady super lidi, že to tady žije, a že tady všichni mají velmi kladný vztah k alkoholu (smích).“

 

Já se vždycky začínajících herců, především kluků ptám, co je vedlo k tomu, že šli k divadlu?

„Já jsem odmalička věděl, co chci dělat. Jako malému mi totiž pouštěli nahrávky her Divadla Járy Cimrmana a mě bavilo, jak na ty vtipy, kterým jsem ještě ani nemohl rozumět, lidi reagují, jak se smějí. Začal jsem pak psát i vlastní scénáře, pro rodiče jsem hrál představení. Pak i ve škole jsem měl chuť pořád někoho bavit, byl jsem neukázněný. Později jsem tenhle přebytek předváděcí energie usměrnil recitováním nebo účastí v debatních ligách nebo rétorických soutěžích. Takže jsem nepochyboval, že si po gymplu podám přihlášku na JAMU i na DAMU. Ale s čím jsem vůbec nepočítal, bylo, že se na jednu z těch škol dostanu.“

 

Na JAMU vás nevzali, na DAMU ano. Takže v Brně vám řekli, že nemáte talent a v Praze ano?

„Oni přímo neřekli, že bych neměl talent, byli velice korektní. Ročník otvírala Oxana Smilková, kterou, když jsem se představil, zaujalo, že pocházím z Olomouce, protože tam teď bydlí její manžel. A zeptala se, jakou operu jsem naposledy v Olomouci viděl, jaká se mi líbila výstava… Dost jsem tápal, což ji úplně neoslnilo. Potom jsem měl hrát nějakou scénku a už jsem viděl, jak si všichni křížkujou do poznámek… A pak ještě někdo z poroty řekl, ať zazpívám Já do lesa nepojedu, ale mně už bylo jasné, že je rozhodnuto. Tak jsem to ještě zkusil v Praze.“

 

Nebyl jste tam stresovaný tímto prvotním zážitkem?

„Byl, dost. Když jsem v Praze u prvního monologu vztyčil ruku, celá se klepala. Navíc došlo na monolog, který jsem nechtěl dělat. Měl jsem dva docela dobře připravené monology, na které jsem se těšil a furt jsem nemohl najít třetí. Tak jsem si říkal, dám tam Romea a myslel jsem, že ho komise určitě nebude chtít, že je to profláklé. Ale ta se hned zatetelila: Ale, Romea nám ještě dnes nikdo neukázal… Ven jsem pak vyšel zelenej a říkal si – dobrý, tak to zkusím zase za rok. A pak mi přišla zpráva, že jdu do dalšího kola. Byla to taková zvláštnost našeho ročníku, že vlastně všichni, kteří pohořeli na JAMU, se dostali na DAMU a ty, kteří prošli i druhým kolem v Praze, zase vzali na JAMU. Takže jsme se tím pádem všichni znali.“

 

Ve svém životopise uvádíte, že kdysi neuspěl název vaší divadelní skupiny ve znění Adama Langer a komparz. Jste sólista?

„To byla recese, doufám, že to všichni pochopí. Ale je fér říct, že jsem v době svého působení v různých souborech vždycky chtěl stát vepředu. Samozřejmě až časem jsem se naučil tohle usměrňovat a zlepšovat svou práci v kolektivu.“

 

Takže vám už došlo, že divadlo není záležitost jednoho člověka?

„Určitě. Myslím, že asi nejvíc jsem to pochopil na DAMU, kdy jsem se přestal profilovat jako sólista a začal jsem dělat daleko víc pro kolektiv, pro společnou práci. Divadlo je emočně velmi specifické prostředí a jeho kolektiv bývá často uzavřený. A na DAMU nám všem trochu spadl hřebínek. Pocházeli jsme z kolektivů, kde jsme byli třeba vůdčí osobnosti a najednou se tyhle osobnosti musely se sebou poprat a naučit se spolupracovat. A na individuality bylo najednou daleko méně místa. Individualita byla oprávněná, pokud ten projev byl pravdivý, pokud ten výkon za to skutečně stál. Věřím, že jsem se v tomto ohledu spoustu věcí naučil. A učím se dál, samozřejmě.“

 

Nyní, víceméně poprvé, pracujete v profesionálním divadle. Jaký to je rozdíl proti „chráněné dílně“ Disku?

„Zkušeností mám zatím pomálu, ale o to víc mám možnost srovnávat. V Disku jsem v týmu, který čtyři roky velmi intimně znám, a máme pocit, že rozdíly mezi námi se postupně srovnaly, že jsme všichni na stejné úrovni. Tady v Aréně se furt učím, furt jsem trochu ostražitý, na těch lidech je vidět, že mají tzv. nalítané hodiny. A kolikrát mě napadne, co já tady dělám? Zase si ale říkám, že nesmím být na sebe tak přísný… Chce to prostě čas. I naše kmenová režisérka v Disku nám říkala, že už jsme ve fázi, kdy musíme čerpat zkušenosti od starších kolegů. Tak čerpám.“

 

S čím vlastně vstupujete do Arény, do svého profesionálního života? Jaké je teď vaše aktuální nastavení, přání, touhy? Nebo jenom čekáte, co bude přicházet?

„Já jsem si přál, abych od někoho dostal prostor smysluplně pracovat a zároveň načerpat zkušenosti. Takže teď žiju to, co jsem si vysnil.“

 

A máte nějaké vize do budoucna?

„Mám velké sny a plány, ale zároveň mě život učí, že je fajn si občas přiznat, že vždycky bude někdo lepší, talentovanější nebo stejně dobrý, ale třeba s větším štěstím. U divadla se člověk podvědomě porovnává s ostatníma, zvlášť já bych o tom mohl mluvit. Je ale fajn se na věci podívat s odstupem a vnímat především tu cestu, kterou mám za sebou já jako člověk, jako individualita.“

 

Když vás tak poslouchám, tak vidím, že máte věci na svůj věk dost srovnané. Nakolik toto „racionálno“ kloubíte s „emocionálnem“, které je pro to herectví tak důležité?

„Snažím se to skloubit a zatím to jde. A paradoxně mi to vnitřní napětí mezi racionálnem a emocemi pomáhá, tenhle vnitřní konflikt, je něco, co mě strašně dráždí a vlastně nabíjí. Chtěl bych ke všemu přistupovat racionálně a tudíž si neublížit, ale pak to je na houby život… Člověk nikdy nemůže být úplně racionální a emoce jde ovládnout jen do určité míry. Je to něco, na čem lze celý život pracovat a bít se s tím.“

 

A co ve vás aktuálně vítězí? Adam racionální nebo emoční?

„Snažím se je oba držet v rovnováze.“

 

Takže je to 0:0? Plichta?

„Někdy je to 10:10. Občas z té rovnováhy vybočím, bývá to právě v období největšího vypětí, třeba před premiérou, a pak paradoxně dokážu makat asi úplně nejlíp. Kolikrát mě tahle nerovnováha, stres nebo pnutí vybičuje k lepším výkonům.“

 

Člověk ve chvíli, kdy je unavený a pustí ven emoční věci z hlubin, tak se většinou nejvíc sám o sobě dozví.

„Právě v tom mě taky divadlo strašně oslovuje. Ono je někdy to ´sebe studium´ strašně bolestivé. Člověk se o sobě dozví strašně moc třeba ve chvíli, když sleze z jeviště. Tam představuje postavu, kterou v tu chvíli vypne, a když se ´vrací do sebe´, tak často pozná, kým vlastně je. To je taky jedna z věcí, se kterou se člověk musí vyrovnat. Podle mě je dobrý, když k tomu dojde v raném životě, protože pak už to bolí o to víc. Je strašně jednoduché vidět sám sebe jako hrdinu svého příběhu, svého filmu, ale podívat se na to najednou z druhé stránky a vidět třeba sám sebe jako záporáka, to je docela kopačka.“

 

Jak těžké je udržet krok s herci Arény? Je to přeci jen dost sehraná parta.

„Jsou skutečně ohromně sehraní, v každém představení, co jsem tady viděl, jsou strašně přesní, má to tempo, a i když se něco třeba o půl vteřiny nevyvede, tak já to zaregistruju právě proto, že to ostatní strašně šlape. Je vidět, že ty lidi spolu hrají dlouho, mají za tu dobu vybudovanou energii, takže je jasný, že za nějaký měsíc se nemám šanci do toho dostat. A lidsky na mě působí všichni strašně vstřícně. Vlastně mě překvapilo, že se tady cítím tak domácky oproti Praze a kolektivu ve škole. A jsem rád, že moje role je menší a mám tak čas chytit dech a zorientovat se, naskočit na vlak, který je už dost rozjetý. Ale snažím se pracovat, jak nejlíp umím a zatím to vždycky stačilo. Tak snad to bude stačit i tentokrát.“

 

Jak byste charakterizoval herectví Arény?

„Cítím rady velkou lehkost, svěžest. Žádné to představení není unylé. Vždycky mě to zcela vtáhlo, je to divadlo, které má komentář. Které má potenciál lidem nastavovat tvář, promlouvat k nim, což je přesně to, co jsem chtěl dělat. Strašně mě teď oslovilo Smíření, protože to je moje milovaná tematika, historie pohraničí, to jsem úplně slintal. Cítím v Aréně apel a už se těším, až budu stát na té straně, která apeluje.“

 

Jaké nejčastější připomínky vám režisér dává?

„Že zbytečně maluju slovy, že obehrávám repliky. Že mám být přesnější, být v situaci, a na nějakém prvotním postoji odehrát celou scénu. Já s textem pracuju velmi rád, takže mám sklony k tomu, abych věci vymluvil hlasem.“

 

Už jste měl při zkoušení nějakou krizi?

„Ne, zatím dobrý. Jsou teď před námi generálky, a je vidět, že všichni v souboru se už na to těší. Mám pocit, že je to kolektiv, který těší pracovat. A to je něco, co mě strašně nabíjí. Takže zatím vlastně k žádné krizi nedošlo. Ale uvidíme třeba za pár měsíců…“

 

Koho vlastně v Mandragoře hrajete?

„Hraju sluhu hlavní postavy, jsem mu pravou i levou rukou, který si ale o něm myslí svoje. Takový ten sluha, který je chytřejší než jeho pán. A o co tam jde? Je to taková fraštička o tom, že všichni jsou nepoctiví a všichni jsou do všeho namočení a nikdo není morálně na koni. Jenom někdo v tom umí chodit líp a někdo hůř.“

 

Baví vás Mandragora?

„Jo, baví, protože s klasickými texty mám zkušenosti už od střední školy, jedna z prvních studentských her, ve který jsem hrál, byla Romeo a Julie, na DAMU jsme dělali třeba Cida. Když jsem si Mandragoru četl, tak jazyk hry ke mně na první dobrou nepromlouval. Ale už na čtených jsem si říkal, že ten jazyk nám vlastně pomáhá. Je to kód a kolikrát třeba to, jak Josef Kaluža řekne ´setsaprlote´, vyzní tisíckrát vtipněji, než kdyby řekl třeba ´kurva´.“

 

Proč by měli diváci Mandragoru vidět?

„Protože to bude dobrý. Teďka se mě někdo na Arénu ptal, a říkal – tam je všechno takový strašně těžký. Tak jsem mu řekl, přijď na Mandragoru, bude to sranda. A bude to chytrá sranda.“

 

Ptala se Alice Taussiková

 

 

 

 

 

 

 

 

Ještě jsem si nezahrál hajzlíka

Před pár dny jsem tě podruhé viděla ve Vyrozumění a byla jsem opět uchvácena silou tvé energie, kdy na jevišti řádíš coby učitel ptydepe Perina. Kde se v tom jinak nenápadném muži bere tolik energie?

„Na věci, které mě baví, mám energie dost. Na muziku, na hraní v kapele i na jevišti. Možná jsou to ty bulharské kořeny. Taťka má osmdesát pět a je pořád čilý, jezdí na koloběžce, tak to mám asi po něm. Když mě něco baví, tak do toho dávám úplně všechno, jedu naplno. A divadlo miluju.“

 

A co tě dokáže takhle rozvášnit v reálném životě?

„Myslím, že to tak mám i ve vztazích s lidmi, i třeba v manželství. Je to doma trošku Itálie, je to někdy divoké, ale je to super. A pak vášnivě rád dělám na svém domečku. Rekonstruuju starý německý statek, dávám ho do kupy už několik let a baví mě to čím dál víc.“

 

Jak zvládáš všechny ty řemeslnické profese?

„Když jsem byl mladší, tak jsem hodně pomáhal, třeba strejdovi, a pozoroval, jak co lidi dělají. A teď to aplikuju na své chalupě. Takže dělám to, co jsem nikdy předtím nedělal. Nikdy jsem třeba neomítal, ale omítl jsem si celý barák, i vnitřní omítky jsem si udělal. Měnil jsem trámy na střeše, podlahy, udělal jsem dřevěné stropy. Nikdo mě to předtím neučil, dělám to intuitivně a zatím nic nespadlo. Ale je fakt, že se vždycky nejdřív s někým, kdo se v tom vyzná, poradím. Nepouštím se do věcí po hlavě, protože barák není legrace.“

 

Jsi vášnivý stavař, hudebník, manžel a samozřejmě herec. Je hezké, že ti to tak dlouho vydrželo, přece jenom jsi v divadle už nějakých 40 let…

„Divadlo je to činnost, kterou jsem kdysi objevil, a pořád mě táhne, pořád mě zajímá. Pořád jsem zvědavý, co dalšího budeme zkoušet a jak to budeme dělat… Když přijde nějaký mně neznámý režisér, tak jsem zvědavý, co nového přinese, jak s námi bude pracovat…“

 

Jak je těžké najít znova tu vášeň a energii na další zkoušení, na to neustálé začínání zase od začátku?

„Pro mě to těžké není, jen někdy řeším fyzickou únavu. Ale pořád jsem nastartovaný a jdu do nových věcí po hlavě a naplno. Byly sezóny, kdy jsem hrál ve všech inscenacích, a to už pak bylo hodně náročné. Energii musíš někde dobíjet, a právě proto jezdím na chalupu, kde pracuju hlavně rukama, kopu na zahradě, stříhám stromky anebo sbírám ovoce. Tím si úplně vyčistím hlavu a pak zase v pondělí nastoupím a v pohodě zkouším.“

 

Stalo se ti někdy, že se ti nechtělo jít do nové inscenace, že se ti nechtěla zkoušet?

„Tohle se mi to stalo asi dvakrát za celou dobu, co jsem u divadla. Postavy, které jsem měl tehdy hrát, mi neseděly, kroutil jsem se u toho jak habešská tanečnice a nemohl najít tu správnou cestu. A myslím, že to pak bylo na těch inscenacích i trošku vidět. Což samozřejmě není dobré, protože můj výkon je součástí práce dalších lidí, takže v tu chvíli tomu celku, bohužel, škodíš.“

 

Jaké příběhy tě baví na jevišti vyprávět?

„Já miluju extrémy. Buď úplné komedie, nebo úplně drsné věci. Něco mezi, ty, i v dobrém slova smyslu, obyčejné věci, ty mě nelákají. Baví mě role, které jsou jasně vyhraněné ať už jakýkoliv směrem. Třeba ve Smíření scény se Štěpánem Kozubem, ty extrémně vyhrocené situace, v níž lidi stojí proti sobě a jde tam o život, to je moje.“

 

A co tě baví jako diváka, na co rád chodíš do divadla?

„Pravda je, že nemám tolik času, ale moje žena chodí na všechny premiéry, ona to miluje. Takže občas musím s ní. Třeba včera jsme byli na derniéře inscenace Oskar a růžová paní v Divadle loutek. Já jsem viděl premiéru a teď derniéru. A viděl jsem ten obrovský posun, který představitel Oskara, Robin Ferro, který to nazkoušel ještě jako student, udělal. Prožil jsem si to celé znova, jako kdyby to viděl poprvé, poplakal jsem si. Já se rád nechám dojímat, u filmů, v divadle. Vždycky si říkám – to není možné, chlap, padesát šest let a brečíš jak malé děcko. Ale taky se rád zasměju, třeba naši inscenaci Obraz jsem viděl snad třikrát a neskutečně mě baví, jak si kluci s tím hrají. Řežu se smíchy a vůbec mi nevadí, že to jsou mí kolegové, pokaždé se dostanu do příběhu a prožívám to jako každý jiný divák, který to vidí poprvé.“

 

V tuhle chvíli jsi v Aréně druhým nejstarším hercem souboru – cítíš se nějak státotvorně?

„Ne, vůbec. Nic takového neřeším. Znám celý vývoj toho divadla, hodně jsem tady zažil, ale přesto se nechám neustále překvapovat věcmi tak, jako úplně na začátku, když jsem do divadla přišel. A snažím se si v sobě uchovat pocit, aby to bylo pořád jako poprvé.“

 

Ale to je dost těžké, uchovat si stále tuhle čerstvost či nadšení po všech těch letech…

„Je, ale já jsem herectví nevystudoval a pořád ho beru tak, že je to dar, který jsem dostal a užívám si ho.“

 

Takže ty jsi vlastně tak trošku pořád v kroužku keramiky…

„(Smích, dlouhý smích) Tak to jsi mě teď dostala, ale jo, jsem pořád v kroužku… (smích) Už nejsem na první lekci, už mám zkušenosti, ale přesto se pořád rád nechám usměrnit. Když mi někdo něco říká, tak nad tím přemýšlím, tedy snažím se, protože někdy ta chlapská ješitnost vystrčí růžky, ale i s tím člověk musí bojovat. Pár let zpátky, někdy kolem padesátky, nastala chvíle, kdy jsem věci, které jsem do té doby neustále dokola řešil, trápil se jimi, tak jsem je ukončil. Pustil jsem to a strašně se mi ulevilo a teď jdu tou cestou trošku svobodněji.“

 

Snažíš se být stále svěží, ale přeci jen, máš kolem sebe samé mladší kolegy, teď zkoušíš se studentem DAMU – jak vnímáš rozdíl generací?

„I když jsem člověk, který si myslí, že má pořád energie dost, tak v nich je ta mladá energie, a to je rozdíl. Ta mladistvá energie je super, ten švih a jiskra, se kterými do věcí vstupují. Občas si z nich nenápadně cucnu (smích).“

 

A necháš se ovlivnit jejich názory nebo názory tvých nejmladších dětí, které se obě věnují uměleckým profesím? Říkají ti třeba připomínky, když se na tebe přijdou podívat?

„Jo a já se třeba syna Kuby (student herectví Janáčkovy konzervatoře, pozn.) po představení vždycky ptám, co se mu líbilo a nelíbilo, bavíme se o tom, rozebíráme. A nejen moje inscenace. Vždycky jsme si věci doma říkali otevřeně.“

 

A je to někdy „au“?

„Je to někdy au. Třeba nedávno jsem si o jedné roli myslel, jak to není dobré a on mi řekl, že vůbec nepochopil, proč to tak hraju. Já jsem pak nad tím dost přemýšlel, protože nebyl jediný. Nakonec jsem do toho znova vstoupil a změnil to.“

 

Máš pocit, že tě nějaká role minula?

„Ještě jsem si nezahrál úplného hajzlíka, takovou tu totální svini. A to by mě bavilo, to je výzva. Úplně mi to kroutí nohama, když o tom mluvím (smích). Víš, co je pro mě nejhorší? Když vidím některé herce, kteří hrají pořád stejně. Bojím se, aby se mi to nestalo, a proto vždycky přemýšlím, jak tu svoji roli něčím opepřit, ozvláštnit, dát tomu nějakou jiskru. Pořád hledám. A záporáka bych hledal rád.“

 

Tenhle proces hledání, to je to, co tě na divadle nejvíc baví? Nebo která fáze inscenace je tvou oblíbenou?

„Zkouším rád, ale nerad čtu, protože to je moje trošku slabá stránka. Já nejprve potřebuju text dostat do hlavy a až pak nabydu plné svobody v té roli a můžu na ní začít pracovat. Proto nemám rád čtení, ale na druhou stranu se tam člověk od režiséra dozví strašně moc věcí, na které pak, když už se zkouší na jevišti, není tolik času. A i samotné hraní před publikem beru, jako bych pořád dál zkoušel, i během repríz na tom dál dělám. Nenarušuju věci, které tam režisér chtěl, ale snažím se roli pořád někam posouvat, protože dva měsíce zkoušení není zas tak dlouhá doba, aby člověk tu postavu stoprocentně chytil.“

 

Byla nějaká role, kterou jsi takto dovedl k dokonalosti? Kterou jsi nerad pohřbíval?

„Byla spousta rolí a inscenací, které jsem nechtěl pohřbívat, ale pohřbít se musely. A že je někdy moc těžké, se s určitými postavami rozloučit.“

 

S kým ses nerad loučil?

„Já jsem miloval Chlív/Páternoster, ještě ve staré Aréně Jak jsem obsluhoval anglického krále, rád jsem hrál Proroka Ilju, Panočku, Sen noci svatojánské, bylo toho víc.“

 

Jak dlouho ti trvá, než se s odchodem svých oblíbených postav vyrovnáš?

„Třeba s panem Kovačičem z Lidumoru nejsem smířený dodnes. Derniéra téhle věci mi byla hodně líto. A repliky z Proroka Ilji si doteď říkáme v hospodě. Jako kdyby ty věci v nás nikdy neumřely, je to kus života, který zůstává navždy.“

 

Je něco, co bys na jevišti neudělal, co je pro tebe za hranou?

„S ničím takovým jsem se zatím nesetkal. Kdysi, ještě ve staré Aréně, jsme hráli Goldoniho a já jsem byl na jevišti úplně nahý, zakrýval mě jen cylindr. Někdy ta nahota na jevišti smysl má, ale když se díváš na nahého herce, tak začneš řešit jeho a odvede tě to od věci samotné. Asi bych to znova udělal, ale že bych se do toho hrnul, to teda ne.“

 

Nyní zkoušíš Mandragoru, v jaké fázi zkoušení jsi – v té, která tě baví?

„Teď mě baví, protože už jsme na jevišti. Hraju tam roli frátera, kněze, který ale není úplně čistý. Protože je dost na peníze, nechá se uplatit, ale přitom si uvědomuje, že to, co dělá, není úplně ideální. Ovšem peníze nad jeho svědomím zvítězí a ideály jdou stranou.“

 

O čem je Mandragora?

„Je to příběh o chlapíkovi, kterému se zalíbí cizí manželka, chce ji dostat do postele a udělá všechno proto, aby se mu to povedlo. S pomocí dalších postav oklame jejího manžela, který tím, že je trošku hloupý, nakonec participuje na svém vlastním podvedení. Je to komedie o věcech běžných i v dnešním světě, který je plný podobných vykuků, kteří kličkují a hledají různé cesty, jak oklamat druhé. Takový veselý příběh, na jehož konci jsou všichni, včetně podvedeného manžela, spokojení. Prostě komedie s dobrým koncem.“

 

Ptala se Alice Taussiková

Mandragora rozkvete v Aréně

Třetím titulem v Komorní scéně Aréna, který inspiroval i název sezóny 2018/2019, jenž zní Rok rozkvetlých mandragor, je výtečná italská renesanční komedie Mandragora Niccola Machiavelliho.

 

Příběh o hloupém manželovi, který si v podstatě říká o to, aby byl klamán, u nás proslavil především Jiří Menzel, který hru režíroval v Činoherním klubu v roce 1965. Soubor Arény je díky svým hereckým kvalitám s Činoherním klubem často srovnáván, proto se nabízelo, že dramaturgie sáhla po tomto legendárním titulu.

 

Mandragora je pětiaktovou komedií v próze a vypráví o podvedeném manželovi a o tom, jak se tento podvod nakonec vyplatil všem zúčastněným. Pan Mikula velmi touží po dědici. Po jeho ženě, krásné Lukrécii, zase touží jistý Kallimach a je připraven podstoupit cokoliv, aby se mu to povedlo. Využije služeb Ligura, vychytralého „šikuly“ a příživníka, který pro peníze udělá cokoliv, třeba zkonstruuje komplikovanou lest, díky které sám pan Mikula předá svou ženu Kallimachovi. Lukrécie je počestná žena, a proto je důležitá i spoluúčast její matky Sostraty a zpovědníka, frátera Timoteje. A svou důležitou úlohu v obelstění pana manžela sehraje i nápoj z tajemné rostliny mandragory.

 

Mandragorou se Machiavelli navždy zapsal do dějin světové literatury. „Na rozdíl od většiny soudobých veseloher, v nichž hrdinova směšná posedlost vlastními tužbami či sled nečekaných situací jenom dočasně narušují v závěru obnovenou harmonii vztahů, posměšný happyend v Mandragoře je založen na pouze zdánlivém zachování dobrých mravů. Komedie je podle Machiavelliho ´zrcadlem soukromého života´, autor v ní však reflektuje stejný svět jako ve svých politických traktátech (´Všichni lidé jsou špatní, dokud je nutnost nepřivede k tomu, aby byli dobří´). Machiavelli demonstruje, jak vratké jsou veškeré mravní zásady, pokud se střetnou s reálným, konkrétním zájmem, neboť bez ohledu na něj postupují lidé tak, aby dosáhli svého cíle. Motorem všeho lidského počínání jsou podle Machiavelliho právě tyto konkrétní zájmy. Tam, kde se střetávají s morálkou nebo náboženskými příkazy, musí se nakonec morálka i náboženství těmto zájmům přizpůsobit. Proto je Mandragora komedie velmi krutá a také dvojaká. Co je k smíchu, je také k pláči,“ míní dramaturg Tomáš Vůjtek.

 

O datu a okolnostech vzniku Mandragory byly vyslovovány různé hypotézy a jejich časové rozpětí je dost velké. Od roku 1504 (kdy se děj podle některých narážek odehrává) až do roku 1520, kam ji řadí první výslovná zpráva o jejím uvedení. Zřejmě byla poprvé uvedena o karnevalu nebo v červnu 1518 a napsána těsně předtím. V obou případech lze předpokládat, že její vznik souvisí se sňatkem Lorenza II. de‘ Medici, vévody urbinského, s Madeleine de la Tour d’Auvergne. Jestliže byla uvedena o karnevalu, hrála se před odjezdem ženicha do Francie, jestliže až v červnu, hrála se při oslavách příjezdu manželského páru. Druhá verze ovšem nevylučuje první, protože mohlo běžet i o reprízu.

 

Ohlas Mandragory byl veliký. V roce 1520 se patrně hrála v Římě v přítomnosti papeže Lva X., nejspíše v provedení florentských herců. V únoru 1522 se hrála v Benátkách a na repríze bylo tak nabito, že se poslední dějství nemohlo dohrát. O čtyři roky později se zde hrála znovu, tentokrát však pod titulem Komedie o Kallimachovi, což je i název prvního knižního vydání asi z roku 1518. O představení psal Machiavellimu G. Manetti, který při něm dělal nápovědu. Zdůrazňuje, že téhož dne před týmž publikem hrál jiný soubor Plautovy Menaechmy a „ač je to komedie antická a krásná a hráli ji velmi dobří herci, přesto ji ve srovnání s tou vaší všichni považovali za mrtvou věc.“

 

Veřejnost se proto těšila na další Machiavelliho hry, nicméně v té době se už ve Florencii hrála jeho druhá komedie Clizia, která se však Mandragoře ani zdaleka nemohla rovnat. Machiavelli tak prakticky zůstal autorem jen této jediné komedie, ale komedie natolik jedinečné, že se hraje dodnes.  

 

V překladu Jaroslava Pokorného a v režii uměleckého šéfa KSA Ivana Krejčího se můžete těšit na Šimona Krupu, hostujícího stále ještě studenta DAMU Adama Langera, Josefa Kalužu, Michala Čapku, Danu Fialkovou, Vladislava Georgieva a Pavlu Dostálovou. Scénu navrhl Milan David, autorkou kostýmů je Marta Roszkopfová.

 

Vyprodaná premiéra se odehraje v sobotu 16. března 2019 a i všechny březnové reprízy inscenace jsou již vyprodány. Nejbližší volný termín pro zhlédnutí Mandragory je tak v úterý 2. dubna 2019 v 18:30 hodin.

 

 

Alice Taussiková, PR KSA

Rychlý rozhovor s Josefem „Jantarem“ Kalužou

Obdržel jsi svou první divadelní cenu – jaký to byl pocit?

Několik dní před předáváním jsem prošel několika fázemi, ale pak jsem si řekl, že bych byl sám proti sobě, kdybych si to neužil 😉 Takže radost, zároveň ale tréma stát před tolika lidmi… Z Arény na to nejsem zvyklý 😉

 

Nyní už nemůžeš tvrdit, že „nejsi nositelem žádných hereckých cen, ale i tak tě divadlo stále baví.“ Jaký bude nyní tvůj profilový slogan?

No, taky jsem na to myslel, zatím mě ale nic vtipného nenapadlo. Možná to zkusím bez sloganu. A na té jeho druhé půlce se snad s Jantarem nic nezmění 😉

 

Kam si Cenu Jantar umístíš? Bude mít nějaké speciální místo?

Určitě ji ještě vezmu ukázat rodičům a bráchovi a pak uvidíme, kde jí to bude slušet. Třeba vůbec nebude doma. Každopádně jsem už dostal tip od loňských Jantarů, že jí to sluší i vleže.

 

Cenu Jantar jsi dostal za Zabijáka Joe – jaký máš k téhle roli vztah?

Bylo to krásné zkoušení se skvělými lidmi, na to se dobře vzpomíná. Teď je to nejspíše směsice respektu a radosti…

 

Ptala se Alice Taussiková

 

 

Nominace na nejprestižnější českou cenu

Včera byly vyhlášeny nominace na nejprestižnější česká divadelní ocenění, na Ceny divadelní kritiky (původně Ceny Alfréda Radoka).

Komorní scéna Aréna je opět nominovaná na ocenění Divadlo roku 2018, přičemž toto ocenění získala již čtyřikrát, a to za léta 2013, 2015, 2016 a 2017.

Další želízko v ohni máme v kategorii Talent roku, protože mezi  nominovanými je i naše bývalá herečka Zuzana Truplová, která se od letošního ledna stala členkou hereckého souboru Činoherního studia v Ústí nad Labem. 

Zuzku ale stále můžete vidět na našem jevišti jako Irinu ve Třech sestrách, coby Vicki Smithovou v inscenaci Zabiják Joe a hned v několika rolích v inscenaci Komiks.

 

Hlasování se letos zúčastnilo osmdesát divadelních kritiků, teoretiků a publicistů. 

Laureáti Cen divadelní kritiky, které vyhlašuje a zašťiťuje časopis Svět a divadlo, budou vyhlášeni v neděli 17. března 2019.

 

Více na:

https://www.idnes.cz/kultura/divadlo/ceny-divadelni-kritiky-za-rok-2018-nominace.A190227_145323_divadlo_ts?

 

Nominace našich herců na Ceny Jantar

Vážení diváci,

je nám ctí oznámit Vám, že člen našeho souboru Josef Kaluža a bývalá členka našeho souboru Zuzana Truplová se dostali do nejužší nominace na Moravskoslezskou Cenu Jantar 2018.

 

Nominaci Josefa Kaluži v kategorii Herec roku za roli Joe Coopera v inscenaci Zabiják Joe odůvodnila porota takto:

„Josef Kaluža v roli policisty a nájemného vraha vnáší do představení skrze svoji postavu výraznou grotesknost. Jeho Joe Cooper je policistou absurdně rozkročeným mezi zákonem a zločinem. Kaluža zdařile osciluje mezi dvěma protichůdnými postavami i mezi polohami drsné autority a něžného muže náhle zaskočeného láskou.“

 

A Zuzana Truplová, která je nominovaná v kategorii Herečka roku, zaujala porotu ve Třech sestrách, s přihlédnutím k hereckým výkonům v inscenacích Zabiják Joe a Komiks:

„Zuzana Truplová je drobná herečka, která i přes svůj zdánlivě křehký zevnějšek dokáže jeviště zaplavit značnou energií. O tom diváky přesvědčila i v roce 2018, kdy suverénně ztvárnila hned několik velmi rozdílných rolí a potvrdila, že disponuje širokým hereckým rejstříkem. Ten pojme jak výrazně komediální polohy, tak i citlivé psychologické ponory do ženských duší. Důkazem toho je především její Irina ve Třech sestrách, která v hereččině podání marně sní o odchodu do Moskvy, aby v sobě nakonec našla obrovskou sílu a smířila se s osudem.“

 

Slavnostní vyhlášení  laureátů Moravskoslezských kulturních Cen Jantar za rok 2018 se uskuteční v ostravské aule Gong 3. března 2019 od 18 hodin.

 

Více o Cenách Jantar naleznete zde:

http://www.cenyjantar.cz/

 

 

Vezměte svou lásku do divadla

Vážení diváci,

rádi bychom Vás upozornili, že i letos nabízíme možnost zakoupit limitovanou edici Valentýnských dárkových poukazů.

 

Poukazy lze pro obdarovaného připravit tzv. na míru, podle Vašich individuálních požadavků (cena, počet vstupenek apod.)

 

Veškeré podrobnosti Vám k akci „Vezměte svou lásku do divadla“ sdělí v naší pokladně.

https://divadloarena.cz/subdom/arena2/kontakty/kontakty

 

Vezměte svou lásku do divadla, protože u nás bude v dobré společnosti!

Babičky jsou neskutečně barevné bytosti

 Vystudovala jste herectví na brněnské konzervatoři, teď studujete v Opavě fotografii – jste tedy fotící herečka nebo hrající fotografka?

„Myslím, že spíše fotografující herečka, protože herectví mě živí. Hraju divadlo pro děti, mám už sedm let svou vlastní společnost, objíždíme školky a školy a snažím se dětem představovat texty velikánů, jako byl Jan Werich nebo Karel Čapek. Chci jim prezentovat chytré texty, o kterých mohou potom, v rámci svých možností, dále přemýšlet. Po škole jsem totiž měla problém se uchytit a získat angažmá, chvíli jsem se hledala a pochopila jsem, že potřebuji dělat něco kreativního. A tak si založila svou vlastní společnost.“

 

Na jedné straně je kreativita, ale na straně druhé, ve chvíli, kdy má člověk své vlastní divadlo, musí být i disciplína a organizovanost. Jak těžké je pro vás dojít  od nápadu k jeho realizaci?

„Řekla jste to přesně, protože je fakt těžké se k něčemu dokopat, je těžké mít sama nad sebou ten bič. Snažím se žít v nějakém systému, ale jsem Střelec, což je takové rozlítané znamení a tak mi občas dělá problém být nohama na zemi a racionálně přemýšlet nejenom po umělecké stránce, ale také po té organizační. Ale právě tohle jsem si potřebovala v životě doladit. Neříkám, že už je to doladěné k dokonalosti, ale přesně vím, kde to jsou moje slabá místa. Vím, že na tom musím pracovat, a proto mě i osud tomu všemu vystavuje.“

 

Dovedete si představit, že byste po sedmi letech života, kdy jste svou vlastní paní, šla do sevřeného uskupení divadelního angažmá?

„Jo, totálně! Ale mám, bohužel, zdravotní omezení, vím, že bych nemohla nastálo do souboru, ale strašně se mi ta představa líbí. Při studiích jsem měla možnost hostovat v Huse na provázku a v Hadivadle a to bylo strašně hezký. Takže kdykoli jdu v Ostravě do Arény nebo k Bezručům, tak na to na mě dýchne nejenom kouzlo samotné inscenace, ale tak nějak duch divadla jako vůbec. Ale mám strach se někomu zavazovat, protože své limity, díky nemoci, znám.“

 

Proč jste se po konzervatoři pustila do odlišného uměleckého oboru, tedy do fotografie?

„Než jsem rozjela svou vlastní divadelní společnost, tak jsem strašně trpěla tím, že se nedokážu nikde prosadit jako herečka. A protože jsem odjakživa malovala, tak jsem si vytvořila takovou koláž, která se jmenovala Cirkus. V ní jsem zpodobnila samu sebe coby hlavní hvězdu onoho cirkusu, čímž jsem si trošku vyřešila ten svůj splín a později tento soubor prezentovala i na přijímačkách na ITF v Opavě. A všechno je to trochu propletenější, protože mám v rodině fotografy Ditu Pepe a Petra Hrubeše, a těmi jsem byla vždycky hodně ovlivněna. A když jsem viděla, že z herectví asi nic nebude, a ještě jsem za absolutorium na konzervatoři dostala svůj první foťák, tak se to celé tak nějak propojilo. Na chvilku jsem sekla s divadlem a začala fotit. Tím jsem se vyrovnala se vztekem a frustrací z tehdejšího divadelního neúspěchu a zároveň se mi otevřely jiné dveře. Ale jak říkám – hodně za to může Dita, kterou když jsem viděla tvořit při focení, tak se mně celý ten proces vždycky moc líbil. Ona má velice příjemnou energii a díky jejímu přístupu mě pro fotografii získala vlastně už dávno.“

 

Fotíte především portréty a autoportréty – co vás vlastně na tomhle žánru baví a zajímá? A jak těžké nebo lehké je fotit sama sebe?

„Myslím, že to mám spojeno právě s divadlem, kde jde v prvé řadě o člověka, o postavu a o emoce. Obecně mám ráda, když je na fotkách zobrazen člověk, baví mě ho zkoumat – jeho mentální rozpoložení, sociální dispozice a skrze toho člověka odhadovat, co tím chtěl tvůrce říct. A u autoportrétu je to už jenom o tom tvůrci, kdy sděluje něco hodně niterného. Třeba já svými autoportréty dávám najevo nějaké své trápení, vždycky když mi něco nejde, tak se to snažím vyfotit, ale hravou formou. Netrpět a nelitovat se, ale z nadhledu svůj problém fotkou zanalyzovat.“

 

Proč své fotografie domalováváte nebo doplňujete dalšími prvky? Je vám fotka samotná málo?

„Pořád se mi to nějak kombinuje s tím divadlem, trošku jako scénografie, snaha vytvořit nějakou fikci. Tento vyjadřovací jazyk je mi bližší, a ráda přiznám, že jde o fikci, než bych si s divákem hrála a udržovala ho v nejistotě, do jaké míry je zobrazené ještě pravda nebo už ne. A koláž to jasně přiznává. Když fotím autoportréty, tak abych dokázala opravdu říct, co vnitřně cítím, tak fotku doplňuju. Skrze autoportréty se nesnažím zobrazovat realitu, jde mi o nějaký vnitřní obraz. A k tomu mi technika koláže sedí nejvíc.“

 

Jak vznikl cyklus Babičky, který bude v Komorní scéně Aréna vystaven?

„Byl to úkol do školy, kdy jsme měli fotit módu nějaké subkultury. A staré ženy, babičky, jsem si vybrala proto, že se mi vždycky líbila moje babička. Líbí se mi staré, retro věci, což je dnes sice trendová záležitost, ale u těch babiček je to přirozené, a mě přitahovala tato opravdovost. Nejtěžší bylo je přesvědčit, že jsou krásné, a že svou fotkou mají lidem co dát, že se nemusí stydět. Že to, že jsou staré, je ta hodnota. Prvotní záměr byl zaznamenat módu a nešlo tolik o nějaký životní příběh, ale když ten soubor vezmete jako odkaz pro nějaké další generace, jsou to takové trochu bizarní produktové fotky. Ty paní jsou z Frýdlantu, Ostravy, Prahy a dvě dokonce z Polska a mají od šedesáti do devadesáti let. Nejstarší tam mám momentálně paní Danu Zátopkovou.“

 

Co jste se o babičkách prostřednictvím tohoto focení dozvěděla?

„Že babičky jsou neskutečně barevné bytosti. Obklopují se barvami, ornamenty, výraznými vzory a prvky. Když jsem k nim přišla domů, což mě taky strašně bavilo, že jsem mohla fotit nejen to jejich oblečení a je samotné, ale že jsem mohla vniknout do jejich prostoru, tak jsem zjistila, že většina těch babiček žije v hodně barevných domácnostech. To bylo pozitivní, protože takhle jsem nikdy stáří nevnímala. Do té doby pro mě všeobecně stáří byla šeď, něco vybledlého, co nemá šťávu a nefunguje naplno, ale je to naopak. A přemýšlím, jaká budou jednou babička já. Třeba po Daně Zátopkové jsem chtěla, aby si sundala sportovní mikinu, kterou měla na sobě, protože mi vizuálně zprvu překážela. Ale ona, že ne, že je sportovkyně, a že žádné jiné oblečení nepřipadá v úvahu. Uvědomila jsem si, že ji nemůžunikam tlačit, že to k ní patří, a že i díky tomu oblečení působí moderně i ve svých devadesáti pěti letech. A že mikina Adidas je s ní prostě srostlá.“

 

Se souborem Babičky jste vyhrála naši nejprestižnější soutěž Czech Press Photo. Jak se stane, že studentka nafotí školní práci a dostane za to takovou cenu? Byl to šok?

„Soubor Babičky byl celkově překvapením. Vznikl do školy jako nenápadný úkol a nikdy by mě nenapadlo, co z toho bude. V počátcích jsem ten nápad konzultovala s významným polským fotografem Rafalem Milachem a jemu se to líbilo. To byla první věc, která mě překvapila. Zamakala jsem na tom, a když se mu pak líbil i ten výstup, tak jsem se rozhodla odevzdat to jako bakalářskou práci. A opět jsem byla v šoku, protože všem profesorům se to rovněž moc líbilo, s tak dobrým výsledkem jsem vůbec nepočítala. No a potom, na základě toho všeho jsem si řekla, že si zkusím podat přihlášku do Czech Press Photo a to byl mega šok. Hrála jsem zrovna divadlo, po představení jsem koukla na mobil a tam byla zpráva od kamarádky: ´Ty vole, Peti, ty jsi vyhrála Czech Press Photo!´ Byla jsem na Těrlicku ve školce a měla ještě komunikovat s paní učitelkou ohledně nějakých organizačních věcí, ale byla jsem úplně mimo. Ten den už jsem nebyla schopna ničeho, jen jsem chodila jak ve snách. (smích)“

 

Byla jste na předávání ceny?

„Byla a opět se mi prokázalo, že se fotografie a herectví v mém životě stále prolínají. Tu cenu mi totiž předával Jiří Bartoška, který tam byl jediným zástupcem herecké branže a ´vyšel´ zrovna na mě. Byla jsem strašně nervózní, ale bylo krásné, že jsem tu cenu mohla převzít právě z jeho rukou.“

 

Pomohla vám ta cena? Byla jste oslovena na nějakou zakázku, projevilo se to nějak prakticky?

„To ne, ale hodně to pomohlo mně samotné, že to má smysl, a že pokud budu chtít, tak se mi tady otevírá cesta. Došlo mi, že pokud budu makat, můžu dosáhnout větších úspěchů. Ale je to o velké disciplíně a tvrdé práci. Ale dodalo mi to sebevědomí. Předtím jsem o sobě pochybovala, říkala jsem si, že to dělám jenom pro sebe, že je to jen taková zábava. A najednou jsem zjistila, že to možná oslovuje i další lidi.“

 

Čekáte, že se budete fotkou živit?

„To jsem si nikdy neříkala. Já bych chtěla fotit jenom to, co cítím. Výjimečně fotím pro kamarády, ale jinak se nechci limitovat tím, aby mě fotografie živila. To mi dopřává divadlo, díky bohu, takže ve fotce chci dělat jen to, co chci bytostně jen já sama. Divadlo dělám pro děti a tu fotografii pro dospělé, protože ten dospělý svět mi chybí.“

 

Proč by měli diváci shlédnout vaši výstavu?

„Myslím, že je zajímavé vidět plejádu krásných dam vedle sebe. Můžou si vytvořit názor na fenomén stáří, málokdy lze vidět tolik starých dám pohromadě. A také nahlédnout do jejich šatníku a domácností.“

 

 

Ptala se Alice Taussiková

Herectví je nepohodlné, v tom má Divadelník pravdu

Když jsme spolu mluvili před dvěma lety, bylo po udílení Cen divadelní kritiky. Tehdy jsem se ptala, zda se ta cena nějak projevila v rámci nabídky mimodivadelní práce, a ty jsi tvrdil, že nic. Ovšem v poslední době jsem tě viděla v řadě televizních projektů…

„Ale tak, zas toho tolik není… Všiml si mě Jan Hřebejk, se kterým jsem zatím dělal tři věci. Nejdřív to byla malilinkatá rolička v seriálu Zahradnictví, potom mi zavolali, že by mě chtěl do seriálu Rédl, který teď běžel a ta poslední věc, detektivka Živé terče, se točila o prázdninách. A do toho jsem ještě dělal dětský pořad České a Slovenské televize Kriminálka 5. C, kde hraju zmateného, barvoslepého učitele. A v ostravském dětském soutěžním pořadu s názvem Už tam budem? čtu komentáře, tedy voiceovery, jak se dnes říká, a do toho mi tam ještě přibyla role Kapitána Tečky, což je hologram.“

 

A pak, že nejsou nabídky…

„Tak jo, jsou, ale čas není.“

 

Vedle televize tě ale diváci mohou nyní vidět i na jiném ostravském jevišti, a to v Divadle Antonína Dvořáka…

„Když jsme s Januszem Klimszou zkoušeli Chachariji, tak se mě tak na půl úst zeptal, jestli bych asi u něj nechtěl zahostovat. A tak jsem se po šestadvaceti letech zase podíval do Národního divadla moravskoslezského, kde jsem byl kdysi dávno jako elév. Znovu jsem se setkal se bývalými kolegy, s Honzou Fišarem, s paní Cónovou, s Maruškou Logojdovou, ale také s novými lidmi. Bylo to krásné…“

 

Jaké to bylo, vstoupit po tak dlouhé době zase na velké jeviště? Měl jsi trému?

„Trému jsem neměl, naopak, docela jsem se těšil, jak to na mě všechno bude působit. Jaké to bude, znovu vstoupit na jeviště, na kterém jsem poprvé zkusil ´ta prkna´. Práce to byla nádherná a hodně mě to bavilo.“

 

Neimplantovalo ti to, alespoň na chvíli, myšlenku, že kdyby přišla nějaká nabídka odjinud, že bys o ní uvažoval?

„To je zákeřná otázka, ale v tuto chvíli, teď, dnes, musím říct, že bych o ní uvažoval. A dalšímu hostování se také nebráním, ale nic není v dohledu. Naše třída se nám s Vláďou Georgievem přihodila v podstatě proto, že v NDM chyběli lidi, protože byli všichni ve velkém obsazení Roku na vsi.“

 

Jaký teď prožíváš čas, co je aktuálním tématem tvého života?

„Aktuálně se tak trošku zabývám dalším působením tady v divadle. Ne, neuvažuju o nějakém odchodu, ale spíš přemýšlím, co mě tady ještě čeká, co bude dál, jestli to moje působení tady jen tak nevyvane. Jestli třeba nezačnu být nepotřebný…“

 

Někdo ti dává najevo, že jsi nepotřebný? Proto ti zřejmě dali Divadelníka, že?

„Tak to bylo za trošku jiných okolností. Po nějaké zkoušce jsem řekl dramaturgovi Tomáši Vůjtkovi, že budu v Aréně pětadvacet let, a že mám takovou prosbu nebo přání, jestli bych k tomu výročí nemohl dostat nějakou větší věc. A Tomáš řekl – tak Divadelník! Uznávám, že ty moje úvahy o potřebnosti a nepotřebnosti jsou takové moje stihomamské myšky. Ale někdy se mi zdá, že mám práce málo, a že si o ni musím říkat. Já bych totiž nejradši pořád jen zkoušel a hrál. Asi přišla nějaká krize středního věku, kdy chci najednou všechno stihnout, co nejvíc toho udělat. A když nezkouším dvě věci za sebou, tak se pak strašně nudím a myslím na kraviny…“

 

Co bys v tuto chvíli aktuálně ve svém životě změnil?

„V tuto chvíli asi nic.“

 

A chtěl jsi někdy změnit to, že jsi herec?

„Teď, poslední dobou, si občas říkám, jaké by to bylo, kdybych byl třeba řidič trolejbusu a jezdil s trolejbusem číslo 105. Ale to by se mi líbilo asi jen chvilku. A třeba by mi dali i nějakou jinou trasu, nebo kdybych párkrát naboural, tak by mě dali třeba na dispečink… Ale opravdu mě to občas napadne, jaké by to bylo nebýt v divadle…“

 

A já ti odcituji pasáž z Divadelníka: „…doživotní divadelní žalář a přece žádná dezerce / Káznice v podobě divadla / Desetitisíce chovanců bez nejmenší naděje na milost…“ Jinými slovy – divadlu nelze uniknout. Nelze?

„Tak to je, no… nejde uniknout a jinak to asi nebude… A ty myšlenky na trolejbus – opravdu mě napadne, že by to bylo krásné, řídil bych ten trolejbus, byla by pohoda a nemusel bych nic řešit, jenom jestli blikne zelená a jestli správně zastavím na zastávce… Samozřejmě, jsou to chvilkové úlety, které mám ve chvíli, kdy se mi nechce zkoušet, kdy jsem třeba ráno blbě vstal, nebo když mám stres z představení… Já to pořád všechno beru dost zodpovědně a nedokážu divadlo dělat levou zadní. Naopak, cítím čím dál tím víc zodpovědnosti, pořád mě provází tréma a nervozita, a to je někdy už trošku ubíjející.“

 

„Herectví je nepohodlné / co s ním souvisí / samá potíž,“ říká tvá postava v Divadelníkovi. Takže je to tak?

„Herectví je nepohodlné, má pravdu. Nepohodlnost herectví je v tom, že tam musíme za jakýchkoliv okolností. Když ráno vstanu a bolí mě hlava, tak nezavolám do práce, že dneska nepřijdu, že si beru volno. Člověk tam musí přijít a musí tu práci odvést, a když nepřijde, tak už je opravdu zle. Nepohodlné je to taky v tom, že člověk dva měsíce zkouší inscenaci a potom přijde nějaký chytrý člověk a napíše, že to stálo úplně za nic, škrtem pera to odsoudí a třeba ovlivní spoustu dalších lidí v jejich názoru. Což mě někdy dost frustruje.“

 

Divadelníka jsi dostal k pětadvaceti letům v Aréně – napadlo by tě na začátku, že tady budeš čtvrt století?

„Je to strašně dlouho… ale ne, nepřemýšlel jsem, jak dlouho tady zůstanu… Bylo to strašně rychlé a je to najednou pryč… Ale nejsem nostalgický…“

 

Které momenty spojené s Arénou ti na první dobrou vyvstanou v hlavě, když se ohlédneš zpátky?

„První dvě inscenace, Bleděmodrý Petr pro děti a pro dospělé Jakub a jeho pán, iniciační věci. Starý prostor, stará Aréna, přespávání na zkušebně, pařby. Průběžná O(s)trava krve, Prorok Ilja… a z té novější… Vůjtkův dějepis (smích) S nadějí, i bez ní a Slyšení, pak Hráči, Goldbergovské variace, Jubileum… je toho hodně… Fakt hodně.“

 

Budeš teprve druhým českým Divadelníkem, prvním byl Martin Huba…

„No, ten byl slovenský (smích).“

 

Ale v Divadle Na zábradlí, takže českým… Je to role, kterou lze považovat za bilancující? Nebo tzv. za zásluhy, kdy k ní herec musí dozrát?

„My to máme zřejmě trošku jinak postaveno. Ale je fakt, že se to asi nedá hrát ve třiceti, nevím, jestli se to dá hrát ve čtyřiceti šesti, záleží na tom, jak se to udělá. Jeho věk tam není dán a on si myslí, že o divadle ví všechno. Ano, nějakou dobu to dělá, jak dlouho a jak dobře, to je otázka. Když tvrdí, že je herec státní scény a plive na zájezdovky, tak je otázka, do jaké míry v tom státním divadle fungoval, co tam hrál, jestli náhodou nebyl čtvrtý zbrojnoš vpravo. V originále se ta hra jmenuje Der Theatermacher, pro což v podstatě není český ekvivalent. Theatermacher je někdo, kdo si myslí, že divadlu naprosto rozumí, a že všechno, co dělá, je dobře. Takový ten Mistr v uvozovkách. Ne skutečný bard, který má za sebou oslnivou kariéru.“

 

Co se prostřednictvím této hry diváci o divadle vlastně dozví?

„Není to hra až tak o tom, jak to v divadle chodí, byť se celou hru nemluví o ničem jiném, ale spíš o tom konkrétním člověku a jeho charakteru. Divadelník Bruscon divadlu zasvětil celý život, všechno podřizuje, jak on sám říká, tomuto výsostnému umění a díky tomu terorizuje svou rodinu i všechny kolem. Navíc napsal hru, o které si myslí, že je nejlepší na světě a sebe považuje za toho nejlepšího herce na světě, takže všichni ostatní jsou idioti, co nic nechápou. Vlastně je to o tom, jak to v divadle chodí, docela dost (smích).“

 

Bruscon se tváří, že divadlo je něco víc, než běžný svět. Je?

„Není. Je to svět fantazie, magie a příběhů, ale ty příběhy vychází z běžného života lidí tam venku. Divadlo nemůže být nikdy víc než život.“

 

A je něco, v čem by ses s ním, za všechny roky strávené u divadla, dokázal ztotožnit?

„Asi ne, on je trošku úchylný. On je naprosto posedlý sám sebou a svou neomylností. Terorizuje okolí ve jménu umění. Zatím jsem nedospěl k tomu, že bych tam našel cokoliv podobného se mnou (smích). Je to opravdu šílenec.“

 

Divadelník je hra především o titulní postavě – je pro tebe náročnější než třeba Slyšení?

„Já to takto neporovnávám, ale Slyšení bylo náročné v tom, že tam byla fakta a data. Hodně faktů a dat, které jsem si buď zapamatoval, nebo škrtl (smích). Tady je to náročné v tom, že Bruscon má v textu řadu střihů, kdy úplně změní téma a ta témata na sebe průběžně navazují, takže mně občas dělá problém se zorientovat, která repetice to zrovna je. A taky je to docela fyzicky náročné, protože jsou tam akce trošku ve stylu Commedie dell arte nebo tragikomické grotesky. Režisér a i já jsme si je tam vymysleli, nejdřív z legrace, jenže teď to tam fakt musím dělat (smích). Zkoušení s Andrém je náročné, on chce vždycky zkoušku naplno, na 100%. Není to žádný kruťas, ale nešetří nás.“

 

Když jsi zmínil režiséra André Hübner – Ochodlo, který je napůl Němec a napůl Polák – myslíš, že se nějak projevuje, že dělá hru německy mluvícího autora právě Němec?

„Já nevím, jak by to dělal český režisér, ale určitě to vliv má. On se v Německu narodil a studoval tam režii, mimochodem třeba George Tabori byl jeho profesorem. Sám o sobě říká, že neumí dělat nic jiného, než expresivní německé divadlo a má trošku jinou metodu práce než na jakou jsme u nás zvyklí. Pojmenoval to jako formální divadlo, kdy nejdřív vytvoří formu, která se potom plní obsahem, přičemž my v Aréně pracujeme trošku jinak. Čímž nechci říct, že jde jen o tu formu, ve které se pohybujeme jako loutky, ale k výsledku docházíme jiným způsobem.

 

Vyhovuje ti to?

„Sedí mi všechny způsoby, když jsou dobré, když k něčemu vedou, když vím, o čem hraju a co hraju. Práce s Andrém mi sedí, poprvé jsme se setkali před osmi lety při Jubileu a hned si mě získal. Baví mě.“

 

Proč by měli diváci na Divadelníka přijít?

„Protože tam hraju (smích). Ale vážně, myslím, že se zasmějí a možná se jim přes Brusconův úporný fanatismus dostane hlubšího poznání i sebe sama.“

 

Ptala se Alice Taussiková

Divadlo je prostor pro striptýz duše

Po několika letech se opět vracíte do Ostravy – vracíte se sem rád?

„Mám rád Česko, mám rád Čechy, české herce a samozřejmě mám rád Arénu. Vždycky se sem rád vracím.“

 

Co vám při zkoušení v Aréně dělá největší problémy a co vám přináší největší potěšení?

„V Aréně žádné problémy nemám, Aréna je především fantastickým týmem, se kterým je radost pracovat.“

 

Čím je pro vás Aréna specifická a odlišná než jiná divadla?

„Pracuji hlavně ve svém vlastním divadle, případně dělám koprodukce na území Polska. Režijně hostuji jen v Česku, v posledních letech právě zde v Komorní scéně Aréna a je to vždy nová zkušenost a dobrodružství. Práce v Aréně je pro mě fascinující, ale i zavazující – vždyť je to několikanásobné Divadlo roku a to budí respekt.“

 

Proč jste si vybral hru Thomase Bernharda, Divadelník? Co vás na ní zajímá, vzrušuje, čím vás upoutala natolik, že ji věnujete ten dlouhý čas potřebný pro inscenování?

„Umělecký šéf Ivan Krejčí mi společně s dramaturgem Tomášem Vůjtkem tento titul nabídli. Svou režijní fantazií aktivuji takové citáty z Bernhardova textu jako:

 

      “ Doživotní divadelní žalář

      A přece žádná dezerce

      Káznice v podobě divadla

      Desetitisíce chovanců

      bez nejmenší naděje

      na milost“

či:  „Jen že si sami věříme

      vydržíme to

      překonáme vše na čem nemůžeme nic změnit

      protože věříme ve své umění

      Kdybychom neměli tuhle víru

      a byť by šlo jen o herectví

      byli bychom už dávno pod drnem“

 

Text hry je nepřerušovaný proud slov, bez interpunkce, strukturovaný jakoby do veršů. Jak takový „slovní průjem“ jevištně ztvárnit?

„Potřebujete talent a fantazii, což herci této inscenace mají a já se moc snažím, abych jim dodal křídla. Nakonec to uvidíte na premiéře 12. ledna. A doufám, že Vám dokážeme, že i tento ´slovní průjem´ lze ztvárnit zábavnou formou.“

 

Bernhard ve svém textu říká: „Divadlo je tisíce let stará perverzita“ V čem jeho perverzita, podle vás, spočívá?

„Já osobně bych divadlo nenazval perverzitou, ale drogou. Divadlo je prostě droga, na které je každý více či méně závislý a, samozřejmě, divadlo je také prostor pro striptýz duše.“

 

A Bernhard rovněž říká: „Talentovaný herec je tak vzácný jak v obličeji řiť“ Jak talentovaným shledáváte Marka Cisovského, který hraje titulní roli? Čím je ideálním představitelem pro postavu divadelníka Bruscona?

„Marek je ideálním hercem hodícím se do role Bruscona, v této chvíli, tady v tomto divadle. Je to rovněž důležitý mezník v jeho kariéře. Pro mne je ctí, že právě v Aréně s ním mohu uvést v život takto výjimečný text.“ 

 

Vy sám jste herec, hudebník, režisér – nakolik je hra Divadelník, podle vás, pravdivá v tom, jak se staví a vyjadřuje k divadlu? Protože se k němu zrovna moc lichotivě nestaví…

„Nepovažuji se za herce. Díky Bohu se herectví nevěnuji, jelikož herectví považuji za nejkrutější profesi na světě. A pokud byste tvrdila, že hra ukazuje svět divadla nikoli ´moc lichotivě´, ale naopak příliš ideálně, měla byste také pravdu.“

 

Potkal jste za svůj život u divadla hodně Brusconů?

„Ano, s několika jsem se setkal, ale ve většině případů to byly ženy ´divadelnice´.“

 

Budou hře rozumět i lidé mimo divadlo?

„Budou uneseni.“

 

Proč by měli diváci na Divadelníka přijít? Co mohou s touto hrou prožít?

„Mohu jen říci: Jestli má někdo rád divadlo, v tom případě je tato hra ´povinnou četbou´ (lekturą obowiazkową).“ 

 

Ptala se Alice Taussiková